Témata

Jaroslav Šubrt

Je absolventem České zemědělské univerzity Praha, koncem 80. let pak absolvoval i FF UK Praha. Po roce 1990 pokračoval ve studiu v profesním vzdělávacím programu MBA se specializací na PR a marketing a též profesním vzdělávacím programu MSc. se specializací na Executive Leadership and management. V roce 1992 se podílel na vzniku soutěže Manažer roku, kterou od r. 1993 organizoval Svaz průmyslu ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a Česká manažerská asociace (ČMA). Byl členem Hodnotitelské komise, Národní výběrové komise a též v Řídicím výboru této soutěže. Čtvrtstoletí posuzoval manažery přímo v hodnocených firmách, a to cca 200 TOP manažerů z různých odvětví národního hospodářství. 

Od roku 2018 soutěž Manažer roku organizuje již samostatně jen ČMA. Je nesporné, že určité kvality manažerů se celkem snadno nejlépe poznají, pokud dojde k mezní situaci a nastane něco jako kolaps či krize a pak následuje regenerace.  Z vlastních zkušeností a ze zkušeností ze soutěže Manažer roku lze říci, že k indikátorům, jak rozpoznat kvalitního, moudrého člověka, potřebného pro nastartování firmy, který bude obecně pro rozvoj společnosti přínosem patří: 

1. Uvědomuje si prvek nejistoty a potřebu změny, je schopen vyměnit staré postupy řešení za nové. Je týmovým hráčem a nepřeje si, aby všichni kolem měli stejné názory; 

2. Je nadán schopností hledání kompromisu, uplatňuje strategii win-win, kdy nikdo nevyhrává, ale ani neprohrává. Je připraven, je-li to třeba pro úspěch věci, se něčeho vzdát; 

3. Je schopen zohlednit úhel pohledu ostatních při rozhodování a dívat se na danou problematiku ze širšího úhlu pohledu. To předpokládá u TOP manažera vysokou míru EQ, tedy určitou míru empatie, spravedlnosti atp.; 

4. Disponuje intelektuální pokorou v tom smyslu, že dovede oddělit intelekt od ega. Má vůli vyhnout se přehnané důvěře ve vlastní rozumové schopnosti. 

Články

Česká ekonomika vs. ekonomika na českém území

O otevíracím rozhovoru tohoto vydání s doktorem Jiřím Horeckým, prezidentem Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, lze stručně říci, že reflektuje realitu současného ekonomického modelu ČR, který naráží na své limity. Konvergence k vyspělému Západu se hodně zpomalila, či prakticky zastavila, a my už se nemůžeme spoléhat na levnou pracovní sílu a roli montovny. Pokud se chceme posunout dál, musíme se zaměřit na to, co vytváří skutečnou přidanou hodnotu – tedy inovace, výzkum, vývoj, marketing, prodej a servis. Na celý hodnotový řetězec s možností poznat svého zákazníka.

AI je jen nástroj – rozhodují lidé

V minulém, zářijovém vydání MM Průmyslového spektra jsme přinesli otevírací rozhovor s profesorem Vladimírem Maříkem, zakladatelem a vědeckým ředitelem CIIRC ČVUT v Praze a ředitelem Institutu Equilibrium. Významný propagátor umělé inteligence se věnoval palčivým tématům, jako je zhoršující se inovativní prostředí v ČR a naléhavá potřeba třetí ekonomické transformace. Profesor Mařík kriticky poukázal na absenci skutečných lídrů a dlouhodobých vizí ve společnosti, jež brání pokroku, a upozornil na byrokracii a nedostatečnou vládní podporu vědy a výzkumu, což limituje náš potenciál například v onshoringu. Neopomněl ani představit klíčovou roli CIIRC v rozvoji špičkových technologií, výchově budoucích expertů a aplikovaném výzkumu pro průmysl, s důrazem na strategické propojení umělé inteligence a energetiky.

AI + leadership = ekonomická transformace

Pozvání k otevíracímu rozhovoru zářijového vydání MM Průmyslového spektra, věnovaného největší přehlídce průmyslových inovací – MSV v Brně, přijal prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c., FEng., zakladatel a vědecký ředitel CIIRC ČVUT v Praze a zakladatel a ředitel Institutu Equilibrium. Nedávno byl v Indii podle něj nazván Institut umělé inteligence na NIMS University v Jaipuru, což je pro Českou republiku mimořádná událost a velká čest.

Ekonomika s přidanou hodnotou v turbulentní době

Z rozhovoru s ředitelem Svazu strojírenské technologie Ivem Červenkou vyplývá, že po chybně provedené transformaci má každá firma nastavenou určitou strategii – ať dobrou, či špatnou. Často ale chybí adaptabilní strategie, kterou je třeba neustále přizpůsobovat měnícímu se prostředí, ne ji fixovat a spoléhat se na to, že se (nějak) prosadí sama. Neprosadí.

Strategické řízení společnosti ve věku turbulence

Transformace v 90. letech 20. století způsobila, že je v České republice žalostně málo výrobců finálních produktů. Naše ekonomika bohužel oslabuje, příčinou není jen covid a další nepříznivé okolnosti, je to i důsledek politického neumětelství. Nicméně, existuje pár společností, které nás utvrzují v tom, že i v dnešním globalizovaném světě se české výrobky mohou na mezinárodních trzích excelentně prosadit. Vyžaduje to však využití tvůrčího potenciálu obyvatel, nové nápady. Politických inovačních strategií jsou desítky, zpravidla však, tak jak je v Česku obvyklé, jsou často nanejvýš dobrým politickým marketingovým trikem.

Pokrok je fajn za humny, nás s ním neobtěžujte

Symptomem dnešní doby je, že žijeme nárokově, a to nejen jako stát, ale i na úrovni rodin a domácností. Míra zadlužení, fenomén spotřebního půjčování a nákupů na dluh, splátky, to vše znamená, že pryč je doba, kdy jsme si museli na cokoli nejdřív vydělat, a pak to teprve koupit. Mnoho domácností je ještě o krok dál – spotřebovávají a půjčují si více, než dokážou splatit. Tomáš Prouza však největší rizika, která nás ohrožují, spatřuje v klimatické změně, protože jde o něco, co nedokážeme vyřešit. A ani předpovědět, co všechno způsobí.

Objektivní diagnóza společnosti umožnuje její léčbu

Svět se dnes doslova mění před očima. K otázce, zda jsme schopni se poučit z chyb zaniklých civilizací, říká v rozhovoru výkonná ředitelka SMO ČR Radka Vladyková, že bychom toho schopni být měli. Avšak s ohledem na efekt Gaussovy křivky, která mj. platí pro mnoho společenských jevů a bohužel preferuje většinové názory, jež nutně nemusí být vždy ty nejlepší. Navíc vývoj světa měl vždy dvojí dynamiku, vnitřní a vnější – to známe i z teorie revoluce, kdy musí být splněny současně vnitřní i vnější podmínky.

Kdo se nestará o budoucnost, ten ji nemá

Pavla Kafku znám jako nositele prestižního titulu Manažer roku 2005, jímž byl oceněn ve funkci CEO firmy Siemens, následně z jeho dlouholetého působení v České manažerské asociaci, a zejména pak, již ve funkci prezidenta ČMA, z organizování v paláci Žofín právě oceňované soutěže Manažer roku. V roce 2018 stál za organizací jubilejního 25. ročníku této akce ve Španělském sále Pražského hradu za účasti premiéra a vybraných ministrů.