Jak přežít tsunami

P. Karban: Někdo říká krize, někdo transformace. Jak vnímáte současnost vy?

I. Baťka: Dlouhodobě jsem přesvědčen, že je to krize a že je nevyhnutelná. V posledních desítkách let k ní svědomitě sebedestruktivně směřujeme. Rozhlédněme se kolem, co se děje. Byrokracie, dekadence, hloupnutí vládnoucí třídy a pocit, že za nás všechno budou dělat ti druzí a my si budeme jen užívat, to vedlo k zániku již mnoha civilizací. A bohužel jsou to i znaky současné evropské civilizace, která patrně dosáhla svého vrcholu a zažíváme její zánik. Zkracujeme pracovní dobu, protože potřebujeme zkorumpovat voliče. Tiskneme peníze, abychom dotovali svůj blahobyt. Životní úroveň držíme na drogách a ani si nevšimneme, že ve skutečnosti klesá.

Zároveň je to ale i transformace, a to přelomová. Staré pořádky a systémy jsou nahrazovány novým řádem. To zastaralé, nabubřelé, byrokratické a nefunkční odumírá, přičemž se samozřejmě brání ztrátě svého dosavadního vlivu a moci. Dochází k přerozdělení ekonomické, a tím i geopolitické moci. Vše, co jsme doposud znali a považovali za neměnné, nyní mizí. Mění se dodavatelsko-odběratelské vztahy, a tím i toky zboží, přetvářejí se hodnotové vazby, uskupení a spolupráce.

P. Karban: Co byste změnil, kdybyste měl tu moc?

I. Baťka: Myslím, že bychom se měli vrátit k ratiu. Evaluace firem by se neřídila tím, jaké vytvářejí chiméry a snové iluze, ale jaké vytvářejí reálné zisky z reálného podnikání, ze služby zákazníkovi, z užitku. Nemyslím si, že je v pořádku, když se zisk generuje ze spekulací. Současnost nutně vyžaduje změnu, ale s tou musíme přijít my sami, nikdo to za nás neudělá.

P. Karban: Jako znak změny, či spíše proměny, vnímáme v případě Fosfy vaši značku FeelEco. V reklamní kampani jste ji spojili s dílem Alfonse Muchy. Proč?

I. Baťka: Snad to není nadsázka, když řeknu, že produkty FeelEco vkročila Fosfa do své nové éry. A Mucha se svou Gismondou je pro mě – jako tvůrce celé nové výtvarné epochy – symbolem začátku něčeho nového, výjimečnosti prověřené generacemi. Dlouhodobě se snažím se svými spolupracovníky o službu zákazníkovi, o neustálý rozvoj a zlepšování se. A aniž bych chtěl, aby to znělo povýšeně či nadneseně, dovolím si říct, že se nám daří být spolutvůrci něčeho výjimečného. Beru to jako potvrzení své víry, že věci mají smysl. Že když se dějí, není to zcela náhodné. Měl jsem možnost strávit mnoho hodin debatami s Johnem Muchou, a díky nim jsem se nejen o Muchovi, ale vlastně i o životě, dozvěděl spoustu věcí, které se ze zpráv nikdy nedozvíte. Ty hovory mne dovedly i k nalezení toho, co mne na Muchovi ve skutečnosti fascinuje, že je dalším výrazným milníkem na mé vlastní životní cestě. Že to, co dokázal, může být velkou inspirací nejen pro mne osobně, ale i pro Fosfu, a snad i pro všechny ty, kteří si jeho velikost dokážou uvědomit. Že v té složité době, která nás nečeká, protože v ní již jsme a již ji žijeme, prostě nejde dělat věci jenom pro věci…

P. Karban: I výjimečnost potřebuje smysl?

I. Baťka: Přesně tak. Protože tím prvním motorem podnikání, a možná všeho našeho konání, musí být jedno z mých oblíbených pěti P, totiž Purpose. Smysl. Užitek. Výjimečnost sama o sobě je možná zajímavá, ale nestačí, protože lze být výjimečný zcela prázdným způsobem, jen pro výjimečnost samu. Což je výjimečnost, která vyvane. Aby výjimečnost potvrdil čas, musí být nositelkou smyslu a užitku. Tato doba je tsunami. Baťa říkal, že když sloužíte, úspěch vás nemůže minout. Všichni, kdo budou chtít najít svou budoucnost, budou muset mít na paměti službu. A v ní bude muset být přidaná hodnota. Evropa je v totálním kolapsu, protože není konkurenceschopná. Jediné, co má šanci, je schopnost najít své umění výjimečnosti. To je výzva současnosti. Není totiž důležité přepočítávat přidanou hodnotu do ceny, ale do smyslu a užitku pro sebe samého i pro své okolí. Tak vzniklo FeelEco, takto vznikají projekty ve Fosfě.

P. Karban: Fosfa v době krize dokáže růst, stejně jako v době krize vyrostlo před 100 lety Baťovo impérium. Máte nějaký zvláštní recept?

I. Baťka: Nemám. Jen jsem přesvědčen, že každý jeden z nás může mít touhu dotknout se umění výjimečnosti. Nemusí to být přece jen v umění, sportu, vědě či správě státu. Výjimeční můžeme být v oblastech, které nám třeba připadají i všední. Je jedno, jestli jsme děti, nebo rodiče, zaměstnavatelé, nebo zaměstnanci. Bolestí dnešní doby bohužel je, že jsme v podstatě zavrhli práci, víc nás zajímá work-life balance. Zapomněli jsme, že práce nás utváří, že ona je především věcí srdce, postoje. Farmář nemůže přece 11 měsíců dřít na farmě a 12. měsíc si vzít volno. Popřel by ten předchozí čas.

P. Karban: Ale trendem doby je užívat si život…

I. Baťka: V očích některých lidí jsem asi vnímán jako workoholik, který neustále pracuje. Ale já nepracuji, já práci žiji. S radostí. Když nemáte k práci lásku a pro práci a její smysl nedokážete v sobě vzbudit vášeň, pak hledáte work-life balance. Logicky, protože se v práci trápíte, a tudíž hledáte možnost, jak to trápení mít co nejkratší. To je stav, který ve Fosfě nevidím.

P. Karban: Máte něčím unikátní výběr kolegů?

I. Baťka: Jsou v zásadě jen dvě klíčová kritéria pro výběr spolupracovníků, která uznával Baťa, a uznávám je i já – odbornost a charakter. Odbornost jste schopen naučit, pokud se ji ten dotyčný naučit chce. Ale charakter nenaučíte. Spousta lidí je odborně velmi kvalitních, ale chybí jim charakter. A takoví vám mohou rozvrátit celý kolektiv. Firma je živý, integrovaný organismus. A pokud v něm máte viry nebo rakovinu, musíte se jich zbavit, včas, a i za tu cenu, že to bolí. Jinak vám celý organismus zahubí. Charakter je zkrátka podmínkou spolupráce, a ta je zase nezbytnou podmínkou úspěchu. A možná se ztrácí jeden aspekt, který ale považuji za zcela zásadní. Baťa svým spolupracovníkům říkal: „Jediné, co vám opravdu můžu dát, je vzor.“

P. Karban: Ano, říká se, že současnost je krizí hodnot a vzorů…

I. Baťka: Pod to bych se určitě podepsal. Problém je, že těžko můžete chtít u někoho rozvíjet jeho talent, když nerozvíjíte ten svůj. Jen neustálým sebevzděláváním lze jít kupředu. A poznání, to jsou jen otevřené dveře, díky nimž lze jít dál. Ale musíte být připraven na to, že každé ty otevřené dveře vás jen utvrdí v tom, jak málo toho víte. Povede vás to k dalším dveřím a pak zase k dalším… Je jich nekonečná řada a problém je, že nikdo nemůže otevřít všechny. Pokud máte pokoru a uvědomíte si to, dojdete nutně k tomu, že k sobě musíte najít lidi, kteří jsou v určitých oblastech lepší, než jste vy sám. Jenom ve spojení s lidmi, kde každý je výjimečný něčím jiným, můžete vytvořit skvělý tým. Ve Fosfě jsme v tomto po 20 letech konečně na začátku, tým začíná fungovat jako celek. Řada ředitelů tu začínala po vysoké škole, začínali od píky, prošli čtyři, pět míst a dnes jsou to neuvěřitelní borci. Stejný model ale už dnes máme na pozicích operátorů. Ti se v průběhu času stávají mechaniky, designéry, vývojáři, konstruktéry… Je to dokonalá ukázka toho, že talent se ve skutečnosti formuje v akci, ne v lavicích. A je to i odpověď na to, jak se Fosfa vyrovnává s dnešní dobou. Drží ji lidé, kteří mají touhu uspět. Když výjimečnost vezmeme jako etalon, jímž budeme poměřovat to, co děláme, může nám ukázat směr ke změně, k tomu novému, co možná už vzniká, ačkoliv to ještě nevidíme. Jsem přesvědčen, že je to jediná cesta, jak přežít onu tsunami. Se současnými cenami vstupů a energií totiž buďto budeme tvořit něco výjimečného, službu se skutečně vysokou přidanou hodnotou, nebo nemáme šanci přežít.

P. Karban: Děkuji za rozhovor