Témata
Zdroj archiv A. Růžičky

Inženýrské mistrovství je naším šperkem

Jen málokteré jméno je v novodobé historii českého strojírenství spjato s jednou značkou tak pevně jako Antonín Růžička a Wikov. Za 23 let, během nichž stál v čele této průmyslové skupiny, proměnil ve spolupráci s Martinem Wichterlem trosky tradičních fabrik na globálního hráče, který definuje špičku v oboru ozubených kol a převodových mechanismů. Muž, který prošel érou divoké transformace, krizemi i obdobím masivního růstu, se k 1. lednu 2026 rozhodl opustit roli generálního ředitele a vydat se vlastní cestou.

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Reklama

V otevíracím rozhovoru pro aktuální vydání MM Průmyslové spektrum Antonín Růžička bilancuje uplynulé čtvrtstoletí, ale především bez obalu pojmenovává diagnózu současného českého průmyslu. Proč podle něj technologická tradice nestačí k přežití, v čem nás politická rozhodnutí vzdalují od reality a jaké to je, když se jeden z nejzkušenějších českých manažerů po dvou dekádách rozhodne postavit na vlastní nohy? Odpověď na tyto otázky a mnoho dalšího nabízí tento rozhovor.

Následující textová podoba rozhovoru je redakčně upravenou verzí živého rozhovoru. Jeho plnou verzi přináší podcastová relace MM Spektrum Podcast, kterou naleznete ve svých oblíbených podcastových aplikací, nebo si ji můžete přímo spustit v níže umístěném přehrávači.


MM: Ráno 1. ledna 2026 jste se poprvé po více než dvou dekádách probudil a už jste nebyl generálním ředitelem Wikovu. Je to úleva, nebo spíše tíživý pocit zodpovědnosti za to, jak naložit s obrovským know-how, které nyní máte v rukách?

A. Růžička: Vzhledem k tomu, že jsem Wikov opouštěl ve stavu značné únavy a vyčerpání, probudil jsem se 1. ledna s pocitem úlevy, že budu mít čas na postupnou regeneraci. Celý život je o energii; bez ní se nedá efektivně plánovat ani projektovat vlastní budoucnost. Zároveň se však dostavila směsice obav o další osud firem, které jsem donedávna řídil. Hned další týden v pondělí jsem absolvoval několikahodinovou schůzku s top managementem všech čtyř firem skupiny Litostroj, což byl můj poslední projekt v divizi Hydro. Ačkoliv jsem již nebyl jejich formálním šéfem, kolegové měli stále zájem o můj názor na to, jak postupovat, aby byla firma efektivní a úspěšná.

Změna myšlení: Od výroby k nejvyšší přesnosti

MM: Wikov sází na vysokou přidanou hodnotu. Jak těžké bylo v českém prostředí přenastavit myšlení lidí z „jak to vyrobíme“ na „musíme být nejpřesnější na světě“?

A. Růžička: Tato otázka přesně vystihuje realitu českého strojírenství. Odpor k těmto změnám byl neustálý. Vždy, když jsme firmu někam posunuli, ukázalo se, že to nestačí, protože konkurence nikdy nespí a nároky na přesnost se neustále zvyšují díky dostupnosti preciznějších měřicích přístrojů. Konstruktéři často požadují přesnosti, které ani nejsou z funkčního hlediska nezbytné, ale „výkres je výkres“.

Jen málokterý manažer se stal tak neoddělitelnou tváří konkrétního podniku, jako je tomu v případě Antonína Růžičky a skupiny Wikov. Během více než dvou dekád v jejím čele dokázal spolu s Martinem Wichterlem vdechnout nový život skomírajícím výrobním areálům a proměnit je v technologické impérium, které dnes udává tempo v segmentu přesných převodových ústrojí po celém světě.
Cesta Antonína Růžičky k vrcholu českého průmyslu byla netradiční – jako absolvent podnikové ekonomiky a filozofie na VŠE vnesl do technického světa unikátní kombinaci strategického nadhledu, etiky a hlubokého porozumění zahraničním trhům. Prošel érou divoké transformace, hospodářskými krizemi i obdobím masivního růstu, přičemž vždy sázel na vysokou přidanou hodnotu a špičkové české i zahraniční inženýrství.
K 1. lednu 2026 se Antonín Růžička rozhodl svou kapitolu v čele Wikovu uzavřít. Po 23 letech v roli generálního ředitele předává stabilní světovou značku a vydává se vstříc novým vlastním projektům. V tomto rozhovoru se ohlíží za svou životní misí, proměnou tuzemské výroby i vizí pro svou další profesní etapu.
(Zdroj archiv A. Růžičky)

Snažil jsem se, aby práce lidem dávala smysl. Klíčovým tématem bylo, aby se věci dělaly správně hned napoprvé, a ne až na potřetí. Lidé museli pochopit, že jejich práci zaplatí zákazník pouze tehdy, když je s ní spokojen. Pokud dodáme produkt napoprvé správně, zákazník velmi pravděpodobně objedná znovu, což vytváří perspektivu kontinuálního byznysu. Samozřejmě jsme zažili i projekty, kde jsme zákazníky kvůli vlastním chybám ztratili, ale z toho je potřeba se poučit. Nemá smysl trestat lidi za chyby; je třeba je správně pojmenovat a společně hledat cestu k jejich odstranění.

MM: Co se děje ve chvíli, kdy zákazníka ztratíte? Jak z takové porážky vytěžit maximum informací o konkurenci?

A. Růžička: Úspěch je velmi často o komunikaci. Zákazníci vám málokdy řeknou, co konkurence dělá lépe; spíše se soustředí na to, co vy děláte špatně, a když se nedaří, v určitý moment s vámi přestanou komunikovat úplně. Pokud však vybudujete vztah založený na důvěře, zákazník s vámi sdílí více informací a vy máte větší šanci naplnit jeho očekávání.

Reklama
Reklama
Reklama

Lidé ve fabrikách si často neuvědomují, že za výkresem nebo objednávkou stojí reální lidé s vlastními obavami a cíli. Pokud někdo u zákazníka rozhodne o novém dodavateli, bere na sebe riziko, které může ovlivnit jeho kariéru či bonusy. Naším úkolem je být těmto lidem nápomocní. Firma musí za svým produktem či službou stoprocentně stát a být schopna napravit veškeré nedostatky. Nejhorší politikou je okamžité postihování jednotlivců za neúspěch, což vede k frustraci místo hledání řešení. V managementu platí, že „ryba smrdí od hlavy“ a správný postoj musí vycházet od top managementu.

MM: Vaše spolupráce s Martinem Wichterlem je v českém byznysu dávána za vzor. V čem spočívala vaše synergie?

A. Růžička: Martin Wichterle je mimořádná a charismatická osobnost, zřejmě nejchytřejší člověk, jakého jsem potkal. V roce 2002 mě uchvátil svou vizí a byl pro mě zdrojem inspirace. Doufám, že jsem mu byl dobrým sparing partnerem, který ho provokoval k dalšímu přemýšlení. Skvěle jsme se doplňovali: on byl vizionářem, já jsem se soustředil na realizaci a dotažení věcí do konce.

„Bohužel jsme svědky řízené deindustrializace Evropy, což považuji za chybu, která je v rozporu se samotnou podstatou lidského rozvoje. Člověk a technika jsou neodlučně spjati. Dnes je ohrožena i obranyschopnost Evropy, která je ve strategických materiálech závislá na zemích, jako je Čína.“

Po 23 letech se však náš vztah i situace vyvinuly trochu jiným směrem. Fungoval jsem jako vrcholový sportovec, který se domů jezdí jen osprchovat a sbalit, a nastala u mě hluboká únava. Cítil jsem, že obhajovat, co dělám a proč to dělám poctivě, už je nad moje síly. Dohodli jsme se přátelsky na mém odchodu, protože jsem potřeboval pauzu a v danou chvíli nebylo možné definovat moji další roli ve skupině. Momentálně si tedy musím odpočinout a uvidíme, co přinese budoucnost – nikdy neříkejme nikdy.

Rozhovor s Antonínem Růžičkou není jen bilancí jednoho úspěšného manažerského angažmá. Je to zrcadlo nastavené celému českému strojírenství. Příběh Wikovu pod jeho vedením ukázal, že i v zemi, která se občas ztrácí v hledání své nové identity, lze vybudovat sebevědomý, technologicky dominantní a globálně respektovaný subjekt. Jeho rozhodnutí odejít „na vlastní nohy“ v momentě, kdy je skupina v plné síle, je projevem vnitřní svobody, která je pro skutečné lídry typická. Pokud se jeho vize o nutnosti inovací, odvaze riskovat a potřebě radikální proměny školství stanou inspirací pro další generaci průmyslníků, pak jeho mise ve Wikovu zdaleka nekončí posledním dnem v kanceláři generálního ředitele. Její výsledky totiž budeme v českých halách a na světových trzích potkávat ještě velmi dlouho.

Diagnóza českého průmyslu a chybějící „finalisté“

MM: Často se plácáme po zádech, jak jsme strojírenská velmoc. Ale upřímně – neujíždí nám vlak v celé řadě oblastí? Kde jsme jako země zaspali a co už nikdy nedoženeme?

A. Růžička: Statisticky jsme stále průmyslově silní a průmysl hraje v našem HDP klíčovou roli. Přesto za německými sousedy pokulháváme, a to především kvůli nedostatku finalistů. Ti znají aplikaci svého výrobku, vědí, jak se udržuje a co provozovatel reálně potřebuje.

„Evropský průmysl je drcen vysokými cenami energií, emisními povolenkami a neúměrnou administrativou. Například v hydroenergetice je v celé Evropě jen několik dodavatelů velkých odlitků a všichni jsou vyprodáni. Evropští lídři si neuvědomují, že bez průmyslové základny nelze ani efektivně zbrojit, ani zajišťovat energetiku.“

Většina českých firem jsou subdodavatelé komponent. Pokud neznáme aplikaci, nemůžeme finalistovi přinést větší hodnotu než jen nižší cenu nebo rychlejší dodání. Ideální pozicí je přinášet řešení, které zahrnuje vyšší produktivitu, delší životnost, snadnější údržbu nebo nižší spotřebu energií při provozu finálního zařízení. Zahraniční subdodavatelé mají k finalistům často blíže, mají lepší znalost aplikací a finalisté jsou pak ochotni jim zaplatit vyšší cenu, protože tím získávají vyšší hodnotu pro své vlastní klienty.

MM: Čím si vysvětlujete, že český průmysl často potřebuje na jednotku výkonu více lidí nebo strojů než konkurence?

A. Růžička: Je to způsobeno horší kvalifikací v oblasti aplikovatelných znalostí. Máme sice univerzity na vysoké úrovni, ale naši konstruktéři často začínají řešit problém složitými teoretickými analýzami. Viděl jsem to u svých mezinárodních týmů – zatímco český vývojář jde do hlubokých analýz, zahraniční kolega řekne: „Vždyť je to jen převodovka,“ a jde rovnou k praktickému řešení, které v 90 % případů uspěje hned napoprvé. To je ta pravá efektivita. Naše školství lpí na faktografii, ale nepředává studentům použitelné a aplikovatelné znalosti. Je to podobné jako s AI – ta také najde řešení rychle bez hluboké teoretické opory na straně uživatele.

Reklama
Reklama
Reklama

Asijská dravost a evropská deindustrializace

MM: Dlouho jsme se na země asijského regionu dívali jako na kopírovače. Dnes jsou lídry v inovacích. Jak má česká firma konkurovat jejich dravosti a rychlosti, aniž by se musela podbízet cenou?

A. Růžička: Cenově konkurovat nelze. Na místě je uvažovat o protekcionistických opatřeních na úrovni EU, protože exportéři z Číny jsou neférově podporováni. Podle výzkumů tvoří skrytá státní podpora čínských exportérů až 60 % jejich jednicových nákladů. Navíc nejsou nuceni dodržovat environmentální normy jako evropští výrobci. Cestou pro nás je opět nabízet komplexní řešení s vysokou užitnou hodnotou.

MM: Velkým tématem je energetika. Je současná evropská politika slučitelná s přežitím těžkého průmyslu?

A. Růžička: Bohužel jsme svědky řízené deindustrializace Evropy, což je v hlubokém rozporu se samotnou substancí člověčenství, které je spjato s technikou a využíváním přírodních sil. Evropa téměř zlikvidovala své ocelářství, což fatálně ohrožuje i naši obranyschopnost. Pokud dovážíte strategické materiály z Číny, jste závislí na někom, kdo vás může kdykoliv ohrozit. Zbrojovky dnes nemají v Evropě výrobní základnu pro intenzivní dozbrojení – chybí řetězec od surovin po kvalifikovaný personál. Podobné je to v hydroenergetice – velké a přesné odlitky pro turbíny dnes v Evropě dělají jen tři čtyři dodavatelé a všichni jsou vyprodaní. Evropští lídři se chovají, jako by Prometheovi říkali: „Leť s tím ohněm pryč.“

„Tradice je skvělý základ, ale nesmí se stát vězením. Pokud budeme jen oprašovat staré výkresy a spoléhat na šikovné české ruce bez moderního mozku, svět nás semele během jedné dekády. Budoucnost patří těm, kteří dokážou inženýrskou preciznost spojit s digitální dravostí.“

MM: Kritizujete také tvorbu cen energií v Česku. V čem vidíte hlavní chybu?

A. Růžička: Je paradoxní, že jako exportéři energie máme jedny z nejvyšších cen v Evropě. Odvolávat se na lipskou burzu, kde se prodává jen 7 až 10 % celkového objemu naší energie, je nesmyslné – cena minoritního podílu by neměla určovat cenu pro celou zemi. Zatímco velké energetické firmy neustále tuční, český průmysl, ocelárny, slévárny a kovárny to vyloženě drtí. Stát navíc bobtná administrativou a zatěžuje energie vysokými daněmi a poplatky, což limituje schopnost českého ocelářství přežít.

MM: Potřebuje silná strojírenská firma stát? V čem vám česká diplomacie za ty roky skutečně pomohla, a kde naopak průmyslu vysloveně hází klacky pod nohy?

A. Růžička: Podnikatelé nepotřebují, aby jim stát vytvářel obchodní příležitosti. Ale potřebují stabilní prostředí, vymahatelné právo a významně méně regulace. Dnes jsme v situaci, kdy stát nestíhá vymáhat ani stávající zákonné normy, a protože jich neustále přibývá, je úředníků stále nedostatek a administrativa narůstá. Ekonomická diplomacie odvádí dobrou práci při představování firem v zahraničí, ale stát by měl spíše zlepšit dostupnost finančních a pojišťovacích nástrojů, které jsou dnes pro menší firmy administrativně téměř nedostupné. Chybí také dotační tituly na výrobu prototypů a předsérií, které by snížily finanční riziko pro klienty při instalaci nových českých řešení.

Reklama

Vzdělávání a motivace mladé generace

MM: Pokud byste měl pravomoc změnit jednu věc v českém technickém školství, co by to bylo? Chybí absolventům více technický základ, nebo spíše byznysové myšlení a odvaha riskovat?

A. Růžička: Změnil bych aplikovatelnost nabytých znalostí. Studenti by si měli mnohem intenzivněji „sahat“ na výrobní procesy. České školství stále lpí na faktografii, zatímco například v Německu odborné vysoké školy produkují profesionály připravené pro praxi díky duálnímu vzdělávání. Společnost v Německu, kterou jsme koupili v bankrotu, se stala nejúspěšnější ve skupině právě díky lidem, kterým nikdo nemusel „podpírat ruce“. Musíme také využívat principy, které znal už Baťa, jako je například design to cost – tedy konstruovat s ohledem na nákladovost a ekonomickou relevanci. Konstruktér musí vědět, kolik jeho řešení bude stát, a mělo by to být součástí jeho vzdělání.

MM: Jak motivovat generaci Z pro práci v průmyslu, který je vnímán jako „tradiční“, přestože realita řady firem je dnes high-tech digitalizované pracoviště?

A. Růžička: Musíme vysvětlovat, že průmyslová pracoviště dnes nejsou umaštěná a hlučná, ale ergonomická, čistá a kreativní. Ve strojírenství nejde jen o velké série, ale o kusovou výrobu vyžadující kreativní přístup. Technický obor dnes neznamená chudobu, ale solidní život a jistotu, že se člověk vždy uživí. Dnešní trh je takový, že si zaměstnavatel musí před šikovným řemeslníkem skoro kleknout a poprosit ho. Firmy komunikují přes příběhy na sociálních sítích, ale stát by měl systematičtěji cílit na rodiče na základních školách, aby své děti neposílali jen na gymnázia nebo ekonomky.

V detailech se pozná mistrovství. Wikov pod Růžičkovým vedením naučil svět, že česká převodovka může být technologickým šperkem. (Zdroj: archiv redakce)

Nová kapitola v knize života

MM: Vaše zkušenosti jsou unikátní. Hodláte je nyní investovat do mentoringu lidí, nebo vás spíše láká krizový management a transformace tradičních podniků, které ztratily dech?

A. Růžička: Baví mě obojí. Mentoring jsem si užil loni v Litostroji a přinášelo mi to rychlé výsledky. Krizový management jsem si osahal důkladně, protože Wikov kupoval firmy téměř vždy ve špatném finančním stavu. Byla to ale pokaždé týmová práce, která mě nejvíc dobíjela. Do budoucna mě zajímají projekty založené na důvěře a lidském faktoru; čistě profesionální práce bez ohledu na lidi už mě neláká.

MM: Když se ohlédnete, kolik vašich klíčových rozhodnutí bylo založeno na tabulkách a kolik na intuici?

A. Růžička: Přikládám velkou váhu intuici. Často se rozhodnutí zrodilo jako silný intuitivní dojem, který jsem si následně nechal potvrdit nebo korigovat tvrdými čísly. Taková rozhodnutí jsou nejlepší, protože mají hluboký emotivní náboj přesvědčivosti. Když o nich pak komunikujete s týmem, lidé tomu uvěří a dochází k synergii, kdy se všechny vektory úsilí sčítají k jednomu cíli.

„Kromě technické kvalifikace je nutné zcela primárně rozvíjet obchodní aktivity. Český průmysl trpí nedostatkem dobrých obchodníků, v tom jsou Poláci nebo Američané úplně jiná liga. Firmy musí investovat do zahraničních zastoupení, najímat tamní odborníky a vytrvat.“

MM: Co byste poradil mladému inženýrovi, který chce vybudovat silný příběh podobný tomu, jehož vy jste byl součástí a motorem? Existuje pro to v dnešní době ještě prostor?

A. Růžička: Prostor určitě existuje, zejména v oblasti subdodavatelských subcelků, jako jsou například převodovky, hydromotory a podobně – tento trh ještě není tak silně konsolidován. Kromě nezbytné technické kvalifikace je ale nutné zcela primárně rozvíjet obchodní aktivity. Český průmysl trpí nedostatkem dobrých obchodníků, v tom jsou Poláci nebo Američané úplně jiná liga. Firmy musí investovat do zahraničních zastoupení, najímat tamní odborníky a vytrvat. Jen skrze lidi přímo na zahraničních trzích získáte informace, které vám umožní růst a vybírat si správné cíle pro akvizice.

MM: Pane Růžičko, velice vám děkuji za váš čas, za vaši mimořádnou otevřenost a upřímnost, se kterou jste s námi sdílel své zkušenosti, i za to, že svou prací pomáháte kultivovat české byznysové prostředí. Do vaší nové životní kapitoly vám jménem našich čtenářů a jménem svým přeji mnoho úspěchů, ať už se po odpočinku rozhodnete pro mentoring, krizové řízení, nebo další projekty založené na důvěře a lidském faktoru.

Vydání #3
Kód článku: 260325
Datum: 04. 03. 2026
Rubrika: Redakce / Rozhovor
Seriál
Firmy
Související články
EMO 2025: Inovace, AI a cesta k udržitelné výrobě

Ve dnech 22. až 26. září 2025 se po dvou letech v německém Hannoveru konal další ročník veletrhu EMO, přední světové exhibice výrobních technologií, která letos oslavila své 50. výročí. Pod mottem „Innovate Manufacturing“ veletrh představil celý hodnotový řetězec obrábění kovů, zahrnující obráběcí stroje, výrobní systémy, aditivní procesy, přesné nástroje a automatizaci. S účastí 80 000 odborných návštěvníků z celého světa poskytlo EMO důležité inovační impulzy pro posílení konkurenceschopnosti v globálním průmyslu.

Krizový manažer v kokpitu transformace českého letectví

Český letecký a kosmický průmysl nikdy nestál před takovou příležitostí — a zároveň takovým tlakem na výkon — jako dnes. Armáda přechází z ruských platforem na americké, nakupuje drony, v roce 2024 podepsala kontrakt na pořízení 24 strojů F-35A a hledá průmyslové partnery, kteří tuto transformaci zvládnou technicky i kapacitně. Na to, aby se z přezbrojovacích kontraktů staly skutečné investice do českých kompetencí, a ne jen nákupy ze zahraničí, dohlíží člověk ve dvou navzájem se prolínajících rolích: jako ředitel LOM Praha — státního podniku stojícího v centru servisní a výcvikové infrastruktury české armády, a od července 2025 jako prezident Asociace leteckého a kosmického průmyslu, sdružující 55 členů s obratem téměř 40 miliard korun. Tím člověkem je Mgr. Jiří Protiva.

Klíčem k úspěchu je odvaha jít na globální trh s vlastní kůží a produktem

Pavel Diviš je mužem více světů – precizní strojařiny a vysoké byznysové diplomacie. Jako majitel společnosti TGS, předseda Česko-taiwanské obchodní komory a zároveň ambasador Druhé ekonomické transformace vidí trhliny v tradičním modelu českého průmyslu jasněji než většina ostatních. V otevíracím rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum mluví otevřeně o tom, proč se z „dílny Evropy“ musí stát sebevědomá mozkovna s vlastním výrobkem, v čem nás brzdí evropská ideologie, proč je pro budoucnost našich technologií zajímavé partnerství s asijskými tygry a v čem by mohla být spolupráce s nimi přínosná.

Související články
Česká ekonomika vs. ekonomika na českém území

O otevíracím rozhovoru tohoto vydání s doktorem Jiřím Horeckým, prezidentem Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, lze stručně říci, že reflektuje realitu současného ekonomického modelu ČR, který naráží na své limity. Konvergence k vyspělému Západu se hodně zpomalila, či prakticky zastavila, a my už se nemůžeme spoléhat na levnou pracovní sílu a roli montovny. Pokud se chceme posunout dál, musíme se zaměřit na to, co vytváří skutečnou přidanou hodnotu – tedy inovace, výzkum, vývoj, marketing, prodej a servis. Na celý hodnotový řetězec s možností poznat svého zákazníka.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Strategické řízení společnosti ve věku turbulence

Transformace v 90. letech 20. století způsobila, že je v České republice žalostně málo výrobců finálních produktů. Naše ekonomika bohužel oslabuje, příčinou není jen covid a další nepříznivé okolnosti, je to i důsledek politického neumětelství. Nicméně, existuje pár společností, které nás utvrzují v tom, že i v dnešním globalizovaném světě se české výrobky mohou na mezinárodních trzích excelentně prosadit. Vyžaduje to však využití tvůrčího potenciálu obyvatel, nové nápady. Politických inovačních strategií jsou desítky, zpravidla však, tak jak je v Česku obvyklé, jsou často nanejvýš dobrým politickým marketingovým trikem.

Bez znalosti matematiky znalostní ekonomiku nevybudujeme

Vzdělání je alfou a omegou všeho. Ať uvažujeme v ekonomické, či politické rovině, vzdělávání je společným jmenovatelem všech oblastí. Česká ekonomika se bohužel stále nedostala na předcovidovou úroveň, avšak změny v oblasti vzdělávání tomu mohou výrazně pomoci. Pokud nebudeme konat, stagnace naší ekonomiky se dostaví velmi rychle. Miroslava Kopicová, která se celoživotně věnuje otázkám zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, analyzuje v otevíracím rozhovoru současný stav, a díky svým bohatým zkušenostem nabízí různá řešení, jež nás z pasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou mohou vytáhnout.

Kvalitní subdodavatelé se nemusí bát o zakázky

Energetická krize a válka na Ukrajině zasáhla především evropskou ekonomiku. Hospodářské kormidlo se den ze dne otočilo a jednotlivé státy začaly posilovat svoji obranyschopnost. Průmysl je více soustředěn na oblast obranného a bezpečnostního charakteru, a subdodavatelé tak mají šanci svůj byznys diverzifikovat. Co se podařilo a co by mohlo být lepší, v tomto zajímavém segmentu podnikání, jsme diskutovali s prezidentem Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiřím Hynkem.

CIMT a Čína v roce 2025

Předpokládám, že výstava CIMT je čtenářům MM Průmyslového spektra důvěrně známa. Vždyť o ní bylo napsáno v tištěné i elektronické podobě mnohé a mnohokrát. Avšak nikdy se nejednalo o kontext největší výstavy věnované obráběcím strojům na světě. Takový totiž byl letošní ročník. Tento text doplňuje a zároveň zakončuje sérii reportážních vstupů přímo z místa výstavy, které byly publikovány na redakčním webu.

MM Glosa: Nekonečný příběh promarněných příležitostí

Průmysl, zejména strojírenství, stojí před obrovskými výzvami. Mluvíme o digitální transformaci, automatizaci a nutnosti přesunu k výrobě s vyšší přidanou hodnotou. Abychom obstáli v globální konkurenci, musíme investovat do moderních technologií, efektivních procesů a používat špičkové nástroje a materiály. Všechny tyto modernizační kroky vyžadují jedno - dostatek spolehlivé a dostupné energie. A kdo ji nemá, zadělává si na problém.

MM Glosa: Wake up, baby!

Zdánlivě poklidné vody Evropy jsou čeřeny vlnou tsunami valící se přes Atlantik z východního pobřeží USA. Ti, kterých se dotýkají Trumpovy volební sliby, ihned od prvního dne v úřadě přetavované v realitu, najednou bijí na poplach. Jako by zapomněli, čím před čtyřmi lety při obhajobě postu navracel Američanům jejich ztracenou hrdost… Následně shodné signály pak ve svých heslech vysílal na loňských předvolebních mítincích.

IMTS 2026: Ve znamení nových trendů v obrábění

V září se v Chicagu uskutečnil veletrh IMTS. Pro Českou republiku i pro firmy, které zde reprezentovaly sebe i český průmysl, to byl velmi intenzivní týden. Obdobně koncipovanou společnou prezentaci neměla žádná jiná ze zúčastněných zemí. Německo i Čína sice měly národní expozice, český projekt však díky koordinaci a podpoře Ministerstva průmyslu a obchodu nabídl na IMTS zcela unikátní formát prezentace. Pojďme se podívat na několik postřehů z výstavy.

Od subdodávek k finalistům: Kam míří český export?

Doktor Rudolf Klepáček je fyzikální inženýr, který se stal architektem české exportní politiky. Od února 2026 stál v čele agentury CzechTrade a od srpna téhož roku vede novou státní agenturu CzechBusiness, která vznikla integrací CzechTradu a CzechInvestu do jednoho celku. V otevíracím rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum mluví bez diplomatických zkratek: o tom, proč firmy navázané na automobilový průmysl jedou v zajetých kolejích, ze kterých by dávno měly vyskočit, proč LinkedIn nikdy nenahradí fyzické ověření obchodního partnera, a také proč je lokalizace slovem, na které české strojírenské firmy při exportu nejčastěji zapomínají.

Interim management: Od hašení požárů k trvalé udržitelnosti

Pro otevírací rozhovor prosincového vydání MM Průmyslového spektra jsme oslovili paní Ivu Hovadovou, přední odbornici a certifikovanou interim manažerku specializující se na změnové řízení, rozvoj efektivity firem i strategické nastavení, krizový management, restrukturalizace firem a oblast poprodejních služeb. Od letošního roku je předsedkyní České asociace interim managementu.

AI + leadership = ekonomická transformace

Pozvání k otevíracímu rozhovoru zářijového vydání MM Průmyslového spektra, věnovaného největší přehlídce průmyslových inovací – MSV v Brně, přijal prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c., FEng., zakladatel a vědecký ředitel CIIRC ČVUT v Praze a zakladatel a ředitel Institutu Equilibrium. Nedávno byl v Indii podle něj nazván Institut umělé inteligence na NIMS University v Jaipuru, což je pro Českou republiku mimořádná událost a velká čest.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit