Témata
Reklama

Bez základních etiketních dovedností není byznys úspěšný, říká Ladislav Špaček

Ladislav Špaček je respektovaný odborník a dlouholetý propagátor etikety a protokolu. Je rád, že většina českých podnikatelů odložila fialová saka a bílé ponožky a že význam etikety v tuzemských firmách roste. V rozhovoru pro naši redakci také upozorňuje na některá zásadní faux pas, na to, že už nikdy nemáme šanci udělat první dojem a že etiketa není jen o oblečení.

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Iva Ruskovská

Stála u zrodu PR v ČR. Od 90. let se této problematice aktivně věnovala jako odborný konzultant nebo tiskový mluvčí v komerční a státní sféře. Mimo jiné vedla první tisková centra v období povodní v ČR nebo působila jako tisková mluvčí a vedoucí oddělení PR a marketingu ÚVN Praha. V současné době se věnuje copywritingu.
Vystudovala sociologii a aplikovanou psychologii na FF UP Olomouc, kde také dokončila doktorské studium. Dlouhodobě se věnuje problematice sebereflexe a efektivní komunikace. V této oblasti absolvovala studium na FF UK Praha a řadu certifikovaných kurzů v zahraničí.

MM: V jakých oblastech firemního chování hraje etiketa a protokol významnou roli?

L. Špaček: Pokud jde o byznys, tak význam etikety roste. Mnoho firem si uvědomuje, že bez slušného chování, bez znalosti pravidel, jak se seznamujeme, jak předáváme vizitky, jak se oslovujeme, jak navazujeme konverzaci, jak stolujeme, jak se oblékáme a mnoho dalších, není žádný obchodník úspěšný.

Etiketa ve firmě je naprosto nezbytná pro segment manažerů, kteří přicházejí do kontaktu s klientem. Potenciálního zákazníka musíme získat svým vystupováním a komunikačními dovednostmi. Obchodníci jsou na prvních místech. Dále je to top management, který vytváří strategii firmy. Neustále musí mít na paměti, že celá pyramida komunikace s klienty musí být propojená s etiketou. Dále jsou to všichni, kteří se zúčastňují zahraničních cest a jednání. Dnes již řada firem začíná klást důraz na to, aby pravidla etikety zvládli nejen obchodní zástupci, ale všichni, kteří přicházejí do kontaktu se zákazníky a hosty. Například asistentky generálního ředitele, které přijímají návštěvy, doprovázejí návštěvu na jednání, konverzují a dělají první obraz o firemní kultuře.

Dalším významným segmentem je vnímání firemního prostředí – zda je čisté, voňavé, citlivě a vkusně barevné, jestli je pan recepční slušný apod. Dobré jméno nevytváříme jen produktem, svojí prací a chováním ve firemním prostředí. Dobré jméno firmy vytváříme i společenským životem. To jsou detaily, které majitelé často opomíjejí, ale které v důsledku vytvářejí celkový obraz o firmě.

MM: Jak se tedy etiketa a protokol podílejí na tvorbě brandu společnosti?

L. Špaček: Etiketa a protokol jsou důležitou součástí firemní značky. Brand se vytváří nejen vynikajícím produktem, ale i tím, jak se zaměstnanci firmy chovají.
Úspěšných produktů je mnoho. Cokoli poptáváte, je na trhu nabízeno ve výborné kvalitě. Jestliže si mám vybrat firmu pro cokoliv, tak nečtu výroční zprávy. Vycházím z obrazu, který jsem si při setkání se zástupci dané firmy vytvořil. Pokud se vám ověří informace o profesionálním a etickém jednání daného zástupce firmy, tak to bude zásadní a určující motivace pro vaše rozhodnutí, proč si vybrat právě tento produkt. A nakonec vám bude i lhostejné, že nepřijede v naleštěném mercedesu a bude mít možná delší dodací lhůty. Slušné jednání, serióznost a korektnost – to je opravdové jmění firmy. Dobrá pověst a dobré jméno, které tvoříte svým slušným chováním, je dle mého názoru to nejdůležitější, co firma má.

Reklama
Reklama
Ladislav Špaček je původním povoláním pedagog. Vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1990 až 1992 byl redaktorem a moderátorem Československé televize. Od roku 1992 byl téměř 11 let mluvčím prezidenta Václava Havla. Jako jeho doprovod navštívil více než 50 zemí světa. Je autorem a protagonistou televizního seriálu Etiketa. Na toto téma napsal řadu knih, včetně knih pro děti. Originálním způsobem, pouze ve formě fotografií, přiblížil etiketu v česko-anglické publikaci Obrazová etiketa. Stěžejním dílem je 400stránková kniha nazvaná Etiketa – moderní etiketa pro každého. Ladislav Špaček působí jako konzultant v oboru komunikace a etikety, pořádá přednášky pro top manažery firem a úřadů. (Foto: Michal Sváček)

MM: Měla by mít firma psaná pravidla etikety a protokolu? Na jaké úrovni a pro koho? Jak je uplatňovat a implementovat do firemního systému?

L. Špaček: Určitě je důležité, aby zaměstnanec, který hledá v této oblasti edukaci a poučení, měl kam sáhnout. Takže psaný dokument nebo manuál zaměřený na etiketu a protokol by měl v solidní firmě být. Měl by být především po ruce obchodnímu zástupci, který se připravuje na schůzku s klientem, pracovní oběd nebo otevírá pobočku v zahraničí. Je užitečné mít manuál, který zahrnuje praktické rady týkající se pravidel odívání: jak jít na schůzku s klientem oblečen, mít na paměti, o jakého klienta se jedná – je to nový klient, nebo je to náš starý známý apod. Dále by měl manuál obsahovat popis pracovního oběda, protokolární záležitosti, jako například, kdo přichází na jednání jako první, vizitky nebo přivítání hosta. Takový výčet poskytuje zaměstnanci okamžitou pomoc. Pro firmu to znamená, že má v této oblasti jasně stanovená, psaná a jednotná pravidla, která musí respektovat všichni, kterých se to týká. Je nutné, abychom nespoléhali na to, že si zaměstnanec vezme knihu Ladislava Špačka a přečte si příslušnou pasáž.

„Na obchodní schůzce čas nehraje roli. Jestliže je schůzka ve 14.00 hodin, tak klient může přijít až za dvě hodiny. My však nebudeme dávat najevo, že jsme neklidní. Musíme vydržet a respektovat druhou stranu. Trpělivě čekáme, až potenciální klient sám přejde k hlavnímu tématu jednání,“ říká k etiketě a protokolu v arabských zemích Ladislav Špaček.

MM: Firma jedná o důležité zakázce na území významného zahraničního partnera a zákazníka. Jak ctít jeho kulturu, zvyky apod. a zároveň na tyto formální záležitosti nevyčerpat rozpočet? Pokud se jednání uskuteční v ČR, je až tak podstatný rozdíl v etiketě a protokolu?

L. Špaček: Při kontaktu s jinými kulturami jsme v daleko větším riziku než na domácí půdě. Především v arabské a asijské kultuře se dostáváme do úplně jiného světa zvyklostí a tradic. Produkt nerozhoduje. Nabídky přicházejí všechny stejně dobré. Rozhodující je dobré jméno a jednání s klientem. Jestliže se budu chovat v souladu s jeho očekáváními, tradicemi a zvyklostmi, jsem na dobré cestě.

Uvedu příklad. V minulosti mne vyhledal jeden podnikatel. Jeho firma se zabývá vrty studní. Přihlásil se do významného mezinárodního tendru, který vypsala vláda země na Blízkém východě. O zakázku byl velký zájem a do soutěže se přihlásily renomované firmy ze západní Evropy, Ameriky a Číny. Pan majitel ode mne žádal konzultaci, jaká pravidla má při jednáních dodržovat, aby se zvýšily jeho šance v tendru uspět. Ptal jsem se ho, zda je nějaký podstatný rozdíl v kvalitě vrtání studní. Odpověděl mi, že všichni přihlášení účastníci používají přibližně stejné technologie. V čem tedy byl klíč k jeho případnému vítězství? Kdo o vítězi rozhodoval? Na všechny tyto otázky jsme našli odpověď. Jednání vedl a rozhodující slovo měl princ z vládnoucí královské rodiny. Myslíte, že ten člověk rozumí vrtání studní? Vůbec ne. Musí k vám získat dobrý vztah. Probrali jsme všechna pravidla, aby váženého zákazníka neurazil a neporušil nic, co je v dané kultuře důležité. V arabských zemích je etiketa a protokol velmi specifická. Na obchodní schůzce si musíme uvědomit, že čas nehraje roli. Jestliže je schůzka ve 14.00 hodin, tak klient může přijít v 16.00 hodin. My však nebudeme dávat najevo, že jsme neklidní. Musíme vydržet a trpělivě respektovat druhou stranu. Rozhovor začíná naprosto odtažitými tématy. Hovoříme o počasí nebo o zemích, které jsme navštívili. To může trvat přibližně dvě hodiny. Jestliže začneme sledovat čas, tak obvykle končíme, protože Arab nespěchá. Až po dvou hodinách nezávazné konverzace můžeme získat důvěru. Trpělivě čekáme, až potenciální klient sám přejde k hlavnímu tématu jednání. Další moment, který je pro jednání důležitý – pokud arabskému zákazníkovi řekneme, že po našem setkání máme ještě další schůzku, tak to je také špatně. Rovněž si musíme dát pozor na nabízené pohoštění. Arabové jsou velmi pohostinní, takže pokud neochutnáme, tak urazíme. Jedná se o celé spektrum pravidel, která jsou naprosto odlišná od českých a evropských. Pravidla etikety jsou v arabských a některých asijských zemích zároveň náboženskými přikázáními, a tudíž jsou velmi důležitá. Mimochodem, dotyčný podnikatel zakázku na vrtání studní dostal.

Při cestě do zahraničí doporučuji prostudovat etiketu a protokol jednotlivých kultur. Řada podnikatelů ví, že nejsou tak chytří, aby věděli všechno. Jestliže si nejme jisti, požádáme o pomoc ambasádu. Obchodní rada nám obvykle dokáže poskytnout kvalifikovanou a rychlou pomoc. Určitě také klademe důraz na oblečení. Asijský a arabský svět je přesvědčený, že Evropané chodí dobře oblečení. Ženy by neměly mít kalhoty. V arabské kultuře nosí kalhoty pouze muži. Takových pravidel je hodně. Je důležité se pečlivě připravit a detaily nepodceňovat. Znát pravidla, včetně toho, jak zacházet s tlumočníkem, jaký dar připravit, jak dar zabalit a jak předat vizitky. Například v Japonsku je předávání vizitek obřad. Vizitku v Japonsku předáváme oběma rukama, textem k zákazníkovi. My ji od hostitele přijmeme oběma rukama a pak ji dáme do náprsní kapsy. Pokud ji rychle zasuneme do kapsy, jak jsme obvykle zvyklí z uspěchané Evropy, tak dáme najevo určitou neúctu.

„Sklenička vína u pracovního oběda nebo večeře je naprosto v pořádku. Nedoporučuji vysvětlovat, že alkohol nepijete. Již nalitou skleničku nemusíte vypít. A pokud byste se ocitli na banketu u britské královny, která dá pokyn rozlévat bílé víno, tak určitě neodporujte a skleničku nezakrývejte. Číšník, který samozřejmě plní přání královny, vám víno nalije na ruku,“ říká k etiketě stolování Ladislav Špaček.


MM: Mohu si při společenském nebo obchodním jednání zapálit cigaretu nebo pít alkohol či telefonovat?

L. Špaček: V evropské a americké kultuře se během dne již nekouří a alkohol nepodává. Na společenské večeři s klientem je postup jiný. Zde se počítá, že si dáme aperitiv nebo nějaký digestiv. Obvykle se pohybujeme v prostředí, kde se může kouřit. I při těchto zdánlivě jednoduchých úkonech si neustále musíme hlídat pravidla. Kouříme pouze při kávě a digestivu. Musíme se dovolit ostatních hostů u stolu. Pokud přijede významný klient např. z Brazílie nebo Argentiny, chce si dát po večeři doutník, tak samozřejmě souhlasíme.

V poledne a během dne s podáváním alkoholu nepočítáme. Sklenička vína u oběda je naprosto v pořádku. U pracovní večeře se alkohol podávat může. Zároveň nedoporučuji vysvětlovat, že jste abstinent a alkohol nepijete. Již nalitou skleničku nemusíte vypít. A pokud byste se ocitli na banketu u britské královny, která dá pokyn rozlévat bílé víno, tak určitě neodporujte a skleničku nezakrývejte. V tomto případě by se vám mohlo stát, že číšník, který samozřejmě plní přání královny, vám víno nalije na ruku. Zakrývat skleničku je nepřípustné. Chovejte se přirozeně, jak je protokolárně obvyklé.

Co se týká telefonů, to je největší nehoráznost. S kouřením jsme se vyrovnali. Oproti tomu telefon je největší protokolární faux pas. Zvednout mobil v přítomnosti klienta je vrchol neúcty. My tím vlastně říkáme, že je někdo důležitější, než je přítomný host a zákazník. Všichni víme, že mobil má tu vlastnost, že nám nepřijaté hovory ukládá. Vyřídit je můžeme, až nám jednání skončí. Mnoho z nás trpí představou, že na hovor musí odpovědět hned teď. Myslím, že se dařilo úspěšně obchodovat před 20 lety, kdy mobily neexistovaly. Dnešní používání mobilů během jednání je velmi neuctivé.

„Zvednout mobil v přítomnosti klienta je největší protokolární faux a vrchol neúcty. My tím vlastně říkáme, že je někdo důležitější, než je přítomný host a zákazník. Myslím, že se dařilo úspěšně obchodovat i před 20 lety, kdy mobily neexistovaly,“ rozebírá na svých seminářích chyby a faux pas při obchodním a společenském styku Ladislav Špaček.


MM: Jakého dalšího faux pas se mohu při společenském nebo obchodním styku dopustit? Jak z toho ven? Jak to rychle řešit?

L. Špaček: Na drobné prohřešky proti bontonu neupozorňujeme. Ohleduplnost je jedno z nejvýznamnějších pravidel etikety. Pokud se však někdo ve vaší přítomnosti dopustí faux pas, jsme tolerantní a nekomentujeme to. Jestli vidíme, že někdo má například rozepnutý zip a neví o tom, je naší povinností dotyčného co nejdříve taktně upozornit. Je velmi sobecké, pokud za ním nedokážeme zajít a upozornit ho. Jestliže se my dopustíme nějaké chyby, jsou dvě možnosti řešení. První – situaci se pokusíme obrátit v jemný humor a případně si udělat legraci sám ze sebe, pokud to ovšem dokážeme. Druhé – situace je natolik vážná, nelze ji na místě řešit, omlouváme se a odcházíme. Velmi časté a nejnápadnější faux pas je nevhodně zvolené oblečení. Všichni mají černý oblek a já jediný mám šedivý. Všichni mají kravatu, já jediný ji nemám. Zbytečně na sebe upozorňujeme. Faux pas jsou desítky případů. Velmi časté jsou faux pas u obchodního jednání. Zde se stává, že vizitky, které si položíme před sebe, na závěr obchodního jednání necháme na stole. Prostě na ně zapomeneme. Vlastě tím dáváme najevo, že nás dotyční lidé ani moc nezajímají.

MM: V čem při společenském a obchodním styku nejvíce chybujeme?

L. Špaček:
Nejčastější chybou při obchodních jednáních je netrpělivost a nedočkavost. Několikrát jsem se zúčastnil obchodního jednání spojeného s pracovním obědem. Sedneme si ke stolu a druhá strana ihned začne hovořit o byznysu. To nejde. Slušná konverzace začíná o počasí, místě, kde se nacházíme, nebo o tom, jak se daří rodině. Pak se věnujeme jídlu. Úvodní konverzace by měla trvat minimálně 10 minut. Sednout si a okamžitě jednat o byznysu je nevkusné. To jsme mohli zůstat v kanceláři. Dále – chaotičnost. Jednání musí mít určitou posloupnost a strukturu. Mít představu, čeho chci dosáhnout, a k tomu při respektování kulturních zvyklostí postupnými kroky směřovat.

Ladislav Špaček byl téměř 11 let mluvčím prezidenta Václava Havla. Jako jeho doprovod navštívil více než 50 zemí světa.


MM: Co dělá dámu dámou a gentlemana gentlemanem?

L. Špaček: Nikdy si nejsme jistí, že muž v krásném drahém obleku není podvodník. Dobré oblečení není zárukou slušného chování a etikety. To jsou mimikry, abychom se přizpůsobili prostředí. Dobré oblečení nevypovídá nic o lidské povaze. Nicméně, je to důležitý předpoklad k tomu, abychom dokázali člověka ohodnotit. Pokud člověk vchází do naší kanceláře, děláme si první dojem, o kterém již bylo napsáno mnoho knih. Nikdy nemáme druhou šanci udělat první dojem. Etiketa je daleko hlubší obor. Etiketa není jen o tom, jak jsme oblečeni. Etiketa je o vztahu člověka k člověku. Etiketa je o tom, že máme rádi své bližní, že jim vycházíme vstříc, že se chováme ohleduplně a galantně. Etiketa je životní styl. Etiketa není soubor naučených pravidel. To by bylo prázdné.

MM: Čím nikdy ve společenském a obchodním styku neurazím?


L. Špaček: Vždy dobrým oblečením. Když nevíme, tak je lepší být overdressed než underdressed. To znamená, pokud si nejsem jist kravatou, dám si ji do kapsy. Buď ji použiji, nebo ne. Sundat si ji můžeme vždy. Rovněž nepodceňujte tělesné vůně a čistotu auta. Bohužel, Češi jsou známí tím, že ne příliš voní a neudržují své vozy ve velké čistotě. Markantní je, když se vracím ze zahraničí. Přejedu hranice a vidím hodně špinavých a zablácených aut. Co se týká pozornosti vůči ženám, dámu nikdy neurazíme květinou. Součástí každé schůzky a jednání by měla být pečlivá příprava a informovanost. Znalost adresáta je půl úspěchu.

MM: Nešvary českého podnikatele? Setkáváte se ve své praxi ještě s některými zásadními nedostatky v etiketě a protokolu české/ho manažerky/a?

L. Špaček: Dnes již mezi podnikateli nenajdete ty klasické majitele a manažery firem z počátku 90. let. Už jsou minulostí fialová saka, ohrnuté rukávy, mokasíny se střapečky a bílé ponožky. Mladá generace podnikatelů je srovnatelná s jakoukoliv v jiné zemi. Pánové jsou perfektně oblečeni. Dámy rovněž. Mají bezvadné účesy a perfektní boty. Dámy mají byznys kabelky. Všichni vědí, že musí vzbudit dobrý dojem. A pokud ho nevzbudí, tak si klient vybere někoho jiného. Nešvarů, zvláště v podnikatelské sféře, hodně ubylo.

MM: Česká republika je zemí převážně středních a malých podniků, živnostníků, kteří nemají čas ani dostatek finančních prostředků na studium a realizaci správné etikety a protokolu. Jednoduchý návod jak postupovat?

L. Špaček: Pokud chcete, aby se vaši zaměstnanci dobře chovali ke klientům, tak je budete vzdělávat a vychovávat. Určitým řešením je i nákup literatury nebo mít po ruce firemní manuál, o kterém jsme již hovořili. Myslím, že také existuje mnoho dotačních vzdělávacích projektů a programů, které je možné na tuto oblast využít. Je to otázka priorit, čemu dáte přednost. Zda je pro vás důležitější produkt, nebo člověk.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

Autor: PhDr. Iva Ruskovská

Iva.ruskovska@gmail.com

Reklama
Vydání #4
Kód článku: 190423
Datum: 10. 04. 2019
Rubrika: Servis / Rozhovor
Seriál
Firmy
Související články
České obráběcí stroje stále splňují nejpřísnější parametry pro uplatnění

V červnu tohoto roku byl zvolen prezidentem Svazu strojírenské technologie Jan Rýdl ml. Mezi jeho priority patří návrat duálního vzdělávání do českého školství. Více chce také podpořit spolupráci firem s vysokými školami, prosazovat zájmy českých strojařů v zahraničí a ve státní správě. Rychlé tržní změny vnímá jako největší výzvu pro management všech firem.

Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

Stroje rostou se zákazníkem, říká pamětník českého obrábění Miroslav Otépka

Česká republika si v letošním roce připomíná 100 let od svého vzniku. Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu v Brně je 60 let. Redakce MM Průmyslového spektra se rozhodla také zavzpomínat a k rozhovoru pozvala Miroslava Otépku, který stál u zrodu konstrukce a výroby českých obráběcích strojů. Miroslav Otépka se z profese dělníka vypracoval na respektovaného majitele jedné z největších českých strojírenských firem. Aktivita, optimismus a dobrá nálada ho neopouštějí ani ve věku, kdy se jiní věnují odpočinku. Možná je to jeho filozofií a jak sám říká: „Práce mi nikdy nic nevzala, vše, co jsem dělal, dělal jsem rád.“

Související články
Jak budeme podnikat v roce 2017?

Bude světová, potažmo česká ekonomika navzdory turbulentním geopolitickým změnám a nejistým trhům dále růst? Obstojí český podnikatel v těžké světové konkurenci? Měl by přidat? A v čem? Jaké jsou trendy zdravého podnikání? Doplácejí ženy na genderové stereotypy? O tom všem a dalších aspektech světového a českého podnikání jsme si povídali s vedoucí partnerkou EY v České republice Magdalenou Souček.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Buďme více ambiciózní

Podpora exportu a jeho financování ‒ to bylo téma, které otevřelo druhý ročník Strojírenského fóra, které se uskutečnilo v polovině března v Obecním domě v Praze a my jsme vás o něm podrobněji informovali v minulém vydání MM Průmyslového spektra.

Cesty ke zvýšení konkurenceschopnosti ruského strojírenství

Viceprezident Svazu strojírenství Ruské federace profesor Vladimír Vladimírovič Gutěnjov byl v nedávné době zvolen poslancem Státní dumy Ruské federace a jmenován prvním náměstkem předsedy Výboru Státní dumy Ruské federace pro průmysl. Nejen z tohoto důvodu jsme ho požádali o rozhovor. Jeho podstatnou část přinášíme nyní a v některém z příštích vydání MM Průmyslového spektra pak budeme prezentovat jeho další myšlenky.

V on-line byznysu chybí lidská chemie

Online platforma se i díky pandemii koronaviru stala hitem posledních tří měsíců. Někteří podnikatelé dokonce tvrdí, že se velká část byznysu a obchodování přesune do online prostředí. Bude tento fenomén přetrvávat, změní se konečně české montovny na podniky s přidanou hodnotou, a proč by Čechům mohla i krize prospět? Na to jsme se zeptali ekonoma a člena Národní ekonomické rady vlády Lukáše Kovandy.

Nevyléčitelná nemoc českého průmyslu

V současnosti je realita České republiky, jako malé exportní země, která nemá mnoho domácích firem se svými vlastními finálními výrobky prodejnými do celého světa velmi nebezpečná, neboť zkrachují-li naši odběratelé, zkrachujeme s nimi. Jsme pouze zemí nádeníků a hrozí nám novodobé nevolnictví. Z pozice subdodavatele je dnešní výše přijímaného státního dluhu nesplatitelná.

Od vydavatelství po startupy

Jiří Hlavenka není pro mnoho lidí neznámou osobností. Jde o člověka, který stál u zrodu vyda-vatelství i nakladatelství Computer Press a později i u prvního interaktivního webu o počítačích a počítačových technologiích, kde se neznalci mnohdy dozvěděli i odpověď na svou otázku. Jiří Hlavenka se ale v současné době věnuje investování do projektů, které mají smysl, a tak jeho jméno figuruje především u webu Kiwi.com, který vám najde - třeba i na poslední chvíli - nejlepší a nejlevnější letecké spojení kamkoli. Někdy může let po více "mezidestinacích" sice trvat déle, ale vždy se můžete spolehnout na to, že doletíte tam, kam jste si vysnili nebo kam potřebujete dolétnout.

Na kapitánském můstku strojíren

Ing. Jiří Rosenfeld, CSc. vloni oslavil sedmdesáté narozeniny a je znám svými velmi zajímavými, až kontroverzními názory, které ale mají svou logiku. Stojí v čele společnosti Slovácké strojírny ve funkci generálního ředitele od roku 1997, v roce 1999 se stal předsedou představenstva, v dozorčí radě ale působil již od roku 1993. Za přínos regionu a podnikání v něm se stal v roce 2014 Osobností roku Zlínského kraje a v roce 2017 se pak dostal do finále soutěže EY podnikatel roku.

Nebojte se výzev!

Tuto větu mi na konec rozhovoru řekl Ing. Radomír Zbožínek, člen představenstva Tajmac-ZPS, který se stále podílí na dění v mateřské firmě. Slovo "mateřská" pro pana Zbožínka platí dvojnásob, do firmy totiž nastoupil 1. listopadu 1972, takže zde "kroutí" již svou 46. sezonu. Tak akorát na to, aby jeho slova mohla posloužit i dalším lidem.

Fórum výrobních průmyslníků

Co podle vás pomůže zvýšit konkurenceschopnost České republiky na světových trzích? Jakou nápravu nedostatků, jak ze strany státu, tak i „zažitých“ firemních zvyklostí a kultury, shledáváte jako klíčové pro další rozvoj podnikání?

Knižní tipy

Knižní tipy pro čtenáře MM Průmyslového spektra

Česká zbrojovka se světovým zvukem

Pistole ČZ-75 je druhou nejkopírovanější krátkou zbraní na světě, v zámoří se na zbraně z České zbrojovky Uherský Brod stojí fronty. Čeští zbrojaři mají trefu. Neodolali jsme a přijali pozvání do 20hektarové zbrojovky na pomezí Valašska a Slovácka.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit