„Dnes bych nemohla udržet výrobu, pokud bych spoléhala na zaměstnance z regionu. Naší stěžejní destinací pro nábor je Ukrajina a Mongolsko. Případným personálním problémům jdeme naproti. Naši lidé jsou opravdoví hrdinové. Tím myslím především odvahu a zdatnost vykonávat těžkou práci,“ říká k řešení personálních otázek Olga Kupec.
MM: Pro majitele sléváren asi není jednoduché v době „boje o klima“, environmentálních opatření a ekologických aktivit, úspěšně provozovat slévárenský byznys. Jaká vidíte v této oblasti pro slévárenství řešení? Čeho by se nejvíce týkala?
Dr. Kupec: Naše firma se primárně zaměřuje na úspory energií. Ve slévárenském provozu to činí velkou část nákladů. Například dodržování emisních hodnost je stejné u nás jako v Německu. Evropská legislativa měří všem stejně. Je dobré, že stát dnes podporuje úsporné a ekologické projekty. Je hodně dotačních programů. Přiznám se, že jsem je dlouho odmítala a zastávala názor, že pokud má byznys dávat smysl, tak to jde i bez dotací. V poslední době přehodnocuji. Pokud je možnost některé až 100 let staré provozy opravit, využijme dotací. Pro nás je to ohromná pomoc, jelikož nemáme žádné nové budovy. Všechny nemovitosti jsou staré, postupně přistavujeme a inovujeme. Ekonomika těchto budov je velice náročná. Díky jednomu dotačnímu programu se nám je podařilo zateplit, včetně využití odpadního tepla. Pro mě to byl impulz, jak o těchto věcech přemýšlet trochu jinak.
V oblasti ekologie pracujeme i na zlepšení pracovního prostředí. Pokud byli lidé před 30 lety ochotni pracovat za těžkých podmínek, jako je zima, velká prašnost nebo hluk, tak dnes tomu tak není. Moje vize, propojit nové sofistikované technologie s tradiční manuální prací, bez které se některé naše provozy pořád neobejdou, se podařilo. Částečně jsme například odstranili prašnost. V brusírně máme osm obrovských odsávacích filtračních zařízení, které se nyní ovládají přes internet. Dopad na kvalitu pracovního prostředí je obrovský.
MM: Někdy před 10 lety mi manažer jedné slévárny vysvětloval, jak náročné je zajistit finančně i personálně slévárenský provoz. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Dr. Kupec: Mám stejný názor. Když přemýšlím o slévárenství jako celku – je zde enormní tlak na ekologii, zvyšování cen energií a mezd. Udržet si konkurenceschopnost v dlouhodobém měřítku je složité. Psala jsem to i ve své knize Strategie slévárenství. Není jednoduché přesunout slévárnu do Číny nebo Indie, což lze u některých jiných oborů. Slévárna je alchymie. Procesy, tak jak jsou nastaveny v tomto odvětví, fungují v Evropě již od 90. let 20. století, kdy slévárenský průmysl umíral. Hodně využil konjunktury automobilového průmyslu a zaměřil se právě na tento segment. Dodávky se hodně zefektivnily a z této strategie se slévárnám žilo a žije dobře. To je výhoda našich zákazníků. Přesto podíl našeho automotive je 9 %. Většinu našeho exportu tvoří díly do stavebních a zemědělských strojů i všeobecné strojírenství.
Zaměstnanci, to je těžké téma. Dnes bych nemohla udržet výrobu, pokud bych spoléhala na zaměstnance z regionu. Naší stěžejní destinací pro nábor je Ukrajina a Mongolsko. Případným personálním problémům jdeme naproti. Naši lidé jsou opravdoví hrdinové. Tím myslím především odvahu a zdatnost vykonávat těžkou práci. Bruska váží osm kilogramů a oni s ní brousí osm hodin. Pro své zaměstnance máme ergonomické programy, které nám sestavil a pomáhá realizovat Čestmír Šíma, strongman a mistr světa. Pokud zaměstnancům takový odborník vysvětlí, jak zvedat 100kilové kusy a jak pečovat o své zdraví a relaxovat, má to pro ně ohromný význam. Péče o zaměstnance je pro nás prioritou. Abydos se nachází 10 kilometrů od Františkových Lázní. Tam pro ně máme zaplacené lázeňské rehabilitační programy. Lékaři rehabilitace aplikují dle individuálních potřeb každého zaměstnance.