Témata
Foto: archiv Ivana Baťky

Evropa je vyčerpaná

07. 02. 2024

Ivan Baťka je úspěšný český podnikatel. Ve svém byznysu aplikuje Baťovy principy. V rozhoru pro MM Průmyslové spektrum se s námi podělil o své názory a zkušenosti s řízením firmy, morálním a ekonomickým úpadkem Evropy a americkou touhou přežít a sloužit zákazníkovi.

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Reklama
Následující textová podoba rozhovoru je redakčně upravenou verzí živého rozhovoru, a tudíž nemusí zcela odrážet vyjádření pana Baťky v plném kontextu jeho myšlenek, které byly řečeny. Plnou verzi rozhovoru přináší podcastová relace.


MM: Vánoční čas byl poznamenaný tragédií, která se odehrála na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a dále nás, kteří jsme měli tu čest být žáky a blízkými osobami profesora Milana Zeleného, velice zarmoutila zpráva, která k nám z USA do Evropy dorazila. Na Štědrý den bohužel dotlouklo srdce tohoto výjimečného člověka. Vy jste patřil k jeho nejbližším. Vzpomenete si na vaše úplně první setkání, a co od té doby pro vás znamenal?

I. Baťka: Měl jsem to štěstí, že jsem pana profesora Zeleného znal a byl s ním v pravidelném kontaktu. Potkali jsme se na jedné konferenci na Slovensku, kterou organizoval profesor Ján Košturiak, kde přednášeli a diskutovali odborníci z různých odvětví a oborů – podnikatelé, filozofové, zástupci slovenské Akademie věd, a i představitelé církve. Na tomto mítinku jsem poprvé viděl pana profesora Zeleného. Jeho vystoupení mě velice zaujalo. Diskutovali jsme, a strávili jsme pak i společný čas při návratu do jihočeských Kocelovic. Automobilem jezdím poměrně rychle, ale s panem profesorem jsem během jízdy postupně zpomaloval. Neustále mne motivoval formou otázek. Stále více a více jsem se zamýšlel a hledal odpovědi, které se mi ze začátku konverzace zdály být celkem jednoduché. Posléze jsem však zjistil, že jeho dotazy mají hlubší význam a že moje odpovědi byly povrchní a ploché. Rozhovor byl pro mne velice inspirující, a jelikož jsme na určité věci sdíleli podobné názory, začali jsme se scházet pravidelně. Pan profesor byl velkým znalcem podnikání bratrů Baťových, Tomáše a Jana Antonína. Objasňoval mi způsob jejich myšlení, budování podnikatelského modelu a navedl mě na tu cestu, po které dnes kráčím. Jsem mu za to nesmírně vděčný. Je velká škoda, že člověk tohoto charakteru, myšlení a způsobu uvažování již odešel, jistě nám bude v těchto nelehkých dobách chybět. Když jsem četl jeho nekrolog, a krásné komentáře a hodnocení pod ním, bodlo mě tak trochu u srdce. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy v Čechách přednášel a publikoval. Několikrát byl pod tvrdou palbou nevybíravého a urážlivého napadání a kritiky. Mrzí mne, že my Češi obvykle oslavujeme osobnosti až poté, co nás opustí. Ale možná nás pan profesor tam nahoře pozoruje a hodnotí, zda jeho myšlenky a podněty pokračují v nás, našich akcích a činech, a bude nám tam nahoře vystavovat vysvědčení.

Ivan Baťka je český podnikatel, generální ředitel a jediný akcionář břeclavské společnosti Fosfa. Vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po roce 1989 začal podnikat, v roce 2002 převzal krachující chemičku v jihomoravské Břeclavi a s vizí z ní vybudovat světově úspěšný podnik ji začal transformovat. Ivan Baťka je obdivovatelem Baťových podnikatelských principů a idejí, které uplatňuje v praxi. Jeho názory formulovali a dodnes formují například zakladatel Kaizen Institutu Masaaki Imai či českoamerický ekonom profesor Milan Zelený, který patřil k jeho mentorům a osobním přátelům. (Foto: archiv Ivana Baťky)

MM: Ve druhé polovině roku 2023 byl stav české ekonomiky ještě horší, než se očekávalo. Domácí spotřeba dále stagnuje, inflace je stále dost vysoká, energie zdražují a hospodářské prognózy na letošní rok nejsou moc příznivé. Mediální prostor se zaplnil katastrofickými scénáři, umocněnými vyjádřením německého listu Die Welt, který označil „Českou republiku za skutečně nemocného muže Evropy, kdy nejpůsobivějším důkazem je, že je jedinou z 27 ekonomik EU, která se stále plně nezotavila z propadu způsobeného koronavirovou krizí“. Nemají ale sami Němci tak trochu máslo na hlavě? Německo a Španělsko jsou totiž v celé EU další dva státy, které se na předpandemickou úroveň spotřeby dosud nevrátily. Je české hospodářství na tom opravdu tak špatně? Není za tím „náš tradiční český negativismus a stěžování“? Neměli bychom spíše konat a podívat se do vlastních řad, včetně těch podnikatelských?

I. Baťka: Hodnotit jiné ekonomiky, včetně té české, je poměrně složité. Některé předpovědi našich ekonomů mi připomínají předpovědi počasí. Obvykle víme, jaké počasí bylo včera v Madridu nebo v Praze, ale jaké počasí tam bude zítra nebo za měsíc, většinou nejsme schopni odhadnout. Pokud bych měl hodnotit některé dlouhodobé ekonomické prognózy, které vidím v médiích, z hlediska úspěšnosti, výbornou známku by neobdržely. Ekonomové, často se jedná o poradce nebo zaměstnance bank, dostávají větší prostor v médiích a popisují ekonomickou situaci tak, aby v lidech a podnikatelích vzbuzovali pozitivní očekávání, a ti si i nadále půjčovali peníze. Či možná aby zabránili nějakému panickému chování na trhu. Vzpomenu však opět prof. Zeleného, který mi často říkal: „Pokud se chci dostat dál, musím pracovat s tzv. 3 P. První P je pochopit, druhé P je přizpůsobit se situaci a třetí P je využít příležitosti.“ My často přeskakujeme první P a zaměřujeme se na druhé P, nebo spíše až třetí P. Pokud však nepochopíme reálnou podstatu problému, ať už se jedná o cokoliv, nemůžeme dospět do dalších dvou P. Je to nesmírně důležité proto, abychom, jak říkal pan profesor Zelený, nezaměňovali příčiny za následky dějů.

Co se týká nemocného muže, tak bych nehovořil jen o Česku. Nedávno časopis The Economist dal na titulní stranu Německo a v hlavním tématu čísla o něm také psal jako o nemocném muži Evropy. Já si myslím, že celá Evropa jako celek je nemocná. Svět se dnes přetváří, vzniká nový světový řád, vidíme nástup nových ekonomik. Byli jsme svědky zániku komunismu, přelomu tisíciletí a nyní jsme svědky vzniku nového řádu, který jsme naposledy viděli v 30. letech minulého století. A je základní otázkou, jaké místo v něm bude mít Evropa, včetně České republiky. Jak by naše ekonomika měla reagovat, jak by se měly chovat naše firmy, a především my. Německá ekonomika zásadním způsobem ovlivňuje Evropu. Je průmyslovým motorem Evropy, exportérem Evropy. Jestliže se tento motor zadrhne a vy jste součástí tohoto řetězce, navíc pouhým subdodavatelem, budete čelit velkým problémům. I Německo naráží na své limity. Jeho ekonomika se rozhodla vydat na neosvědčenou cestu. Odstavila uhelné a jaderné zdroje a z čistého exportéra energie se stal její dovozce. Dle mého názoru takový přístup poškozuje celou Evropu. Především pak Českou republiku, která místo toho, aby využívala svých levných zdrojů energie, tak dnes vyváží energii do Německa, které absorbuje její vyšší ceny. A to vše pak platí naše země a naši daňoví poplatníci. Je naší chybou, že jsme se rozhodli být plně závislými na německém exportu. I když se německé firmy potýkají s problémy, zůstává Německo, na rozdíl od velké části Evropy, z hlediska celkové zadluženosti, stále poměrně finančně zdravou ekonomikou, která si může, na rozdíl od jiných ekonomik, další zadlužení ještě dovolit, a možná ho zvládne daleko lépe než ostatní evropské státy.

Reklama
Reklama
Reklama

MM: Evropská ekonomika se tedy potápí? Je vyprahlá a na konci svých sil, na posledním místě světových ekonomik?

I. Baťka: Hodně se inspiruji přírodou, která je dokonalá. Platí zde velmi jednoduchá pravidla. Již naši prarodiče říkávali: „Žádný strom neroste do nebe.“ Každá zahrada vyžaduje péči. Pokud chceme zachovat zahradu pro budoucí generace, musíme sázet nové malé stromky, které v budoucnu nahradí stromy původní. Nesmíme čekat, až ty staré spadnou, a pak teprve sázet nové.

Historie a význam civilizací ukazuje, že každá společnost a její úspěchy se tvořily levnými vstupy a zdroji, novými způsoby jejího fungování, včetně ekonomiky. Pokud se její atributy vyčerpají, tak zaniká. Myslím, že se evropská civilizace ve svém způsobu myšlení a existence vyčerpává. Postavení Evropy jako celku se bude radikálně měnit. Na tento přerod nepohlížím jako na negativní věc. Každý strom odchází, a je pak otázkou, zda jsme dostatečně sázeli stromy nové. Každý konec je začátek zrodu něčeho nového. Evropa však, dle mého názoru, žádné mladé stromy v době svého růstu a blahobytu příliš nesázela.

Aktivitu přebírá Asie, dominance USA je zřejmá, a bude zde nejspíše i nadále. Spojené státy jsou ekonomickým hegemonem, byť poněkud na hliněných nohou, ale ne již jediným. A je otázkou, jak zvládnou své vysoké stávající zadlužení a rozdělení společnosti, kterým procházejí, jakož i sociální rozpolcenost. Jejich silou jsou ale jejich firmy, které se stále snaží hledat cestu k uspokojení zákazníka. Čína dnes staví rychlodráhy, mosty, o kterých se Evropě může jen zdát. Čína, Japonsko nebo Jižní Korea zavádějí masovou instalaci robotů, a Čína jen v minulém roce celosvětově instalovala více než polovinu všech robotů. Její know-how je excelentní a promyšlené. V druhé lize najdete USA a v třetí z Evropy pouze Německo. Čína si navíc pro své strategické a rozvojové plány zajistila dostatek surovinových zdrojů. O tom si Evropa může nechat jen zdát.

Evropa je ve velmi špatném stavu, zadlužení je enormně vysoké. V tomto případě bych použil slova generálního ředitele Volkswagenu Thomase Schäfera, „Evropa zlenivěla a zhloupla“. Téma školství nebudu rozebírat, to je na samostatný rozhovor. Evropa nemá zdroje surovin, má drahé energie a význam jejího exportu dramaticky klesá. Neřídili jsme se tedy jednoduchými principy přírody. Naši zahradu jsme nerozvíjeli, dívali jsme se jen, jak rostou stromy, které zasadili naši pradědové a dědové. Místo abychom s trpělivostí a důsledností sázeli generaci novou, plenili jsme. Jedinou cestu z této situace vidím v zodpovědné a usilovné práci, a především ve spolupráci. Pokud nenajdeme způsob, jak spolupracovat, tak v nové světové ekonomice nemáme šanci. Doufat, že se zase k někomu přilepíme a budeme něco subdodávat, nevidím jako dobré řešení.

Pan profesor Zelený byl velkým znalcem podnikání bratrů Baťových. Objasnil mi způsob jejich myšlení a podnikatelský model, a navedl mě na cestu, po které dnes kráčím. Jsem mu za to nesmírně vděčný. Je velká škoda, že člověk tohoto charakteru, způsobu uvažování již odešel, jistě nám bude v těchto nelehkých dobách chybět,“ říká k odchodu významného českoamerického ekonoma Ivan Baťka. (Foto: archiv redakce)

MM: O vás je známo, že jste zásadním odpůrcem dotací. Je odmítání v tomto okamžiku na místě? Česká ekonomika se na konci minulého roku nedostala na předcovidovou úroveň. Od ledna dochází k obrovskému nárůstu regulované složky elektřiny jak pro velké odběratele, tak i běžné spotřebitele. Některé okolní země, včetně Německa, plánují kompenzovat svým firmám vysoké náklady na energie či snižovat daň z elektřiny. Němci poskytnou svým podnikům úlevu v oblasti energií až 12 miliard eur. Rovněž v březnu 2022 přijala Evropská komise tzv. Dočasný krizový rámec, který členským státům umožní poskytnout zasaženým podnikům státní podporu ke zmírnění negativních ekonomických dopadů. Výslovně uvádí: „Pokud chtějí členské státy minimalizovat dopad prudkého nárůstu vstupních nákladů, mohou okamžitě zavést režimy, na jejichž základě lze poskytnout podporu až do výše 400 000 eur na podnik zasažený krizí.“ Nebyly by přece jen různé dotační balíčky alespoň nějakou pomocí pro rychlejší restart českého průmyslu v těchto nepříznivých časech?

I. Baťka: Ano, máte pravdu, jsem velkým odpůrcem dotací. Dotace nejsou nic jiného než život na úkor dalších generací, našich dětí a vnuků. Američané mají na takové situace rčení: „There is no such thing as a free lunch“, tedy volně řečeno: „Neexistuje nic takového, jako oběd zadarmo“. Podobné jsou i dotační finanční injekce, které jednoho dne budeme muset splatit a vrátit. V předchozí otázce jsme hovořili o Německu. Pokud bychom chtěli naši ekonomiku dotovat stejně jako Německo, tak se řítíme do bankrotu. Německá ekonomika, na rozdíl od naší, je pořád v dobré kondici z hlediska celkového zadlužení, na rozdíl od ostatních evropských zemí si může stále ještě další určité zadlužení dovolit. Většina evropských států reaguje na investice socialistickým myšlením, podobně jako se reagovalo v socialistické Radě vzájemné hospodářské pomoci, v RVHP – reguluje, omezuje, vydává nová prohlášení a deklarace, předpisy, zakládá nová ministerstva a nabírá nové úředníky. Pokud budeme takto nadále pokračovat, časem bude více úředníků než těch, kteří reálně vytvářejí hodnoty a tyto úředníky živí.

MM: V souvislosti s rozhodnutím Bankovní rady ČNB z listopadu 2023 o ponechání úrokové sazby na 7 % se bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer vyjádřil, že odkládané snížení úrokové sazby přináší i další náklady a rizika pro českou ekonomiku a její centrální banku. Souhlasíte s jeho názorem? Jak hodnotíte měnovou politiku ČNB?

I. Baťka: Profesor Milan Zelený mě naučil nezaměňovat příčinu za následek. Miroslav Singer hodnotí konání současné ČNB negativně, ačkoliv on byl jeden z bankéřů, který v době dobré ekonomické kondice českého hospodářství neměl problém se podílet na tištění peněz. Současná ekonomika se nachází ve špatné kondici mimo jiné i proto, že centrální banky neřízeně tiskly peníze v době, kdy bylo ekonomicky dobře. Nevím, jestli banka má snižovat úroky, nebo ne, ale cena peněz by měla být přiměřená. Podniky a lidé si velmi rychle zvykli na levné peníze. Bohužel, i špatně odvedená práce je dnes dobře placená.

Hrubý domácí produkt (v mil. USD) podle parity kupní síly zemí ze skupiny BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, JAR) a G7 (USA, Německo, Kanada, Francie, Velká Británie, Itálie a Japonsko), porovnaný podle dvou metrik. V prvním případě uvádíme statistiky Světové banky z roku 2021 a ve druhém odhad Mezinárodního měnového fondu pro rok 2023. Obě skupiny reprezentují přibližně třetinu světového HDP, ale součet v obou metrikách skutečně ukazuje, že ekonomika BRICS je již větší než G7. (Zdroj: Srovnání ekonomiky G7 a BRICS, litterate.cz)

Služba zákazníkovi, kterou prosazoval Baťa, je na velmi nízké úrovni. Většina z nás zapomněla, že výplatu dostáváme právě od zákazníka za přidanou hodnotu, kterou tvoříme a která má sloužit jen a jen zákazníkovi. Nedostáváme ji od vlád, ministerstev či ředitelů firem. Pokud nesloužíme zákazníkovi, a ten nerozhoduje o našem přežití, tak je systém špatný a zkažený. Principiální problém dnešní ekonomiky je umělé přežívání firem, které neposkytovaly a neposkytují službu zákazníkovi ani žádnou jinou přidanou hodnotu. V přirozeném prostředí by takové firmy dávno zanikly. Není možné, aby stát rozhodoval, která firma má zaniknout, a která má přežít a fungovat dále. To vede k investicím firem do nesmyslů, které pak nemají ekonomický a podnikatelský smysl, a tím parazitují na systému, což je velmi špatné a pokřivené. Dotace jsou naše peníze, které si bereme z budoucnosti našich dětí. Znovu úspěšně zavádíme socialismus. Nesdílím tedy nadšení pro podniky nebo jednotlivce, kteří poskytují služby, jež nikdo nechce, nevytvářejí žádné hodnoty nebo nejsou konkurenceschopní, a jediný důvod, proč ještě existují, jsou dotace či rozhodnutí nějakého úředníka, který o podnikání a ekonomice ve skutečnosti téměř nic neví.

Znehodnocujeme peníze střadatelů, kteří se chovají ekonomicky správně a zodpovědně. Baťa vždy říkal: „Je třeba naučit naše lidi vydělávat peníze, šetřit a rozumně vydávat.“ Toto jsou tři základní principy firemní kultury Baťových podniků. Lidi chovající se podle tohoto modelu dnes trestáme. Znehodnocujeme jejich vklady a rozdáváme peníze drogově závislým firmám, které přežívají jen díky levným penězům a dotacím. Systém dotací a podpor tak vytváří veřejné povědomí, že parazitující společnosti a jedinci vlastně nic tak špatného nedělají, a my jim nakonec musíme pomoci. Podívejte se, kdo byl hlavním příjemcem za covidu. Na prvním místě Škoda Auto, která v tomto období vydělala neskutečné peníze. Místo toho, aby je vrátila, transferovala je akcionářům mimo tuto zemi. Daňoví poplatníci zaplatili její zisk a ona si ho vyplatila mimo ČR. Na dalším místě byla kasina. Nerozumím. Proč se nepodpořily malé a střední podniky? Neznevažuji roli státu, ten má nezastupitelnou roli v každé ekonomice. Stát má podporovat a investovat do infrastruktury, sociální oblasti, zdravotnictví a školství. Podnikatelé mají samozřejmě do ekonomiky přispívat také. Evropa, a Česko zvlášť, nemá žádnou pořádnou infrastrukturu, jakou vidíme například v Asii.

Reklama

MM: Na podzim minulého roku jste uskutečnil pracovní cestu do USA. Navštívil jste hodně firem. Jaký byl váš nejsilnější podnikatelský zážitek? Je něco zásadního, co evropskému byznysu chybí, a naopak, v čem je evropské podnikání jiné a mohlo by být pro americké podnikatele inspirující?

I. Baťka: Se svým týmem pravidelně cestujeme po Spojených státech a Japonsku. Máme možnost vidět skutečnou realitu, která je obvykle jiná, než jak ji prezentují média. Ve Spojených státech navštěvujeme průmyslové podniky a končíme na World Business Forum v New Yorku, kde se scházejí největší osobnosti z podnikatelské, vzdělávací, ekologické a sociální komunity. Jejich přednášky a diskuze nám ukazují trendy, které můžeme následně očekávat v Evropě. I v této oblasti se řídím Baťovými principy. Jan Antonín Baťa měl pravidlo – posílal své zaměstnance na zkušenou do zahraničí. Jeho heslo bylo – „Ven, ven, ven!“ Svět není o tom, co vidíme v matrixové televizi a čteme v novinách. Musíme být vzdělaní, umět jazyky, poznávat a srovnávat. Člověk, který nikdy neopustil svůj dvorek, není vystaven vnějším vlivům. Obvykle ovládá psychologicky své prostředí a cítí se zde sebejistě. Lidé, již mají touhu poznávat svět, jsou vystavováni neustálému nepohodlí a zdravému stresu. Stále se přesvědčují, jak málo toho vědí, což je vede k velké pokoře. Musí znovu a znovu vnímat, učit se, bojovat a přežít. Obvykle jsou otevření diskuzím a respektují názory druhých. Ve své firmě se řídím tímto Baťovým heslem a posílám své lidi do světa.

Co se týká Ameriky a vaší otázky, tak jedno zásadní poznání si vždy přivezu zpět – americké podniky mají ve svém DNA obrovskou podnikavost a touhu přežít. Nikdo se o ně nestará, většinou nedostávají žádné dotace, a nikoho ani nenapadne, že by nějaké dostal, natož si o ně požádal. Američtí podnikatelé musí být konkurenceschopní a každý den bojují o svého zákazníka. Hledají produkt a službu, kterou zákazník skutečně potřebuje. Tamní firmy mají motiv vytvářet hodnotu a sloužit zákazníkovi. Hledat cestu a smysluplně zaměstnávat lidi. Byznys v České republice touto cestou nejde. Místo toho, abychom tvořili střednědobé a dlouhodobé vize, tak řešíme dotace či jak zítra uhradíme platy. Uměle držíme společnosti a podporujeme jedince, kteří nejsou schopni dlouhodobě vytvářet hodnoty pro zákazníka, a tudíž žádný skutečný a zasloužený zisk, a kteří neoprávněně berou dávky a parazitují. Tento model nemůže být trvalý a jediný. Potřebujeme očistit ekonomiku, očistit přebujelou státní byrokracii, a pak se můžeme začít posouvat. A čím by se mohla Amerika inspirovat od Evropy? Bohužel mne nic nepadá.

MM: Jste vyznavačem Baťových principů podnikání. Studoval jste je a necháváte se jimi inspirovat ve svém podnikání. Jaké Baťovo pravidlo, resp. citát, byste doporučil Česku v této době, pokud je ho možné stále aplikovat?

I. Baťka: Baťova pravidla jsou pro mne velice inspirativní a myslím, že jsou univerzálně pravdivá. Baťa byl především nesmírně pracovitý člověk. Nestudoval na prestižních univerzitách a neměl MBA. Od dětství tvrdě pracoval, sledoval zákazníky a jejich chování. První pravidlo, které je základem i v naší firmě, je služba zákazníkovi. Náš zákazník, náš pán. Jediný, kdo nám dává peníze, a může dávat peníze, je zákazník. Nikdo jiný. Žádné dotace, žádná mateřská zahraniční firma, ani stát. Druhé pravidlo – musíme transformovat naše myšlení. Na všechny dveře ve firmě jsem pověsil Baťův citát „Lidem myšlení, strojům dřinu“. Přidanou hodnotu musí vykonávat člověk. Chci posouvat firemní vzdělávání. Společně s místní břeclavskou střední průmyslovou školou zakládáme učňovské vzdělávání pro mladé lidi, uplatnitelné v mezinárodním prostředí. Proto zavádíme i rozšířenou výuku jazyků.

Evropa se vydala vytvářet tzv. znalostní ekonomiku, takže dnes bude skoro každý mít vysokou školu, a tím dojde k inflaci vzdělávání. Zde ale hledejme kořeny příčiny problému, jelikož došlo ke smíchání pojmů. Je totiž zásadní rozdíl získat informace a získat znalosti. Jak říkal Albert Einstein, „Informace nejsou znalosti“. Reálná znalost je schopnost realizovat akce, a to opakovaně. Základem jsou tedy znalosti. Samozřejmě že znalosti a informace musí jít ruku v ruce. Prioritou však musí být znalosti.

Příčinou krize je morální bída

Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledků tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku.

Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit, a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.

Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.

Tomáš Baťa, 1932

Na závěr bych přednesl citát Tomáše Bati z roku 1932, který byl velice těžkým obdobím pro Českou republiku. Domnívám se, že dnes je pro nás velmi aktuální a potřebný, a navíc v podstatě odpovídá na všechny dotazy, které jste mi dnes položil.

Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledků tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit, a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.

A v tomto textu je uvedeno vše. Jsou zde zodpovězeny všechny otázky, které jsme diskutovali. Je jen naší volbou, zda půjdeme cestou Baťových principů, nebo cestou jinou. Já nevím, která je správná. Ale hluboce věřím, že jediná správná je ta Baťova.

MM: Děkuji za rozhovor.


Hovory v Castanee

Castanea – místo v jihočeských Kocelovicích, kde profesor Milan Zelený pobývá při svých návratech z USA do rodné země. Zde ve chvílích volna mezi svými přednáškami, diskuzemi a konzultacemi relaxuje a odpočívá. Tento ráj na zemi je inspirativní k rozhovorům, k setkávání a diskuzím nad celou řadou aktuálních témat. V tomto malebném místě Ivan Baťka, majitel společnosti Fosfa, realizoval se svým učitelem prof. Zeleným sérii rozhovorů pro původní potřeby Fosfa Univerzity, které s jeho laskavým souhlasem čtenářům MM Průmyslového spektra níže předkládáme.

Vydání #1,2
Kód článku: 240114
Datum: 07. 02. 2024
Rubrika: Redakce / Rozhovor
Seriál
Související články
Jak přežít tsunami

Čelíme krizi. Někteří ekonomové používají výraz nový normál, někteří abnormál. Ale v zásadě všichni se shodují na tom, že globální svět prochází obdobím tektonického zlomu. To staré zaniká a nové vzniká. Což přináší nové hrozby i nové výzvy. Jak na ně reagujeme? A co nám může pomoci uspět? To jsou témata rozhovoru s Ivanem Baťkou, majitelem a generálním ředitelem břeclavské Fosfy. Podniku, který se díky 20leté transformaci stal globálním lídrem.

Nechceme dodávat produkt, ale službu

Současná doba je plná problémů, ale také výzev. Jak ji prožívá úspěšná břeclavská společnost Fosfa? I ona řeší ceny energií a vstupů. Dokáže v této složité době udržet i investiční projekty a pokračovat v transformaci? A nerezignuje na společenskou odpovědnost, ekologická a sociální témata? O tom všem jsme si povídali s technickým ředitelem Filipem Grobem, diagnostikem Tomášem Kostrůnkem a konstruktérem Jakubem Svobodou.

Baťův odkaz máme v DNA, říká ekonom Milan Zelený

Přestože profesor Milan Zelený žije od roku 1967 ve Spojených státech, tvrdí o sobě, že je Čech jako poleno a doma se cítí tam, kde zrovna pobývá. Nejen na téma globalizace, lokální ekonomiky a odkaz Baťů jsme si povídali při jednom z jeho četných pobytů v České republice.

Související články
Mezioborové sdílení znalostí, dnes zaměřeno na digitální technologie

Společnost Fosfa, přestože se primárně zabývá potravinářskými a průmyslovými aplikacemi, není našim čtenářům neznámá. A to díky publikovaným myšlenkám a pohledu na podnikání jejího generálního ředitele Ivana Baťky, i citacemi jeho názorů v článcích jiných autorů. Pod jeho vedením vzniká v Břeclavi high-tech technologická společnost se všemi atributy, které k ní patří. Jejím cílem je optimalizace procesů, vedoucí k jejich systémovému zkracování a stabilitě, což se následně odráží v jejich efektivnosti a kvalitě vyráběných produktů. Pojďme postupně nahlížet na výsledky vybraných procesů a inspirujme se zkušenostmi, které zde na jihu Moravy za dlouhá léta nasbírali a díky nimž nabízejí zajímavá profesní uplatnění.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Mezioborové sdílení znalostí, dnes zaměřeno na aditivní technologie

Společnost Fosfa, přestože se primárně zabývá potravinářskými a průmyslovými aplikacemi, není našim čtenářům neznámá. A to díky publikovaným myšlenkám a pohledu na podnikání jejího generálního ředitele Ivana Baťky, i citacemi jeho názorů v článcích jiných autorů. Pod jeho vedením vzniká v Břeclavi high-tech technologická společnost se všemi atributy, které k ní patří. Jejím cílem je optimalizace procesů, vedoucí k jejich systémovému zkracování a stabilitě, což se následně odráží v jejich efektivnosti a kvalitě vyráběných produktů. Pojďme postupně nahlížet na výsledky vybraných procesů a inspirujme se zkušenostmi, které zde na jihu Moravy za dlouhá léta nasbírali a díky nimž nabízejí zajímavá profesní uplatnění.

Mezioborové sdílení znalostí,
dnes zaměřeno na skladové hospodářství

Společnost Fosfa, přestože se primárně zabývá potravinářskými a průmyslovými aplikacemi, není našim čtenářům neznámá. A to díky publikovaným myšlenkám a pohledu na podnikání jejího generálního ředitele Ivana Baťky, i citacemi jeho názorů v článcích jiných autorů. Pod jeho vedením vzniká v Břeclavi high-tech technologická společnost se všemi atributy, které k ní patří. Jejím cílem je optimalizace procesů, vedoucí k jejich systémovému zkracování a stabilitě, což se následně odráží v jejich efektivnosti a kvalitě vyráběných produktů. Pojďme postupně nahlížet na výsledky vybraných procesů a inspirujme se zkušenostmi, které zde na jihu Moravy za dlouhá léta nasbírali a díky nimž nabízejí zajímavá profesní uplatnění.

Firma a příroda mají k sobě blízko.
Více, než si myslíme.

Společnosti Fosfa je největším zpracovatelem žlutého fosforu v Evropě. Z něho pak vyrábí esenciální směsi zejména pro potravinářské i speciální průmyslové aplikace, které vyváží do více než 80 zemí světa. Vedle toho vyrábí také přírodní ekologické produkty, jako jsou přírodní prostředky péče o tělo i domácnost Feel Eco. Její záběr je ale širší, provozuje první českou vertikální farmu Feel Greens, ve které s pomocí hydroponie pěstuje microgreens, bylinky a saláty zcela bez jakýchkoliv pesticidů, GMO či růstových regulátorů.

Neprobádané vody modrého oceánu

Olga Girstlová byla v 90. letech nepřehlédnutelnou součástí vznikajícího podnikatelského prostředí tehdejšího Československa. Společně se svým otcem a manželem založili v květnu 1990 společnost GiTy. Vsadili na komoditu s obrovským potenciálem technologického růstu.

Je nutné stanovit diagnózu a následně zvolit léčbu

Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.

Je něco shnilého ve státě dánském

Historička ekonomie Antonie Doležalová tvrdí, že to, co prožíváme, je příležitostí. Čas prý ukáže, jestli bude promarněná, nebo využitá. My Češi jsme byli obdivováni pro svůj podnikatelský zápal. Jak jsme pilní a pracovití. Jak jsme jednotní a soudržní. Jak umíme odhodit své osobní zájmy ve prospěch celku. Jak jsme kulturní a vzdělaní. Jaká je ale současná realita?

Krize jako cesta k žádoucí změně

Hlavním životním mottem Ing. Vlastislava Břízy, majitele a generálního ředitele společnosti Koh-i-noor, je tvrzení, že kdo je připraven, není zaskočen. Společný rozhovor probíhal v intencích této jeho celoživotní strategie.

Kvalitní subdodavatelé se nemusí bát o zakázky

Energetická krize a válka na Ukrajině zasáhla především evropskou ekonomiku. Hospodářské kormidlo se den ze dne otočilo a jednotlivé státy začaly posilovat svoji obranyschopnost. Průmysl je více soustředěn na oblast obranného a bezpečnostního charakteru, a subdodavatelé tak mají šanci svůj byznys diverzifikovat. Co se podařilo a co by mohlo být lepší, v tomto zajímavém segmentu podnikání, jsme diskutovali s prezidentem Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiřím Hynkem.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Doc. Jiří Mašek, ČZU v Praze

Smyslem této série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali docenta Jiřího Maška, děkana Technické fakulty ČZU v Praze.

Matematiku považuji za základ všeho

O problémech s výukou matematiky na českých základních a středních školách, o českých vysokoškolácích, kteří mají vynikající výsledky v oblasti informatiky, kybernetiky, robotiky a umělé inteligence, ale také o budoucnosti energetických zdrojů, jsme diskutovali s rektorem Českého vysokého učení technického v Praze doc. RNDr. Vojtěchem Petráčkem, CSc.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit