Miliardová investice do nezávislosti

Uniknout z pasti subdodavatelů a stát se globálním finálním výrobcem v nejnáročnějším prostředí leteckého a obranného průmyslu je pro mnohé firmy nedosažitelným „svatým grálem“. Společnost PBS Velká Bíteš to však dokázala. V čele s Milanem Macholánem, čerstvým držitelem ocenění Osobnost roku 2025, plánuje dnes podnik osminásobný nárůst výroby motorů a investici jedné miliardy korun do nových kapacit. V následujícím rozhovoru hovoříme o odvaze v době nejistoty, o souboji s americkými giganty i o tom, proč český stát zatím neumí definovat jasnou poptávku po strategických technologiích.

MM: Bítešská PBS plánuje osminásobný nárůst výroby motorů a investuje miliardu do nové haly. Kdy jste si uvědomil, že tohle není jen dočasná konjunktura, ale strukturální posun – a co vás přimělo „vsadit“ tak vysoko?

M. Macholán: Tento moment přišel v letech 2022 až 2023 v souvislosti s válkou na Ukrajině, kdy jsme začali získávat velké množství nových poptávek a pozvání do strategických projektů. Uvědomili jsme si, že jde o zásadní strukturální změnu trhu. Nešlo však o náhodu – semínko jsme zaseli už před 25 lety, kdy jsme přijali vizi vývoje malých proudových motorů pro bezpilotní prostředky. Díky těmto zkušenostem jsme byli schopni na současnou vlnu naskočit okamžitě.

MM: Odmítli jste akvizici od silné skupiny CSG a rozhodli jste se pro samostatnou cestu. Kde pro vás leží hranice mezi strategickou nezávislostí a rizikem, že budete na globální obranný trh příliš malí?

M. Macholán: To rozhodnutí padlo už dříve, protože se jako globální hráč cítíme řadu let a na světovém trhu fungujeme velmi dobře. Události posledních let nás navíc ještě více posílily. Odmítnutí akvizice pro nás neznamenalo žádné ohrožení naší pozice; naopak nás to posunulo do ještě vyšší ligy.

MM: Vaše skupina expanduje v USA a spouští výrobu v Roswellu. Je cílem mít v USA kompletní autonomní cyklus, aby motory pro Pentagon byly „Made in USA“, nebo tam budete vozit komponenty z Bíteše?

M. Macholán: Americký trh je obrovský, a proto tam máme vlastní výrobu. Naše motory pro americké projekty, které máme nasmlouvané až na úroveň ministerstva obrany USA, jsou skutečně finálně americké. I když budeme z Bíteše dodávat některé speciální komponenty, motor jako takový je vyroben ve Spojených státech. Společnost PBS Aerospace tam má vybudovaný vlastní dodavatelský řetězec z amerických subdodavatelů.

MM: Válka na Ukrajině jednou skončí. Jak stavíte strategii pro dobu, kdy obranná poptávka ochladí? Může se know-how z vývoje vojenských dronů stát vaší nevýhodou v civilním letectví?

M. Macholán: Naopak, nové zkušenosti nám pomáhají výrobky dále zkvalitňovat a zvyšovat naši konkurenceschopnost. Stojíme pevně na dvou nohách – vojenské i civilní. To, co vyvíjíme pro vojenské drony, jako jsou proudové motory nebo energetické jednotky APU, lze přímo aplikovat v civilním letectví, například pro drony určené k hašení požárů nebo přepravě nákladů. Naše kapacity navyšujeme paralelně pro oba sektory. Jedno je však jisté, poptávka po vybudování obranných kapacit států bude trvat dlouho i po ukončení války na Ukrajině.

MM: Motor TJ200 nachází uplatnění v extrémních podmínkách dronů i střel. Jak blízko jste dnes fyzikálním limitům tohoto konceptu a co je tou „další velkou věcí“, na které vaši inženýři pracují?

M. Macholán: Jsme známí tím, že z malých strojů dokážeme vymáčknout maximum, což je naše klíčové know-how. U motoru TJ200 jsme parametry tahu vůči rozměrům a hmotnosti skutečně „vyšperkovali“ na světovou špičku. Už nyní však pracujeme na dalších motorech, nových generacích APU a inovacích klimatizačních systémů s využitím pokročilého lopatkování turbín pro vyšší účinnost.

MM: PBS je unikátní šíří záběru od proudových motorů po přesné lití a kryogeniku. Ve slévárně odléváte lopatky turbín i kyčelní endoprotézy. Jak moc si tyto dva světy – medicína a letectví – technologicky pomáhají?

M. Macholán: Synergie je obrovská, protože v obou případech jde o preciznost a špičkovou technologii vakuového lití superslitin. Tato diverzifikace do šesti či sedmi oborů nám dává velkou stabilitu. Zkušenosti z letectví využíváme v medicíně a naopak, což je strategická výhoda, která firmu chrání při výkyvech v jednotlivých odvětvích.

MM: Spolupracujete na vývoji s giganty jako Pratt & Whitney či Lockheed Martin pro program F-35. Jak chráníte vnitřní flexibilitu PBS před procesní mašinérií partnerů, kteří mají diametrálně jiný rytmus inovací?

M. Macholán: Vždy hledáme „win-win“ situaci. My nabízíme dravost a unikátní technická řešení. Příkladem byl vývoj APU nové generace, kde se střetly dvě varianty – jedna od inženýrů z Pratt & Whitney a druhá od nás z PBS. Nakonec i americký gigant uznal, že naše řešení je lepší, a nyní se postupuje podle našeho návrhu, což byl pro náš tým obrovský impulz.

MM: Pro většinu strojařů je kryogenika velká neznámá. V čem spočívá vaše unikátnost, když dodáváte součástky i pro urychlovač v CERN, a jakou roli zde hraje budoucí vodíková ekonomika?

M. Macholán: Kryogenika využívá naše schopnosti v oblasti turbostrojů. Naše turbínky dosahují až 200 000 otáček za minutu a vyžadují naprostou preciznost. V CERN naše stroje spolehlivě fungovaly přes 20 let, proto se na nás výzkumníci loni obrátili znovu s požadavkem na novou, čtyřstupňovou kaskádu nízkoteplotních kompresorů, kterou jsme jim navrhli přímo na míru.

MM: Jste ve firmě od roku 1993, začínal jste jako referent. Co vám tato náročná cesta dala pro dnešní řízení miliardového podniku a co by vás žádná business school nenaučila?

M. Macholán: Naučil jsem se skloubit špičkovou techniku se špičkovými lidmi. Musíte pochopit myšlení techniků i obchodníků a naučit je spolupracovat tak, aby byl zákazník spokojen. Stejně tak poznávání globálních kultur je zkušenost, kterou si člověk musí prožít a „odpracovat“ v terénu. Krize, jako byla ta v roce 2008 nebo covid, nás naučily pokoře a loajalitě.

MM: Průměrná mzda v PBS je vysoko nad průměrem v oboru. Jak vypadá váš argument pro mladého inženýra, aby šel stavět kariéru do Velké Bíteše, a ne do Prahy nebo do nadnárodního korporátu?

M. Macholán: Mladé talenty lákáme především na možnost pracovat na nejlepších světových technologiích. Kromě nadprůměrných mezd a široké škály benefitů pro rodiny nabízíme i stabilitu a profesní růst. Dnes už se stává, že nás zájemci oslovují sami. Pro ty, kteří se nechtějí stěhovat na Vysočinu, máme konstrukční kanceláře v Brně a Praze.

MM: Ocenění Osobnost roku 2025 vám předával ministr obrany. Co pro vás takové uznání znamená a kde podle vás česká průmyslová politika v podpoře technologických lídrů nejvíce pokulhává?

M. Macholán: Je to krásné uznání, ale důležitá je realita spolupráce. Se státem se lze domluvit, pokud přijdete s konkrétním projektem s přidanou hodnotou. Rezervy však vidím v tom, že stát jako „generál“ zatím neumí dávat jasná zadání pro „vojáky v poli“, tedy průmyslové firmy.

MM: Co bylo za těch více než 20 let ve vedení vaše nejtěžší manažerské rozhodnutí – a co byste dnes udělal radikálně jinak?

M. Macholán: Nejtěžší byla ekonomická krize 2008–2009, kdy zmizely zakázky i financování. Rozhodl jsem tehdy o plošném snížení platů napříč celou firmou. Lidé to tehdy přijali s neuvěřitelnou loajalitou, což firmu vnitřně nesmírně posílilo. Tehdy se potvrdilo heslo, že v nouzi poznáš přítele.

MM: PBS je příkladem firmy, která přešla z role subdodavatele k výrobě vlastních finálních produktů. Proč je takových firem v Česku stále jako šafránu? Chybí nám kapitál, odvaha, nebo prostě „tah na branku“?

M. Macholán: Chyba nastala v 90. letech, kdy řada firem rezignovala na finální produkty a stala se jen subdodavateli pro Západ. My jsme i v těžkých dobách investovali do technického rozvoje, do vlastních odborníků schopných navrhovat celky. Dnes český průmysl kapitálově sílí, ale vývoj je stále nákladnější – co dříve stálo 100 milionů, dnes vyžaduje miliardu, a tam je podpora státu nezbytná.

MM: Na přelomu tisíciletí jste správně vsadili na motory do dronů. Jak se dnes bráníte kopírování vašeho know-how? Sázíte na patenty, nebo je jedinou obranou být technologicky vždy o dva kroky dál?

M. Macholán: Obojí je nutné, máme řadu patentů, ale klíčové je být neustále o krok či dva před konkurencí. Je to obrovský závazek být stále „našlápnutý“ na 100 %, ale právě vize a schopnost neustále vylepšovat to, co máme, nás drží na špici.

MM: Kde je pro vás stát reálným partnerem a kde naopak největší brzdou – ať už jde o certifikace, regulace nebo přístup ke kapitálu?

M. Macholán: Využíváme dotační nástroje a podporu ministerstev i asociací při zahraničních misích nebo leteckých výstavách. Státu se odměňujeme tím, že získává špičkové technologie a zpětnou návratnost ve formě daní. Problémem je však absence národních projektů.

MM: Často zmiňujete potřebu společného českého projektu, jako např. dron či letadlo. Je hlavní překážkou nedostatek vůle ke kooperaci mezi českými majiteli, nebo neschopnost státu definovat jasnou poptávku?

M. Macholán: Problém je na straně státu, který nedokáže jasně definovat své potřeby. Zahraniční zákazníci z NATO k nám přicházejí s konkrétním zadáním od svých ministerstev. Bylo by pro nás velkou pomocí, kdyby i česká armáda využívala naše výrobky, což by nám vytvořilo ještě silnější referenci pro export.

MM: Otázka na závěr. Celý den řešíte proudové motory a miliardové strategie s výhledem na roky dopředu. Dokážete si ještě užít čistou radost z techniky i v soukromí? Máte v garáži nějaký stroj nebo veterán, u kterého si čistíte hlavu tím, že se v něm jen tak vrtáte šroubovákem?

M. Macholán: Dříve jsem měl Škodu 100 z roku 1973, ke které jsem měl osobní vztah, protože jsme byli stejně staří. Práce na ní pro mě byla skvělým relaxem. Dnes už energii dobíjím spíše na zahradě nebo v přírodě. Nejsilnějším zdrojem je pro mě rodina a těším se na novou kapitolu v podobě vnoučat.

MM: Pane řediteli, výsledky vás a vašeho týmu jsou důkazem, že české strojírenství má na víc než jen na výrobu podle cizích výkresů. Úspěch PBS Velká Bíteš ukazuje, že odvaha investovat a udržet si vnitřní svobodu i v éře obřích korporací je cestou k high-tech budoucnosti. Děkuji vám za inspirativní rozhovor.