Tato varování jsme v různých podobách dostávali roky. Část z těch, kteří seděli v čele profesních svazů a formovali průmyslovou politiku, subdodavatelský model aktivně budovala a hájila. Dotované výrobní prostory napojené na velké automobilky, spolehlivé toky zakázek. Pohodlný svět, dokud fungoval. Ti, kteří na tato rizika upozorňovali – a zazní-li jméno profesora Milana Zeleného, vězte, že to není náhoda – nebyli slyšet. Kdo by přece narušoval zaběhnutý pořádek napříč politickým spektrem, že.
A pak přišla elektromobilita. Náhle se mezi průmyslovými lídry objevili nadšení průkopníci sdílející řidičské zážitky z elektromobilů a s vervou ukazující jedinou správnou cestu. Z naivity svých neznalostí přitom netušili, jaké dopady to přinese subdodavatelskému řetězci. Vzpomínáte, jak zástupci VW a svazoví aktivisté lobbovali za nejpřísnější emisní normy? Dnes tytéž hlasy volají po jejich přepracování. A samotný VW – ta mocná lokomotiva evropského automobilismu – zavírá továrny, posílá domů tisíce lidí a jen díky prodeji škodovek se stále z posledních sil drží nad hladinou. Výsledek jejich lobbingu? Zničené dodavatelské řetězce a generace techniků bez práce. Usazeni v teplých křeslech, ozdobeni tituly, bez studu a bez omluvy. V normálním světě by to vedlo k rezignaci. U nás to vede k dalšímu pozvání do veřejného diskuzního panelu.