Krizový manažer v kokpitu transformace českého letectví

Za pět let prošel LOM Praha pod taktovkou Jiřího Protivy a jeho týmu proměnou od podniku s nejistou budoucností k rostoucímu integrátoru s novými letišti a výcvikovými středisky. V otevíracím rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum však nepřichází mluvit jen o jím řízené firmě, přináší pohled na celý sektor: kde jsou skutečné kompetence českého letectví, co musí udělat stát a průmysl společně, a proč se právě teď rozhoduje o české letecké budoucnosti na příští dekádu.

MM: Nastoupil jste do LOM Praha v únoru 2021 v situaci, kdy se otevřeně spekulovalo o budoucnosti podniku. Dnes vykazuje kladný hospodářský výsledek, rozšiřuje portfolio a buduje nová letiště. Co bylo tím prvním rozhodnutím, které změnilo směr? A které rozhodnutí bylo nejtěžší?

J. Protiva: Do LOM Praha jsem nastupoval s jasnou vizí a přesvědčením, že ji lze naplnit. Z předchozího řízení Vojenského technického ústavu jsem věděl, jaké první kroky jsou klíčové, aby se státní podnik stal solidním partnerem Ministerstva obrany. Zásadním rozhodnutím bylo přestat vnímat LOM Praha jako ryze opravárenský podnik, který výcvik pilotů provádí jen jako vedlejší aktivitu. Z minulosti se mi osvědčila diverzifikace portfolia i zákazníků – rezort obrany nikdy nepokryje chod státního podniku stoprocentně a je nutné aktivně vyhledávat příležitosti na trhu. Nejtěžší bylo v rámci této diverzifikace průběžně plnit dlouhodobé závazky – opravy vrtulníků řady Mi pro Armádu ČR a výcvik pilotů, a souběžně budovat nová portfolia. Podnik tak plní požadavky státu a zároveň mění svou identitu, protože se mění i svět kolem nás.

MM: Předtím jste zachraňoval Vojenský technický ústav. Zdá se, že stát vám volá, když hoří. Co vás na krizovém mandátu láká a co vás taková zkušenost naučila o lidech a organizacích pod tlakem?

J. Protiva: Přitahují mě organizace, které potřebují nový směr, ale disponují odborníky, na nichž se dá stavět – protože lidé jsou základem každého úspěchu. Při příchodu bylo klíčové získat tyto odborníky na svou stranu a nadchnout je pro výzvy, na které podnik nebyl po 30 či 40 letech zvyklý. Změna byla nezbytná a úspěchu se dosáhlo díky celému týmu LOM Praha – jak stávajícím zaměstnancům, kteří úkol pochopili, tak novým kolegům přivedeným z VTÚ. Rozšiřující se schopnosti a dobré jméno podniku jsou výsledkem této společné práce.

MM: LOM Praha je státní podnik Ministerstva obrany. Kde vám tento rámec pomáhá udržet strategický kurz, a kde vás naopak brzdí v rychlosti, která by byla v soukromém sektoru samozřejmostí?

J. Protiva: Výhodou je těsná návaznost na stát a Armádu ČR, která podniku dává dlouhodobý mandát budovat klíčové schopnosti v servisu vrtulníkové techniky a výcviku pilotů. Objektivním omezením oproti soukromému sektoru je statut veřejného zadavatele, který podléhá zákonu o zadávání veřejných zakázek, a schvalovací procesy při nakládání se státním majetkem. Místo hledání překážek však hledáme legální cesty ke zrychlení – postupujeme souběžně, predikujeme vývoj, informujeme zakladatelský rezort i dozorčí radu s předstihem a zakázky připravujeme preventivně.

MM: V roce 2025 jste se stal prezidentem ALKP – asociace, jejímiž členy jsou vedle LOM Praha také Aero Vodochody, PBS Velká Bíteš, Aircraft Industries nebo ERA. Jak se vám daří propojit roli ředitele státního podniku a šéfa oborové asociace? Jsou to někdy zájmy, které jdou proti sobě?

J. Protiva: Při zvažování kandidatury jsem otázku možného střetu zájmů pečlivě posuzoval – žádný střet však nevzniká. LOM Praha není přímým konkurentem členských firem, ale jejich integrátorem. V Centru leteckého výcviku nakupujeme česká letadla L-39 Skyfox i L-410 Turbolet a využíváme české simulátory. V LOM Praha vnímám potřeby státu, v asociaci zastupuji zájmy celého českého leteckého průmyslu – tyto role se ideálně doplňují.

MM: Armáda ČR přechází z ruských vrtulníků Mi na americké platformy Bell a chystá pořízení F-35. LOM Praha je klíčovým servisním partnerem pro tento přechod. Co to konkrétně znamená – jak se mění vaše technické schopnosti, lidé a infrastruktura při přechodu z jedné platformy na druhou?

J. Protiva: Přechod z východní na západní techniku přináší zásadní změny v certifikaci, dokumentaci, dodavatelských řetězcích, odborné přípravě personálu, a především v myšlení. Filozofie oprav a servisu západní techniky je zcela odlišná. LOM Praha již několik let zajišťuje servis vrtulníků platformy H1 – systémů Viper a Venom – pro Armádu ČR. Portfolio vrtulníků Mi postupně dožívá a uvolňující se kapacity soustřeďujeme na vybudování nejvyšší úrovně servisu platformy H1 jako klíčového portfolia naší budoucnosti.

MM: Průmyslová spolupráce s Lockheed Martin je vlajkovou lodí ALKP. Co reálně může dostat český letecký a kosmický průmysl z programu F-35 a kde vidíte největší šanci pro české firmy mimo tradiční obranné hráče – pro strojírny, výrobce komponent nebo firmy v oblasti povrchových úprav a precizního obrábění?

J. Protiva: Program F-35 prokazuje, že úzká součinnost státu a průmyslu prostřednictvím asociace přináší konkrétní výsledky. V rámci tohoto programu evidujeme celkem 14 průmyslových projektů pro české firmy – 11 uzavřených s Lockheed Martin a tři s výrobcem motorů Pratt & Whitney. České firmy se prosazují v sofistikovaných oblastech: od výcviku pilotů v LOM Praha přes kabelové svazky až po vývoj komponent a výrobních technologií. Tyto reference představují odrazový můstek pro zapojení dalších strojírenských podniků do globálních dodavatelských řetězců.

MM: Drony jsou nyní součástí každého moderního konfliktu i bezpečnostní architektury. LOM Praha vstoupil do dronového ekosystému – memorandum o dronovém polygonu, výcvik operátorů UAV. Jak velkou část budoucnosti firmy drony tvoří – a kde vidíte příležitost pro český průmysl v oblasti bezpilotních systémů?

J. Protiva: Bezpilotní systémy zásadně mění bojiště, průzkum, logistiku, ochranu vzdušného prostoru i samotný výcvik. LOM Praha nemá ambici stát se výrobcem dronů – v Česku působí řada špičkových vývojových firem. Nabízíme však roli integrátora: provozní zkušenosti a infrastrukturní zázemí letišť v Přerově a Líních pro testování i výcvik operátorů. Propojení menších strojírenských firem s integrátorem se silnou vazbou na rezort obrany vytváří funkční ekosystém, který je silnější než součet svých částí.

MM: Přezbrojení Armády ČR je historická příležitost, ale český průmysl ji nemůže využít sám. Co konkrétně musí udělat stát, armáda a asociace jako ALKP, aby se z přezbrojovacích kontraktů staly skutečné průmyslové investice do českých kompetencí – a ne pouze nákupy ze zahraničí?

J. Protiva: Stát musí u všech zakázek aktivně prosazovat zapojení domácího průmyslu a vyjednat konkrétní podmínky průmyslové spolupráce ještě před podpisem nákupních smluv se zahraničními dodavateli. Osvědčený model z projektů F-35 či BVP CV90 ukazuje, že zahraniční dodavatelé musí mít jasnou smluvní motivaci české firmy do svých řetězců začlenit – a tato podmínka musí být součástí smlouvy, nikoli dodatečným přáním.

MM: Centrum leteckého výcviku LOM Praha školí nejen české, ale i zahraniční vojenské piloty. Jak velká je poptávka ze zahraničí – a co dělá český výcvikový program konkurenceschopným v evropském měřítku?

J. Protiva: Jako málokterá země na světě si dokážeme cvičit vojenské piloty na vlastním území s využitím domácích letadel – L-39 Skyfox a L-410, vlastních simulátorů a tuzemského výcvikového zázemí. Zahraniční poptávka výrazně roste v důsledku přezbrojování evropských armád. Centrum leteckého výcviku v Pardubicích je součástí programu NATO Flight Training Europe a nabízí výcvik na bezpečném území v srdci Evropy. Primární kapacita je vyhrazena pro Armádu ČR, volné kapacity však nabízíme zahraničním zákazníkům.

MM: Od ledna 2026 běží výcvik posádek vrtulníků na letišti Přerov, investujete do simulátorů a syntetického výcviku. Jaká je optimální rovnováha mezi simulátorem a skutečným letem? Kde simulátor naráží na své limity?

J. Protiva: Z praxe vychází jako optimální provádět až 40 procent celkového rozsahu výcviku na simulátoru. Po pořízení letounů L-39 Skyfox a příslušného Full Mission simulátoru vidíme, že syntetický výcvik dokáže žáky dokonale připravit na reálný kokpit i krizové situace v simulovaném počasí. Hlavním limitem simulátoru zůstává absence skutečné psychické odpovědnosti za letoun a míry stresu, kterou pilot prožívá jedině ve vzduchu.

MM: Sanace letiště Plzeň-Líně, které jste převzali od soukromých nájemců, přijde na řádově miliardy korun. Proč se stát takto rozhodl a co z tohoto letiště chcete vybudovat?

J. Protiva: Po vyřešení právních vztahů převzal LOM Praha letiště Líně do oficiálního provozování 10. července 2024. Cílem státu je zachovat letištní infrastrukturu funkční pro krizové situace, záchranné složky, leteckou záchrannou službu i civilní provoz 18 soukromých subjektů. Armáda s areálem počítá jako s rozvojovým uzlem pro logistické zázemí, teritoriální síly a aktivní zálohy.

MM: Pilotů je v Evropě chronický nedostatek. Jak pracujete s tím, aby absolvent výcviku zůstal v české armádě a neodešel do civilního sektoru nebo ke spojencům NATO?

J. Protiva: LOM Praha odpovídá za kvalitu základního výcviku, zatímco služební kariéru řídí Armáda ČR. V Centru leteckého výcviku však studentům ukazujeme moderní techniku a atraktivní výcvikové postupy – a ruku v ruce s armádou jim ukazujeme, že vojenská kariéra pilota má hluboký smysl a perspektivu.

MM: ALKP zastupuje 55 členů s obratem téměř 40 miliard korun a s více než 13 000 zaměstnanci. To je silná scéna. Přesto Česká republika nemá vlastní nový bojový letecký program ani globálně prosazený civilní výrobek. Kde je ten strop, na který narážíme – je to kapitál, politická vůle, koordinace, nebo velikost trhu?

J. Protiva: Tento obraz se rychle mění a do jisté míry je již minulostí. Aero Vodochody vyrábí L-39 Skyfox i v bojové konfiguraci a vyvíjí variantu pro protidronovou ochranu. Aircraft Industries úspěšně exportuje L-410 NG a připravuje projekty s větší přepravní kapacitou. S každým vyrobeným letadlem se pojí zakázky pro stovky domácích strojírenských subdodavatelů. Situace se zlepšuje – klíčem ale zůstává dostatečná státní podpora a odvaha investovat do vlastního vývoje.

MM: Letecký průmysl exportuje přes 85 procent své produkce. Přesto velká část českých leteckých firem zůstává v pozici subdodavatele pro zahraniční finalisty. Jak chcete jako prezident ALKP změnit hodnotové postavení českých firem v globálních dodavatelských řetězcích a kde vidíte reálnou šanci stát se finalistou, ne jen dodavatelem komponent?

J. Protiva: Být subdodavatelem v globálním řetězci není slabinou, pokud firma disponuje unikátními schopnostmi a je nenahraditelná – jako PBS v oblasti pohonných jednotek nebo dodavatelé palubního softwaru a specializovaných čidel. Na základě referencí z programů F-35, CV90 a Embraer jednám za ALKP s giganty jako Airbus, Boeing nebo BAE Systems o pozici rovnocenných strategických partnerů – s cílem posunout české firmy výše v hodnotovém řetězci.

MM: Česká republika má vlastní satelity, zapojuje se do programů ESA a ALKP cílí na kosmický sektor jako na novou prioritu. Kde jsou dnes skutečné kompetence českého kosmického průmyslu a kde si zatím jen platíme členství v klubu, aniž bychom přinášeli vlastní technologický příspěvek?

J. Protiva: V kosmickém sektoru nejsme nováčky – Česká republika umí vyrobit vlastní družici i specializovaná radiační čidla nasazená v mezinárodních misích. Excelujeme v přesné mechanice, optice, elektronických systémech a testování. Klíčovým impulzem pro veřejnost i průmysl je zapojení astronauta Aleše Svobody s 13 národními vědeckotechnologickými projekty – to je nejviditelnější doklad toho, že české kosmické know-how má reálnou hodnotu.

MM: Technologické fórum ALKP je nový formát pro inovační spolupráci napříč odvětvím. Kde dnes v českém leteckém a kosmickém průmyslu vznikají největší inovace, a kde naopak vidíte nebezpečné technologické zaostávání, na které česká scéna zatím nereaguje dostatečně rychle?

J. Protiva: Největší inovace vznikají v simulačních technologiích, bezpilotních systémech, pohonných jednotkách, pokročilých materiálech, kyberbezpečnosti a zpracování dat. Zaostáváme v rychlosti podpory startupových řešení – v dnešní době nelze rozhodovat pouze podle ceny, ale klíčová je rychlost a kvalita. Proto propojujeme firmy s akademickou sférou a snažíme se zkrátit cestu od inovace k nasazení.

MM: Co byste vzkázal řediteli strojírenské firmy, která dosud do leteckého nebo obranného sektoru nevstoupila, ale zvažuje to? Co ji čeká? A co ji může příjemně překvapit?

J. Protiva: Vzkázal bych, aby firma věřila vlastním kompetencím a nepodceňovala se. Vstup vyžaduje splnění certifikačních a kvalitativních požadavků – ale cestou k úspěchu je aktivně oslovovat integrátory a zapsat se do seznamu kvalifikovaných dodavatelů. Ve správný čas na správném místě pak firma dostane příležitost své technologie uplatnit. A příjemným překvapením bývá zjištění, že standardy, které v leteckém průmyslu platí, firmě pomáhají zlepšit procesy i v jiných oblastech podnikání.

MM: Děkuji za rozhovor.