Zadání se musí rozdělit na jednotlivé dílčí celky a zpravidla vyvolá další diskuze. Jde o to rozdělit projekt na typovou výrobu a inovativní (vývojovou) část. Čím větší je podíl inovací, tím je zakázka náročnější, rizikovější, dražší, ale zároveň nás bude lépe prezentovat na trhu. U obráběcích strojů je dnes tak široké portfolio příslušenství a typů strojů, že inovace se většinou rovná nestandardní rozměr, ať už upínací desky, délky os, nebo maximální výšky obrobku. U tvářecích strojů je to inovativnější, tam se téměř vždy tvoří rozměrově jedinečný stroj a přebírá je pouze kinematika. Inovace dmýchá i Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, který pravidelně mění normy, což působí tlak na výrobce zavádět změny i do sériových subcelků. To bych označil za nutnou inovaci. Potom je ale u obráběcích strojů poskytnutý velký prostor pro, řekněme, volné inovace, od dynamiky a rychlosti až po využití tepla vznikajícího při obrábění.