Na cestě ke zrození stroje: Závěrečné ohlasy

Vítám vás již u závěrečného dílu ze série článků o zrození stoje. Jak jsem v úvodu seriálu předjímal, chtěl jsem jej věnovat recenzím. Po zveřejnění devíti dílů jsem tedy oslovil přední tuzemské odborníky v oblasti stavby a provozu obráběcích strojů, a to jak zástupce výrobní sféry, tak i výzkumného a akademického prostředí, a požádal je o vyjádření k předloženému konceptu jednotlivých částí a dílčích náplní. Tímto jim srdečně děkuji, že si vyhradili svůj čas ke studiu publikovaného materiálu, poskytli k němu svůj komentář, a tím přispěli ke kvalitnějšímu výsledku jak pro čtenáře, tak i mne samotného.

Děkuji čtenářům za kladné ohlasy, které mi v průběhu roku přicházely. Dále děkuji vydavatelství MM publishing a vedení časopisu MM Průmyslové spektrum, které mi dalo ctěnou příležitost v tištěné verzi i online publikovat.

Rád bych všem popřál krásné Vánoce, klidné prožití svátků a úspěšný rok 2023.

Reakce jsou seřazeny v abecedním pořadí příjmení jednotlivých odborníků.

Série článků s názvem „Na cestě ke zrození stroje“ popisuje jednotlivé kroky návrhu a výroby obráběcího stroje, které by se daly bezesporu aplikovat i na návrh dalších mnoha složitých strojů. Popisuje celý proces od prvotní myšlenky přes návrh, výpočty, vývoj, výrobu, odladění až po uvedení na trh pro zákazníky. Tím, ale práce nekončí. Obráběcí stroj je potřeba prodat mnoha zákazníkům, oživit ho, vychytat mouchy a odlišnosti každého z nich, a v neposlední řadě přinést zisk a návratnost investice zákazníkovi, ale i výrobci stroje.
Autor napsal seriál poutavou formou, je lehce čtivý a poučný. Nebál bych se jeho části využít ve výuce na střední nebo vysoké škole.

prof. Robert Čep
děkan Fakulty strojní VŠB-TUO,
zástupce vedoucí Katedry obrábění, montáže a strojírenské metrologie

Konstrukce, výroba a následné zprovoznění nového obráběcího stroje je složitý proces, který je velmi těžké univerzálně popsat. Bude se lišit nejen podle druhu stroje a firemních zvyklostí výrobce, ale také podle trhu, na který je nový stroj určený. K seriálu „Na cestě ke zrození stroje“ bych určitě doplnil několik, z mého pohledu důležitých aspektů, které nebyly zmíněny.
Jsem přesvědčený, že inovovat jakýkoliv stroj by se mělo s rozmyslem a s přihlédnutím k mnoha aspektům, jako je výsledná cena stroje, jeho životnost a spolehlivost. Velmi často platí, že si zákazník vybere stroj finančně dostupnější než stroj, který oslňuje špičkovými parametry.
Důležité je, při konstrukci zcela nového stroje, uvažovat s co největší budoucí univerzalitou stroje, který splní požadavky velkého okruhu potenciálních zákazníků.
Již v průběhu konstrukčního procesu je nutné konzultovat konstrukci stroje s pracovníky výroby a montáže. Tímto se předejde spoustě konstrukčních chyb, což ve výsledku zrychlí výrobu i montáž stroje a zvýší jeho kvalitu.

Dr. Michal Dosedla
vedoucí konstrukce Fermat CZ

Po přečtení prvních několika článků ze seriálu pana Roseckého jsem si kladl otázku, jaký přínos může taková série článků mít a pro jakou skupinu čtenářů je zajímavá. Možná pod vlivem toho, že popisovanou problematiku znám velmi důvěrně, jsem mnoho smysluplných odpovědí nenacházel. Nicméně článkům pana Roseckého je nutno přiznat, že velmi realisticky popisují procesy a dění ve firmě, jež se zabývá výrobou středně velkých a velkých obráběcích strojů s vysokou mírou přizpůsobení požadavkům zákazníka. Nutno však dodat, že se jedná pouze o jednu kategorii ze širokého portfolia obráběcích strojů. Proces vzniku a prodeje menších strojů vyráběných v sériích je jistě zcela jiný.
Rozsah seriálu článků by se mohl jevit jako dostatečný prostor k popisu celého procesu vzniku vysoce customizovaného obráběcího stroje. Druhá polovina seriálu však ukázala, že původní plán byl velmi ambiciózní. Musím uznat, že se ho Michal Rosecký zhostil se ctí. Některé velmi důležité nebo z technického pohledu zajímavé procesy v realizační fázi projektu byl nucen pouze stručně zmínit. Mám na mysli například výrobu klíčových dílů, měření a testování stroje nebo proces předávání.
Podle mého názoru mohl být seriál z pera pana Roseckého zajímavý pro čtenáře, kteří byli, jsou nebo budou v roli zákazníka, který se rozhoduje o pořízení obráběcího stroje. Dozvěděli se zde, co vše se odehrává za branami výrobce stroje. Nakonec musím konstatovat, že i člověk přímo zapojený do procesů, jež jsou předmětem článků, zde našel inspiraci. Téměř v každém díle seriálu je zmíněn nějaký nešvar, zlozvyk nebo potenciální riziko, například zpoždění, nedorozumění, neefektivita apod. To jsou jistě cenné podněty pro zamyšlení, kde je prostor ke zlepšení fungování procesů ve firmě

Ing. Vojtěch Frkal
technický ředitel Toshulin

Oceňuji, že se někdo do něčeho takového pustil. Psáno čtivou formou, má to „děj“ a pochopí to i laik.
Seriál může pro některé firmy opravdu posloužit jako návod, nebo minimálně jako jakési vodítko pro realizaci složitějších nápadů v oblasti nejen obráběcích strojů. Jsou zmíněné i známé zlozvyky, které návrhy strojů provázejí.
Nejsem si jist, zda někteří tradiční čeští výrobci strojů budou mít chuť si článek vůbec přečíst. Cest, které vedou k vytouženému produktu, může být víc. Dnešní doba nepřeje pečlivému postupu a poklidnému plánování, do nových projektů se nutně promítá všudypřítomný globální chaos, tlak na výkon, nečekané reakce dodavatelů i zákazníků, politika…
Dnes se u velkých (i technických) projektů mluví o tzv. studii proveditelnosti – už podle názvu dobrá věc, která dokáže upozornit na nerealizovatelný projekt už na začátku. Myslím, že jsem ji v seriálu neviděl. Chybí mi dobrá volba pracovního týmu. Nestačí jen dobrý lídr nebo rázný rozkaz shora. Otevřenost, názorová pluralita, motivace, vzdělávání musí mít přednost před kariérismem, amatérismem, sebestředností a podobně.

Milan Julina
předseda představenstva Trimill

Seriál pana Roseckého provází čtenáře srozumitelným způsobem řadou technicko-ekonomicko-manažerských kroků, které vedou k realizaci nového stroje – od vývoje po oživení u zákazníka, od přípravy nabídky po předání a fakturaci. Oceňuji důraz na význam týmové práce napříč všemi odděleními firmy i detailní vysvětlení nutnosti poctivého promyšlení cenové nabídky v souvislostech. Autor též citlivě reflektuje obvykle výrazné osobnosti konstruktérů, kterým zcela správně doporučuje „trávit čas se svým dítětem“ při jeho realizaci na montáži. Slabá je pasáž věnovaná návrhovým a kontrolním výpočtům. Za zmatečné považuji zmínky o spolupráci firem s univerzitními pracovišti – funkční spolupráce není o dotacích, ale o komplementárních znalostech a schopnostech dvou partnerů realizujících společný cíl.

Doc. Petr Kolář
zástupce vedoucího Ústavu výrobních strojů a zařízení (RCMT), FS ČVUT v Praze

Autor v uvedeném seriálu prokázal znalost prostředí strojírenského podniku vyrábějícího obráběcí nebo tvářecí stroje. Uplatnil zde své praktické zkušenosti s vývojem a výrobou strojů. Podle mého názoru je seriál zaměřen spíše na zakázkové stroje, pro sériově vyráběné stroje by bylo potřebné některé pasáže modifikovat. Zásadně bych opravil tvrzení v části 5 – hodnota strojírenského podniku je v pracovnících, kteří archiv výkresů a řešení vytvořili, ať se již jedná o konstruktéry, montéry, nebo servisní techniky a kvalifikované obchodníky.
Seriál by mohl sloužit začínajícím pracovníkům ve strojírenském podniku k pochopení toho, s čím se budou v praxi zabývat.

Ing. Jiří Mindl
technický poradce VOPSS Řepeč

Série článků shrnuje jednotlivé činnosti od získání zakázky na nový stroj po jeho předání zákazníkovi. Mám několik postřehů a připomínek.
Souhlasím, že skutečně klíčové je vyjasnění zadání a přesvědčení zákazníka, že naše zpracované řešení je to, které potřebuje. V té souvislosti mi chybělo téma marketingu – průzkum trhu, odhad budoucích přání zákazníků a s tím spojený plán rozvoje vlastních produktů. Ideální stav je vývoj, výroba a odzkoušení funkčních vzorků nebo celých strojů, a teprve poté jejich prezentace a nabízení zákazníkům.
S prodejem v zahraničí vidím veledůležité, mít zde loajálního místního zástupce, který je pro místní zákazníky serióznějším partnerem než vzdálený obchodník odněkud z Evropy.
Nesmí se také podcenit obsah smlouvy – podmínky, termíny, budoucí servis a případné penále.
Často opomíjená je role konstruktéra – jako arbitra vzájemně si odporujících požadavků různých stran (prodejce, technologa, montéra...).

Ing. Ján Pagáč
technický ředitel TOS Varnsdorf

Úvodem musím pochválit tento seriál. Jeho jednotlivé části úplně přesně vystihují
zrod obráběcího stroje se všemi aspekty. Osobně si myslím, že nejdůležitější je kvalifikace i spolupráce pracovníků v jednotlivých odděleních a hlavně konstruktivní spolupráce mezi jednotlivými odděleními. Ta právě v éře socialismu hodně vázla. Kariérismus včetně snahy se dostat do zahraničí za každou cenu.
Závěrem znovu děkuji za vynikající a absolutně výstižné zpracování. Jedna s hvězdičkou!

Dr. František Plánička

vývojový pracovník Gühring 

Seriál „Na cestě ke zrození stroje“ představuje stručný a ucelený přehled, který se snaží čtenáře časopisu MM Průmyslové spektrum volnou nenásilnou formou obecně seznámit s procesem vzniku obráběcího stroje. Jednotlivé části seriálu sledují postupně linii navazujících činností různých profesí, které se vzájemně doplňují s cílem uspokojit zákazníka, resp. generovat zisk společnosti, jejíž produktem je obráběcí stroj.
Podle mého názoru se jedná o velmi zjednodušený idealizovaný popis vzniku obráběcího stroje, který by mohl svým pojetím oslovit širší, nejen technickou veřejnost daného oboru. Oceňuji kompaktní ucelený přehled napříč dotčenými profesemi – autor ve svém díle neulpívá na detailu a zaobírá se obecně celou problematikou daného oboru. Pro předání hlubších odborných znalostí a zkušeností se zaměřením na konkrétní technické profese je žádoucí jednotlivé části seriálu doplnit o detailní technické informace.

Ing. Luděk Sladký
vedoucí konstrukce ŠMT

Autor seriálu v jednotlivých článcích docela přesně popisuje praktické zkušenosti z procesu vývoje a výroby obráběcích strojů.
Už v úvodu seriálu vystihuje úskalí, která s sebou nesou nabídková řízení, kdy od, v některých případech, velmi strohého zadání (někdy i jen jednou větou) přes nelehká jednání se zákazníky až po zevrubné zpracování technologie „na klíč“ postupně utváříme konečnou podobu poptávaného stroje.
Také fázi tvorby koncepce autor popisuje velmi přesně. I když faktem je, že v zakázkové, kusové produkci výrobních strojů vychází větší část konstrukčních řešení stroje z některé typové řady strojů portfolia výrobce, a vývoj a tvorba nových řešení probíhá na jednotlivých klíčových uzlech stroje, a to ať cestou inovací stávajících řešení, nebo hledáním cesty ke splnění požadavků zákazníka řešením úplně novým. S tímto úzce souvisí i tvorba cenové nabídky. To je složitá věc sama o sobě. Do cenové nabídky promlouvají náklady známých, konstrukčně i technologicky zpracovaných uzlů stroje + náklady na uzly nové, vycházející z koncepčních návrhů, nesoucí v sobě určitou míru nejistoty v podobě kvalifikovaných odhadů nákladů. V současné době nám ale daleko větší nejistotu do cenových nabídek vnáší, jak autor trefně uvádí v jednom ze svých článků, nepredikovatelný vývoj cen materiálů, komponent a služeb.
Souhlasit musím i s pasáží, kde autor popisuje tvorbu časového plánu průběhu zakázky firmou. Již ve fázi nabídky navrhujeme zákazníkovi nová technická řešení a v závěrečných jednáních se také snažíme zákazníkovi splnit jeho očekávání stran dodacího termínu. To je ale kombinace, která je pro nás, nejen konstruktéry, smrtící. Přicházíme tak o čas potřebný pro pečlivý vývoj inovativních celků a v současné době, s prodlužujícími se dodacími lhůtami různých komponent a dodávek, je na nás vyvíjen tlak i z nákupního oddělení na ještě větší zkrácení času potřebného na vývoj výrobku. A to vše za ideální situace, že máme na začátku tvorby výkresové dokumentace, kompletní informace, co zákazník požaduje. Autor zmiňuje, že ne vždy si obě strany, po uzavření kontraktu, ve všech detailech rozumí a musím potvrdit, že mnohdy ještě během zpracování dokumentace vyvstávají otázky, které ani zákazník nemá dořešeny.
Tento časový pres se žene jako vlna celým průběhem projektu a samozřejmě místem, kde se tento tlak, umocněný navíc časovými skluzy ve výrobě a dodávkách komponent, naplno projeví, je skutečně montáž strojů. Co se týká popisu fáze realizace, konkrétně otázky základu pod obráběcí stroj, musím tady s autorem nesouhlasit v názoru, že přenášet tuhost stroje z nosného rámu na základ stroje je překročení hranice úspor a že robustní odlitek je jediná správná cesta. Myslím si, že u velkých, rozměrných strojů je velmi obtížně dosažitelné celkové vysoké tuhosti stroje docílit pouze tvarem a robustností odlitků a je nutné využívat vhodného kotvení rámu stroje do správně navrženého a kvalitně zrealizovaného základu. Nemluvě o stránce nákladové.
Na závěr bych chtěl okomentovat drobnou poznámku, kterou autor několikrát uvádí ve svém seriálu, a to že obor výrobních strojů je složitý a z důvodu vysoké míry odpovědnosti a práce pod tlakem ho ne každý zvládne. Ale na druhou stranu je to disciplína vrcholné strojařiny, kde se snoubí různé oblasti konstruktérské práce (nosné struktury, přesné konstrukční uzly, hydraulika, pneumatika, designové prvky, elektro, řízení) v jednom konečném produktu, a to je přece úžasné.

Ing. Petr Talanda
technický ředitel TOS Kuřim