Témata
Foto: archiv P. Paula

Patrik Paul, renomovaný designer evropského formátu, vede tým, který propojuje kreativitu, precizní inženýrství a moderní technologie. V úvodním rozhovoru popisuje, jak se k designu dostal přes architekturu, proč založil vlastní studio a jak se jeho tým vyrovnává s rychle se měnícími trendy. Mluví o nástupu 3D tisku, rostoucím vlivu umělé inteligence i o tom, jak se rodí produkty, které propojují estetiku, funkčnost, technologii a reálné potřeby lidí.

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Reklama

Rozhovor se věnuje také unikátnímu projektu 3D tištěného e-biku Kinazo e1 a výzvám, které tento průlomový koncept přinesl. Velká část textu se zabývá tím, jak AI proměňuje proces navrhování, zrychluje tvorbu konceptů až o 90 % a přináší dosud nevídanou variabilitu ve fázi kreativního hledání.

Následující textová podoba rozhovoru je redakčně upravenou verzí živého rozhovoru. Jeho plnou verzi přináší podcastová relace MM Spektrum Podcast, kterou naleznete ve svých oblíbených podcastových aplikací, nebo si ji můžete přímo spustit v níže umístěném přehrávači.


MM: Můžete úvodem krátce vzpomenout, jak jste se dostal k designu?

P. Paul: Úplně poprvé někdy na základní škole. Do žákovské knížky jsem si kreslil loga západních značek – sportovních i automobilových. Dodnes si pamatuji ten hnědý plastový obal s pogumovaným povrchem. Všechna loga jsem kreslil tehdy nejběžnější modrou propiskou, říkalo se jí „čínské pero“. Nová měla zavoskované hroty. Od té doby jsem měl ke značkám a vizuálům blízký vztah. Do památníku jsem kreslil motivy Supermana, Batmana nebo Rahana.

K architektuře jsem měl ještě silnější vztah – stavěl jsem bunkry, stromové přístřešky, v zimě iglú. Ve volných chvílích jsem si kreslil návrhy domů, včetně detailů, jako jsou baterie nebo kachličky. A samozřejmě jsem hodně stavěl z Lega a Merkuru. Architekturu jsem později vystudoval, ale postupně jsem se přesunul k designu, který mě začal fascinovat svou kombinací vizuální tvorby, techniky a funkčnosti.

MM: Jak byste popsal filozofii vašeho studia Kinazo Design?

P. Paul: Kinazo Design, přejmenované z bývalého studia Paul+Murin, je tým designerů a inženýrů s vizí sloužit zákazníkům na nejvyšší možné úrovni od ideové skici až po výrobní dokumentaci a kontrolu sériové výroby. Tvoříme a vyvíjíme produkty, které skutečně slouží nejen našim klientům k dosažení lepších obchodních výsledků, ale především jejich spotřebitelům. Pokud se bavíme o průmyslovém designu, jde o získání nejen vyššího estetického zážitku z používání produktu, ale také lepšího funkčního užitku zlepšováním a inovacemi, které se neustále snažíme implementovat do každého projektu, jejž realizujeme.

Ing. arch. Patrik Paul
Zakladatel studia Kinazo Design, designer, architekt a vizionář

Patrik Paul je výraznou postavou současného slovenského designu a architektury. Ve své tvorbě unikátním způsobem propojuje estetiku s nejmodernějšími technologiemi, přičemž jeho jméno je dnes spojováno zejména s revolučním využitím 3D tisku v průmyslu. Ačkoliv původně vystudoval architekturu, brzy zjistil, že jeho skutečnou vášní je produktový design, vizuální identita a branding. Za více než 30 let praxe jeho studio spolupracovalo na stovkách úspěšných projektů pro přední slovenské i české značky.
Největší mezinárodní ohlas přinesl Patriku Paulovi a jeho týmu projekt Kinazo E1. Jde o první enduro elektrokolo na světě, jehož hliníkový rám je vyroben technologií 3D tisku z kovového prášku. Tento inovativní přístup umožnil obejít limity tradiční sériové výroby a nabídnout zákazníkům plnou personalizaci geometrie rámu přesně na míru. Za tento technologický a designový počin získalo studio prestižní světové ocenění Red Dot Design Award.
Kromě vývoje high-tech dopravních prostředků má Patrik Paul zásadní podíl na vizuální identitě produktů, které jsou běžnou součástí středoevropského trhu. Přes 23 let formoval designový směr značky Kellys Bicycles a stojí za ikonickým vzhledem obalů značky Sedita (Horalky, Kávenky) či nápojových lídrů jako Hubert, St. Nicolaus a Rio. V profesní filozofii vnímá design jako klíčový investiční nástroj, který přímo ovlivňuje obchodní úspěch. Podle něj moderní designer nesmí být jen tvůrcem tvarů, ale musí rozumět celému technologickému procesu a ekonomice výroby. I proto se v posledních letech soustředí na digitalizaci, která umožňuje vyrábět věci lokálně, ekologičtěji a bez nutnosti nákladných forem či skladových zásob.
Navzdory pracovnímu vytížení je pro něj klíčovou prioritou rodina. Důležitou oporou v životě i podnikání je mu manželka Zuzana, která se aktivně podílí na chodu jejich společných aktivit. Společně vychovali dvě dcery, které jsou dnes již dospělé. Jak sám Patrik Paul dodává, skloubit vedení technologických projektů s rodinným životem vyžaduje velkou disciplínu, ale právě rodinné zázemí mu dodává potřebnou inspiraci a životní rovnováhu.
Foto: archiv P. Paula

Začátky a vznik studia

MM: Co vás přivedlo k založení vlastního studia?

P. Paul: Upřímně? Na začátku to byla spíš nutnost. Potřeboval jsem uživit rodinu – vlastně dvě. Tu, ve které jsem vyrostl, protože náš jediný živitel, můj otec, vážně onemocněl. Po revoluci bylo vše nejisté, a ačkoliv celý život platil vysoké daně jako „slobodný umelec na voľnej nohe“, jeho důchod 2 840 Kčs nestačil ani na nájem. Druhou rodinu jsem si zakládal na vysoké škole a ještě před státnicemi se mi narodila dcera. V diplomovém ročníku jsem měl tedy pět lidí závislých na mém příjmu.

MM: Jaké projekty byly na úplném začátku?

P. Paul: S otcem jsme založili fotostudio, později reklamní agenturu. Nabízeli jsme kompletní služby, včetně grafiky, kterou jsem se nebál dělat, protože jsem cítil, že do toho vidím jinak než starší kolegové. Spolupracovali jsme s velkými firmami a pomalu rostli. Zlom nastal, když jsem se zúčastnil konkurzu na obaly bylinných bonbonů Verbena – skončili jsme druzí, ale majitel Štefan Kassay si mě pozval a řekl, že chce spolupracovat s námi. Tehdy mi bylo zhruba 25 let. Začala tak více než 20letá spolupráce na ikonických značkách, například Horalek – asi nejdražšího a nejsložitějšího obalu, který jsme kdy vytvořili.

MM: Jaká byla vize, když jste své první designové studio zakládal, a kde se nacházíte nyní?

P. Paul: Začínali jsme jako Paul Studio, později Paul Creative, následně Paul+Murin Creative a dnes Kinazo Design. Má vize byla vždy sloužit. Nedíval jsem se na osobní úspěch, nějaké speciální mety, touhy zbohatnout, koupit si něco drahého, nic v tomto smyslu. Toužil jsem jednoduše sloužit a dělat věci lépe, než byly, zlepšovat design značek, obalů, vizuálů všeho druhu až po dnešní průmyslový design, který je vyvrcholením všech designerských disciplín. Nejprve vznikne tvar, až potom se na něj nanášejí vrstvy – například barva, grafika, látka či jiné materiály.

MM: Které zkušenosti z vaší kariéry považujete za klíčové?

P. Paul: Zkušenosti jsou to, co se dotyčný nedokáže naučit ve škole, z knih, videí či podcastů. Zkušenosti se musejí nasbírat, doslova odmakat v praxi. Zkušenosti jsem sbíral z různých směrů od návštěv tiskáren, často i v noci nebo nad ránem, když běžely na tři směny, až po výrobní závody v Asii, kam létáme schvalovat naše projekty ve fázi prototypování před spuštěním sériové výroby. Například spolupráce s inovačním centrem Volkswagen byla jedinečná v tom, že jsme se obě strany učily používat 3D tisk technologii DMLS, se kterou jsme měly už několik zkušeností z Německého EOS, příp. s anglickým Renishaw. VW používal Concept Laser, v té době největší 3D tiskárnu kovu na světě, do které se vešel celý náš rám elektrického kola Kinazo e1 – v té době prvního 3D tištěného e-biku na světě.

MM: Jaké hodnoty vás vedly k tomu, abyste spojil design, inženýrství a technologie?

P. Paul: Propojení všech disciplín v jednom týmu nám dává velkou konkurenční výhodu. Kvalitní design musí sloužit. Musí být především funkční, musí plnit nejen esteticko-pohledovou funkci, ale mnoho dalších, jako konstrukční vyrobitelnost, pevnostní, ergonomickou, ale také ekonomickou a ekologickou funkci. Designově krásný produkt, který neprojde certifikací, případně jeho výroba je příliš komplikovaná a drahá, aby uspěla v konkurenci, je k ničemu. Designer už na začátku vývoje v analyzační fázi musí myslet na konec, na výrobní technologie, materiály, optimalizaci montáže, servis, prodej, a zejména na koncového uživatele, který bude produkt používat.

Specifika designerství

MM: Jak vedete smíšený tým, ve kterém musí společně fungovat kreativci a technici?

P. Paul: Přiznám se, že to není jednoduché. Důležité je neustále vysvětlovat a vést lidi k synergické spolupráci. Snahy a přesvědčování o své pravdě nikam nevedou. Designeři mívají své volné představy a argumentují tím, že se výroba musí víc snažit vyrobit jejich záměr, a naopak technicky-strojírensky myslící inženýři obvykle nemají to estetické a výtvarné cítění a musí respektovat designery, takže spolupráce mezi profesemi je nutná. Málokdy se objeví jedinec, který disponuje oběma přístupy a zcela nezávisle dokáže vyřešit úkol od designu až po konstrukční řešení.

MM: Jak podporujete kreativitu?

P. Paul: Snažím se dávat co nejvíce prostoru mladým lidem, již dostanou příležitost a musí se s ní popasovat. Často míváme studenty, kteří končí diplomkou a přejdou rovnou k nám. Někteří pokračují doktorátem na tématu, které zároveň řešíme na reálných projektech, takže propojujeme celkem aktivně akademické vzdělávání s praxí. Tím jsou mladí designeři a inženýři na praxi daleko lépe připraveni, než kdyby vyšli ze školy a své zkušenosti čerpali jen z akademických imaginárních projektů, které nejsou pro koncového zákazníka a nemusí se připravit pro výrobu. Kreativita není jen výtvarná, ale je nutné ji uplatňovat i v technické oblasti konstrukce. Například jeden doktorand dostal za úkol vyřešit magnetickou rozetu do kliky na dveře bez pružin. Řešil to půl roku a musel být velmi kreativní ve smyslu propojení teorie vlastností magnetů, výpočtů, výrobních omezení, tolerancí, montážní optimalizace, servisu a samozřejmě kalkulace výsledné ceny produktu ve srovnání s klasickou pružinovou rozetou.

MM: Co považujete za nejdůležitější pro dlouhodobý úspěch designového studia?

P. Paul: Na trhu jsme již více než 33 let a práce za námi většinou přicházela sama. Dnes je situace složitější a musíme vyvíjet více obchodních a marketingových aktivit než kdy předtím. Nejdůležitější na zachování dlouhodobého úspěchu je budování zdravých vztahů jak uvnitř firmy, tak s klienty na bázi pravdy a důvěry, a také udržování týmu v neustále aktivní kondici. Klíčové je neupadnout do stagnace, ale pořád se učit, rozvíjet a hledat nové příležitosti.

Reklama
Reklama
Reklama

Projekty a inovace

MM: Jak vybíráte projekty, do kterých se pustíte?

P. Paul: Momentálně, když je cykloprůmysl ještě v přetrvávající krizi, se musíme poohlížet více po diverzifikaci portfolia klientů. Máme za sebou spolupráci s výrobcem kování, dělali jsme na vývoji nových bazénů s integrací LED osvětlení, podobně jako ambient lighting v automotive, aktivně jsme se zúčastnili výstavy Medica v Düsseldorfu, chystám se na medicínský veletrh do Dubaje. Nemáme preference a jsme schopni zrealizovat jakýkoliv projekt.

MM: Projekt 3D tištěného e-biku Kinazo e1 byl unikátní. Jak vznikl a jaké výzvy jste museli překonat?

P. Paul: Toto téma by bylo na samostatný rozhovor. Projekt jsme nejprve navrhli našemu dlouholetému zákazníkovi jako inovaci s cílem posunout jejich značku ještě více dopředu mezi světovou elitu těch nejlepších právě něčím zcela novým a unikátním. Odmítli to, a to dvakrát v průběhu dvou let, s argumentem: „Kdo by kupoval kolo s motorkem, možná invalidi, anebo důchodci… to není naše cílovka.“ Byl jsem přesvědčen, že je to cesta, která má perspektivu, tak jsme po více než 20 letech zkusili zrealizovat náš první in-house projekt. Na tu dobu unikátní design s integrovaným motorem a baterií v rámu kola se dal vyrobit jen omezenými technologiemi a pro sériovou výrobu byl nejvhodnější Carbon. Vzhledem k vysokým nákladům na formy jsme hledali levnější řešení a paradoxně technologie DMLS – 3D tisk laserem spékaného hliníku – byla cenově i časově nejdostupnější forma, jak získat pevný rám pro pojízdný prototyp.

První pokusy jsme realizovali na menších 3D tiskárnách a museli jsme svařovat až 11 částí dohromady. První zkoušky na trubkách dopadly dobře i v testech, ale při tisku celého kola došlo k technologické chybě v nastavení roviny spékání, což zapříčinilo pokles teploty a nedostatečné svaření hliníkové práškové slitiny, a rámy ve svarech praskaly. Zdrželo nás to asi rok.

Zkušenosti jsou to, co se dotyčný nedokáže naučit ve škole, z knih, videí či podcastů. Zkušenosti se musejí nasbírat, doslova odmakat v praxi. Zkušenosti Patrik Paul sbíral z různých směrů od návštěv tiskáren, často i v noci nebo nad ránem, když běžely na tři směny, až po výrobní závody v Asii, kam s kolegy létá schvalovat projekty ve fázi prototypování před spuštěním sériové výroby. (Zdroj: Kinazo Design)

Jedním z problémů byla i výroba integrované baterie. Poptávali jsme ji u jednoho z největších evropských výrobců baterií, který ale měl v tom čase pouze řešení pro vnější montáž. Tak jsme čekali další rok a půl na vývoj baterie zabudovatelné do rámu, a když byla hotová, oznámili nám, že ji prodali zákazníkovi do USA s exkluzivitou. Tak jsme čekali další rok na vývoj nové baterie, která byla dostupná volně.

Když jsme kolo představili na výstavě, oslovil nás Volkswagen s nabídkou, že nám rám vytisknou v jednom kuse na největší tiskárně, kterou mají v testování. Tak vznikly první rámy, které nepraskaly. Tisková konference, kterou zorganizoval Volkswagen ve své fabrice ve Štupavě nedaleko Bratislavy, nám přinesla PR po celém světě a získali jsme nové zákazníky.

MM: Co jste si z projektu odnesli – technologicky i designersky?

P. Paul: Projekt nám především ukázal, že jít za svým cílem a překonávat těžké překážky má smysl nejen v tom, že se výsledek dostaví, ale mnohému se po cestě k němu naučíš. Zocelilo to celý tým. Přineslo to samozřejmě i své oběti, ale ty zkušenosti jsou nepřenositelné, jednoduše je musíš zažít. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zcela novou technologii, učili jsme se vzájemně s odborníky ve VW ovládat software, poznávat materiál, nastavení tiskárny a šli jsme až na hranu limitu, co do rozměrů a komplexnosti zpracování tak náročného objektu. Ten vyžadoval optimalizaci využití prostoru, a zejména vyřešení mnoha detailů, jako je gravitace a podpůrný systém, vnitřní dutiny, které musí být uzavřené, CT a RTG zkoušky homogenity materiálu, způsoby kalení, povrchové úpravy před lakováním.

MM: Jak vnímáte potenciál 3D tisku a aditivních technologií pro produktový design?

P. Paul: Velmi těžká otázka. Záleží na nákladech, rychlosti, flexibilitě, ceně za kus, spolehlivosti v oblasti pevnosti a mnoha dalších parametrech. Pro naše kolo byla tato technologie v tom čase ještě nedokonalá. Detaily rozhodly, že jsme se do toho v té době nepustili sériově nejen kvůli vysoké ceně, ale i náročné stabilitě procesu a opakovatelnosti produkce se shodnými výsledky. Vstupoval do toho ještě proces kontroly, včetně RTG a CT, což přinášelo riziko opakovatelnosti tisku, který trval u jednoho rámu více než 100 hodin. Cena tak byla velmi vysoká a ekonomiku výroby kol s 80 kusy rámů ročně nepostavíte.

MM: Mění tyto technologie i způsob, jak přemýšlíme o výrobě a udržitelnosti?

P. Paul: 3D tisk má mnoho výhod. Je rychlý, flexibilní, odpadají náklady na formy. Při nižších počtech kusů je výhodnější než ostatní technologie. A v mnoha případech má i vysoké procento recyklovatelnosti, takže se můžeme bavit i o udržitelnosti.

Reklama

Trendy v současném designu

MM: Jaké trendy momentálně nejvíce ovlivňují průmyslový a produktový design?

P. Paul: Trendy v průmyslovém designu jsou silně ovlivněny online platformami sociálních médií. Designeři mají přístup k milionům inspirativních obrázků a dnes AI generuje další množství různých futuristických konceptů a vizí, které se nikdy nevyrobí. Tyto vize ovlivňují vnímání estetiky designu, a tím vytvářejí trendy, které se mění významně rychleji, než tomu bylo ještě nedávno.

Firmy, které chtějí zaujmout, musí často šokovat, někdy i tím, že udělají velmi bizarní, někdy až ošklivý produkt, o kterém se ale živě diskutuje, čímž se značka zviditelní. Zachytí to i konzervativnější spotřebitel, který si najde v nabídce umírněnější design bližší jeho vkusu. V povědomí má zaparkovaný ten šokující design, který by si nikdy nekoupil, ale značku už má v hlavě.

U trendů bych byl opatrný, protože existuje mnoho firem, které mají svoji vlastní cestu, často významně odlišnou od všeobecně viditelných trendů. Čím větší a významnější značka, tím si může víc dovolit jít v rozporu se stávajícími trendy, a tvořit tak vlastní – stává se z něho trend-setter a trend-maker. Použiji příklad. V době, kdy se ještě hojně olepovala kola nálepkami, náš model 3D tištěného kola Kinazo e1 neměl grafiku, pouze jedno malé logo na vahadle. Zaujalo to jednoho ze dvou největších výrobců kol v Evropě a oslovil nás, protože náš design považoval za trend, což se i potvrdilo. Trend čistých linií, minimalistického designu a téměř žádných nálepek přišel pár let po tom, co jsme náš model představili světu, a víceméně přetrvává dodnes.

Biomimetika, tedy inspirace přírodou, je pojem poměrně starý. Už inovace jako suchý zip byla inspirována obyčejným „bodlákem“, který se v přírodě přilepí na kalhoty. V automotive se používá aerodynamika inspirovaná rybami, letadla studují ptáky, jejich tvary a kosti. Rychlovlaky při výjezdu z tunelu vydávaly obrovský hluk nárazem tlačeného vzduchu. Po úpravě lokomotiv inspirované hlavou ledňáčka vnikajícího do vody se problém vyřešil. Dnešní softwarová řešení jako parametrické modelování a topologická optimalizace dokážou přetavit inspirace z přírody do produktového designu nesrovnatelně rychleji, v neomezeném tvarovém rozsahu, včetně simulace pevnostních propočtů. Technika se vyvíjí tak významně a s takovou rychlostí, že to sotva stíháme zachytit a ověřovat v praxi.

Customizace, neboli personalizace, je něco, co mnohé firmy využívají jako nástroj uspokojení stále náročnějších spotřebitelů, kteří se chtějí odlišovat něčím výjimečným, originálním a neopakovatelným. Umožňuje to nejen 3D tisk, ale mnoho dalších technologií v postprocesu, které řeší povrchy, materiály, barvy a aplikaci grafického designu doslova na míru podle individuálních požadavků zákazníka.

Modulárnost zaznamenáváme i v oblasti tvorby kol, kdy máme jeden základ rámu s osazeným motorem a baterií, okolo kterého se vytvoří celá řada modelů od MTB přes městské modely s modifikací až po SUV vybavení.

Bůh nadesignoval vše kolem nás. Inspirujme se tím. Nebojme se dělat věci dokonale. Florista designuje květ, chirurg tvář, architekt prostředí a učitel charakter nové generace. Buďme houževnatí, trpěliví a vytrvalí designeři své profese i vlastního života. (Zdroj: Kinazo Design)

MM: Vidíte rozdíly mezi evropským a světovým přístupem k designu?

P. Paul: V minulosti byl rozdíl na první pohled viditelnější. Evropský design se považoval vždy za esteticky nejvyspělejší, udávající trendy. Důvod je jednoduchý. Historie designu v Evropě je poznamenána zejména obdobími architektonických stylů od starověké antiky až k moderním hnutím. Italský design a francouzská móda vždy udávaly trendy. Globalizace přinesla přiblížení kultur. Ještě před 15 až 20 lety byly čínské designy na první pohled odlišné, často pro Evropana nevkusné, přeplácané různými nesouvisejícími tvary, plochami a kombinací materiálů. Dnes často obtížně poznáte, že je produkt z Asie. Je to i tím, že pro mnohé značky tam pracují evropští šéfdesigneři a mají také velmi schopné vlastní designery, kteří navštěvovali západní univerzity a absolvovali stáže v top značkách po světě. Tyto zkušenosti přinesli domů a design dnes tvoří na špičkové úrovni, nerozpoznatelný od toho nejlepšího v Evropě.

MM: Design dnes není jen o produktu, ale i o zážitku. Jak se s tímto posunem vypořádáváte?

P. Paul: Zážitek je také trend. Dnes lidé nekupují výrobek pro splnění jen nějaké jedné funkce, jako je např. doprava do práce, ale chtějí mít dopravní prostředek, např. kolo, na zábavu, do terénu, do města, na přepravu zboží. Ale také požadují, aby dobře vypadal, aby měl trendy moderní design, stylovou barevnost. U domácích spotřebičů se řeší celkový dojem z interiéru, kde mezi sebou ladí přírodní materiály v kombinaci s pastelovými barvami a k nim v komplementárních odstínech spotřebiče, nádobí atd. Mladí lidé žijící v metropolích mají v současné době vysoké nároky na produktový design, na celkovou kulturu urbánního prostředí od exteriéru až po detaily interiérového designu, a to platí i o jejich vlastních domovech, které chtějí mít harmonicky sladěné.

MM: Jaké dovednosti by měl mít designer budoucnosti?

P. Paul: Jsem přesvědčen, že musí mít především bohatou představivost, nadání-talent, být kreativní v kombinaci se schopností využívat moderní nástroje k dosažení výsledku. Avšak to samo o sobě nestačí. Povolání designera je multidisciplinární, podobné jako architektura. Designer musí být výtvarně zdatný, měl by umět skicovat, kdekoliv si rychle zachycovat poznámky. Měl by mít analytické myšlení se schopností pochopit zadání a najít řešení, včetně technického rozměru. Měl by být částečně technicky vzdělaný v oblasti strojařiny, měl by mít znalosti z různých výrobních procesů a technologií, musí poznat vlastnosti materiálů, jejich obrábění, spojování. Měl by mít pojem o ekonomice výrobních nákladů, optimalizaci montáže, zčásti znalosti z obchodu a marketingu. Je to jako všeobecný lékař, který musí znát celé tělo. Jsou i odborníci zaměření na specifické produkty, jako např. naše studio má největší zkušenosti s tvorbou elektrokol. Má to ale své nevýhody. Pokud je tento průmysl v krizi, významně nás to postihne. Proto je důležité diverzifikovat a mít široké znalosti i v odlišných sférách průmyslu.

Reklama
Reklama
Reklama

Umělá inteligence v designu

MM: Jak konkrétně využíváte AI ve svém studiu například při tvorbě konceptů, vizualizací nebo analýz?

P. Paul: AI je dnes nedílnou součástí práce designera. Není to jen ChatGPT, ale mnoho dalších aplikací, které v kombinaci např. s klasickými Adobe softwary umožňují zkrátit proces úvodní fáze koncept designu o 80 až 90 %. To, co jsme kdysi dělali dva týdny, dnes uděláme doslova za odpoledne a ve vyšší kvalitě, ve větším rozsahu alternativ. Musíte umět správně nakombinovat všechny ty nástroje, aby byl výsledek profesionální. Není to konkurenční výhoda, protože přístup k těmto nástrojům má každý. Jde o to, jak rychle si je osvojíte a jestli máte cit pro to je správně využívat. Digitální fotoaparát za vás dobrou fotografii neudělá, musíte na to mít „oko“, nadání. Stejně je tomu i u všech nástrojů AI pro designery. Pravda, jsou už tak pokročilé, že výsledky jsou doslova šokující.

MM: Jaké změny AI přináší do procesu navrhování?

P. Paul: Obrovské. Je to především rychlost a variabilita. Je to něco jako velmi výkonný a neskutečně kreativní asistent, kterého neplatíte a je k dispozici 24/7. Uvedu dva příklady. Před 20 lety jsme chtěli zrealizovat TV spot s animací na úrovni scény z filmu Matrix, kdy Morpheus běží prostorem a z vedlejší místnosti na něj přes stěnu střílí agent. Celkem 32 kamer zaznamenávalo rotující pohyb v kombinaci s náročnými 3D animacemi. Tehdy by to stálo miliony a potřebovali jste k tomu štáb vysoce odborných profesionálů. Dnes porovnatelného výsledku dosáhne jednotlivec s pomocí AI za pár dnů a téměř bez nákladů. Dalším příkladem je lahev vína s novou etiketou. Kdysi jste musel etiketu se všemi povrchovými úpravami vytisknout, nalepit na lahev, vyfotit, nasvítit zvlášť prosvětlenou lahev, zvlášť efekty emboss/deboss ražba fóliemi na etiketě, poté vyvolat film, naskenovat, smontovat, vyretušovat… spousta procesů a drahé techniky. Ještě nedávno jste potřeboval poměrně drahý a složitý 3D software a zkušenosti, abyste vytvořili profesionálně vypadající fotorealistickou 3D vizualizaci. Dnes to vše udělá AI za vás, a to za zlomek času. Sám netuším, kam až to povede a jaké významné změny v práci to přinese. Pamatuji si na profesora Milana Zeleného, když říkal, že změny, které nás čekají, budou velmi rychlé a způsobí zánik až dvou třetin profesí, které dnes známe.

MM: Jak se AI promítá do vztahu mezi klientem a designerem?

P. Paul: Zatím ještě klient příliš netuší, co vše to dokáže. Ale nebude dlouho trvat, než zaměstnanci klienta pochopí, že většinu naší práce dokážou dělat sami, a aby si udrželi místo, naučí se dělat to, co si dnes u nás objednávají. Naše šance je ve sledování trendů a co nejrychlejším osvojení možností, které bude AI nabízet. Opět je to o kreativitě. Můžete mít sebelepší nástroj, ale zatím je fantazie a kreativita člověka z části nenahraditelná. Co AI ještě neumí, je komplexnost spojení procesu výzkumu a vývoje s designem, 3D modelováním, pevnostními simulacemi, precizním konstrukčním inženýrstvím, návrh výrobních technologií vzhledem k optimalizaci nákladů, montáži, kontrole kvality. Tak daleko to ještě není, ale bude! Možná rychleji, než si umíme představit. Již v době, kdy čtenář čte tuto odpověď, je všechno zase jinak.

MM: V čem může být AI nebezpečná pro autenticitu designu, a v čem je naopak inspirativní?

P. Paul: Jak jsem zmínil a prof. Zelený předpověděl, nebezpečí může být pouze v tom, že nám vezme práci. Na druhé straně je to nástroj jako software, jen vyspělejší. To znamená, pokud si z AI uděláme pomáhajícího partnera, nevidím v zásadě hrozbu, ale spíš příležitost. AI zatím beru jako inspirativní nástroj. Vše se dá zneužít ke špatnému. Tak jako nůž slouží k řezání, dokáže v rukou někoho jiného být zbraní, buď na obranu, anebo zabití.

MM: Které AI nástroje nebo postupy vám dnes dávají největší smysl?

P. Paul: Používáme všeobecně ChatGPT, a pro práci designerů jsou to zejména Midjourney a Firefly. Pak je to řada různých aplikací pro 3D vizualizace, animace a také standardní Adobe nástroje už mají implementované užitečné AI tools, které významně pomáhají při práci. Je to neustálý proces učení se novým a novým dovednostem.

Reklama

Výhledy do budoucna

MM: Kam směřuje Kinazo Design v dalších letech? Jaké máte ambice?

P. Paul: V posledních pár letech je toho hodně, čím jsme si prošli. Od pandemie, kdy jsme byli více než rok online mimo office, následně nás, zejména mladé kolegy, zasáhly obavy z událostí války u sousedů, pak také prudká inflace a mnoho dalších hrozeb, které naše generace dosud nepoznala. Žili jsme klidnější dobu s větším pocitem bezpečí nejen geopoliticky, ale i sociálně s pozitivnějšími výhledy do budoucna. Moje nejbližší ambice je snaha alespoň z části zajistit lidem v týmu větší pocit bezpečí a práci, která jim bude dávat smysl a poskytovat dostatečné finanční zabezpečení. Už nepotřebuji „zdolávat Everest“. Chci s lidmi v týmu vychutnávat nadšení z tvůrčí práce tvorbou designu, který bude sloužit lidem, zlepšovat jejich životy a vytvářet lepší, hezčí a zdravější prostředí pro život.

MM: Jaké technologie nebo trendy vás osobně nejvíce fascinují?

P. Paul: Kromě schopností AI jsou to nové ultralehké nanomateriály, vodík jako palivo, proces termojaderné fúze, která nás může zbavit závislosti na fosilních palivech. Z těch reálnějších je to vstřikování termoplastů a jeho využívání v cyklobyznysu.

MM: Co byste poradil mladým designerům nebo startupům, kteří chtějí uspět v kombinaci designu a nových technologií?

P. Paul: Nebojte se svobodně snít i o věcech, které dnes ještě neexistují nebo nefungují, případně je jiní zpochybňují. Mějte odvahu kombinovat, zkoušejte, testujte, buďte vytrvalí a zvídaví. Nenechte se odradit, buďte trpěliví a vytrvalí. Můžete se jen tak procházet loukou a nachytat bodláky. Většina bude nadávat, že to nejde z kalhot, ale ti kreativní budou zkoumat, čím to je, a možná přijdou na nový patent.

MM: Jaké motto nebo myšlenku byste chtěl na závěr zanechat našim čtenářům?

P. Paul: „Bůh nadesignoval vše kolem nás. Inspirujte se tím. Nebojte se dělat věci dokonale. Florista designuje květ, chirurg tvář, architekt prostředí a učitel charakter nové generace. Buďte houževnatí, trpěliví a vytrvalí designeři své profese i vlastního života.“

MM: Děkuji za inspirativní rozhovor.


Interim management: Od hašení požárů k trvalé udržitelnosti

Pro otevírací rozhovor prosincového vydání MM Průmyslového spektra jsme oslovili paní Ivu Hovadovou, přední odbornici a certifikovanou interim manažerku specializující se na změnové řízení, rozvoj efektivity firem i strategické nastavení, krizový management, restrukturalizace firem a oblast poprodejních služeb. Od letošního roku je předsedkyní České asociace interim managementu.

Vydání #1,2
Kód článku: 260109
Datum: 04. 02. 2026
Rubrika: Redakce / Rozhovor
Seriál
Firmy
Související články
Krizový manažer v kokpitu transformace českého letectví

Český letecký a kosmický průmysl nikdy nestál před takovou příležitostí — a zároveň takovým tlakem na výkon — jako dnes. Armáda přechází z ruských platforem na americké, nakupuje drony, v roce 2024 podepsala kontrakt na pořízení 24 strojů F-35A a hledá průmyslové partnery, kteří tuto transformaci zvládnou technicky i kapacitně. Na to, aby se z přezbrojovacích kontraktů staly skutečné investice do českých kompetencí, a ne jen nákupy ze zahraničí, dohlíží člověk ve dvou navzájem se prolínajících rolích: jako ředitel LOM Praha — státního podniku stojícího v centru servisní a výcvikové infrastruktury české armády, a od července 2025 jako prezident Asociace leteckého a kosmického průmyslu, sdružující 55 členů s obratem téměř 40 miliard korun. Tím člověkem je Mgr. Jiří Protiva.

Od subdodávek k finalistům: Kam míří český export?

Doktor Rudolf Klepáček je fyzikální inženýr, který se stal architektem české exportní politiky. Od února 2026 stál v čele agentury CzechTrade a od srpna téhož roku vede novou státní agenturu CzechBusiness, která vznikla integrací CzechTradu a CzechInvestu do jednoho celku. V otevíracím rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum mluví bez diplomatických zkratek: o tom, proč firmy navázané na automobilový průmysl jedou v zajetých kolejích, ze kterých by dávno měly vyskočit, proč LinkedIn nikdy nenahradí fyzické ověření obchodního partnera, a také proč je lokalizace slovem, na které české strojírenské firmy při exportu nejčastěji zapomínají.

Klíčem k úspěchu je odvaha jít na globální trh s vlastní kůží a produktem

Pavel Diviš je mužem více světů – precizní strojařiny a vysoké byznysové diplomacie. Jako majitel společnosti TGS, předseda Česko-taiwanské obchodní komory a zároveň ambasador Druhé ekonomické transformace vidí trhliny v tradičním modelu českého průmyslu jasněji než většina ostatních. V otevíracím rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum mluví otevřeně o tom, proč se z „dílny Evropy“ musí stát sebevědomá mozkovna s vlastním výrobkem, v čem nás brzdí evropská ideologie, proč je pro budoucnost našich technologií zajímavé partnerství s asijskými tygry a v čem by mohla být spolupráce s nimi přínosná.

Související články
AI + leadership = ekonomická transformace

Pozvání k otevíracímu rozhovoru zářijového vydání MM Průmyslového spektra, věnovaného největší přehlídce průmyslových inovací – MSV v Brně, přijal prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c., FEng., zakladatel a vědecký ředitel CIIRC ČVUT v Praze a zakladatel a ředitel Institutu Equilibrium. Nedávno byl v Indii podle něj nazván Institut umělé inteligence na NIMS University v Jaipuru, což je pro Českou republiku mimořádná událost a velká čest.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Firmy přehodnocují koncentraci na americký trh

Podle Milana Kulhánka, partnera v oddělení poradenských služeb Deloitte Česká republika a lídra pro oblast automobilového průmyslu a dodavatelských řetězců, je receptem na úspěch tuzemského průmyslu kombinace digitalizace, automatizace, diverzifikace trhů a hledání výroby s vyšší přidanou hodnotou. V tom všem hraje zásadní roli jak úroveň vzdělávání, tak samozřejmě i koncepce strategie České republiky, která by měla jasně definovat, kam vlastně směřujeme a jak toho chceme dosáhnout. A s tím vším velmi úzce souvisí otázka energií a jejich cena. A pokud to vše sečteme a podtrhneme, dostáváme výsledek v podobě cenové nekonkurenceschopnosti a nejistoty českých výrobců na zahraničních trzích, aktuálně na trhu americkém.

Strategické řízení společnosti ve věku turbulence

Transformace v 90. letech 20. století způsobila, že je v České republice žalostně málo výrobců finálních produktů. Naše ekonomika bohužel oslabuje, příčinou není jen covid a další nepříznivé okolnosti, je to i důsledek politického neumětelství. Nicméně, existuje pár společností, které nás utvrzují v tom, že i v dnešním globalizovaném světě se české výrobky mohou na mezinárodních trzích excelentně prosadit. Vyžaduje to však využití tvůrčího potenciálu obyvatel, nové nápady. Politických inovačních strategií jsou desítky, zpravidla však, tak jak je v Česku obvyklé, jsou často nanejvýš dobrým politickým marketingovým trikem.

Bez znalosti matematiky znalostní ekonomiku nevybudujeme

Vzdělání je alfou a omegou všeho. Ať uvažujeme v ekonomické, či politické rovině, vzdělávání je společným jmenovatelem všech oblastí. Česká ekonomika se bohužel stále nedostala na předcovidovou úroveň, avšak změny v oblasti vzdělávání tomu mohou výrazně pomoci. Pokud nebudeme konat, stagnace naší ekonomiky se dostaví velmi rychle. Miroslava Kopicová, která se celoživotně věnuje otázkám zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, analyzuje v otevíracím rozhovoru současný stav, a díky svým bohatým zkušenostem nabízí různá řešení, jež nás z pasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou mohou vytáhnout.

Inovace bez implementace je halucinace

S transformačním manažerem Liborem Witasskem jsme se při rozhovoru setkali v jeho opavské výrobní firmě Strojcar, kterou mj. používá jako laboratoř svých inovačních počinů, jež následně v roli manažerského konzultanta a interim manažera navrhuje globálním firmám na cestě jejich transformace. Hovořili jsme o naší strukturálně nemocné ekonomice s převahou výroby s nízkou přidanou hodnotou, o příležitostech, které nám přináší Green Deal, o stavu německé ekonomiky, a samozřejmě o budoucnosti českého průmyslu.

Deset zastavení s JK: Síťování

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Nahrajeme si vědomí do počítače?

Profesor kybernetiky Michael Šebek nevylučuje svoji přítomnost v jiném, uměle vytvořeném prostoru. Průmysl 4.0 chápe jako zásadní a přelomovou změnu a současné školství nás na budoucnost nepřipraví. Firmám radí „nechte své zaměstnance tvořit nesmysly“‎.

MM Glosa: Jízdní řád k prosperitě: Cesta, nebo jen proklamace?

Český průmysl se nachází v bodě zlomu. Energetická křeč, dekarbonizační diktát a dravá asijská konkurence nám vystavily účet za léta, kdy jsme usnuli na vavřínech „montovny Evropy“. Ministerstvo průmyslu a obchodu nyní přichází s Hospodářskou strategií 2.0 – dokumentem, který má ambici udělat z nás tzv. zemi pro budoucnost. Pochopitelně se nabízí logická otázka: Máme na tuto transformaci ještě dost sil, nebo stavíme jen další papírový zámek?

MM Glosa: Na hraně starého světa

Evropský strojírenský průmysl, a automobilový obzvláště, prochází největší strukturální proměnou za poslední dekády. Vytratila se předvídatelnost a garance dlouhodobého růstu. Pojmem dneška se stala nejistota, kterou na mnoha trzích doprovází pokles ziskovosti, propouštění a rekordní vlna insolvencí – především v Německu, tradičním centru evropského průmyslu, tedy u našeho klíčového partnera. Jen v první polovině roku zde vzrostl počet velkých firemních bankrotů o pětinu.

EMO 2025 – očima vystavovatele & návštěvníka

Letošní veletrh obráběcích strojů EMO 2025 vyhlíželi jak lidé pohybující se v oboru výrobní techniky – výrobci strojů, tak i lidé spojení s výrobou jako takovou – uživatelé strojů, s velkým očekáváním. Každý si pak z Hannoveru odvážel své postřehy. V tomto příspěvku se podíváme na některé aspekty veletrhu ze dvou pohledů: právě výrobce a uživatele. Předložené informace vycházejí z volně dostupných zdrojů, dále pak z archivních podkladů autora a jeho vzpomínek. Reportážní výstup šéfredaktora Romana Dvořáka se zaměřil na vybrané expozice, exponáty, firmy a v závěru pak na porovnání evropských a asijských výrobců obráběcích strojů, zde budeme poněkud „klouzat“ po povrchu.

EMO 2025: Inovace, AI a cesta k udržitelné výrobě

Ve dnech 22. až 26. září 2025 se po dvou letech v německém Hannoveru konal další ročník veletrhu EMO, přední světové exhibice výrobních technologií, která letos oslavila své 50. výročí. Pod mottem „Innovate Manufacturing“ veletrh představil celý hodnotový řetězec obrábění kovů, zahrnující obráběcí stroje, výrobní systémy, aditivní procesy, přesné nástroje a automatizaci. S účastí 80 000 odborných návštěvníků z celého světa poskytlo EMO důležité inovační impulzy pro posílení konkurenceschopnosti v globálním průmyslu.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit