Testování korozní odolnosti materiálů a testování účinnosti protikorozních opatření v provozních podmínkách je nákladné a časově náročné, proto se v praxi používají urychlené korozní zkoušky. V provozu jsou vozidla vystavena působení dynamických atmosférických podmínek: ohřevu a sušení během dne nebo ve vytápěné garáži, chlazení a ovlhčování v noci, oplachu dešťovou vodou a kondenzaci mlhy. Důležitým činitelem způsobujícím korozní poškození automobilů je akumulace agresivních iontů, především chloridů, jejichž zdrojem je posypová sůl a v přímořských oblastech také mořský aerosol. Moderní urychlené korozní zkoušky proto sestávají z opakujících se fází ovlhčení (vysoká relativní vlhkost – RV), sušení (nízká RV) a depozice chloridů ve formě deště, mlhy nebo ponoru. V ideálním případě by test měl po relativně krátké době několika týdnů poskytnout výsledky odpovídající reálnému koroznímu poškození po několika letech provozu. Vývoj takového testu ale není jednoduchý vzhledem k množství volitelných parametrů – mezi něž patří například délka jednotlivých fází, teplota, relativní vlhkost vzduchu (RV), rychlost změny podmínek mezi fázemi, složení, koncentrace, pH a způsob aplikace chloridového roztoku – a vzhledem k jejich komplexnímu vlivu na různé materiály a geometrie výrobků.