Graf: Vývoj vývozu, dovozu, produkce a spotřeby obráběcích a tvářecích strojů v ČR za období 2004–2015 v mil. Kč.
Pro zvětšení klikněte na obrázek
MM: Jaké jsou nejnovější technologické trendy v oblasti obráběcích strojů? Kdo v těžké světové konkurenci na trhu uspěje a s čím?
Ing. Paclík: Trvalým trendem je tlak na produktivitu, přesnost a kvalitu obráběcích strojů. Roste výkonnost řezných nástrojů a stroje musejí svými parametry umožnit jejich efektivní využití. Roste podíl multifunkčních a víceosých strojů, které na jedno upnutí umožňují kompletní obrobení. Nejnovějším trendem je aplikace aditivních technologií na obráběcích, zejména multifunkčních strojích (např. navařování speciálních materiálů a následné obrábění). Dalšími trendy je zvyšování komfortu obsluhy, virtuální obrábění, růst využití automatizace a robotizace. Je zde tendence procesy zkrátit, případně z nich zcela odstranit lidský faktor. V této souvislosti se také hovoří o Průmyslu 4.0, o novém fenoménu, který si podle mého názoru vytvořil německý průmysl pro zvýraznění světové úrovně, které dosáhl, a klíčové role strojírenství v domácí ekonomice. Německá ekonomika je silně závislá na strojírenském průmyslu, a tudíž intenzivně hledá marketingové nástroje k tomu, aby tuto svou hegemonii ještě více podpořila. Z technického hlediska se o žádnou revoluci nejedná. Je to stále intenzivnější využití již známých technických řešení, senzoriky, digitalizace a informatiky za účelem dalšího zvyšování efektivity a produktivity.
MM: Mají české firmy dobrou a dostatečnou vývojovou základnu? V současné době se neustále hovoří o nedostatku technicky vzdělaných lidí. Má to nějaký dopad na rozvoj českých strojírenských firem?
Ing. Paclík: V dnešním otevřeném světě je pro talentovaného konstruktéra nebo programátora mnoho příležitostí. Mezi nejlákavější z nich jistě patří blízké Německo, kde úroveň strojírenských firem je velmi vysoká a finanční motivace ohromná. Je známo, že celá řada českých technických vysokých škol a univerzit je na vysoké úrovni. Problém však vidím v tom, že školství je nastaveno tak, že kvalita je na druhém místě – až za řešením ekonomických potřeb škol. Úroveň vysokého školství je nicméně pro rozvoj konkurenceschopnosti firem klíčová. České firmy mají řadu kvalitních odborníků, kteří mohou spolupracovat také s několika výzkumnými pracovišti současně. Je důležité, aby zde byla základna pro další firmy, které si nemohou dovolit vlastní vývojové kapacity. Všechny společnosti a jejich vývojáři nemohou sami zvládnout nejnovější technologické trendy. Také proto je tady Svaz strojírenské technologie, aby pomohl hledat cesty ke spolupráci.
MM: Evergreenem je technické střední a učňovské školství. Spolupracuje SST s příslušnými institucemi a zaznamenává nějaký posun? Jaká vidíte východiska právě z nedostatku pracovníků dělnických profesí a absolventů, kteří by mohli nastoupit ve firmách do pozic tzv. středního managementu?
Ing. Paclík: Je to bohužel dlouhodobý a stále nedořešený problém. Průmysl je na školství závislý a pro další ekonomický rozvoj je propracovaný vzdělávací proces klíčový. Jsem přesvědčen, že pro každou firmu je zásadní mít dostatek nejen např. konstruktérů, ale i tzv. fachmanů. Je to jednoduché. Čím je obor automatizovanější, což v oblasti výroby obráběcích strojů není úplně možné, tím musí mít firma víc zkušených a dostatečně flexibilních lidí. Obráběcí stroj musejí stavět pracovníci, kteří mají dostatek znalostí, ale i zkušeností a jsou odborníky v pravém slova smyslu. Těchto lidí bohužel citelně ubývá. Například montážní dělníci nebo obráběči jsou pro mnoho firmem úzký profil. Velký problém také je, že si řada firem nedokáže tyto lidi udržet. Pokud se jí to přece podaří, tak není schopna vychovat další generaci. Myslím, že tuto roli nemůže zcela převzít stát. Bohužel se tak stalo v devadesátých letech. Firmy byly ve špatné ekonomické situaci, nemohly si dovolit mít vlastní učňovská střediska, která byla tudíž později převedena pod stát, a tak začal proces degradace se známými důsledky. Současné školy nemají dostatečnou motivaci a vybavení, aby mládež připravily na úroveň odpovídající požadavkům moderní výroby. Fachmany je nutno vychovávat v přímém kontaktu s výrobou. Lidé, kteří dělají rukama, musejí mít ovšem také hluboké teoretické znalosti z oboru. Dnes si málokterá firma střední velikosti může učňovské středisko dovolit a pak dále garantovat nabídku zaměstnání pro vyučence. Například v Německu a Rakousku funguje duální systém již dlouhá léta. Pro současné české poměry vidím řešení v daleko užším semknutí škol s firmami. Napadá mě například Centrum odborné přípravy v Sezimově Ústí, kterému se to celkem dobře daří ve spolupráci se společností Kovosvit MAS. Rovněž TOS Varnsdorf se nakonec rozhodl jít cestou vlastní střední školy a od školního roku 2016/2017 zahajuje výuku.
MM: V červnu 2014 jste nastupoval do funkce ředitele SST a jako jeden z hlavních úkolů jste si dal zlepšení vzájemné interní komunikace podniků uvnitř svazu. Podařilo se vám to? Jaká je současná situace?
Ing. Paclík: Prioritami, na které jsem se po nástupu do funkce zaměřil, byly problémové aktivity SST – ekonomická situace svazu a interní komunikace mezi členskými subjekty. Stejně jako v podnikání, tak i v SST všechno začíná a končí ekonomikou. Mým prvořadým úkolem bylo nastavit procesy tak, abychom činnost svazu finančně zvládli. Myslím, že se situace výrazně zlepšila. SST je transparentnější, snažíme se co nejvíce komunikovat s našimi členy a pomáhat jim při řešení jejich problémů. Pravidelně komunikujeme s představenstvem svazu i s jednotlivými členy. Proaktivní komunikace a osobní kontakt s firmami je pro mě velmi důležitý. Naše vazba s nimi je mnohem těsnější, než je tomu u jiných velkých komor nebo profesních svazů. Je to dáno mimo jiné tím, že jsme oborově zaměřený svaz. SST má v současné době 48 členů a dále se rozrůstá. V minulém roce se nám podařilo získat za členy čtyři nové firmy. Chceme pomáhat především v marketingových aktivitách a myslím, že se to daří – máme už konkrétní výsledky. Například na loňské Metalloobrabotce se podařilo vyjednat nákup výstavní plochy pro naše firmy napřímo bez prostředníka, což je užitečné jak pro naše firmy, tak i pro Svaz. V září se v Chicagu koná výstava IMTS, jedna z nejvýznamnějších světových výstavních akcí v oboru strojírenství. Svazovým firmám, které chtějí výstavu navštívit, ale nebudou na ní mít vlastní stánek, poskytne SST prostory svého stánku pro jejich schůzky a jednání. Pokud mám zmínit také to, co se zatím moc nedaří, tak v současnosti vidím jako velký problém získání nových spolupracovníků přímo na SST.
MM: Jak spolupracuje SST s agenturami CzechTrade, CzechInvest a dalšími státními organizacemi na podporu podnikání? Jakou podporu ze strany vlády mají strojírenské firmy? Jaký je váš názor na ekonomickou diplomacii?
Ing. Paclík: Z oblasti státní správy nejvíce spolupracujeme s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Jedná se například o výběr realizátorů oficiálních výstav s podporou státu, společný stánek na Mezinárodním strojírenském veletrhu a společnou tiskovou konferenci v Brně, slavnostní vyhodnocení soutěže programátorů a další akce. Velmi si vážíme pozornosti, kterou pan ministr Jan Mládek věnuje našemu svazu a jeho členům. Spolupracujeme i s výše zmíněnými vládními agenturami. K ekonomické diplomacii: Záleží především na oboru a trzích, na nichž se chce firma ve spolupráci s těmito agenturami etablovat. Např. CzechTrade má poměrně hustou síť kanceláří v mnoha zemích a většinou fundované zástupce, kteří dobře znají místní prostředí. České firmy stále hledají další trhy a vhodnou formu propagace svých výrobků. Jiný přístup vyžaduje propagace spotřebního zboží, se kterým má zkušenosti každý. Propagovat obráběcí stroje však vyžaduje specifické znalosti trhu a průmyslu v konkrétní zemi. Je důležité využít politických kontaktů a šířit dobré jméno našeho průmyslu, který je známý již z doby Rakouska-Uherska a první republiky. Spolupráce s agenturami není jistě alfou a omegou marketingových aktivit svazových firem, ale většinou ji chápou pozitivně a snaží se ji využít.
MM: Děkuji vám za rozhovor a přeji hodně zdaru v pracovním i osobním životě.
Svaz strojírenské technologie je zájmové sdružení, které bylo založeno 22. června 1990. Na jeho počátku bylo 21 organizací z tehdejšího Československa zabývajících se výrobou, výzkumem nebo prodejem obráběcích a tvářecích strojů. V současné době svaz sdružuje 48 významných společností a organizací České republiky a Slovenska. V ČR pokrývají podniky sdružené ve Svazu více než 70 procent produkce obráběcích a tvářecích strojů. Velmi významná je také ostatní výroba v rámci podniků SST, jako jsou dřevoobráběcí stroje, tlakové licí stroje, hydraulická zařízení, kuličkové šrouby a matice, dmychadla, motory, nářadí a nástroje, měřidla. Hlavní činností svazu je posilování image všech jeho členů a propagace jejich výrobního portfolia.
Zdroj SST
PhDr. Iva Ruskovská