T. Kostrůnek: Klíčovým prvkem pro zajištění provozu jednotlivých výroben je predikce technického stavu strojů. Sledováním chování jednotlivých strojů je totiž možné nejenom včas odhalit blížící se poruchu, ale i zjistit příčinu této poruchy, což tvoří právě největší přidanou hodnotu prediktivní údržby. Teprve odstraněním kořenového problému se skokově zvýší spolehlivost stroje. Často se ukáže, že klíčovým problémem není opotřebované ložisko nebo například nevyvážené oběžné kolo, ale problém mnohdy sahá mnohem hlouběji. Při analýze technického stavu je proto potřeba vnímat stroj jako celek, což v praxi znamená brát na zřetel celkovou konstrukci stroje, základy, připojená potrubí, nebo i vliv okolí, eventuálně ostatních strojů, případně až rezonanční oblasti a tuhost. A výsledek? V provozech jsme měli i stroje, které vyžadovaly výměnu ložisek nebo jiný servis i několikrát ročně, a nyní nevyžadují opravu někdy i v řádu let. Nástroje, které k prediktivnímu přístupu využíváme, jsou klasicky vibrodiagnostika, termografie, tribologie. Kombinací těchto metod je možné získat klíčové informace o daném stroji, ze kterých je možné vyvozovat závěry o aktuálním technickém stavu stroje. Termografie vám řekne, že je někde problém, vibrodiagnostika už na něj ukáže přímo. Najít kořenový problém není vždy úplně jednoduché a s jednou metodou obvykle nevystačíte.