Evropa je vyčerpaná

MM: Vánoční čas byl poznamenaný tragédií, která se odehrála na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a dále nás, kteří jsme měli tu čest být žáky a blízkými osobami profesora Milana Zeleného, velice zarmoutila zpráva, která k nám z USA do Evropy dorazila. Na Štědrý den bohužel dotlouklo srdce tohoto výjimečného člověka. Vy jste patřil k jeho nejbližším. Vzpomenete si na vaše úplně první setkání, a co od té doby pro vás znamenal?

I. Baťka: Měl jsem to štěstí, že jsem pana profesora Zeleného znal a byl s ním v pravidelném kontaktu. Potkali jsme se na jedné konferenci na Slovensku, kterou organizoval profesor Ján Košturiak, kde přednášeli a diskutovali odborníci z různých odvětví a oborů – podnikatelé, filozofové, zástupci slovenské Akademie věd, a i představitelé církve. Na tomto mítinku jsem poprvé viděl pana profesora Zeleného. Jeho vystoupení mě velice zaujalo. Diskutovali jsme, a strávili jsme pak i společný čas při návratu do jihočeských Kocelovic. Automobilem jezdím poměrně rychle, ale s panem profesorem jsem během jízdy postupně zpomaloval. Neustále mne motivoval formou otázek. Stále více a více jsem se zamýšlel a hledal odpovědi, které se mi ze začátku konverzace zdály být celkem jednoduché. Posléze jsem však zjistil, že jeho dotazy mají hlubší význam a že moje odpovědi byly povrchní a ploché. Rozhovor byl pro mne velice inspirující, a jelikož jsme na určité věci sdíleli podobné názory, začali jsme se scházet pravidelně. Pan profesor byl velkým znalcem podnikání bratrů Baťových, Tomáše a Jana Antonína. Objasňoval mi způsob jejich myšlení, budování podnikatelského modelu a navedl mě na tu cestu, po které dnes kráčím. Jsem mu za to nesmírně vděčný. Je velká škoda, že člověk tohoto charakteru, myšlení a způsobu uvažování již odešel, jistě nám bude v těchto nelehkých dobách chybět. Když jsem četl jeho nekrolog, a krásné komentáře a hodnocení pod ním, bodlo mě tak trochu u srdce. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy v Čechách přednášel a publikoval. Několikrát byl pod tvrdou palbou nevybíravého a urážlivého napadání a kritiky. Mrzí mne, že my Češi obvykle oslavujeme osobnosti až poté, co nás opustí. Ale možná nás pan profesor tam nahoře pozoruje a hodnotí, zda jeho myšlenky a podněty pokračují v nás, našich akcích a činech, a bude nám tam nahoře vystavovat vysvědčení.

MM: Ve druhé polovině roku 2023 byl stav české ekonomiky ještě horší, než se očekávalo. Domácí spotřeba dále stagnuje, inflace je stále dost vysoká, energie zdražují a hospodářské prognózy na letošní rok nejsou moc příznivé. Mediální prostor se zaplnil katastrofickými scénáři, umocněnými vyjádřením německého listu Die Welt, který označil „Českou republiku za skutečně nemocného muže Evropy, kdy nejpůsobivějším důkazem je, že je jedinou z 27 ekonomik EU, která se stále plně nezotavila z propadu způsobeného koronavirovou krizí“. Nemají ale sami Němci tak trochu máslo na hlavě? Německo a Španělsko jsou totiž v celé EU další dva státy, které se na předpandemickou úroveň spotřeby dosud nevrátily. Je české hospodářství na tom opravdu tak špatně? Není za tím „náš tradiční český negativismus a stěžování“? Neměli bychom spíše konat a podívat se do vlastních řad, včetně těch podnikatelských?

I. Baťka: Hodnotit jiné ekonomiky, včetně té české, je poměrně složité. Některé předpovědi našich ekonomů mi připomínají předpovědi počasí. Obvykle víme, jaké počasí bylo včera v Madridu nebo v Praze, ale jaké počasí tam bude zítra nebo za měsíc, většinou nejsme schopni odhadnout. Pokud bych měl hodnotit některé dlouhodobé ekonomické prognózy, které vidím v médiích, z hlediska úspěšnosti, výbornou známku by neobdržely. Ekonomové, často se jedná o poradce nebo zaměstnance bank, dostávají větší prostor v médiích a popisují ekonomickou situaci tak, aby v lidech a podnikatelích vzbuzovali pozitivní očekávání, a ti si i nadále půjčovali peníze. Či možná aby zabránili nějakému panickému chování na trhu. Vzpomenu však opět prof. Zeleného, který mi často říkal: „Pokud se chci dostat dál, musím pracovat s tzv. 3 P. První P je pochopit, druhé P je přizpůsobit se situaci a třetí P je využít příležitosti.“ My často přeskakujeme první P a zaměřujeme se na druhé P, nebo spíše až třetí P. Pokud však nepochopíme reálnou podstatu problému, ať už se jedná o cokoliv, nemůžeme dospět do dalších dvou P. Je to nesmírně důležité proto, abychom, jak říkal pan profesor Zelený, nezaměňovali příčiny za následky dějů.

Co se týká nemocného muže, tak bych nehovořil jen o Česku. Nedávno časopis The Economist dal na titulní stranu Německo a v hlavním tématu čísla o něm také psal jako o nemocném muži Evropy. Já si myslím, že celá Evropa jako celek je nemocná. Svět se dnes přetváří, vzniká nový světový řád, vidíme nástup nových ekonomik. Byli jsme svědky zániku komunismu, přelomu tisíciletí a nyní jsme svědky vzniku nového řádu, který jsme naposledy viděli v 30. letech minulého století. A je základní otázkou, jaké místo v něm bude mít Evropa, včetně České republiky. Jak by naše ekonomika měla reagovat, jak by se měly chovat naše firmy, a především my. Německá ekonomika zásadním způsobem ovlivňuje Evropu. Je průmyslovým motorem Evropy, exportérem Evropy. Jestliže se tento motor zadrhne a vy jste součástí tohoto řetězce, navíc pouhým subdodavatelem, budete čelit velkým problémům. I Německo naráží na své limity. Jeho ekonomika se rozhodla vydat na neosvědčenou cestu. Odstavila uhelné a jaderné zdroje a z čistého exportéra energie se stal její dovozce. Dle mého názoru takový přístup poškozuje celou Evropu. Především pak Českou republiku, která místo toho, aby využívala svých levných zdrojů energie, tak dnes vyváží energii do Německa, které absorbuje její vyšší ceny. A to vše pak platí naše země a naši daňoví poplatníci. Je naší chybou, že jsme se rozhodli být plně závislými na německém exportu. I když se německé firmy potýkají s problémy, zůstává Německo, na rozdíl od velké části Evropy, z hlediska celkové zadluženosti, stále poměrně finančně zdravou ekonomikou, která si může, na rozdíl od jiných ekonomik, další zadlužení ještě dovolit, a možná ho zvládne daleko lépe než ostatní evropské státy.

MM: Evropská ekonomika se tedy potápí? Je vyprahlá a na konci svých sil, na posledním místě světových ekonomik?

I. Baťka: Hodně se inspiruji přírodou, která je dokonalá. Platí zde velmi jednoduchá pravidla. Již naši prarodiče říkávali: „Žádný strom neroste do nebe.“ Každá zahrada vyžaduje péči. Pokud chceme zachovat zahradu pro budoucí generace, musíme sázet nové malé stromky, které v budoucnu nahradí stromy původní. Nesmíme čekat, až ty staré spadnou, a pak teprve sázet nové.

Historie a význam civilizací ukazuje, že každá společnost a její úspěchy se tvořily levnými vstupy a zdroji, novými způsoby jejího fungování, včetně ekonomiky. Pokud se její atributy vyčerpají, tak zaniká. Myslím, že se evropská civilizace ve svém způsobu myšlení a existence vyčerpává. Postavení Evropy jako celku se bude radikálně měnit. Na tento přerod nepohlížím jako na negativní věc. Každý strom odchází, a je pak otázkou, zda jsme dostatečně sázeli stromy nové. Každý konec je začátek zrodu něčeho nového. Evropa však, dle mého názoru, žádné mladé stromy v době svého růstu a blahobytu příliš nesázela.

Aktivitu přebírá Asie, dominance USA je zřejmá, a bude zde nejspíše i nadále. Spojené státy jsou ekonomickým hegemonem, byť poněkud na hliněných nohou, ale ne již jediným. A je otázkou, jak zvládnou své vysoké stávající zadlužení a rozdělení společnosti, kterým procházejí, jakož i sociální rozpolcenost. Jejich silou jsou ale jejich firmy, které se stále snaží hledat cestu k uspokojení zákazníka. Čína dnes staví rychlodráhy, mosty, o kterých se Evropě může jen zdát. Čína, Japonsko nebo Jižní Korea zavádějí masovou instalaci robotů, a Čína jen v minulém roce celosvětově instalovala více než polovinu všech robotů. Její know-how je excelentní a promyšlené. V druhé lize najdete USA a v třetí z Evropy pouze Německo. Čína si navíc pro své strategické a rozvojové plány zajistila dostatek surovinových zdrojů. O tom si Evropa může nechat jen zdát.

Evropa je ve velmi špatném stavu, zadlužení je enormně vysoké. V tomto případě bych použil slova generálního ředitele Volkswagenu Thomase Schäfera, „Evropa zlenivěla a zhloupla“. Téma školství nebudu rozebírat, to je na samostatný rozhovor. Evropa nemá zdroje surovin, má drahé energie a význam jejího exportu dramaticky klesá. Neřídili jsme se tedy jednoduchými principy přírody. Naši zahradu jsme nerozvíjeli, dívali jsme se jen, jak rostou stromy, které zasadili naši pradědové a dědové. Místo abychom s trpělivostí a důsledností sázeli generaci novou, plenili jsme. Jedinou cestu z této situace vidím v zodpovědné a usilovné práci, a především ve spolupráci. Pokud nenajdeme způsob, jak spolupracovat, tak v nové světové ekonomice nemáme šanci. Doufat, že se zase k někomu přilepíme a budeme něco subdodávat, nevidím jako dobré řešení.

MM: O vás je známo, že jste zásadním odpůrcem dotací. Je odmítání v tomto okamžiku na místě? Česká ekonomika se na konci minulého roku nedostala na předcovidovou úroveň. Od ledna dochází k obrovskému nárůstu regulované složky elektřiny jak pro velké odběratele, tak i běžné spotřebitele. Některé okolní země, včetně Německa, plánují kompenzovat svým firmám vysoké náklady na energie či snižovat daň z elektřiny. Němci poskytnou svým podnikům úlevu v oblasti energií až 12 miliard eur. Rovněž v březnu 2022 přijala Evropská komise tzv. Dočasný krizový rámec, který členským státům umožní poskytnout zasaženým podnikům státní podporu ke zmírnění negativních ekonomických dopadů. Výslovně uvádí: „Pokud chtějí členské státy minimalizovat dopad prudkého nárůstu vstupních nákladů, mohou okamžitě zavést režimy, na jejichž základě lze poskytnout podporu až do výše 400 000 eur na podnik zasažený krizí.“ Nebyly by přece jen různé dotační balíčky alespoň nějakou pomocí pro rychlejší restart českého průmyslu v těchto nepříznivých časech?

I. Baťka: Ano, máte pravdu, jsem velkým odpůrcem dotací. Dotace nejsou nic jiného než život na úkor dalších generací, našich dětí a vnuků. Američané mají na takové situace rčení: „There is no such thing as a free lunch“, tedy volně řečeno: „Neexistuje nic takového, jako oběd zadarmo“. Podobné jsou i dotační finanční injekce, které jednoho dne budeme muset splatit a vrátit. V předchozí otázce jsme hovořili o Německu. Pokud bychom chtěli naši ekonomiku dotovat stejně jako Německo, tak se řítíme do bankrotu. Německá ekonomika, na rozdíl od naší, je pořád v dobré kondici z hlediska celkového zadlužení, na rozdíl od ostatních evropských zemí si může stále ještě další určité zadlužení dovolit. Většina evropských států reaguje na investice socialistickým myšlením, podobně jako se reagovalo v socialistické Radě vzájemné hospodářské pomoci, v RVHP – reguluje, omezuje, vydává nová prohlášení a deklarace, předpisy, zakládá nová ministerstva a nabírá nové úředníky. Pokud budeme takto nadále pokračovat, časem bude více úředníků než těch, kteří reálně vytvářejí hodnoty a tyto úředníky živí.

MM: V souvislosti s rozhodnutím Bankovní rady ČNB z listopadu 2023 o ponechání úrokové sazby na 7 % se bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer vyjádřil, že odkládané snížení úrokové sazby přináší i další náklady a rizika pro českou ekonomiku a její centrální banku. Souhlasíte s jeho názorem? Jak hodnotíte měnovou politiku ČNB?

I. Baťka: Profesor Milan Zelený mě naučil nezaměňovat příčinu za následek. Miroslav Singer hodnotí konání současné ČNB negativně, ačkoliv on byl jeden z bankéřů, který v době dobré ekonomické kondice českého hospodářství neměl problém se podílet na tištění peněz. Současná ekonomika se nachází ve špatné kondici mimo jiné i proto, že centrální banky neřízeně tiskly peníze v době, kdy bylo ekonomicky dobře. Nevím, jestli banka má snižovat úroky, nebo ne, ale cena peněz by měla být přiměřená. Podniky a lidé si velmi rychle zvykli na levné peníze. Bohužel, i špatně odvedená práce je dnes dobře placená.

Služba zákazníkovi, kterou prosazoval Baťa, je na velmi nízké úrovni. Většina z nás zapomněla, že výplatu dostáváme právě od zákazníka za přidanou hodnotu, kterou tvoříme a která má sloužit jen a jen zákazníkovi. Nedostáváme ji od vlád, ministerstev či ředitelů firem. Pokud nesloužíme zákazníkovi, a ten nerozhoduje o našem přežití, tak je systém špatný a zkažený. Principiální problém dnešní ekonomiky je umělé přežívání firem, které neposkytovaly a neposkytují službu zákazníkovi ani žádnou jinou přidanou hodnotu. V přirozeném prostředí by takové firmy dávno zanikly. Není možné, aby stát rozhodoval, která firma má zaniknout, a která má přežít a fungovat dále. To vede k investicím firem do nesmyslů, které pak nemají ekonomický a podnikatelský smysl, a tím parazitují na systému, což je velmi špatné a pokřivené. Dotace jsou naše peníze, které si bereme z budoucnosti našich dětí. Znovu úspěšně zavádíme socialismus. Nesdílím tedy nadšení pro podniky nebo jednotlivce, kteří poskytují služby, jež nikdo nechce, nevytvářejí žádné hodnoty nebo nejsou konkurenceschopní, a jediný důvod, proč ještě existují, jsou dotace či rozhodnutí nějakého úředníka, který o podnikání a ekonomice ve skutečnosti téměř nic neví.

Znehodnocujeme peníze střadatelů, kteří se chovají ekonomicky správně a zodpovědně. Baťa vždy říkal: „Je třeba naučit naše lidi vydělávat peníze, šetřit a rozumně vydávat.“ Toto jsou tři základní principy firemní kultury Baťových podniků. Lidi chovající se podle tohoto modelu dnes trestáme. Znehodnocujeme jejich vklady a rozdáváme peníze drogově závislým firmám, které přežívají jen díky levným penězům a dotacím. Systém dotací a podpor tak vytváří veřejné povědomí, že parazitující společnosti a jedinci vlastně nic tak špatného nedělají, a my jim nakonec musíme pomoci. Podívejte se, kdo byl hlavním příjemcem za covidu. Na prvním místě Škoda Auto, která v tomto období vydělala neskutečné peníze. Místo toho, aby je vrátila, transferovala je akcionářům mimo tuto zemi. Daňoví poplatníci zaplatili její zisk a ona si ho vyplatila mimo ČR. Na dalším místě byla kasina. Nerozumím. Proč se nepodpořily malé a střední podniky? Neznevažuji roli státu, ten má nezastupitelnou roli v každé ekonomice. Stát má podporovat a investovat do infrastruktury, sociální oblasti, zdravotnictví a školství. Podnikatelé mají samozřejmě do ekonomiky přispívat také. Evropa, a Česko zvlášť, nemá žádnou pořádnou infrastrukturu, jakou vidíme například v Asii.

MM: Na podzim minulého roku jste uskutečnil pracovní cestu do USA. Navštívil jste hodně firem. Jaký byl váš nejsilnější podnikatelský zážitek? Je něco zásadního, co evropskému byznysu chybí, a naopak, v čem je evropské podnikání jiné a mohlo by být pro americké podnikatele inspirující?

I. Baťka: Se svým týmem pravidelně cestujeme po Spojených státech a Japonsku. Máme možnost vidět skutečnou realitu, která je obvykle jiná, než jak ji prezentují média. Ve Spojených státech navštěvujeme průmyslové podniky a končíme na World Business Forum v New Yorku, kde se scházejí největší osobnosti z podnikatelské, vzdělávací, ekologické a sociální komunity. Jejich přednášky a diskuze nám ukazují trendy, které můžeme následně očekávat v Evropě. I v této oblasti se řídím Baťovými principy. Jan Antonín Baťa měl pravidlo – posílal své zaměstnance na zkušenou do zahraničí. Jeho heslo bylo – „Ven, ven, ven!“ Svět není o tom, co vidíme v matrixové televizi a čteme v novinách. Musíme být vzdělaní, umět jazyky, poznávat a srovnávat. Člověk, který nikdy neopustil svůj dvorek, není vystaven vnějším vlivům. Obvykle ovládá psychologicky své prostředí a cítí se zde sebejistě. Lidé, již mají touhu poznávat svět, jsou vystavováni neustálému nepohodlí a zdravému stresu. Stále se přesvědčují, jak málo toho vědí, což je vede k velké pokoře. Musí znovu a znovu vnímat, učit se, bojovat a přežít. Obvykle jsou otevření diskuzím a respektují názory druhých. Ve své firmě se řídím tímto Baťovým heslem a posílám své lidi do světa.

Co se týká Ameriky a vaší otázky, tak jedno zásadní poznání si vždy přivezu zpět – americké podniky mají ve svém DNA obrovskou podnikavost a touhu přežít. Nikdo se o ně nestará, většinou nedostávají žádné dotace, a nikoho ani nenapadne, že by nějaké dostal, natož si o ně požádal. Američtí podnikatelé musí být konkurenceschopní a každý den bojují o svého zákazníka. Hledají produkt a službu, kterou zákazník skutečně potřebuje. Tamní firmy mají motiv vytvářet hodnotu a sloužit zákazníkovi. Hledat cestu a smysluplně zaměstnávat lidi. Byznys v České republice touto cestou nejde. Místo toho, abychom tvořili střednědobé a dlouhodobé vize, tak řešíme dotace či jak zítra uhradíme platy. Uměle držíme společnosti a podporujeme jedince, kteří nejsou schopni dlouhodobě vytvářet hodnoty pro zákazníka, a tudíž žádný skutečný a zasloužený zisk, a kteří neoprávněně berou dávky a parazitují. Tento model nemůže být trvalý a jediný. Potřebujeme očistit ekonomiku, očistit přebujelou státní byrokracii, a pak se můžeme začít posouvat. A čím by se mohla Amerika inspirovat od Evropy? Bohužel mne nic nepadá.

MM: Jste vyznavačem Baťových principů podnikání. Studoval jste je a necháváte se jimi inspirovat ve svém podnikání. Jaké Baťovo pravidlo, resp. citát, byste doporučil Česku v této době, pokud je ho možné stále aplikovat?

I. Baťka: Baťova pravidla jsou pro mne velice inspirativní a myslím, že jsou univerzálně pravdivá. Baťa byl především nesmírně pracovitý člověk. Nestudoval na prestižních univerzitách a neměl MBA. Od dětství tvrdě pracoval, sledoval zákazníky a jejich chování. První pravidlo, které je základem i v naší firmě, je služba zákazníkovi. Náš zákazník, náš pán. Jediný, kdo nám dává peníze, a může dávat peníze, je zákazník. Nikdo jiný. Žádné dotace, žádná mateřská zahraniční firma, ani stát. Druhé pravidlo – musíme transformovat naše myšlení. Na všechny dveře ve firmě jsem pověsil Baťův citát „Lidem myšlení, strojům dřinu“. Přidanou hodnotu musí vykonávat člověk. Chci posouvat firemní vzdělávání. Společně s místní břeclavskou střední průmyslovou školou zakládáme učňovské vzdělávání pro mladé lidi, uplatnitelné v mezinárodním prostředí. Proto zavádíme i rozšířenou výuku jazyků.

Evropa se vydala vytvářet tzv. znalostní ekonomiku, takže dnes bude skoro každý mít vysokou školu, a tím dojde k inflaci vzdělávání. Zde ale hledejme kořeny příčiny problému, jelikož došlo ke smíchání pojmů. Je totiž zásadní rozdíl získat informace a získat znalosti. Jak říkal Albert Einstein, „Informace nejsou znalosti“. Reálná znalost je schopnost realizovat akce, a to opakovaně. Základem jsou tedy znalosti. Samozřejmě že znalosti a informace musí jít ruku v ruce. Prioritou však musí být znalosti.

Na závěr bych přednesl citát Tomáše Bati z roku 1932, který byl velice těžkým obdobím pro Českou republiku. Domnívám se, že dnes je pro nás velmi aktuální a potřebný, a navíc v podstatě odpovídá na všechny dotazy, které jste mi dnes položil.

„Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledků tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit, a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“

A v tomto textu je uvedeno vše. Jsou zde zodpovězeny všechny otázky, které jsme diskutovali. Je jen naší volbou, zda půjdeme cestou Baťových principů, nebo cestou jinou. Já nevím, která je správná. Ale hluboce věřím, že jediná správná je ta Baťova.

MM: Děkuji za rozhovor.