Zdroj: archiv M. Roseckého

Na cestě ke zrození stroje, část 9. Know-how

16. 11. 2022

Management a řízení, Průmysl 4.0 & Vzdělávání, Výzkum, vývoj a inovace, Výroba a technologie

Přidat do záložek

Odstranit záložku

Po registraci (zdarma) a přihlášení bude stránka přidána do záložek

Série 10 článků, jejichž autorem je konstruktér Michal Rosecký, popisuje proces výroby obráběcího stroje. Krok po kroku nás provází tímto náročným procesem, na jehož závěru je po stránce vývoje a výroby rentabilní moderní výrobní zařízení s inovativními prvky, o které trh projeví zájem a po uvedení do provozu přinese zákazníkovi deklarovanou profitabilitu, technické parametry a návratnost investic.

Tento článek je součástí seriálu:

Na cestě ke zrození stroje

Díly

Reklama

Vítám vás u dalšího dílu ze série článků o zrození stoje. Postupně jsme se dopracovali k jeho realizaci a dopravě k zákazníkovi a nezávislý pozorovatel by řekl, že tím náš příběh končí. Opak je pravdou. Stejně jako v životě i v technice má mince dvě strany a ta druhá strana, o které jsme detailněji nemluvili, je duševní vlastnictví.

Know-how je jedna z největších hodnot, které podnik vytvoří. Jednoznačná definice tohoto spojení není, ale kdybych hledal české synonymum, zvolil bych pravděpodobně „znalost“. Ve strojírenském podniku to může být znalost výrobních technologií, konstrukčních vychytávek, ale třeba i schopnost získání či udržení silné pozice na daném trhu. Onu velkou hodnotu má právě proto, že většinu těchto poznatků přinesla zkušenost, tedy jsou to časem získané informace, a to z chyb i úspěchů. Aby toto fungovalo, je zapotřebí zpětná vazba od zákazníka a dobrá komunikace mezi výrobou a konstrukcí. Ve větších podnicích bývá ve výrobě slyšet, že něco je špatně a přes urputné upozorňování se stále nic nemění. Vlastně všechny postřehy od výroby prvních dílců až po oživování stroje by měly být zaneseny, ať už formou textu, nebo úprav, do výkresové dokumentace.

Michal Rosecký
Začínal jsem jako překreslovač výkresů, následně jsem pokračoval jako strojní konstruktér a poté jsem dosáhl úrovně technického ředitele. Dnes podnikám v tomto krásném a kreativním oboru výrobních strojů, kterému se plně věnuji. Podrobnější informace si můžete přečíst na mém webu. S přibývajícími roky mám čím dál bližší vztah k literatuře, a proto si vážím prostoru, který mi byl redakcí poskytnut ke sdílení mých názorů. Někteří z vás si možná pomyslí, že moje dosavadní 10letá praxe představuje v tomto složitém strojírenském oboru malý krok. Souhlasím. Vím, že v MM Průmyslovém spektru publikují zkušení a vzdělaní lidé s praxí x-násobně delší, kteří se možná u čtení těchto řádků jen usmívají. Zároveň ale vnímám i odpovědnost za dobře odvedenou práci. Protože se však věnuji vývoji nových strojů a vím, že dobrý výsledek vzniká v týmu, rozhodl jsem se otevřít prostor diskuzi a v závěrečné 10. části oslovím odborníky a manažery, aby se k mým předchozím tvrzením vyjádřili a obohatili svými názory tento seriál. Následně bych s nimi jejich náměty rád prodiskutoval na workshopu. Jsem přesvědčen, že recenzovaný materiál je kvalitnější než čistě subjektivní, a věřím, že se tak najdou i nová témata k diskuzi.

Význam vlastnictví know-how je tedy zřejmý. Čím silnější má firma zkušenost, tím kvalitnější jsou její služby a výrobky, na což samozřejmě snadněji najde klientelu. Dnešní trend je takový, že firmy o spoustu know-how přišly, ať už kvůli odchodu srdcařů do důchodu, nebo protože zaměstnaly někoho, kdo si zkopíroval archiv, potom odešel a prodal ho konkurenci, a tak jej budují znovu. Provozují vývojová oddělení, jejímž smyslem je právě posílení duševního vlastnictví nebo vytvoření úplně nového.

Ochrana duševního vlastnictví není vůbec jednoduchá. Pokud zaměstnanec, který pracuje na speciálním jednoúčelovém stroji v kusové výrobě, dá výpověď, pro majitele je to velká nepříjemnost. I když najde náhradu, zpravidla odcházející není ochotný cokoli předat. A pokud nastoupí u konkurence a tam vyzradí technologie svého předchozího zaměstnavatele, minimálně z praktického hlediska je tento člověk nepostižitelný. Zákon je zde slepý, protože know-how není předmětem průmyslového vlastnictví, a není tedy chráněno zákonem, patentem ani jiným dokumentem. To však neznamená, že krádež duševního vlastnictví je bezriziková. Pravda, trvá to někdy i mnoho let, ale potom přijdou tvrdé tresty, paradoxně už v době, kdy si dotyčný myslí, že je za vodou. Chápu, když někdo za války vynášel informace tak, že si složil pauzák do kapsy, ale krást elektronická data může jenom nesvéprávný člověk. Duševní vlastnictví je speciální právní disciplínou, kterou u nás skutečně ovládá jen pár advokátů, ale rozhodně to stojí za to. Běžný advokát na všechno nabídne pouze dvě chabé alternativy pro případnou právní ochranu, a to v rámci nekalé soutěže, tzv. otrocké napodobení a porušení obchodního tajemství.

Reklama

V praxi se tedy ukazuje, že jediná funkční ochrana know-how je ho nesdělit. Pečlivě zvážit, který pracovník na které pozici potřebuje které informace. Zaměstnavatel má povinnost poskytnout zaměstnanci dostatek informací a všeho možného pro řádné splnění úkolu, ale nemusí mu sdělovat nic navíc. Řekl bych, že problém se týká hlavně menších rodinných firem, kde všichni dělají všechno, a vlastně všichni všechno vědí a různé otázky se řeší v prostoru přede všemi.

Otázka know-how je vlastně o slušnosti a férovosti. Ve válce se říkalo, proč bychom to měli za draho zkoumat, když to můžeme ukrást. I co se týče patentů nebo ochranných známek, z mé zkušenosti tomu lidi moc nevěří. Za minulých dob někdo rozhodl, že tato továrna toto dělat nebude, protože to nejde, ale nikdo nevěděl proč. Díkybohu máme dnes volný trh a konkurovat může každý každému, ale ne každý to chce dělat férově. Investor, který dnes investuje do českého patentu, je odvážný, protože v Česku se zkrátka patenty kradou, průmyslové vzory se kopírují a know-how se prodává konkurenci. Nám, kterým záleží na fungování společnosti, a možná trochu i na principech, je útěchou, že ti, kdo kradou, jsou zoufalci bez vlastních schopností, a tak jim to vlastně k ničemu není.

Příště náš seriál končí a bude završen zhodnocením od vybraných odborníků současného strojního průmyslu.