CIMT a Čína v roce 2023

Výstava, jejíž zkratka ukrývá plný název China International Machine Tool Show, je na asijské pevnině stejně významná jako Jimtof v ostrovním Japonsku. V Evropě je srovnatelně významné EMO v Hannoveru a na americkém kontinentě IMTS v Chicagu. V roce 2021, v době covidové, kdy při vstupu do Číny musel být cestovatel čtyři týdny v karanténě v hotelovém pokoji (bez možnosti jej opustit), se výstava konala z velké části pouze za účasti čínských firem a ty zahraniční měly na stáncích převážně čínské osazenstvo. Lze tedy stroze konstatovat, že od založení v roce 1989 se CIMT bez přestávky koná každý lichý rok, přičemž ten letošní byl 17. v pořadí.

Veletrhu se účastnilo téměř 150 tisíc jedinečných návštěvníků, což je o 27 % více než na veletrhu v předchozím roce. Celkový počet účastníků, kteří prošli branami, byl necelých 340 tisíc, což představuje nárůst o téměř 30 % v porovnání s předchozími lety. (Pozn.: zmíněných 340 tisíc návštěvníků … dokud člověk neuvidí, neuvěří. První tři dny byly uličky mezi stánky „neprůchozí“. Tak nějak si představuji nějaký automobilový veletrh nebo veletrh spotřební elektroniky – na kterých jsem nikdy nebyl.) Oproti roku 2019, kdy na výstavě bylo hodně jednodenních návštěvníků, letos na veletrhu strávili dva i více dní.

Pobyt (nejen) na výstavišti je poznamenán jazykovou bariérou. Byť vystavovatelé běžně hovoří anglicky, v horším případě alespoň jeden člověk na stánku, všechny texty, nápisy, popisy, lákadla jsou v čínštině a není myslitelné si vše chytrou aplikací překládat. A tak nezbývá než zapojit intuici, oprášit vzdělání i dát se dát řeči s vystavovateli – co čínský vystavovatel, to lovec.

Veletrh CIMT 2023 byl hodně konzervativní – revoluce se nekonala ani v technice, ani v pojetí expozic, ani ve vystavovatelském umu. Dominance čínských vystavovatelů je i podle statistik zřejmá. Představovány byly stroje obráběcí, tvářecí (nejvíce zpracování plechů) a nechyběly ani nekonvenční technologie (drátořez, vyjiskřování atd.). Dominantní bylo zaměření na stroje pro třískové obrábění. Čínské firmy ukázaly všechny možné typy strojů od malých po velké, od ručních až po ultra přesné. Pokud mám vyzdvihnout jeden typ stroje, který byl hodně prezentován, jednalo se o stroje lapovací. Jejich porovnání by bylo výbornou ukázkou rozdílů technické úrovně samotného stroje, automatizace řízení, a v neposlední řadě i formy prezentace.

Důraz na digitalizaci (procesů, řízení, strojů) byl i na CIMT v podání čínských firem zřejmý. Masová výroba si žádá své. Průmysl 4.0 „žije“, avšak asi jen v Evropě. Čína má své svébytné průmyslově-digitalizační hnutí, a pokud se jím někdo na svém produktu či stánku chlubil, našinec si to stejně nepřečetl.

3D tisk kovů prezentovaly dvě firmy (co jsem zaznamenal), 3D tisk vláknových kompozitů byl na tom o poznání lépe. Fyzicky byly ukázány stroje, které jsou určeny pro tisk (navíjení) křídel letadel, trupů letadel a tlakových nádob. Malý důraz na aditivní a hybridní technologie si vysvětluji tím, že i v Číně jsou pro ně pořádány specializované veletrhy.

Zahraniční vystavovatelé byli situováni do pavilonů W1, W3 a E4. Každá velká zahraniční firma, typicky Okuma, Mazak, DMG Mori, si v rámci možností pronajala velkou část haly. Přetahovat se o pozornost návštěvníků nebylo nutné – na veletrhu díky velké návštěvnosti nebylo stánků, které by zely prázdnotou. Tedy pokud jde o evropské, korejské a tchajwanské firmy. Zmíněné společnosti prezentovaly i novinky, avšak jejich hlavní chvíle přijde na podzim na EMO. Zajímavá prezentace byla od firmy Mazak. Celé pojetí stánku bylo pod heslem „Green, eko – CO₂ nevypustíme ani deko“. Jednalo se pravděpodobně o nejprofesionálněji realizovanou zahraniční expozici v tomto ohledu. A bylo zajímavé pozorovat, že na to Číňané velmi „slyší“. Jak ve spojení s průmyslem a výrobou, tak i na ulici – kvalita ovzduší byla v Pekingu oproti minulým letům pocitově výrazně lepší. Jak mi vysvětlili domorodci – v okolí Pekingu byla zavřena řada výrob znečišťujících ovzduší. K automobilovému průmyslu se dostanu na dalších řádcích.

Budoucnost veletrhu CIMT je více než jistá. Stávající výstaviště zřejmě přestalo vyhovovat potřebám našlápnuté ekonomiky. A je pravdou, že zpracování, důraz na detail, toalety jsou poplatné době výstavby výstaviště. A chtělo by vymalovat. Čína našla řešení – na sever od stávajícího výstaviště roste výstaviště nové, a zjevně výrazně větší. K novému výstavišti se chystají nové příjezdové komunikace a zastávka metra u starého výstaviště se ocitla mimo rozumný dosah toho nového. Lze tedy očekávat i výstavbu nové zastávky metra a staré výstaviště, odhaduji, zbourají.

Poslední veletržní postřeh by mohl mít svou vlastní kategorii. Čelil jsem mnohokrát internacionálním dotazům typu, jak se mi v Číně líbí, jak se o Číně v našem tisku píše atp. Ale vedle toho mi několik lidí položilo dotaz, jaké u nás máme mladé lidi, jaké mají životní plány, zda mají zájem o technické obory, o výrobní techniku. Když jsem jim vysvětlil, že zájem je malý, úroveň klesá a že ve školství musejí vznikat projekty, které studentům mají zatraktivnit matematiku (aby když počítají, myšlení je nebolelo), ve tvářích jim zavládl neidentifikovatelný stav uspokojení. Osobně si jej vykládám jako buď: „tak jsou na tom stejně blbě jako my“, nebo „to už nás nedoženou“. Opusťme tuto nadsázku – místní technici i byznysmeni to vnímají jako vážný problém.

Během osobních rozhovorů různí Číňané nezávisle na sobě konstatovali, že se jich covid ekonomicky nedotknul. Aniž bych zkoumal ekonomické statistiky, podíval jsem se na počty taxíků v Číně. Příslušné zdroje uvádějí, že v celé Číně v roce 2021 jezdilo na 1,4 mil. taxi aut. A jenom v Pekingu pak 74 tisíc taxíků (pro 21 milionů obyvatel). Plány města pak hovoří o tom, že do roku 2025 budou všechny taxíky elektrické. Realita pohledem návštěvníka – v oblasti veletrhu a centra města, kde jsem se pohyboval, všechny taxíky již letos na jaře elektrické byly. A na výstaviště svážely návštěvníky z hotelů autobusy, které byly v hojném počtu rovněž elektrické. Obdobná situace byla ve městě Nanjing (8,2 mil. obyvatel), částečně v Xian (13 mil. obyvatel). Odhaduji, že i Shanghai (25 mil. obyvatel, na 37 tisíc taxíků), kam jsem se při této návštěvě Číny nedostal, bude také kompletně taxíky „elektrifikována“. S těmito kroky samozřejmě souvisí i infrastruktura dobíjecích stanic a další konsekvence. A co se týče „běžných“ aut ve městě Nanjing, letmým pohledem se mi poměr fosil : EV jevil půl na půl při stáří do sedmi let. Auta podle pohonu lze zde velmi rychle rozlišit – elektrické vozy mají zelený podklad poznávací značky. Menší a malá města jako Zhuzhou jsou v elektrifikaci zjevně pozadu, a i stáří vozů je vyšší. Odstavec bych uzavřel tím, že statistiky poskytují cenné údaje, oko se může mýlit, ale dojem přetrvává.

Druhý postřeh je zároveň dobrou radou (upozorněním) pro cestovatele. Digitalizace ovládla běžný život v míře před covidem nevídané. Takovou měrou, že 100yuanová bankovka byla (nejen) na výstavišti bankovkou milionovou. Záměr koupit si kolu vyústil v to, že jsem byl na počkání obdařen jako Gregory Peck ve známém filmu. Číňani se mé zkušenosti smáli a rozšafně ukazovali prázdné peněženky. Platba obličejem v automatu na roušky (které už skoro nikdo nenosí) zastrčeném pod schody je stejně samozřejmá jako při placení noclehu v hotelu. Na letišti se stačí podívat na informační tabuli a dozvíte se, z které brány vám letí letadlo. Jsou-li v záběru dva lidé, vypíše instrukce u obou. Číňané poctivě stojí na červenou na přechodě, protože rozpoznávání obličeje není vázáno jen na platby mezi lidmi.

V Evropě technologie zatím úspěšně funguje na letištích, kdy se vyhnete pasové kontrole fyzickým úředníkem, popř. se o snímání obličeje při bezhotovostní platbě postará chytrý telefon. U registrace v hotelu pohled do kamery zatím není standardem. V obrovské míře se pro placení používají místní aplikace, které využívá i paní, která na ulici peče placky za 5 yuanů (cca 15 kč) za kus. Taxi už vám na ulici na zamávání (nikdy) nezastaví, lístek na městskou dopravu v hotovosti koupíte jen někde atd. Tedy před cestou instalujte místní aplikace a včas si do aplikací párujte evropské platební karty. A vězte, že během posledních dvou roků Číňani zapomněli, že k nim jezdí (jezdili) i cizinci – aplikace jsou (samozřejmě) v čínštině a mnohdy vázané na čínské telefonní číslo. A tak je aktuální pobyt v technokratické Číně, zejména bez podpory místních spolupracovníků, jedno velké digitální dobrodružství.

Mezi srovnatelnými veletrhy CIMT potvrdil svoji „neotřesitelnou“ pozici z hlediska návštěvnosti. Bezpochyby je na co se dívat a je zřejmé, že čínské firmy zvládají ve výrobní technice totéž co výrobci z Evropy a USA. A taky je zřejmé, že čínským výrobním strojům stále „něco“ chybí, proto mají zejména původem německé a švýcarské firmy v Číně stále mnoho zákazníků. Tento obecný text berte i jako pozvání na digitální podobu tohoto článku na webu MM Průmyslového spektra, kde naleznete více o samotném veletrhu a vystavované technice.

Na závěr reportáže přidáváme tematicky tříděné galerie. (Foto: L. Novotný)