Zároveň není možné přehlédnout, že ani náš klíčový průmyslový vzor nemá čisté svědomí. Jestliže jsme Číňanům dali elektromobilní byznys na zlatém podnosu a vyhlásili Green Deal, který se stále více jeví jako Black Deal, nemůžeme se divit, že se Německo průmyslově zmenšuje. A ti, kteří Green Deal nejhlasitěji prosazovali a dnes nejhlasitěji volají po jeho přepracování, stále sedí tam, kde sedí. Se svázanými botami na cizích nohou.
Český průmysl stojí před volbou, kterou nelze donekonečna odkládat. Buď se staneme aktivním hráčem s jasnou průmyslovou strategií, energetickou suverenitou a technicky vzdělanou generací, která rozumí strojům, robotům a AI, nebo zůstaneme subdodavatelem bez vlastní značky, závislým na rozhodnutích, která se dělají jinde. Ve Stuttgartu, v Chicagu, v Pekingu. Ale ne v Praze nebo v Brně.
IMTS i AMB jsou každé dva roky příležitostí k sebereflexi. Podívat se, kde svět je – a kde jsme my. Letos je ta příležitost obzvláště naléhavá. Protože vzdálenost mezi oběma břehy Atlantiku se v průmyslu nemění pomalu. Mění se rychlostí, kterou Evropa dobře zná – jen ji odmítá měřit.