Svět normovaných dílů je čím dál pestřejší

MM: Obě firmy, italská Elesa i německý Ganter, se mohou pochlubit dlouhou tradicí – Otto Ganter svoji firmu založil už v roce 1894, firma Elesa vznikla roku 1941. Mohl byste nás seznámit s nejdůležitějšími milníky této historie?

P. Kozel: Obě zmíněné společnosti mají velmi bohatou historii. Italská společnost Elesa byla založena v roce 1941 panem Albertem Bertanim, kterému je dnes 99 let a stále se aktivně podílí na vedení společnosti – je to takové jeho dítě, přičemž dnes už společnost vedou jeho dva synové. Po válce pak zahájila výrobu dílů s originálním designem – jednalo se o sady madel, rukojetí a dalších normalizovaných součástí. Společnost Otto Ganter představila svůj první katalog dílů již v roce 1912, pět let před vznikem DIN (Německý institut pro normy a standardizace, pozn. redakce). Díky svým inovacím v designu a ergonomii se pak také stala členem komise DIN pro ovládací prvky; jednalo se převážně o kovové výrobky.

Dalším milníkem je rok 1971, kdy společnost Elesa, jakožto výrobce plastových dílů, hledala distributora pro velký německý trh a ostatní evropská teritoria. Protože nabídka plastových dílů v katalogu Ganter byla tehdy velmi slabá a neatraktivní, spolupráce obou společností otevřela nové trhy jak Elese, tak i Ganteru. V 50. letech byl trh pro kovové součásti sice ještě omezený, ale následně se rozběhl velice rychle. V roce 1995 obě společnosti zahájily sdílenou síť pod značkou Elesa+Ganter s cílem nabídnout široký sortiment, krátké dodací lhůty a optimální zákaznický servis.

MM: Co se týče historie obou firem a společného podniku, jakou největší výzvu jste za své fungování museli překonat?

P. Kozel: Obě firmy kladou velký důraz na to, aby byly jejich výrobky dobře použitelné, a to z hlediska funkčnosti i ergonomie – zkrátka aby se lidem s nimi dobře pracovalo, a také aby byly vyrobitelné, funkční a splňovaly předem dané požadavky. Není to vysloveně výzva, ale někdy se tyto základní faktory strojírenství poněkud opomíjejí – mám na mysli hlavně technickou přípravu výroby, takovou tu klasickou, kde se určují správné výrobní postupy a kalkulace. Nastavená laťka se musí pořád zvedat, protože se to automaticky očekává. A zní to na jednu stranu jednoduše, nicméně na druhou je v tom tolik proměnných, že to vyžaduje opravdu pevnou vůli a souhru všech zaměstnanců. Například co se týče výroby velice kvalitních plastových součástek, kde krom plastu fungují i další přidané materiály a velké procento skelných vláken, navrhnout formu pro vstřikování opravdu není žádná legrace. Provádí se spousta simulací teploty, měření, kam takový složitý materiál zateče – takové postupy nejsou nijak jednoduché.

MM: Když se bavíme o historii, měla bych také otázku přímo na vás osobně, respektive na vaši dosavadní profesní dráhu. V jakém oboru jste začínal? Co vás přivedlo do tohoto oboru a do firmy, která se věnuje zrovna vývoji a výrobě normovaných dílů pro strojírenství?

P. Kozel: Já jsem vystudoval ČVUT v Praze, obor Stroje pro chemický a spotřební průmysl. Co se týče prvního zaměstnání, myslím, že v roce 1984, jsem nastoupil do firmy Gramofonové závody jako technolog výroby vinylových desek. Tam jsem přičichnul k plastikařině, což mě poměrně oslovilo; zjistil jsem, že je to technicky náročný obor. Zdánlivě jednoduché LP je vcelku náročné na kvalitu všech výrobních kroků, a totéž platí i pro většinu dílů z plastu.

Pracoval jsem tam docela dlouho, asi 10 nebo 12 let. V 90. letech pak přibyla spousta příležitostí, takže jsem začal pracovat ve firmě Alfa Laval jako prodejce strojů právě do potravinářství. Bez jakýchkoliv zkušeností jsem prostě naskočil na dráhu prodejce a musím říct, že to bylo na začátku docela složité, ale člověk se s tím musel poprat. A tam jsem se právě naučil poznat, co zákazníci potřebují, na co dávají důraz – protože prodat stroj je jedna věc, ale druhá věc je ho udržet v chodu.

Koncem roku 2008 jsem dostal nabídku na práci u společnosti Elesa+Ganter CZ, která byla v tu dobu téměř v rozpadu. V roce 2009 navíc začala hluboká hospodářská krize, takže to byla opravdu výzva. Dokonce jsem se zpětně dozvěděl, že ve vedení tehdy uzavírali sázku o krabici vína, jestli bude ta česká pobočka v roce 2010 zisková. To se nicméně povedlo, pokryli jsme náklady a od té doby jdeme pořád nahoru. Musel jsem tvrdě pracovat, ale dnes jsem rád, že jsem nezačal někde na vrcholu v dobrých časech, že to byla opravdu škola života.

MM: Kdo jsou zákazníci firmy Elesa+Ganter? Pro jaké firmy své díly vyrábíte, ve kterých oblastech takové firmy typicky působí? Kupříkladu i uvítám, pokud budete moci některé z těch významnějších jmenovat konkrétně.

P. Kozel: Pro nás je aktivní zákazník takový, který má alespoň jednu fakturu za rok. Takže to máme velmi rozprostřeno – velké i malé společnosti, celkem na 3 500 zákazníků. Kromě známých společností ze strojírenství, jako jsou Siemens, SSI, ABB či například obráběcí stroje Tajmac, je to v Česku například také zastřešení bazénů (Albixon, Alukov Popp atd.), kde máme skoro 10 % našeho obratu, potom balicí zařízení Viking Mašek nebo tiskařské stroje Soma Engineering. Anebo třeba Kostka – kolobka, ti vyrábějí koloběžky, a taky Prusa Research.

MM: To je skutečně široký záběr. Co je potom podle vás takovou charakteristickou vlastností, případně hlavní ideou vaší značky? Čeho si na vašich produktech zákazníci nejvíce cení, v čem se odlišujete od konkurence, v čem jste lepší?

P. Kozel: Co se týče výrobků, skutečně co nejlepší se snažíme být v oblasti vlastního designu, ergonomie a funkčnosti. Ale to, že je někdo v něčem nejlepší, to říká víceméně každý. My proto klademe také velký důraz na poskytovaný servis.

Jak už bylo zmíněno, firmy Elesa a Otto Ganter založily svou distribuční síť hlavně za účelem toho, aby konečným zákazníkům v jednotlivých zemích mohly poskytovat co nejlepší servis. Jako firma si jednoduše nemůžeme dovolit, aby se kupříkladu kvůli dvěma madlům neprovedla expedice stroje za miliony korun. Takže pro nás jsou hlavními divizemi servis, dostupnost dílů a otevřená komunikace. Mezi odběratelem a dodavatelem je potřeba budovat jakýsi pocit důvěry, spolehlivosti a dobrého zázemí. A tuto laťku my máme nastavenou vysoko, ale nikdy ji nelze snížit, pouze posouvat čím dál výše.

MM: Katalog vašich produktů čítá více než 80 000 položek. Která skupina produktů tvoří největší část vaší produkce, o jaké produkty je na trhu největší zájem? A je tomu tak dlouhodobě, nebo se požadavky zákazníků v průběhu času mění?

P. Kozel: Snažíme se, aby naše portfolio bylo vyvážené. Nedá se říci, že by některá skupina výrobků dominovala, nebo naopak upadala. Tyto skupiny se pouze doplňují, například o další rozměry či materiály, jak stroje procházejí vývojem. A také přibývají – například když jsem v roce 2008 nastupoval, měli jsme 15 skupin výrobků, zatímco dnes jich máme 23. Žádná ale nevymizela. Člověk by třeba řekl, že ruční ovládací kolo už je spíše minulost, ale reálně tomu tak není, zájem je stále.

Naší velkou výhodou je právě ta šíře a vyváženost našeho portfolia, kde si zákazník může vybrat, a navíc má vše včas dostupné. Jinak na počet asi v současnosti vedou madla a rukojeti, a co do objemu jsou to zajišťovací prvky a strojní součásti.

MM: Stroje a zařízení, respektive už samotná jejich konstrukce a stavba, procházejí velmi dynamickým vývojem. Přibývá elektrifikace a automatizace, průmysl často přechází od velkých sérií k zakázkové výrobě, tedy namísto unifikované velkovýroby tu máme zařízení „šitá“ na míru podle potřeb konkrétního zákazníka. Týkají se i vás tyto trendy, případně figurují u vašich zákazníků ještě nějaké další? A jak na ně vaše firma reaguje?

P. Kozel: Je pravda, že stroje jsou čím dál složitější. Ale i na složitém stroji jsou stále potřeba komponenty k uchopení, nastavení, odjištění či uzamčení… Takže nám to paradoxně spíše přináší nové možnosti. Například robotizace sice do jisté míry leccos nahradila, ale i na tom robotu se ve výsledku nacházejí normované součásti. Je však pravda, že i u nás přibývají výrobky s prvky elektroniky, ať už se jedná o snímače hladiny, teploty, či spínače do bezpečnostních systémů – jak už jsem řekl, jde o jakýsi správný mix portfolia.

MM: Když tedy mluvíme o elektrifikaci normovaných dílů, napadne vás v této oblasti nějaké konkrétní řešení, koncept či „vychytávka“, na kterou jste obzvlášť hrdý, skrze kterou se jakožto firma odlišujete? Jakýsi „vlajkový“ produkt?

P. Kozel: Svět normovaných dílů není naštěstí zatím tak složitý, aby byly vytlačeny mechanické součásti. Pro firmu Ganter je vlajkovým výrobkem tzv. indexing plunger, my tomu u nás říkáme pružinový pístek. Jedná se o celou skupinu výrobků, kterou Ganter považuje právem za vlastní, a na světě neexistuje jiný výrobce, který by se v tomto směru mohl Ganteru vyrovnat. V případě Elesy je to pak jedinečný design plastových výrobků pod názvem Ergostyle nebo barevná škála Ellecolor, plastové díly na bázi PA s vysokým obsahem skelných vláken či materiál super-technopolymer, který dodává plastovým výrobkům takové vlastnosti, že jsou vhodné i tam, kde dříve dominovala kategorie kovových výrobků.

MM: V poslední době se klade stále větší důraz na udržitelný rozvoj a oběhové hospodářství. Používají se recyklované materiály, sleduje se uhlíková stopa výrobků. Totéž se určitě projevuje i ve vašem oboru, jak se s tím vaše firma vypořádává?

P. Kozel: Mohu říct, že osobně jsem příznivcem zelených technologií, Green Deal pro mě není sprosté slovo. Pokud po sobě chceme něco zanechat i do budoucnosti, zatím zkrátka lepší nástroj nemáme. Elesa i Ganter mají nainstalované vlastní zdroje fotovoltaické energie, které samozřejmě zatím nepokrývají celou jejich spotřebu, nicméně zbytek energie se snaží nakupovat od dodavatelů vyrábějících z obnovitelných zdrojů, přestože je to dražší. Jinak co se týče obrábění v Německu, tam dochází k automatickému sběru a třídění špon, k vytápění se používá odpadní teplo z obrábění a chlazení olejových emulzí.

Dnes se všichni musíme zamyslet nad tím, že stálý ekonomický růst a zisk naší planetě jednoduše neprospívá. Jestliže chceme naše výdobytky předávat našim potomkům, tak se také musíme postarat o naši planetu, aby vůbec bylo kde žít a podnikat. Mimochodem, mohlo by se zdát, že zpracujeme vysoké množství plastových materiálů, ale zde je na místě si uvědomit, žádný z našich výrobků neslouží k jednorázovému použití – jsou to výrobky dodávané pro stroje, kde vydrží pracovat několik let, nebo i desítek let. Z tohoto hlediska už to není jen o vysoké spotřebě. Nicméně dnešní silný ekonomický tlak na ziskovost podniků naší planetě neprospívá, to mohu otevřeně říct jako svůj názor.

MM: V posledních letech prochází světová (a hlavně evropská) ekonomika určitými turbulencemi. Lze říct, že zažívá řadu krizí, které budou mít – nebo už měly – za následek narušení dodavatelských řetězců, cenové výkyvy, nebo dokonce úplnou ztrátu některých tradičních trhů. Jak tato situace působí na vaše podnikání, a jak se vám případně daří se tomu přizpůsobovat?

P. Kozel: Jak už jsem uvedl, my dodáváme do mnoha různých průmyslových oborů a zpravidla je tomu tak, že když se některý z nich dostane do těžkostí, vydělá na tom naopak jiný. Například během covidu nastal boom ohledně zastřešení bazénů, protože lidé přestali cestovat. Teď je tato oblast v útlumu, ale zase rostou jiné. Je to zkrátka takový ekonomický cyklus.

Světová situace je dnes pochopitelně výbušná, v Evropě máme válku a na Blízkém východě je další. Někde došlo i k přerušení dodavatelských řetězců, nicméně obě firmy jsou si toho velice dobře vědomy a vždy mají určitou zásobu dílů, díky které takový zvrat překlenou. Když nemáme nějaký konkrétní výrobek, zpravidla za něj máme ekvivalentní náhradu. Jak jsem říkal, toto budujeme dlouhodobě, a ekonomika funguje cyklicky. Nicméně si myslím, že bychom se měli více starat o to, aby se Evropa stala soběstačnější, abychom nebyli závislí na ekonomikách, kde je výroba levnější.

MM: To mne přivádí k závěrečnému tématu: jak vidíte budoucnost firmy Elesa+Ganter? Myslím to jednak s ohledem na její celosvětovou působnost, ale i lokálně u nás v České republice. Jaké jsou plány vaší společnosti do příštích let?

P. Kozel: Můj osobní názor je takový, že pracujeme pod přílišným ekonomickým tlakem a diktátem, který nás vede k honbě za ziskem, a já si kladu otázku, kam až můžeme zajít. Na druhou stranu, pokud nedospějeme k nějakému sebezničení, nemám obavy o náš obor ani o jiné. Samozřejmě nás může postihnout období stagnace, možná i propadu, ale obavy to nejsou.

MM: A je nějaká konkrétní sféra či oblast, kam v příštích letech plánujete expandovat?

P. Kozel: Tak to u nás nefunguje. My naše portfolio spíše rozšiřujeme, přistavujeme, přidáváme nové skupiny – například jednou z posledních jsou vakuové přísavky – a musíme se snažit o to, abychom od všeho měli ten správný mix. Ale vše bezprostředně souvisí s tím, co jsme vyráběli doposud. Vývoj je spíše o tom, že například v potravinářství a farmacii dnes existuje trend vysokého hygienického standardu a my máme skupinu výrobků, které jsou na toto přímo orientované, kupříkladu je lze velice dobře umýt i agresivními přípravky. Nebo požadavek na plastové součásti v potravinářské výrobě, které musí být snadno detekovatelné – toho dosahujeme příměsí kovu do plastových materiálů. My se zkrátka vždy snažíme přizpůsobovat.