I. Baťka: Pod to bych se určitě podepsal. Problém je, že těžko můžete chtít u někoho rozvíjet jeho talent, když nerozvíjíte ten svůj. Jen neustálým sebevzděláváním lze jít kupředu. A poznání, to jsou jen otevřené dveře, díky nimž lze jít dál. Ale musíte být připraven na to, že každé ty otevřené dveře vás jen utvrdí v tom, jak málo toho víte. Povede vás to k dalším dveřím a pak zase k dalším… Je jich nekonečná řada a problém je, že nikdo nemůže otevřít všechny. Pokud máte pokoru a uvědomíte si to, dojdete nutně k tomu, že k sobě musíte najít lidi, kteří jsou v určitých oblastech lepší, než jste vy sám. Jenom ve spojení s lidmi, kde každý je výjimečný něčím jiným, můžete vytvořit skvělý tým. Ve Fosfě jsme v tomto po 20 letech konečně na začátku, tým začíná fungovat jako celek. Řada ředitelů tu začínala po vysoké škole, začínali od píky, prošli čtyři, pět míst a dnes jsou to neuvěřitelní borci. Stejný model ale už dnes máme na pozicích operátorů. Ti se v průběhu času stávají mechaniky, designéry, vývojáři, konstruktéry… Je to dokonalá ukázka toho, že talent se ve skutečnosti formuje v akci, ne v lavicích. A je to i odpověď na to, jak se Fosfa vyrovnává s dnešní dobou. Drží ji lidé, kteří mají touhu uspět. Když výjimečnost vezmeme jako etalon, jímž budeme poměřovat to, co děláme, může nám ukázat směr ke změně, k tomu novému, co možná už vzniká, ačkoliv to ještě nevidíme. Jsem přesvědčen, že je to jediná cesta, jak přežít onu tsunami. Se současnými cenami vstupů a energií totiž buďto budeme tvořit něco výjimečného, službu se skutečně vysokou přidanou hodnotou, nebo nemáme šanci přežít.