AI + leadership = ekonomická transformace

Na různých konferencích, aktuálně například na Národním ekonomickém fóru, bylo konstatováno, že si postupně zhoršujeme inovativní prostředí, resp. se zhoršují jeho zdroje. S určitým nadhledem a v souladu s prof. Maříkem můžeme říci, že inovace lze pojímat jako motor ekonomického růstu. Právě v rámci inovací nelze opomenout rodáka z Třeště J. A. Schumpetera, který se věnoval teorii inovací a v první polovině 20. století patřil k nejvýznamnějším ekonomům světa. Za inovaci považoval jakoukoli firemní aktivitu či politiku, která buď sníží náklady, nebo zvýší příjmy v daných podmínkách, a může mít neomezeně mnoho podob, např. nová technologie, nový výrobek, nový výrobní postup, dále také objevení nového trhu atp. A o tom všem v rozhovoru pan prof. Mařík, v souvislosti se zaváděním AI, mluví.

Obecně lze konstatovat, že zásadní je to, aby nový produkt obstál na trhu. A aby obstál na trhu, potřebuje správné instituce (např. vymahatelnost práva, vhodnou vzdělávací strukturu, vhodnou infrastrukturu ve smyslu průběhu transferu znalostí atp.). K tomu všemu jsou potřeba trhy a konkurence, celková příznivá vládní politika, regulatorní prostředí ad. V rámci CIIRC, který byl prof. Maříkem v roce 2013 založen, by to nešlo bez excelentních jednotlivců. A bez ochoty excelentních jednotlivců podřídit se týmové spolupráci a týmovému úspěchu také ne.

MM: Řada expertů se domnívá, že se v ČR zhoršují zdroje inovativního prostředí. Koneckonců jsme nejpomaleji se oživující ekonomikou v EU po covidu. A nyní se blížíme šanci vymanit se ze zpackané transformace 90. let. Práce proto bude dost, jen se brzy začne měnit. Přichází určitý zlom, který může ČR nakopnout. Vzniklou situaci již dříve respondenti těchto rozhovorů pojmenovali jako třetí ekonomickou transformaci (druhá se z různých důvodů nepovedla, např. kvůli covidu atd.). Člověk neovládl planetu silou, ale schopností chápat souvislosti, předvídat, sdílet poznání a odlišovat pravdu od lži. Jednotlivec může být skvělý, ale pokud má dokonale sladěné „orchestrální těleso“, je to teprve něco! Je o level výš než např. menší komorní orchestr. Dirigent nemusí umět hrát nejlépe na každý nástroj, který v orchestru je. Ale musí „to“ mít v sobě. Musí umět vše zorganizovat, sladit, sjednotit, a nadto lidi inspirovat, aby „šli za ním“, byli ochotni ho následovat. Nemusí ho absolutně poslouchat, ale minimálně respektovat. Jak na tuto problematiku, pane profesore, nazíráte?

V. Mařík: Právě jste excelentně popsal vlastnosti, které by měl mít opravdový lídr. A takových lídrů, opravdových osobností, nemáme ve společnosti dost a zdá se, že jejich počet trvale klesá. Lídři, realizující jakoukoliv inovaci, jakýkoliv nový přístup, to v české společnosti nemají nijak lehké. Nevidíme rádi, když někdo vybočuje z řady, nedejbože z mainstreamových klišé, a dokonce by chtěl něco měnit a někam něco a někoho vést… Máme se relativně dobře, tak proč cokoliv měnit. A dokud nepřijde významnější krize, počet lídrů neporoste. Bez nich se však nepohneme kupředu. Bohužel, v posledních třech čtyřech letech vidíme poměrně masivní snahu nahradit pozice odborníků na mnoha rozhodujících místech úředníky, kteří mnohdy ani neznají odbornou terminologii. Vidím to zřetelně v oblasti vědy a výzkumu. Například o rozdělení prostředků ve výši 12 mld. Kč ve výzvě Špičkový výzkum OP JAK v roce 2023 rozhodli úředníci MŠMT bez jediného odborného posudku, bez účasti odborníků v tzv. odborných poradních orgánech. To je při rozdělování výzkumných prostředků celkem unikátní přístup, který v civilizovaném světě nemá obdoby. Unikátem je i to, že některé rezorty, konkrétně MPO a MŠMT ČR, se dnes již zcela oficiálně brání jmenovat do odborných poradních orgánů, které jsou ustanovovány dle zákona a rozhodují o miliardách, odborníky. Často pak lze tzv. odborná hodnocení, vytvořená odborným poradním orgánem, číst jako parodii, někdy i velmi urážlivou vůči skutečným odborníkům světového či evropského formátu. To byl také jeden z důvodů odchodu Tomáše Mikolova...

Pokud hovoříte o orchestru – žádný orchestr nehraje ve vzduchoprázdnu. Nehraje pro sebe. A když kolem sebe nemá nastaveny normální podmínky pro práci, nemá náležité uznání, kvalita individuálních hudebníků, a tím i celého orchestru, zákonitě klesá. A ti nejlepší se rozhlížejí po lepších orchestrech. A ještě jedna poznámka: Pokud si pozorně přečtete knihu 7 zákonů moci od kolegy prof. Bárty, pak se dozvíte, že: „Každý politik a úřednický aparát bez legitimity a přirozené autority nemá z ničeho větší hrůzu než z kriticky myslící občanské společnosti, které proto není ochoten poskytnout ani milimetr svobodného prostoru, pokud nemusí.“ Buďme tedy ve střehu a braňme se tomu, aby úřednictvo převzalo moc nad společností!

MM: Klíčem k úspěchu nebyla izolace, ale sdílení, v němž pravda vykrystalizovala jako to, co se potvrdilo a nešlo popřít. Nebyla to síla jednotlivce, ale schopnost společenství vytvořit prostor, kde schopní táhnou ostatní vzhůru a kde pozitivně dominantní jedinci – lídři, vizionáři, učenci, inovátoři – určovali směr. Právě tito jednotlivci pomáhali společnosti čelit krizím, adaptovat se a zajišťovali její přežití. Evoluce odměňovala ty skupiny, které dokázaly vytvořit strukturu, kde se uplatňovali nejschopnější, nejprozíravější a nejlépe spolupracující jedinci, a zároveň kde každý dostal prostor pro to rozvíjet svůj potenciál, růst a přispět podle svých sil. To je jen pár myšlenek, které v roce 2020 vedly sedm profesorů k založení Institutu Equilibrium, v jehož čele stojíte. Bohužel, pár ze zakládajících profesorů již není mezi námi. Počítáte s obnovením činnosti s plným stavem, tedy že tento stav doplníte?

V. Mařík: Ano, Institut doplňujeme. V minulých dvou letech jsme získali další dva profesory, prof. Miroslava Svítka z ČVUT v Praze a prof. Davida Tučka z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Do týmu skvěle zapadli. Prof. Svítek byl např. jedním ze spoluautorů knižní publikace Eseje o vědomí, kterou jsme v loňském roce vydali, stejně tak i knihy Průmysl 4.0 – základ ekonomické transformace ČR. Významnou byla i loňská publikace Proč se nebát umělé inteligence?, vlajkový počin Institutu. Činnost Institutu pokračuje, snažíme se zmapovat současný stav v cca 20 oblastech života naší společnosti, jako je např. doprava, průmyslová výroba, energetika a elektromobilita, a poukázat na složitost a provázanost těchto oblastí v komplexním pohledu a nadhledu. Objevujeme docela zajímavé souvislosti, snažíme se je popsat a hledat návod pro jejich řešení. Koncem roku chceme přijít s ucelenějším pohledem a současně návrhem na další potřebné kroky.

MM: Svět se dnes doslova proměňuje před očima. Prof. Zelený k tomuto tématu tvrdil, že není dobré se učit z vlastních chyb, prof. Bárta, další člen Institutu Equilibrium, si klade otázku, zda jsme schopni se poučit z chyb zaniklých civilizací, a jasně naznačuje, že bychom toho schopni měli být. Vývoj světa měl vždy dvojí dynamiku, vnitřní a vnější, tedy pokud má dojít ke změně, musí být splněny současně vnitřní i vnější podmínky. Vnější dynamika souvisí s proměnou přírodního prostředí a s tím, jak se dovedeme adaptovat. Vnitřní dynamika je společenská, tzn. jaké máme základy společnosti, jak je silná občanská společnost, jak fungují instituce nebo k čemu a jak funguje společenská smlouva. K vnitřním faktorům kolapsu patří též absence vizí a leadershipu ve veřejném životě, který je neslučitelný s politikou jako marketingem. Jak se díváte na tuto skutečnost?

V. Mařík: Absenci dlouhodobých vizí kritizujeme v Institutu od samého počátku. Bez vizí není společenské smlouvy. A my se opravdu domníváme, že ČR nemá jasnou vizi svého rozvoje, nikdo nedefinoval cíle našeho společného snažení. Vládní garnitury jenom oportunisticky udržují mechanismus společnosti a státu v chodu, a nanejvýš lokálně politikaří v rámci marketingu své strany nebo osobních zájmů. Je zde patrná i snaha společnost rozdělit na lidi mainstreamové a ostatní, demokratické přístupy se vytrácejí. O řadě problémů se neinformuje pravdivě či úplně. Budoucnost však nemůžeme spatřovat v rozdělené a rozhádané společnosti, nýbrž ve společnosti, kde všichni vědomě táhnou za jeden provaz. Pokud říkám všichni, pak mám na mysli nás všechny, politiky a úředníky nevyjímaje. Všichni musí sledovat společné zájmy a k nim směrovat svoje úsilí. Uvědomovat si skutečnost, říkat pravdu a hledat cesty, jak jít dopředu. Ve volebních programech a kampaních politických stran však dnes takovýto přístup vidět nelze. Čeká nás ještě dlouhá cesta...

MM: Podle některých veřejných vyjádření vláda málo podporuje vědu a výzkum. Pokud má země naplnit určitou vizi, tedy zařadit se mezi silné inovátory v EU, musí republika ve svém úsilí, spočívajícím ve vytvoření vhodného podnikatelského prostředí, výrazně přidat. Dnes nás může zaskočit nesoulad mezi tím, jaké má vláda proklamace v oblasti výzkumu a vývoje, a tím, jak se jí to daří s podnikatelskou sférou dotahovat do konce. Myslíte si, že když vláda vytvoří proaktivní prostředí, můžeme vydělat na tzv. onshoringu, tedy na přiblížení výrobních kapacit zpět ke spotřebitelům, což již před cca 15 lety předvídal a aktivně propagoval člen vašeho Institutu prof. Milan Zelený, a že to česká společnost dokáže?

V. Mařík: Onshoring je opravdu mimořádně velkou příležitostí pro ČR, Milan Zelený by měl radost, byl by ve svém živlu. Ale šanci zatím nevyužíváme. Naši úspěšní podnikatelé dnes raději přesouvají výrobu jinam nebo své podniky prodávají zahraničním subjektům. Ptáte se proč? Nemají zde nastaveny vhodné podmínky. Zvláště bolavá je cena energií, která patří k nejvyšším v Evropě a za asistence státu je na této úrovni uměle udržována. Cena energií hraje významnou roli i u firem z oblasti umělé inteligence – strojové učení je mimořádně energeticky náročné. Nedávno zavedená daň za prodej firem nesvědčí startupům. Ty masivně odcházejí do zahraničí. Místo zaměstnaneckých akcií máme zákoník práce z dob vyspělého socialismu. A podpory startupům jsou většinou řízeny úřednickými metodami, nevhodnými pro naši situaci. Nejen samotný výzkum, ale i transfer poznatků z akademické sféry je poznamenán obrovskou a stále rostoucí byrokracií, plněním nesmyslných formulářů a nerealizovatelnými požadavky EU, které jsou ještě „pozlaceny“ a vylepšeny českým úřednictvem neznalým problematiky. Výzkumný prostor byl v posledních několika letech zdeformován a není směrován na potřeby státu, společnosti a podniků.

Dá se říci, že čím dál tím větší část výzkumných kapacit je v důsledku toho nucena pracovat napřímo pro zahraniční firmy, protože v tuzemsku se dnes ani výzkumníci pracující v oblastech klíčových pro rozvoj české ekonomiky prostě neuživí. Nejhůře ze všech oborů je na tom obor nejpotřebnější – umělá inteligence. Takže situaci nevidím nijak růžově, a pokud se jí nezačne vládní garnitura vážně, se vší odpovědností a bez halasných, ale dosud prázdných prohlášení věnovat, bude se vše zhoršovat. Společnost nelze dlouhodobě řídit oportunisticky s krátkodobým horizontem. Není ji možné řídit ani podle subjektivních názorů samozvaných akademických rádoby všeználků. Je potřeba se vrátit k politice založené na objektivních vědeckých týmových poznatcích a strategiích, k tzv. science-based policymaking. Ta se vytrácí. A tak o proaktivním prostředí, o němž hovoříte, si zatím můžeme nechat jen zdát.

MM: Úspěch dnes nevzniká kopírováním konkurence ani snižováním cen. To, co potřebujeme, jsou nové přístupy, odvaha zkoušet neprobádané cesty, inspirace od lidí, kteří si troufají dělat věci jinak – s rozumem, srdcem a hodnotami. Jak to vystihl již zmíněný Milan Zelený: „Neznám důležitější vzdělání, než pochopit svoji vlastní dobu.“ Musíme eliminovat příčiny problémů, nikoli jen následky, jejichž řešení je a vždy bylo mnohonásobně dražší. Mnoho podniků však stále podceňuje význam digitalizace a nepřipravuje se dostatečně na technologické změny, které zásadně ovlivňují tržní prostředí. Zároveň se ukazuje, že implementace nových technologií nestačí – klíčovým faktorem úspěchu je kvalifikovaná pracovní síla, která s těmito technologiemi dokáže efektivně pracovat. Proto by investice do moderních technologií a rozvoj dovedností zaměstnanců měly být základním pilířem moderní společnosti, potažmo podniků. Vytváříte k tomu na CIIRC ČVUT v Praze dostatečný prostor?

V. Mařík: Domnívám se, že CIIRC je pracoviště podporující rozvoj nových technologií, inovativní i zcela průlomová řešení. Investujeme dle svých možností do nejnovějších technologií, a vychováváme přitom odborníky, budoucí inovátory, manažery i podnikatele. Zvláště výchova kvalifikovaných odborníků je v centru naší pozornosti. Bohužel, CIIRC, ač školí téměř 100 doktorandů na 15 nejrůznějších fakultách v tuzemsku i zahraničí, nemá vlastní doktorský studijní program. Je to ke škodě CIIRC, ČVUT i celé společnosti. Ale nesmyslná akademická řevnivost to zatím nepřipustila. Přesto pokračujeme ve svém úsilí dál, zpřístupňujeme naše zařízení stovkám studentů a doktorandů z ČR i ze zahraničí a učíme je takovéto systémy využívat. Námi vychovaní odborníci se velice dobře uplatňují téměř ve všech odvětvích průmyslu, zdravotnictví, dopravy, energetiky, prostě všude. A mohlo by jich být víc...

MM: A co CIIRC nabízí podnikům ze své palety vědeckovýzkumných výsledků? Jedná se o výsledky základního, nebo aplikovaného výzkumu? Jsou to výsledky konkurenceschopné v mezinárodním měřítku?

V. Mařík: Více než 220 výzkumníků a doktorandů se podílí na vědeckovýzkumných pracích. Základní výzkum probíhá zejména ve strojovém učení, velkých a malých jazykových modelech, automatickém vyvozování, plánování a rozvrhování, inteligentní robotice i v oblasti výrobních postupů. Téměř všude se začínají uplatňovat jazykové modely, podílíme se na vývoji tzv. foundation modelů pro jednotlivé aplikační oblasti, včetně modelů zpracovávajících netextovou informaci. Základní výzkum svými výsledky pomáhá formulovat vize podniků do budoucna – i o něj se podniky zajímají. Další cca polovinu kapacit věnujeme aplikovanému výzkumu pro konkrétní potřeby průmyslových podniků. Jedná se především o řízení výrobních linek a robotizovaných pracovišť, prediktivní diagnostiku, rozvrhování výroby, zpracování vizuální informace pro potřeby výroby i diagnostiky a návrhy 3D tisku.

Naší specialitou je layout planning, tedy rozmísťování strojů ve výrobní hale s cílem optimalizovat prostor, minimalizovat transportní cesty a snižovat energetickou náročnost výroby. Energetika a její řízení je pro nás mimořádně důležitým cílem. Pro zdravotnická zařízení CIIRC vyvíjí diagnostické systémy, inteligentní mobilní aplikace či systémy telemedicíny. Rozsah znalostí a oblastí našeho zájmu je opravdu velký. Domnívám se, že naše výsledky jsou konkurenceschopné. Pokud s námi spolupracují po 12 let takové společnosti jako Siemens, Škoda Auto, Airbus, Rockwell Automation, Continental, Lego, Google či Amazon, a spolupráci se snaží rozšiřovat, pak jsme pro ně zřejmě technologicky zajímaví a určitě nejméně srovnatelní s konkurencí ve světě.

MM: Zmínil jste energetiku. Energetika jako páteř ekonomiky hraje a bude hrát ve společnosti významnou roli. Mění se struktura zdrojů, energetická soustava musí propojovat malé a velké zdroje a velmi rychle reagovat na změny ve výrobě i spotřebě. Jak se díváte na současný stav energetiky v ČR a čím konkrétně může CIIRC přispět?

V. Mařík: Energetika a umělá inteligence jsou dvě zdánlivě samostatné oblasti. Ale ony se sbližují a doslova bytostně navzájem propojují. Systémy umělé inteligence se vyznačují mimořádně vysokou spotřebou elektrické energie kvůli energeticky náročným algoritmům strojového učení – s tím se zatím v české energetice moc nekalkuluje. Ale Microsoft a Google skupují elektrárny, včetně těch vyřazených či ještě nepostavených, aby měly dostatek energetických zdrojů pro budování systémů AI. V Irsku již dnes informatické systémy a cloudové výpočetní prostředky spotřebovávají přes 30 % vyrobené elektrické energie, a jejich budování začíná být proto omezováno. My musíme počítat s tím, že do 10 let bude spotřeba energie pro obdobné účely v ČR dosahovat 15 až 20 % dnešní výroby. Snažíme se proto pomoci s moderními metodami optimalizace řízení rozsáhlé energetické sítě integrující všechny možné různorodé zdroje a spotřebitele. Podle IEC lze vhodnou optimalizací za pomoci AI ušetřit až cca 15 % elektrické energie. To nás motivuje. Jako první reálné cvičení v tomto směru zabezpečil jeden z našich týmů, vedený Ondřejem Mamulou, automatické řízení hybridní elektrárny 32 MW ve Vraňanech u Mělníka. Ta kombinuje bateriové úložiště s šesti leteckými motory jako plynovými generátory a reaguje ve zlomcích vteřiny na výpadky sítě. Tato elektrárna jen v roce 2024 pomohla dvakrát odvrátit v ČR blackout. A svůj základní výzkum též orientujeme na zjednodušování algoritmů strojového učení s cílem redukovat výpočetní, a tedy i energetickou náročnost. Budoucnost tedy spatřujeme v bytostném propojení AI a energetiky.

MM: Z titulu aktivit Institutu Equilibrium stojíte v čele snah o změny v české společnosti, jako předpokladu vzestupu české ekonomiky. A události na globální úrovni naléhavost změn jen zesílily. Zprvu to byly výzvy spojené s environmentální udržitelností, ke kterým se záhy přidala témata energetické bezpečnosti a nezbytnost řešit otázky strategických technologií, jako jsou např. čipy, polovodiče nebo léčiva. Ty jsou zásadní, ale hlavní je, jak opakovaně tvrdil prof. Zelený, vymanit se z pozice subdodavatele a mít dominantně své finální výrobky. Jde o český národní zájem, jehož propagátorem je též, více než čtvrt století, majitel společnosti Soma Lanškroun Ladislav Verner. Dovedete si nějak vysvětlit, proč s tímto českým národním zájmem systematicky neoperuje vládnoucí garnitura? Může to být tím, že máme pouze politiky a státníků se nám nedostává? Myslíte si, že dobře zvládnutá, v pořadí třetí ekonomická transformace, českým firmám zásadně pomůže?

V. Mařík: Zatím kolem sebe pozoruji spontánně probíhající transformaci ekonomiky, tedy transformaci, kterou si v té či oné míře organizují podniky samy. Nebo neorganizují, a pak často zanikají. Bankrotuje poměrně dost firem, které v tuzemské či evropské konkurenci bez transformačních změn prostě prohrály. Ale že by v ČR probíhala nějaká státem či společností organizovaná či propagovaná transformace, jsem nějak nepostřehl. Prostě podniky se musí na bojišti prosazovat a zachraňovat samy. A my jsme tu v akademickém prostředí od toho, abychom jim pomohli. Rádi to uděláme – ale úsilí a vůli to vyžaduje z obou stran.

Jsme si plně vědomi toho, že data jsou v turbulentní době hodnotným statkem, tak jako jsou inovace zdrojem potenciálu republiky a motorem ekonomického růstu. Technologicky jsme připraveni přispět.

MM: Jsme to, co je náš smysl, jsme to, v co věříme, s čím se identifikujeme, po čem toužíme. Z historie se dá vyvodit, že potenciál českých lidí je nekonečný, i když se nám momentálně nedostává státníků. Metaforicky se dá říci, že pokud Češi dostanou jasný signál, rychle se otřepou a běží. A udělají takové věci, o kterých se světu ani nezdá. Jenomže nemáme strategické vize a mnohočetné dílčí národní strategie nedovedeme proměnit v reálnou vědní politiku. Stát nedává, bohužel, delší dobu žádnou vizi, neříká, jak by měla země vypadat za dalších 10 let. Bez vize nemůžete orientovat průmysl ani výzkum. Problémem je, že nemáme vlastní národní produkt. Před pěti lety bylo ze strany CIIRC ČVUT v Praze doporučováno, aby se Česko orientovalo na drony, vzhledem k tomu, že máme strojírenský a letecký průmysl, softwarově to bylo zvládnuto též výborně. Kdybychom doporučení vyslyšeli, mohli jsme být dronovou velmocí. Tento kompletní produkt by dal perspektivu mnoha českým malým a středním podnikům. Ale z neznámých důvodů k ničemu nedošlo. To je tristní situace. Jak to, pane profesore, vidíte vy?

V. Mařík: Na rozdíl od vyspělých zemí akademické sféře v ČR nikdo nevěří, na nic se jí neptá, nikdo si od ní nenechá poradit. Rozhodují především zájmy finančně silných investičních skupin a silných podniků. Malým a středním podnikům stát nabízí rady, drobnější projektovou finanční výpomoc – ale nikdo nesměruje malé a střední podniky ke koncentrovanému úsilí o národní produkt, směrem k výrobní a ekonomické oblasti státu, v níž bychom chtěli dlouhodobě vynikat a být světovou jedničkou. A tak dohromady tvoříme partu individuálních bojovníků, kteří bojují na svém písečku bez viditelného společného cíle. Prostě nemáme společnou vizi jako nutný tmel úspěšné moderní společnosti.

MM: Důsledky technologické revoluce, změny chování lidí a společnosti, dopady na řízení státu a připravenost k řešení krizí, to komplexně ovlivňuje společenskou smlouvu, kterou se mj. zabývá i opakovaně zmíněný Institut. Jak připravíme občany na to, aby byli schopni čelit tlaku nepřeberných informací, dezinformací, emocí, pocitů a pseudoargumentů a nestávali se lehkou kořistí politických a korupčních manipulátorů? Dovolím si nelehkou, velmi komplexní otázku, jakými cestami, resp. jak za těchto podmínek udržovat společenskou smlouvu, která byla též předmětem zkoumání vámi založeného Institutu Equilibrium?

V. Mařík: Myslím si, že je nezbytné, aby každý začal sám u sebe. Každý se musí čas od času vzdálit od obrazovky a začít přemýšlet o poznatcích a zprávách, které k němu dorazily. Musí se zastavit a přemýšlet, kriticky uvažovat a myslet. Je na každém z nás, abychom se vymanili ze zajetí sociálních sítí, a zejména abychom vymanit se z tohoto vlivu pomohli našim dětem, abychom je naučili kriticky vnímat reálný svět. Tam opravdu musíme začít. Tomu musí napomáhat i škola a cílevědomě nastavený systém celoživotního vzdělávání. Musíme pěstovat schopnost věcně diskutovat, hledat společně optimální řešení, nespoléhat se ve své lenosti na názory bulvárního tisku či sociálních sítí a jenom vše nekritizovat. Musíme začít myslet v dimenzích rozvoje celé společnosti, nikoliv jen sobecky soukromničit. Dobrým nástrojem k formování realistického přístupu k životu, ke světu, je nezištná nezisková činnost. Tu musíme rozvíjet a v jejím rámci formovat názory zejména mladé generace. Práce pro celek se musí stát jednou ze smysluplných činností, do níž se musí v té či oné míře aktivně zapojit všichni. Pak lze teprve dosáhnout společných vizí, a následně společenské smlouvy, kterou budou nejen všichni vnímat pozitivně, ale kterou prostě vezmou za svou. Od toho jsme ještě hodně daleko, je před námi hodně práce. Ale té se na ČVUT v Praze ani v Institutu Equilibrium nebojíme.

MM: Děkuji vám za rozhovor.