Blýská se na lepší časy?

V polovině roku 2020 nebyly odhady vývoje krize zcela jasné. Zda se budeme pohybovat v typu „V“, tedy rychle dolů – rychle nahoru, nebo ve tvaru „U“, kdy vzestup nebude až tak rychlý, nebo v té nejméně optimistické variantě – stagnaci typu „L“. Je začátek roku 2021, a první otázka na Davida Marka logicky směřovala na to, zdali se rýsuje jasnější podoba vývoje krize a na jaký průběh se máme připravit.

D. Marek: Vše bude záviset, jak rychle svět, včetně České republiky, zvládne očkování proti nemoci covid-19. Máme před sebou skvělou vyhlídku v podobě vakcíny, a díky ní se mohou naše životy vrátit do normálního módu. Záleží jen na nás.

Začátek roku 2021 je stále ještě ve znamení ekonomického útlumu. Celá řada odvětví, hlavně v oblasti služeb, zůstává výrazně omezena nebo uzavřena, což se samozřejmě promítne do celkových výsledků ekonomiky. Výborným překvapením je však odolnost zpracovatelského průmyslu, který, na rozdíl od první vlny, druhou prochází vcelku bez úhony a zdá se, že dokáže dobře reagovat i v oblasti zahraniční poptávky. Přibývá zahraničních objednávek, a je to vidět i na produkci a tržbách.

Dopady pandemie nemusí být až tak negativní, jak se mohlo ještě před několika týdny nebo měsíci zdát. Nyní před námi stojí výzva, jak situaci pozitivně uchopit a obrátit ji v náš prospěch směrem k rychlému hospodářskému růstu. Předpokládám, že již v roce 2022 bychom mohli zaznamenat vzestup. Česká republika, jako malá tržní ekonomika, by toho mohla a měla využít.

MM: Celý svět očekával výsledky voleb ve Spojených státech a parametry dohody EU s Velkou Británií. Můžeme s nástupem nové americké administrativy očekávat změnu? Mám na mysli např. Trumpovo zavedení cel, které ovlivnilo mezinárodní obchod. Jaké reálné dopady bude mít nová podoba obchodních podmínek a vztahů EU a Velké Británie? Jak se dotknou exportu českých podniků?

D. Marek: Události na světové politické scéně, jak prezidentské volby v USA, tak brexit, se nás sice dotýkají nepřímo, ale jsou pro fungování naší ekonomiky dost zásadní. V případě nového amerického prezidenta se dá předpokládat otočení kormidla směrem k ekonomické otevřenosti a rozvíjení spolupráce s ostatními zeměmi. Můžeme očekávat uklidnění mezinárodní obchodní scény a postupné odstraňování bariér v zahraničním obchodu. Náš přímý vývoz do Spojených státu není nijak závratný, ale ten nepřímý, skrze subdodávky do jiných zemí, kde je kompletována produkce směřující na americký trh, je velmi důležitý. Takže se nás to opravdu týká a je pro nás pozitivní zprávou, že se USA vrátí zpět k před-trumpovské zahraniční politice.

V případě brexitu bylo sice dosaženo obchodní dohody mezi EU a Spojeným královstvím, ale o žádnou velkou výhru se nejedná. Dohodu na poslední chvíli vnímám jako snahu o minimalizaci ztrát, kterým ani jedna strana neunikne. Podobně jako v případě USA, pro kompletní obraz je potřeba vzít do úvahy nejen přímý vývoz z Česka do Británie, ale také přidanou hodnotu v podobě subdodávek dílů pro zboží směřující do Británie z jiných zemí.

MM: V letošním roce by měla ČR hospodařit se schodkem 320 mld. korun. Ekonom Jan Švejnar se pro HN vyjádřil, že takový schodek, cituji:„…vidím, pakliže se peníze dobře utratí, v pořádku. Úroková míra je oproti historickým číslům nesmírně nízká, takže mluvit o zvýšení dluhu jako velkém problému ve chvíli, kdy si stát může půjčit za nulový úrok, v eurech dokonce za negativní úrok, je scestné“. Hlavní ekonomka Raiffeisen bank Helena Horská takový státní rozpočet, včetně nového daňového nastavení, ostře kritizuje. Tyto dva názory se mi zdají naprosto protichůdné. Jak to z dlouhodobého hlediska vidíte vy?

D. Marek: Souhlasil bych s tím, že současná situace vyžaduje pomoc. Firmy potřebují injekci ze strany fiskální politiky. Celá řada podniků vyčerpala své úspory, a i některé domácnosti na tom nejsou nejlépe. Dva lockdowny zanechaly na české ekonomice těžkou stopu. O čem by tedy měla být fiskální politika pomoci? Státní podpora by se měla chovat proticyklicky a pomáhat ekonomice, když to nejvíce potřebuje, a naopak ji chladit, když se přehřívá. Nyní by vláda neměla šetřit, ale pomoci ekonomice maximálním a nejrychlejším možným způsobem. Tato podpora má však dvě zásadní podmínky. Za prvé peníze budou utraceny smysluplně a půjdou na účelnou podporu ekonomiky. Nebudou to peníze vyhozené za neefektivní projekty. Měli bychom mít jasnou strategii, včetně dopadových analýz a opatření, abychom viděli, jaká opatření ekonomice výrazně pomáhají. Druhou podmínkou je exit strategie. To znamená vědět, jak obrátit kormidlo fiskální politiky k opětovnému poklesu dluhu v relaci k HDP. Obojí trochu postrádám. Nenacházím komplexní analýzu a následnou strategii efektivity. Primárně nejde o jednotlivé dotační programy, ale o strategii, která by zastřešovala celou fiskální politiku tak, abychom věděli, jak a kdy jsme ekonomice pomohli a zda jsme ji mohli pomoci efektivněji, rychleji a více.

MM: Mnoho ekonomů centrálním bankám, včetně ČNB, dlouhodobě vyčítá silnou podporu jednotlivým ekonomikám, např. tisk levných peněz, nízké úroky, ČNB oslabování české koruny. V době krize, kterou nyní procházíme, se k tomu přidávají silná fiskální opatření. Nejsem ekonom, ale z logiky věci pokud sečtu uměle drženou prosperitu před krizí a další navýšenou podporu, nebude takové počínání z dlouhodobého hlediska kontraproduktivní? Má šanci se česká ekonomika posunout k vyšší přidané hodnotě a být více konkurenceschopná?

D. Marek: Problematiku bych rozdělil na dva aspekty. Prvním je měnová politika, která je do značné míry autonomní záležitostí určitého makroekonomického modelu. Na jedné straně rovnice máme ekonomickou situaci a na druhé jsou úrokové sazby a směnný kurz, tedy nástroje, které mohou ovlivnit vývoj ekonomiky a cen. Pokud loni došlo k propadu ekonomiky a začátek letošního roku také přináší ztráty, je zcela na místě způsob, jak zareagovaly měnové podmínky, jako jsou úrokové sazby a kurz. To, že koruna oslabila, je více méně přirozený proces. ČNB do vývoje kurzu nijak nezasahovala. Šlo čistě o tržní záležitost, kdy koruna, která nepatří mezi bezpečné přístavy jako americký dolar, švýcarský frank nebo zlato, oslabila. Počínání kurzu bylo a je do značné míry přirozenou záležitostí, která české ekonomice hrála do karet. Až se situace na zahraničních trzích začne zlepšovat, bude zde výhodnější pozice pro české exportéry v podobě nízkého kurzu. Nízké úrokové sazby, jestliže jde o dočasnou záležitost, mají také své opodstatnění, levné dluhové financování nyní pomáhá firmám přežít a šetřit. ČNB se chová vcelku racionálně a v současné době nevidím v české měnové politice problém.

Druhá záležitost je čerpání dotací. Tato oblast byla vždy komplikovaná. Nastavit dobře systémy dotací je problém nejen na úrovni Česka, ale i celé Evropské unie. Problematika správného dotování spočívá ve vytvoření systému, který bude dohlížet, aby prostředky byly použity efektivně. Například v případě ČR je celá řada projektů, které mechanismem kontroly EU neprošly a musely být vráceny. A to jsou ty zpětné procesy kontroly, které pomáhají nastavit efektivitu dotací, abychom nedávali peníze někomu, kdo je nepotřebuje, a měli dostatek prostředků pro ty, kteří je potřebují.

Přesto chápu, že v situaci, jako je ta současná, kdy je potřeba rychle nastavit masivní podporu firem, které se dostaly do potíží, se může stát, že ne všechny dotace budou poskytnuty vždy maximálně efektivně.

MM: Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD ve svých prognózách z prosince 2020 očekává, že oživení české ekonomiky bude pomalé a že ekonomika dosáhne předkrizové úrovně až ke konci roku 2022. OECD v rámci pravidelného hodnocení české ekonomiky doporučila přesunout zdanění z příjmů na daně z nemovitostí, spotřební a environmentální daně a snížit daňové výhody pro podnikatele. V oblasti podpory investic doporučuje se zaměřit na podporu výzkumu a vývoje, na malé a mladé dynamicky se rozvíjející firmy, přijmout nový stavební zákon, zkrátit čas a počet kroků nezbytných pro zahájení podnikání, podpořit investice usnadňující přechod na nízkoemisní technologie a zvýšit energetickou účinnost. Ke konci roku některé kroky již byly učiněny. Domníváte se, že tato doporučení jsou ta správná a realizovatelná?

D. Marek: Doporučení OCED velmi dobře znám. Jsou jedny z nejlepších a podepsal bych se pod všechny. Nejenom, že jednotlivá opatření jsou správná, ale i důraz na řazení priorit je vhodný. OECD svá doporučení definuje zcela přesně – změnit daňový systém tak, aby byl příznivější pro ekonomickou aktivitu v naší zemi, to znamená změnit daně z příjmu, zaměřit se více na spotřební a environmentální daně a daně z majetku. Zvýšit investiční podporu pro výzkum a vývoj, což je alfou a omegou budoucího hospodářského růstu, stejně tak jako změnit stavební zákon. Všechny tyto kroky by české ekonomice obrovsky pomohly. Doporučení OCED tedy určitě ano. Některá se již začínají objevovat v realitě, ale většina zatím chybí. Vnímám posun ve zvyšování objemu finančních prostředků do výzkumu a vývoje a v daňovém systému. Nejde sice o systémovou změnu, ale o jednotlivé kroky. Vítám, že je zde alespoň nějaký náznak, že se věci dávají do pohybu. V segmentu administrativy a byrokracie se obávám, že ztrácíme čas a neděláme dostatečné kroky.

MM: Celosvětovým trendem se, vedle maximalizace zisku, stává i aspekt udržitelnosti – opatření proti klimatickým změnám, společenská odpovědnost, genderová vyváženost a další společenská a sociální témata. Jak moc tento trend ovlivní byznys?

D. Marek: Domnívám se, že všechny aspekty, které zmiňujete, vycházejí především z osobní odpovědnosti a přístupu každého z nás, konkrétního chování jednotlivce, jako je například třídění odpadu, respektu a ohleduplnosti k přírodě a další. Tyto skutečnosti se pak propisují i do dalších aspektů života, například rozhodování lidí v roli manažerů. Pokud také oni mají cítění společenské odpovědnosti, promyšlený názor na genderové aspekty a další sociální témata, není problém je promítnout do jejich manažerských rozhodnutí a do strategií firem jako celku.

Udržitelný rozvoj však vyžaduje koordinovaný postup vlád celého světa. Jednotlivých cílů bude obtížně dosaženo, pokud napříč celou planetou nebudou probíhat koordinovaná jednání a potřebné kroky.

Osobní odpovědnost jednotlivce a morální společnost jsou nezbytný základ. Vládní strategie a mezinárodní spolupráce představují prostředky k naplnění vizí o udržitelné společnosti.

MM: Děkuji vám za rozhovor.