Kdo za tím vším stojí? Částečně my sami. Zdražili jsme energie, zavalili firmy reportingem a regulacemi, vnutili jim jedinou správnou technologickou e-cestu a teď se soucitně díváme, jak padají na kolena. Nikdo z dotyčných nemůže tvrdit, že o důsledcích nevěděl. Podobně znepokojivě znějí i hlasy z řad samotných dodavatelů. Šéf jedné akvírované firmy veřejně prohlásil, že kdo nebude s Číňany spolupracovat, ztratí dech. Pragmatismus a kapitulace na první dobrou. Je pochopitelné, že dotyčný v nesnázích přijme nabídku, která mu zachrání podnik i živobytí. Ale firma není jen hala a stroje. Jsou to desítky let nasbíraných zkušeností, technologických postupů, vztahů s odběrateli a lidí, kteří vědí, jak se věci opravdu dělají. To je její DNA – a ta se s cenovkou v regálu obchodu nenachází. Dá se ale koupit společně s firmou. Zakladatelé ji budovali po generace, dědicové ji mohou prodat během jednoho odpoledne za jediný podpis. Ale tohle zboží ze slevového letáku nelze vrátit.
Říkám to s vědomím, že Čínu nevnímám jen z novinových titulků. Navštěvuji ji více než dvě desítky let a na vlastní oči vidím, jak dynamicky posouvá své výrobní znalosti, od obráběcích strojů až po komplexní komponenty. Co bylo ještě před nedávnou dobou synonymem pro levnou kopii, je dnes v řadě segmentů rovnocenným soupeřem, který nás dotahuje a čím dále častěji předbíhá. Obdiv k tomuto výkonu je na místě, stejně jako respekt k práci, která za ním stojí. O politickém pozadí mluvit nechci. Přesto ale varuji: země, která takto systematicky buduje technologický náskok a zároveň skupuje naše know-how, to nedělá z rozmaru. Evropa se tak stává pouhou zastávkou na cestě k ovládnutí globální výroby.