Témata
Foto: Jan Hrdý

Třicet let je diskutovaným tématem propojení české vědy a výzkumu s průmyslem. Podařilo se konečně v této oblasti učinit pokroky? Proč se čeští vědci nehrnou do tuzemských firem a proč české školství negeneruje kreativní osobnosti? K diskuzi o těchto otázkách jsme pozvali docenta Jiřího Krechla, který se problematice výzkumu a vývoje dlouhodobě věnuje.

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Iva Ruskovská

Stála u zrodu PR v ČR. Od 90. let se této problematice aktivně věnovala jako odborný konzultant nebo tiskový mluvčí v komerční a státní sféře. Mimo jiné vedla první tisková centra v období povodní v ČR nebo působila jako tisková mluvčí a vedoucí oddělení PR a marketingu ÚVN Praha. V současné době se věnuje copywritingu.
Vystudovala sociologii a aplikovanou psychologii na FF UP Olomouc, kde také dokončila doktorské studium. Dlouhodobě se věnuje problematice sebereflexe a efektivní komunikace. V této oblasti absolvovala studium na FF UK Praha a řadu certifikovaných kurzů v zahraničí.

Reklama

MM: V roce 2020 se celkové výdaje na výzkum a vývoj v ČR vyšplhaly na 113 mld. korun, což jsou 2 % HDP. Inovační strategie předložená vládou v roce 2019 má cíl „do roku 2030 dosáhnout 3 % HDP a ČR má v této oblasti zaujmout místo mezi dvacítkou nejinovativnějších zemí světa“. Jaké konkrétní kroky již byly učiněny a jaké se plánují učinit?

J. Krechl: Domnívám se, že výdaje na výzkum a vývoj jsou pouze vstupním indikátorem, jehož vypovídací hodnota je velmi nízká. Cílem a smyslem takové intervence by měla být především změna a její dopady. Pokud budete financovat jakýkoliv projekt, určitě chcete vyvolat pozitivní transformaci, a jistě vás budou zajímat její finální důsledky. Pokud nesledujeme konkrétní dopady, tak nevíme, zda slíbená 3 % HDP povedou k žádoucí změně. My ani nevíme, zda je avizovaná částka málo, nebo moc. Takže hovořit o cíli 2 % nebo 3 % HDP není relevantní. Tato čísla neposkytují skutečný obraz dopadu na vývoj ekonomiky.

Doc. Jiří Krechl vystudoval organickou chemii na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde později působil i jako docent. V současnosti má na starosti podporu výzkumu a vývoje v Agentuře CzechInvest. V letech 1996–2007 byl ředitelem pro výzkum a vývoj ve společnosti SpeChem. Angažuje se také v řadě výzkumně-vývojových programů a působí ve správních a dozorčích orgánech četných výzkumných organizací a v Inženýrské akademii ČR. Foto: Jan Hrdý

Pokud chceme být mezi 20 nejinovativnějšími zeměmi, tak musíme konkurenci dohnat. A jestliže ji chceme dohnat, musíme běžet rychleji než ona. V Evropské unii jsme v této oblasti 18. z 27 zemí, ale tedy také 11. od konce. Být v TOP20 v soutěži s globální konkurencí, jako jsou například USA, Izrael, Švýcarsko, Korea nebo Tchaj-wan, je opravdu velmi smělou ambicí. Co bychom tedy měli učinit, abychom se těmto cílům přiblížili? Opravdu důležité je sledování již zmíněných skutečných dopadů, které jsme zanalyzovali a vyhodnotili jejich přínos. Tam cílit ambice a odejmout podporu systémům a procesům, které konzervují nežádoucí stav a brání této pozitivní změně v cestě. V teoretické rovině se na tom všichni celá léta shodujeme, ale v momentě, kdy přichází reálné opatření, které by mělo nastavit nové procesy, potažmo se zbavit starých, zvedá se vlna odporu těch, které by to bolelo. Nepodporujme agonii takových podniků a institucí, které žijí od jednoho vypsaného dotačního titulu k dalšímu.

Institucionální podpora je druh finanční podpory poskytované především na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace na základě zhodnocení jí dosažených výsledků, kterým se rozumí nezávislé provádění základního výzkumu, aplikovaného výzkumu, veřejné šíření výsledků těchto činností na nevýlučném a nediskriminačním základě nebo transfer znalostí, pokud se veškerý zisk z transferu znalostí znovu investuje do primárních činností výzkumné organizace.

Účelová podpora se zaměřuje na podporu konkrétních projektů a grantů, které jsou vypsané v rámci projektové soutěže. Soutěže zaštiťují tzv. poskytovatelé – Grantová agentura ČR, Technologická agentura ČR, ministerstva (největším poskytovatelem je MŠMT ČR).

Zdroj: www.mpsv.cz

Možná bychom mohli zvažovat změnu proporce mezi institucionální a účelovou podporou. Navýšení institucionálního financování ovšem současně znamená smířit se s omezením toho účelového, tedy se škrty v grantových schématech některých poskytovatelů.

Reklama
Reklama

MM: V roce 2018 založila nejstarší česká univerzita společnost s ručením omezením Charles University Innovations Prague (CUIP). Šlo o první počin, který se uskutečnil na české univerzitní půdě. Podle bývalého rektora UK prof. Tomáše Zimy bylo hlavním motivem a impulzem přiblížení univerzity k průmyslové sféře. Zřízením CUIP, podle jeho slov, dochází k přímé komunikaci s průmyslovými odvětvími a k přímému uzavírání smluv v oblasti transferu znalostí a technologií univerzity. Píše se polovina roku 2022, jaký je v této oblasti progres? Vznikly nebo vznikají další podobné projekty na českých výzkumných a vývojových pracovištích nebo pracují již další spin-off firmy?

J. Krechl: Pionýrem těchto aktivit je Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd, který v roce 2007 založil vlastní kancelář technologického transferu a o dva roky později společnost s ručením omezeným, dnes známou jako IOCB Tech.

CUIP, tedy Charles University Innovations Prague, je dnes již akciová společnost, která se inspirovala činností IOCB Tech. Třetím a zatím posledním projektem je ČVUT Tech, taktéž společnost s ručením omezeným, založená v září 2021. Její práce není zatím ve veřejném prostoru moc známá. Další projekty v pokročilém stadiu založení nebo samotného podnikání doposud nejsou viditelné. Z hlediska transferů vědeckých poznatků do praxe je zakládání takových společností zásadní a pozitivní krok. Domnívám se, že hlavní příčinou toho, že dosud nedoznaly většího rozšíření, jsou obavy některých akademických funkcionářů, zaštítěných kolektivními orgány. Když si představíte, že byste byla investor, který chce koupit od univerzity licenci, budete jednat s univerzitou, domluvíte příslušné podmínky a před podpisem smlouvy bude nutný souhlas akademického senátu, prorektora apod. Takové kolečko je často namáhavá a velmi zdlouhavá peripetie s nejistým výsledkem. Model zmíněných kanceláří je mnohem pružnější, dohodu lze uzavřít tady a teď. Obvyklá obava akademické obce ze zneužití pravomocí svěřených těmto kancelářím má jedinou spravedlivou odpověď: prostě jim musíme věřit. Instituce, které dokázaly překonat tuto bariéru, se posunují kupředu a zaznamenávají progres. Instituce, které váhají a těmto projektům nedůvěřují, nemají odvahu nebo nedokážou přejít přes všechny překážky v podobě kolektivních orgánů, mají zpravidla obavy, aby se chovaly dle pravidel řádného hospodáře. Avšak uniklá příležitost je zrovna tak v rozporu s pravidly počínání správného hospodáře.

Vládní investice do výzkumu a vývoje vzrostly. Přesto je ČR za průměrem EU. (Zdroj: businessinfo.cz)

MM: Tradiční průmyslová odvětví, především automobilový průmysl, procházejí krizí. Ekonomové, podnikatelé volají po diverzifikaci českého průmyslu. Z logiky věci – neměl by se český vývoj a výzkum a další inovace, včetně financování, soustředit na intenzivní používání technologií a lidského kapitálu? Například významný český vědec v oblasti umělé inteligence prof. Pěchouček mimo jiné uvádí, že například v této oblasti AI by se naši vnuci měli zaměřit nejen na studium využití AI, ale dále se zabývat studiem sociálních dovedností, emoční inteligence, včetně etického myšlení. Tím lépe dokážou porozumět uplatnění AI ve prospěch člověka a jeho činnosti. Další zelenou dává byznysům, které budou postaveny na kreativitě. Velkým tématem je také udržitelný rozvoj apod.

J. Krechl: O budoucnosti víme bezpečně, že nevíme, jaká bude. Čím kreativnější lidé však do ní budou vstupovat, tím lépe na ni budeme připraveni. Pokud se podíváme do podstaty problému – z čeho pramení současný, často rigidní a zakonzervovaný stav českého průmyslu, odpovědí nám je nízká kvalita českého školství. Zásadní nerovnosti vidím v přístupu ke vzdělání, které jsou dány sociálními a regionálními odlišnostmi. Obrovsky plýtváme nerozpoznanými talenty. Systém vzdělávání, zařazení a uplatnění učitelů jsou spojené nádoby. Učitelé jsou takoví, jaké jsou pedagogické fakulty, a ty obvykle nejsou první volbou talentované populace. Pedagogický sbor je takový, jaké je vedení školy, a ředitelé jsou takoví, jaké si vybral zřizovatel, pokud vůbec nějakou volbu měl. Takže to je základ, který by měl vytvářet kreativní mladé lidi. V České republice nemáme školství, které odpovídá 21. století. Nesmíme opomenout ani rodiče, kteří často nechtějí mít školství jiné, než jaké sami zažili, jsou na ně zvyklí a jsou pohodlní ho nějak měnit. Školu chápou jako instituci, kde v osm hodin ráno svého potomka odevzdají a ve čtyři odpoledne si ho vyzvednou. Dítě bude obohaceno o znalosti punských válek, láčkovců apod., ale samostatné myšlení a kreativita mu bude chybět. Přesně takové školství nechceme.

Spin-off společnost je obchodní společnost určená ke komercializaci nového poznatku (nebo vynálezu, objevu a podobně), především v oblasti výzkumu nebo v akademickém prostředí. Jedná se vlastně o startup založený za účelem rozvoje vynálezu nebo jiného duševního vlastnictví. Rizika i komerční aktivity se tím z výzkumné sféry přesunou do sféry komerční, a díky tomu nově vzniklá společnost podniká za pomoci technických řešení, patentů či užitných vzorů pocházejících z výzkumné činnosti. Ve společnosti má často určitý podíl výzkumná organizace (univerzita, výzkumný ústav aj.) a další podíl investor ze soukromého sektoru, který nejčastěji zajišťuje finanční prostředky, zatímco univerzita dodává jedinečný nápad a personální kapitál.

Zdroj: www.vedavyzkum.cz

České vysoké školy představují obrovskou inflaci příležitostí. Máme 26 vysokých škol veřejných a 44 soukromých rozdílné kvality. Všechny soutěží o konečný počet uchazečů s určitým rozdělením intelektu. Míra studijní úspěšnosti je nevalná a je třeba ji posuzovat podílem absolventů, ne zapsaných studentů. Pokud vysoká škola někoho přijme bez příjímacích pohovorů, explicitně říká, že student má potenciál na dané škole studovat. Ve skutečnosti však škola potřebuje jeho hlavu, jelikož na ni čerpá finanční prostředky. Doktorské studium je krásný příklad. V ČR máme 25 000 doktorandů, což je poměrně hodně. Myslíte si, že máme tolik kvalitních školitelů? Od doktorandů občas slyšíme, že je téma nezajímá, stipendium je uráží, školitel se jim nevěnuje, ale doktorát dělají třeba pátým rokem. Proč?

Společnost by chtěla a potřebovala kreativního člověka, kterého podporují osvícení rodiče a škola ho naučí samostatně myslet, srozumitelně formulovat a prezentovat své myšlenky, orientovat se ve vnějším světě. České školství, včetně rodičů, dělá vše pro to, aby tomu tak nebylo. Laxní přístup některých rodičů hledá chybu pouze ve školském systému. Samozřejmě, takové jednání je pohodlnější než pátrat, že ve školském zákoně ta potenciální pozitivní východiska napsaná jsou. Poučení rodiče chtějí mít poučené děti. Hezkým příkladem by nám mohla být vietnamská komunita, která své děti vede k maximálnímu možnému vzdělávání.

Inovační strategie předložená předchozí vládou má za cíl do roku 2030 dosáhnout celkových výdajů na výzkum a vývoj v ČR hodnoty 3 % HDP a v této oblasti dostat ČR mezi dvacítku nejinovativnějších zemí světa. (Zdroj: ČSÚ)

MM: Digitální technologie, umělá inteligence, roboti a další chytré technologie jsou spíše doménou startupové scény. Petr Šíma, zakladatel investiční skupiny DEPO Ventures se pro MM Průmyslové spektrum vyjádřil, že čeští investoři do startupů vkládat kapitál nechtějí. Čím je startup zajímavější, tím více do něj přitékají zahraniční investice. Není škoda, že česká ekonomika může přijít, a i přichází, o technologické mozky, které často stojí u zrodu růstu bohatých firem? Víte o nějakých konkrétních krocích, které by podporovaly a motivovaly české i zahraniční investory tak, aby české know-how a kapitál zůstávaly v ČR?

J. Krechl: V ČR vzniká a funguje velké množství startupů a čeští investoři do nich své finanční prostředky vkládají. Problém je však oborová disproporčnost. To znamená, že vkládají většinou finance do startupů s nízkými riziky a počátečními investicemi, které obvykle nevytvářejí hmatatelnou přidanou hodnotu. Většinou se jedná o startupy přeskupující, ochraňující nebo analyzující data. Netvrdím, že je špatné mít aplikaci, která určí ideální oblečení k barvě dívčích očí, ale vyšší liga míří na něco hmatatelnějšího, například v podobě zlepšení řízení strojů, nanovláken, molekul pro nové materiály či léčiva apod. Takové startupy jsou u nás v minoritě. Dle mého názoru se málokdy sejdou velké peníze a technologická znalost.

Ostatně pokud se podíváte na žebříček tuzemských miliardářů, tak s čestnými výjimkami většina z nich získala majetek v oblasti komodit – paliv, hnojiv, zemědělských produktů apod. Potřebovali bychom českého miliardáře, který by vyrostl na převratné technologii.

Reklama

Problémem je i pohodlnost českých absolventů vysokých škol. Ti své talentované mozky raději nechají zaměstnat ve mzdě, než aby šli do rizika podnikání. Samostatnou diskuzí je problém vývozu intelektuálního vlastnictví, které během vzdělání absolventi vysokých škol načerpali.

MM: V jakých oblastech vidíte velký progres a perspektivu konkurenceschopnosti české vědy? Jsou zde nějaké zásadní novinky a trendy, které by mohly pomoci českým podnikům v jejich rozvoji a inovacích? Rozumím, že malé a střední firmy nemohou, a ani by se jim nevyplatilo, investovat do nějakého výzkumného oddělení. Kde mohou hledat pomoc, spolupráci, případně se v této oblasti vzdělávat?

J. Krechl: Česká věda je rozhodně konkurenceschopná a ve světě je řazena mezi velmi dobré. Úspěšných oblastí máme mnoho. Určitě velmi zdatně konkurujeme v segmentu umělé inteligence, robotiky, fotoniky, věd o živé přírodě a dalších. Pokud bychom posuzovali počet impaktovaných článků na populaci, tak česká věda vychází výborně. Finanční prostředky, které byly od roku 2007 poskytovány v rámci operačních programů, se staly vynikajícím základem pro budování vědecko-výzkumných pracovišť, a vzniklo tak 48 center napříč obory.

„Společnost by chtěla a potřebovala kreativního člověka, kterého podporují osvícení rodiče a škola ho naučí samostatně myslet, srozumitelně formulovat a prezentovat své myšlenky, orientovat se ve vnějším světě. České školství, včetně rodičů, dělá vše pro to, aby tomu tak nebylo,“ říká Jiří Krechl. (Foto: Jan Hrdý)

Pro vědecké instituce vždy bylo a bude prioritou vědecké bádání, které je důležité pro poznání daného vědeckého fenoménu. Někdy bohužel dochází k nedorozumění, jelikož podnikatelská veřejnost se domnívá, že vědci budou řešit její partikulární problémy. Vědec stoupá primárně po kariérním schodišti, které je dlážděné vědeckými publikacemi. Průmyslová spolupráce ho až tak nezajímá a peníze jsou až na třetím místě. Změnu by mohl nabízet jiný systém hodnocení vědců, který by jejich vědecké výstupy posuzoval i z hlediska uplatnění v praxi. Základním měřítkem kariéry vědce je počet a kvalita publikací. Je na zvážení, zda by bylo možné přidat i výkaz průmyslové spolupráce v podobě uděleného licencovaného patentu nebo výzkumné zprávy aplikovatelné do praxe. Pokud vědci nebudou mít dobré body za spolupráci s průmyslem, tak to primárně dělat nebudou.

Na druhou stranu by firmy měly rozumět vědecko-výzkumným trendům a v tomto chápání by jim vědecká obec mohla pomoci. Hlavní styčný bod vědy a průmyslu může být výchova kvalifikovaných odborníků, kteří nebudou připraveni jen na vědeckou dráhu, ale budou vítaní i v průmyslu. Mohla a měla by vznikat firemní pracoviště využívající doktorandy s výzkumným uvažováním, které některým firmám není vlastní. Do průmyslových firem by přinesli strukturované uspořádání, praktické vyjádření výzkumných myšlenek a zadání.

MM: Děkuji vám za rozhovor.


Vydání #4
Kód článku: 220415
Datum: 06. 04. 2022
Rubrika: Redakce / Rozhovor
Seriál
Firmy
Související články
Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Prof. David Tuček, UTB Zlín

Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Doc. Milan Edl, ZČU v Plzni

Smyslem této série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali docenta Milana Edla, děkana Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni.

Související články
Způsob myšlení definuje naši úspěšnost

Ekonomické změny způsobené pandemií vyžadují nové přístupy v oblasti lidských zdrojů a leadershipu. O své zkušenosti a náměty, jak v tomto turbulentním čase efektivně využít lidský potenciál, včetně svého, se s námi podělila Lucie Teisler, vedoucí partnerka poradenské společnosti Anderson Willinger.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

Štěstí přeje připraveným!

Cesta antivirového řešení Avast od prvních nápadů ve Výzkumném ústavu matematických strojů k firmě o 1 700 zaměstnancích Avast Software obývající několik pater nové budovy na Pankráci, byla dlouhá a někdy trnitá. Zakladateli a tvůrci myšlenky na vytvoření vlastního antivirového programu, ze kterého se postupem doby stal ochranný systém bránící napadením, jsou Pavel Baudiš a Eduard Kučera.

Cesta k budoucímu růstu vede přes investice

Rok 2020 by se dal přejmenovat na Rok černých labutí. Ekonomové k těmto původem australským ptákům přirovnávají události, které nikdo nečeká a které hluboce zasáhnou samotné základy hospodářství. Tak jako to dokázala pandemie nového typu koronaviru. Ze dne na den donutila vlády, aby vypnuly na několik měsíců nejen českou, ale také další klíčové ekonomiky pro české exportéry.

Deset zastavení s JK: Obnova Slovenska

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Univerzita Karlova cílí na vyšší spolupráci s firmami

Poprvé v historii byla zvolena do funkce rektorky Univerzity Karlovy, jedné z nejstarších univerzit v Evropě, žena. Lékařka prof. MUDr. Milena Králíčková v březnu tohoto roku, měsíc po svých 50. narozeninách, převzala mandát. Jejím cílem je poskytovat trhu práce moderního absolventa, větší zapojení studentů do komerční sféry, maximální podpora aplikace vědeckých výsledků do praxe a další úspěšný rozvoj Charles University Innovations Prague, která vznikla za jejího předchůdce prof. Zimy.

Role technické univerzity
v udržitelné společnosti:
Prof. Ľubomír Šooš, STU v Bratislavě

Smyslem série této řady podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult, kteří dávají nahlédnout do své denní operativy, o dílčí realizaci dlouhodobé strategie a jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti. V tomto díle je naším hostem profesor Ľubomír Šooš, děkan Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

Síla společnosti tkví v chytrých lidech a vědecké základně

Nadační fond Neuron vznikl na podporu české vědy v období hospodářské krize po roce 2009. Jeho mecenáši rozdali za dobu jeho existence více než 110 milionů korun. Není závislý na státních financích, ale přesto, pokud by se současný státní rozpočet vydal cestou škrtání výdajů na vědu, byl by to pro jeho členy signál pro to, aby své aktivity zesílili a nedovolili, aby česká věda upadla v zapomnění a čeští vědci odcházeli do zahraničí. Hovoříme s Monikou Vondrákovou, která Nadační fond Neuron od jeho vzniku řídí.

Nahrajeme si vědomí do počítače?

Profesor kybernetiky Michael Šebek nevylučuje svoji přítomnost v jiném, uměle vytvořeném prostoru. Průmysl 4.0 chápe jako zásadní a přelomovou změnu a současné školství nás na budoucnost nepřipraví. Firmám radí „nechte své zaměstnance tvořit nesmysly“‎.

Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit