Témata
Zdroj: archiv MŠMT

Kdo bude stát u vašich strojů za pět let?

Otázka v titulku již dávno přestala být řečnická. Průmyslové firmy dnes bojují o každého technologa, CNC programátora či vývojového inženýra a začínají si uvědomovat, že řešení se nenachází na náborových portálech, ale v učebnách průmyslových škol. Spolupráce mezi školami a podniky však stále často závisí spíše na osobních vztazích než na funkčním systémovém nastavení. Petr Bannert, ředitel odboru středního, vyššího odborného a dalšího vzdělávání MŠMT, je člověkem, který má metodiku a strategii odborného školství v ČR doslova pod palcem.

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Reklama

Petr Bannert v otevíracím rozhovoru tohoto vydání bez diplomatických kliček hovoří o tom, kde systém firmám brání, v čem zůstává nabídka státu nevyužitá a proč debata o duálním vzdělávání trvala téměř dvě desetiletí. Ředitel Bannert přitom není prototypem úředníka, který zná vzdělávání pouze z papírů. Osmnáct let vyučoval odborné předměty a působil jako zástupce ředitele na střední škole a vyšší odborné škole ve Varnsdorfu. Tato zkušenost mu dává schopnost mluvit jazykem, kterému průmysloví manažeři rozumějí, a také ochotu otevřeně pojmenovat stávající problémy. Podle jeho názoru nejsou největší překážkou finance ani osnovy, nýbrž ochota obou stran – firem i škol – vystoupit ze své komfortní zóny. Firmy musí slevit z honby za okamžitým ziskem, školy zase překonat pohodlí zavedených postupů.


Následující textová podoba rozhovoru je redakčně upravenou verzí živého rozhovoru z podcastové série MM Průmyslového spektra. Jeho plnou verzi, obsahující i nezkrácené technické detaily a autentickou atmosféru diskuze, si můžete přehrát pomocí následně uvedeného QR kódu nebo ve svých oblíbených podcastových aplikacích.


Autonomie škol versus realita průmyslu

MM: Škola si pořídí nový CNC pětiosý stroj a chce, aby ho žáci uměli ovládat co nejdříve. Může ředitel průmyslovky okamžitě upravit výuku, nebo mu v tom systém rámcových a školních vzdělávacích programů reálně brání? Kde přesně končí jeho autonomie a kde začíná byrokratická zeď?

P. Bannert: Ředitel školy obsah vzdělávání upravit může, k tomu slouží takzvané školní vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy, které vydává ministerstvo školství, definují nezbytné minimum, které pak školy rozpracovávají do jednotlivých ročníků podle svých místních podmínek a ve vazbě na spolupráci se zaměstnavateli. Otázkou samozřejmě je, v jaké chvíli konkrétní požadavek přijde. V uvedeném případě se může stát, že ředitel ve školním vzdělávacím programu potřebný prostor má a výuku dokáže adaptovat okamžitě. Častěji však dochází k situacím, kdy musí změnu plánovat. Pokud úprava vyžaduje formální změnu tohoto programu, realizuje se spíše v horizontu následujícího školního roku. Ředitel navíc musí zvážit, zda je změna natolik rozsáhlá, aby ji škola zvládla personálně i organizačně odučit. Možnost provést změnu na úrovni školního vzdělávacího programu zde však jednoznačně existuje.

MM: Firmy si dlouhodobě stěžují, že absolventi přicházejí s vědomostmi zastaralými o tři až pět let. Kdo za tento stav nese odpovědnost – ministerstvo, kraj, ředitel školy, nebo sami zaměstnavatelé, kteří do tvorby osnov nevstupují?

P. Bannert: Zaměstnavatelé do tohoto procesu vstupují, a to na několika úrovních. První úroveň představuje samotná tvorba rámcových vzdělávacích programů. Ze školského zákona máme povinnost rámcový vzdělávací program projednávat se zástupci zaměstnavatelů s celostátní působností. Před jejich vydáním či aktualizací s nimi návrhy vždy konzultujeme, a následně pracujeme s jejich připomínkami a stanovisky. Další úroveň představují školní vzdělávací programy. I zde existuje možnost do obsahu zasáhnout, byť na to firmy nemají automatický právní nárok. Školský zákon však řediteli explicitně ukládá povinnost vyvinout maximální úsilí k tomu, aby podněty a požadavky zaměstnavatelů do školního vzdělávacího programu zapracoval. Prostor pro to tedy existuje. Vše závisí na konkrétní spolupráci mezi školou a firmou, která je často postavená na osobních rovinách. Naše ministerstvo i Národní pedagogický institut ČR vydávají různé metodické materiály a příručky, které ukazují, jak by měla efektivní spolupráce na tvorbě školního vzdělávacího programu vypadat. V této oblasti dokážeme zájemce metodicky nasměrovat.

Ing. Bc. Petr Bannert, Ph.D.,
působí jako ředitel odboru středního, vyššího odborného a dalšího vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Absolvoval Fakultu elektrot echnickou ČVUT v Praze, obor elektroenergetika, kde v roce 2012 úspěšně obhájil doktorskou práci. Pedagogické vzdělání získal na Masarykově ústavu vyšších studií ČVUT, vzdělání v oblasti školského managementu získal na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Před svým nástupem na ministerstvo v roce 2011 strávil 18 let v přímé pedagogické praxi jako učitel odborných předmětů a zástupce ředitele na VOŠ a SŠ ve Varnsdorfu. Na MŠMT má v současnosti na starosti metodiku a strategii středního, vyššího odborného a dalšího vzdělávání pro celou Českou republiku.
(Zdroj: archiv MŠMT)

MM: Česká školní inspekce hodnotí školy podle kritérií, která nemusí vždy odrážet potřeby trhu. Uvažuje MŠMT o tom, že by jedním z hodnoticích ukazatelů byla míra uplatnitelnosti absolventů nebo zpětná vazba od zaměstnavatelů?

P. Bannert: Je potřeba se podívat na to, jak se ukazatel míry nezaměstnanosti reálně chová. Víme, že je ovlivněn celou řadou faktorů, které se samotným školstvím často vůbec nesouvisejí. Hodnotit školu čistě podle tohoto parametru je proto zavádějící. Pokud například v regionu zanikne velký podnik, skokově vzroste počet nezaměstnaných, což situaci dané školy zkreslí. Samozřejmě se stává, že někteří absolventi středních škol uplatnění nenajdou, protože neprokážou dostatečné kvality. Příčin je však celá řada a nemáme přesnou evidenci, která by určila jejich podíl. Proto si nemyslím, že by podle tohoto ukazatele měly být hodnoceny samotné školy. Na druhou stranu máme v dlouhodobém záměru zakotvené kritérium pro zápis do školského rejstříku. Při rozhodování, zda konkrétní obor vzdělání zapsat, či nezapsat, bereme zřetel na to, jaká je v něm míra nezaměstnanosti. Neposuzuje se však pouze jeden rok, nýbrž delší sledované období. U oborů s odborným zaměřením se toto kritérium standardně uplatňuje.

MM: Duální systém vzdělávání podle německého modelu se v Česku diskutuje více než dvě dekády. Proč stále nemáme plnohodnotný právní rámec? Je to otázka politické vůle, nebo narážíme na strukturální překážky, které v Německu neexistují?

P. Bannert: Duální systém, respektive takzvané duální praktické vyučování, v České republice již legislativně ukotveno máme. Zavedla ho poslední novela školského zákona s účinností od 1. ledna 2026 a momentálně se nacházíme ve fázi implementace. Abych přiblížil principy: funguje to tak, že zástupci zaměstnavatelů s celostátní působností, kteří se rozhodnou toto téma podpořit, se mohou stát takzvanými certifikačními autoritami, tedy organizacemi duálních poskytovatelů. Tyto autority následně certifikují firmy, které mají zájem vstoupit do duálního svazku s konkrétní školou. Pokud tyto organizace zpracují standard kvality duálního praktického vyučování pro daný obor a předloží ho ministerstvu, my k němu v rámci jeho projednání vyjádříme své připomínky a náměty. Ministerstvo standard neschvaluje, vydává pouze stanovisko. Po zapracování připomínek organizace standard zveřejní a může zahájit certifikaci firem. Firma musí splnit zákonné podmínky: soulad se standardem, bezdlužnost, absenci exekucí, a především musí disponovat vyškolenou odbornou osobou – instruktorem. Tento instruktor musí splňovat kvalifikační předpoklady – učitele praktického vyučování nebo odborného výcviku podle zákona o pedagogických pracovnících nebo získat profesní kvalifikaci (v rámci Národní soustavy kvalifikací) instruktora praktického vyučování nebo odborného výcviku – a firma musí zajistit odpovídající materiální zázemí. Pokud splnění těchto podmínek ověří minimálně tříčlenná komise, firma získá certifikát a může uzavřít smlouvu se školou, která o toto partnerství projeví dobrovolný zájem. Aktuálně již máme první takovou organizaci, Svaz průmyslu a dopravy ČR, který na svých stránkách zveřejnil několik standardů.

Reklama
Reklama
Reklama

Firmy jako partneři – víc než charita

MM: Firmy zapůjčují stroje, hradí stáže a posílají do škol své techniky. Přesto je tato spolupráce rigidně závislá na osobních vztazích ředitele školy a majitele firmy, nikoli na systémovém nastavení. Jak docílit toho, aby partnerství fungovalo i tam, kde tyto vztahy chybí?

P. Bannert: To je naprosto otevřeně nejpalčivější otázka. Střetávají se zde dva odlišné světy, které je obtížné propojit. Školy se striktně řídí školským zákonem, mají své zřizovatele a jsou financovány státem; vše je pevně legislativně ukotveno. Prostředí zaměstnavatelů se řídí zcela jinými pravidly, primárně řeší výrobní sféru a BOZP, a neexistuje legislativa, která by usměrňovala jejich koordinaci směrem ke školství. Dokonce ani zapojení do hospodářských komor, zaměstnavatelských svazů a cechů není povinné. Jde tedy o dva světy s odlišnými pravidly. My zástupcům zaměstnavatelů nemůžeme nic nařizovat a ani to nechceme. Potřebovali bychom z druhé strany pomyslné zrcadlo, které by tuto strukturu vytvořilo. Zatím toto propojení suplujeme v takzvaných měkkých rovinách. Na úrovni tripartity byl nicméně předložen návrh na vznik koordinačního boardu, který by propojoval dotčené resorty (MŠMT, MPO, MPSV) se zaměstnavatelskou sférou. Jsme na cestě, ale je nutné hledat ještě těsnější sepětí.

MM: Zvažuje MŠMT zavedení mechanismů, které by bonifikovaly firmy prokazatelně podporující odborné školství – například zvýhodněním při veřejných zakázkách nebo transparentním daňovým odpočtem za nepeněžní plnění, jako jsou stáže či poskytnuté technologie?

P. Bannert: Nerad bych šel cestou automatické nárokovosti ve stylu „já vám připravuji žáky, tak mi za to něco dejte“. Celé je to o partnerství. Hlavním ziskem pro firmu je budoucí loajální zaměstnanec. Již od roku 2014 však existuje novela zákona o daních z příjmů, která firmám se smlouvou se školou umožňuje daňové odpočty. Konkrétně si mohou odečíst 200 Kč za každou „žákohodinu“ praktického vyučování, u motivačních příspěvků pak až 5 000 Kč měsíčně na žáka SŠ a 10 000 Kč na studenta VOŠ či VŠ. Existují také odpočty na investiční prostředky. Podrobný metodický výklad máme zveřejněný na webu. Překvapuje mě, jak málo firem o těchto daňových odpočtech ví, přestože jde o systémový a nárokový nástroj. Pro malé a střední podniky je administrativa sice složitější než pro velké korporace, ale dosáhnout na ni mohou také. Školský zákon navíc umožňuje, aby škola po dohodě převedla část svých prostředků firmě na pokrytí nákladů spojených s praktickým vyučováním.

„Novinkou loňského roku je možnost nahradit profilovou část maturity jednou velkou komplexní profilovou prací. Ta musí být řešena ve spolupráci s reálnou firmou na základě smlouvy a řešit konkrétní praktické téma.“

MM: Pojištění žáků při práci na firemních zařízeních, GDPR, odpovědnost za úrazy – firmy tyto administrativní překážky často zmiňují jako zásadní brzdu spolupráce. Existuje na ministerstvu vůle tato pravidla zjednodušit, nebo jde o mezirezortní problém, který se bude řešit donekonečna?

P. Bannert: Vůle k řešení je vždy, pokud je to legislativně proveditelné. Některé momenty jsou upraveny v naší školské legislativě, jiné spadají pod odlišné zákony, jako je pracovní právo či BOZP. Firmy v tom spatřují bariéru, a proto se je snažíme metodicky podporovat. Například u zdravotních prohlídek aktuálně jednáme s ministerstvem zdravotnictví, aby u nejméně rizikových prací postačovala vstupní prohlídka z přihlášky ke studiu a žák nemusel absolvovat další speciální vyšetření. V otázkách BOZP a pojištění však nemůžeme podmínky pro žáky zmírnit pod úroveň ochrany běžných zaměstnanců.

Učitel jako klíčový článek – a nejslabší bod systému

MM: Odborný učitel na průmyslové škole vydělá výrazně méně, než kolik by získal jako technolog v soukromé firmě. Jak chce stát tento strukturální problém řešit? Je vůbec reálné konkurovat platům v průmyslu bez zásadní reformy financování školství?

P. Bannert: Střetávají se zde dva odlišné světy – státní správa a komerční byznys – a platové podmínky nikdy nebudou v poměru 1 : 1, to je zkrátka realita. Platy v regionálním školství však v posledních letech významně vzrostly. Pro rozpis rozpočtu máme nyní zákonnou garanci ve výši 130 % průměrné mzdy v ČR. Abychom usnadnili příchod odborníků z praxe do škol, snížili jsme byrokratickou bariéru: do výše úvazku 0,5 expert nemusí mít pedagogické vzdělání. Pokud by měl zájem o plný úvazek, předchozí odborná praxe se mu započítá, ale pedagogické minimum si musí dodatečně doplnit.

MM: Stáže učitelů v průmyslových podnicích jsou často skloňovány jako klíčový nástroj pro aktualizaci výuky. Co jim dnes reálně brání? Jsou to finance, problémy se suplováním, nebo absence systému, který by stáže organizoval a platil?

P. Bannert: K dispozici je hned několik nástrojů. V minulosti musely být stáže striktně akreditovány ministerstvem, což dnes již neplatí. Učitel může absolvovat běžný firemní kurz, například k novým automatizačním technologiím, a škola mu jej uzná. Ředitel má na tyto účely vyčleněné prostředky v rozpočtu, případně může využít takzvané šablony v rámci OP JAK. Učitelé mají navíc ze zákona k dispozici 12 dnů samostudia ročně, které lze po dohodě s ředitelem pro stáže plně využít. Tyto aktivity nejsou financovány „na výkon“ podle počtu absolvovaných stáží, ale ředitel s nimi musí efektivně hospodařit v rámci běžného rozpočtu školy.

Reklama

Profilová práce namísto maturity

MM: Průmyslové podniky dnes nabízejí atraktivní práci s roboty, umělou inteligencí a špičkovými CNC stroji, přesto mají problém přilákat mladou generaci. Jde o selhání komunikace ze strany firem, nebo nedokážou moderní výrobu jako atraktivní kariéru prodat samotné školy?

P. Bannert: Nejedná se o selhání ani jedné ze stran. Čelíme hlubokému demografickému propadu, který se bude v budoucnu ještě prohlubovat. O žáky se dnes přetahují prakticky všechna odvětví. Velkou roli při rozhodování hrají také rodiče – pokud jsou ve svých vlastních pozicích spokojení, doporučí daný obor i dětem. Musíme rovněž přijmout mentalitu nové generace a přizpůsobit se jí. Klíčem k úspěchu je kvalitní kariérové poradenství. Aktuálně revidujeme programy pro základní školy tak, aby se kariérový rozvoj promítal průřezově do různých předmětů, nikoli aby ležel pouze na bedrech jediného poradce. V rámci řešení jedné z priorit ministra – zpřístupnění středních škol – chceme, abychom vedle předsunutí jednotných přijímacích zkoušek před podávání přihlášek připravili pro žáky a rodiče prostředí s tzv. informovanou volbou, zde se otevírá prostor pro modernizaci kariérového poradenství. Celý průmyslový sektor se musí o žáky aktivně zajímat a nabízet jim podporu již od prvního ročníku studia, ne se zajímat o žáky až na konci studia. I tak ale bude nezbytné doplňovat pracovní sílu ze zahraničí a prostřednictvím rekvalifikací.

MM: Pokud byste měl za rok předstoupit před ředitele průmyslových firem a jmenovat jednu konkrétní systémovou změnu, kterou MŠMT skutečně dotáhlo do konce, co by to bylo?

P. Bannert: Mojí největší osobní „misí“ je reformovaný systém financování z roku 2019. Tehdy se upustilo od původního normativu „na žáka“ a zavedlo se nákladové financování. Stát nyní škole proplácí reálný rozsah pedagogické práce do stanoveného maxima. Tento krok pomohl finančně náročným odborným školám, které v dřívějším systému „peněz na hlavu“ ekonomicky strádaly. Další zásadní novinkou, která vstoupila v platnost od září 2025, je možnost nahradit část maturitní zkoušky – český jazyk, cizí jazyk a dva až tři odborné předměty – jednou komplexní profilovou prací. Ta musí být zpracována na základě smlouvy ve spolupráci s reálnou firmou a zaměřit se na konkrétní praktické téma. Dále jsme na VOŠ zavedli „programy krátkého cyklu“, které si školy mohou autorizovat samy, což jim umožňuje výrazně rychleji reagovat na aktuální potřeby trhu práce.

„Nechtěl bych jít cestou automatické nárokovosti – já vám připravuju žáky, tak mi za to něco dejte. Je to o partnerství. Ziskem firmy je budoucí loajální zaměstnanec.“

MM: Osmnáct let jste stál před třídou jako učitel a zástupce ředitele, poté jste přešel na ministerstvo. Co vám tato radikální změna perspektivy vzala, a co naopak dala?

P. Bannert: Vzala mi samotnou výuku a každodenní kontakt s mladými lidmi, což mi chvílemi dodnes velmi chybí. Dala mi však zcela jiný pohled na celý vzdělávací systém a příležitost věci reálně měnit. Díky své minulosti dokážu pochopit jak učitele, tak potřeby firem. Ostatně právě koncept komplexní maturitní práce byl mým dlouholetým snem, který jsme kdysi zkoušeli na naší škole a nyní se jej podařilo prosadit na celostátní úrovni.

MM: Závěrečná otázka – ředitel průmyslové firmy si právě dočetl tento rozhovor. Co by měl udělat ještě tento týden – konkrétně, nikoli systémově?

P. Bannert: Pokud má o aktivní spolupráci zájem a neví, jak přesně začít, ať se obrátí přímo na můj odbor na ministerstvu nebo na Národní pedagogický institut ČR. Velmi rádi jej nasměrujeme a osobně propojíme s těmi správnými lidmi.

MM: Děkuji vám za inspirativní rozhovor.

Téma duálního praktického vyučování:

Webové stránky zprostředkovávají informace o principech „duálního praktického vyučování“ (DPV), o metodické podpoře a informace k procesu projednávání standardů kvality DPV. Dále se v souladu s § 65c odst. 2 a 3 školského zákona naplňuje povinnost ministerstva zveřejnit seznam standardů kvality DPV zveřejněných organizacemi duálních poskytovatelů a seznam platných certifikátů poskytovatele DPV způsobem umožňujícím dálkový přístup
https://edu.gov.cz/pro-vedeni-...

Metodické materiály:

Daňové úlevy pro zaměstnavatele
Informace Ministerstva financí ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR k uplatňování odpočtu na podporu odborného vzdělávání od základu daně z příjmů podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
http://www.msmt.cz/vzdelavani/...

Smlouva mezi firmou a žákem
Doporučení k zabezpečení jednotného postupu při uzavírání smluvního vztahu mezi zaměstnavatelem a žákem střední školy nebo studentem VOŠ, který se připravuje pro potřeby konkrétního zaměstnavatele
http://www.msmt.cz/vzdelavani/...

Smlouva mezi školou a firmou
Metodické doporučení k zabezpečení jednotného postupu při uzavírání smluvního vztahu mezi zaměstnavatelem a školou
http://www.msmt.cz/vzdelavani/...

Výklad k produktivní činnosti
https://msmt.gov.cz/uploads/23...

Metodické informace a podpora ze strany Národního pedagogického institutu ČR
https://www.npi.cz/aktuality/7...
https://www.infoabsolvent.cz/


Miliardová investice do nezávislosti

Úspěch PBS Velká Bíteš není jen příběhem o technické excelenci, ale především o strategické prozíravosti a odvaze vystoupit z komfortní zóny subdodavatelského modelu. Zatímco mnohé české podniky v devadesátých letech rezignovaly na vlastní finální produkty, velkobítešská firma se pod taktovkou Milana Macholána vydala na náročnou cestou budování vlastního vývoje a globální značky. Tato transformace, podpořená dekádami zkušeností a neustálými inovacemi, dnes dělá z moravského podniku klíčového technologického partnera, který dokáže v přímém souboji o unikátní technická řešení porazit i ty největší americké giganty.

Vydání #7,8
Kód článku: 260729
Datum: 24. 06. 2026
Rubrika: Redakce / Rozhovor
Seriál
Firmy
Související články
AI + leadership = ekonomická transformace

Pozvání k otevíracímu rozhovoru zářijového vydání MM Průmyslového spektra, věnovaného největší přehlídce průmyslových inovací – MSV v Brně, přijal prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c., FEng., zakladatel a vědecký ředitel CIIRC ČVUT v Praze a zakladatel a ředitel Institutu Equilibrium. Nedávno byl v Indii podle něj nazván Institut umělé inteligence na NIMS University v Jaipuru, což je pro Českou republiku mimořádná událost a velká čest.

Bez znalosti matematiky znalostní ekonomiku nevybudujeme

Vzdělání je alfou a omegou všeho. Ať uvažujeme v ekonomické, či politické rovině, vzdělávání je společným jmenovatelem všech oblastí. Česká ekonomika se bohužel stále nedostala na předcovidovou úroveň, avšak změny v oblasti vzdělávání tomu mohou výrazně pomoci. Pokud nebudeme konat, stagnace naší ekonomiky se dostaví velmi rychle. Miroslava Kopicová, která se celoživotně věnuje otázkám zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, analyzuje v otevíracím rozhovoru současný stav, a díky svým bohatým zkušenostem nabízí různá řešení, jež nás z pasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou mohou vytáhnout.

Pokrok je fajn za humny, nás s ním neobtěžujte

Symptomem dnešní doby je, že žijeme nárokově, a to nejen jako stát, ale i na úrovni rodin a domácností. Míra zadlužení, fenomén spotřebního půjčování a nákupů na dluh, splátky, to vše znamená, že pryč je doba, kdy jsme si museli na cokoli nejdřív vydělat, a pak to teprve koupit. Mnoho domácností je ještě o krok dál – spotřebovávají a půjčují si více, než dokážou splatit. Tomáš Prouza však největší rizika, která nás ohrožují, spatřuje v klimatické změně, protože jde o něco, co nedokážeme vyřešit. A ani předpovědět, co všechno způsobí.

Související články
Inovace bez implementace je halucinace

S transformačním manažerem Liborem Witasskem jsme se při rozhovoru setkali v jeho opavské výrobní firmě Strojcar, kterou mj. používá jako laboratoř svých inovačních počinů, jež následně v roli manažerského konzultanta a interim manažera navrhuje globálním firmám na cestě jejich transformace. Hovořili jsme o naší strukturálně nemocné ekonomice s převahou výroby s nízkou přidanou hodnotou, o příležitostech, které nám přináší Green Deal, o stavu německé ekonomiky, a samozřejmě o budoucnosti českého průmyslu.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Role technické univerzity v udržitelné společnosti: Prof. David Tuček, UTB Zlín

Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Cesta k budoucímu růstu vede přes investice

Rok 2020 by se dal přejmenovat na Rok černých labutí. Ekonomové k těmto původem australským ptákům přirovnávají události, které nikdo nečeká a které hluboce zasáhnou samotné základy hospodářství. Tak jako to dokázala pandemie nového typu koronaviru. Ze dne na den donutila vlády, aby vypnuly na několik měsíců nejen českou, ale také další klíčové ekonomiky pro české exportéry.

Bez technických řešení nelze dělat politická rozhodnutí

Realizace aktuálního otevíracího rozhovoru se odehrála ve Zlínském kraji v Kunovicích, kde se v mece letectví nachází společnost 5M zabývající se vývojem a výrobou kompozitních sendvičových materiálů především pro letectví a pozemní dopravu, ale také vesmírnými projekty. Její spolumajitel Richard Pavlica si na nás udělal čas neprodleně po svém návratu z Japonska, kde se firma účastnila veletrhu zaměřeného na letecké a kosmické aktivity. Hovořili jsme jak o trendech a výzvách, které tento obor přináší, tak o podnikatelské realitě pramenící z evropského působení, se kterou se denně setkávají a musejí do svého celosvětového fungování promítat.

Objektivní diagnóza společnosti umožnuje její léčbu

Svět se dnes doslova mění před očima. K otázce, zda jsme schopni se poučit z chyb zaniklých civilizací, říká v rozhovoru výkonná ředitelka SMO ČR Radka Vladyková, že bychom toho schopni být měli. Avšak s ohledem na efekt Gaussovy křivky, která mj. platí pro mnoho společenských jevů a bohužel preferuje většinové názory, jež nutně nemusí být vždy ty nejlepší. Navíc vývoj světa měl vždy dvojí dynamiku, vnitřní a vnější – to známe i z teorie revoluce, kdy musí být splněny současně vnitřní i vnější podmínky.

O stavu ekonomiky a roli vůdců

V povídání s Janem Urbanem, vysokoškolským pedagogem, podnikovým poradcem, publicistou a autorem řady knih a článků, se prolíná řada myšlenek nedávno zesnulého profesora Milana Zeleného, i když se osobně nikdy nepotkali. Několik top manažerů a emeritních CEO, kterým jsme tento rozhovor poskytli před zveřejněním, doporučilo slova Jana Urbana tesat do kamene. V intencích uvažování excelentních ekonomů Zeleného i Urbana lze říci, že dosud panuje rozpor, který nastiňuje tento rozhovor: trend zaměňování popisu akce za akci samotnou se spíše prohlubuje místo toho, aby v praxi ustupoval – v politice, podnikání i ve vzdělávání.

Je nutné stanovit diagnózu a následně zvolit léčbu

Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.

Krize jako cesta k žádoucí změně

Hlavním životním mottem Ing. Vlastislava Břízy, majitele a generálního ředitele společnosti Koh-i-noor, je tvrzení, že kdo je připraven, není zaskočen. Společný rozhovor probíhal v intencích této jeho celoživotní strategie.

Matematiku považuji za základ všeho

O problémech s výukou matematiky na českých základních a středních školách, o českých vysokoškolácích, kteří mají vynikající výsledky v oblasti informatiky, kybernetiky, robotiky a umělé inteligence, ale také o budoucnosti energetických zdrojů, jsme diskutovali s rektorem Českého vysokého učení technického v Praze doc. RNDr. Vojtěchem Petráčkem, CSc.

Přínos vědců pro českou ekonomiku

Výzkumná a vědecká pracoviště jsou častými nositeli průlomových objevů a řešení. Jejich přínos pro konkurenceschopnost firem a národních ekonomik je neoddiskutovatelný. Jak si vede v této oblasti Akademie věd ČR, jak spolupracuje s průmyslovou sférou a kde vidí svou přidanou hodnotu? Na toto téma jsme diskutovali s předsedkyní AV ČR profesorkou Evou Zažímalovou.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit