P. Diviš: Za určitých podmínek oba tyto mechanismy fungují, ale teď proti nim zároveň působí pokles objemu výroby. Pracuje se jen na jednu směnu, trh je nejistý a nezadává nové výrobky. Finanční svět navíc vidí ve strojírenství stagnaci a investuje jinam. Soukromý subjekt, který je v situaci, že neví, co bude vyrábět příští týden, nemůže investovat do automatizace. To je hraběcí rada. Ekonomika za posledního půl roku sice roste, dokonce kolem 2,8 procenta, ale když se na to podíváte podrobněji, zjistíte, že u nás v průmyslu je většina tohoto růstu na vstupu, tedy na nákladové stránce. Energie, materiál, mzdy. Pokud by zároveň rostl objem výroby, dal by se produktivitou výsledek ovlivnit. Když ale poptávka klesá, investice do produktivity se nevrátí. Současný pokles objemu vidíme velmi jasně a dokážeme ho dobře měřit například podle aktuální spotřeby nástrojů. Ta je v porovnání s loňským rokem zhruba na 80 procentech za celou republiku. Většina evropských pravidel navíc vytlačuje výrobu mimo Evropu. A tomu se z úrovně jednotlivého podniku nedá zabránit, takže jsme v pasti.