Po zeleném šílenství se již naštěstí otevřeně hovoří o tom, že solární a další nestabilní občasné obnovitelné zdroje samy o sobě nezachrání energetickou bilanci a že země s tak rozvinutým průmyslem a kritickou infrastrukturou, jako je ta naše, vyžaduje stabilní kontinuální příkon energií 24/7. Podceňovat centrální, dispečersky řízenou výrobu energie je fatální strategickou chybou.
Jedním z nejpalčivějších bodů, a obrovským zklamáním pro naše strojírenství, je otázka participace českých firem na dostavbě pátého bloku JE Dukovany. Původně se hovořilo o ambiciózním zapojení domácích podniků až ze 60 %, ale dnes musíme konstatovat, že budeme rádi za pouhých několik procent. Zahraniční dodavatelé, v tomto případě jihokorejská KHNP, mají logicky zájem primárně zapojit své vlastní, prověřené dodavatelské řetězce. Je proto nezbytné, aby stát na nejvyšší úrovni vedl tvrdá a nekompromisní vyjednávání, která zajistí maximální možnou participaci domácího průmyslu, což je klíčové jak pro zachování našeho jaderného know-how, tak i pro jeho bezpodmínečně nutný rozvoj. Primárně ale nejde o stavby silnic a ubytovacích zařízení, jak ve veřejném prostoru slýcháme. Důležitou kritickou oblastí je dostatečné množství kvalitních jaderných inženýrů, kteří nejsou bohužel aktuálně k dispozici, a ani v dohledné době nebudou. Kvůli selhání vzdělávacího systému totiž případní zájemci o studium nemají potřebné penzum znalostí matematiky, technických a přírodních věd… a jsme zase u toho… vše se nám vrací jako bumerang.