MM Glosa: Z křižovatky na kruháč

30. 04. 2025

Management a řízení, Výzkum, vývoj a inovace, Restart průmyslu

Přidat do záložek

Odstranit záložku

Po registraci (zdarma) a přihlášení bude stránka přidána do záložek

Již třetím rokem je Česko na křižovatce. Profesní spolky si do kabiny automobilu naložily vládu i s premiérem a opět společně vyrážejí na spanilou cestu opředenou světelnými paprsky protínajícími tribuny, kde mohou za úplatu sedět zástupci firem, a být tak součástí této společenské události. Avšak bez volby jakékoliv, natož správné odbočky posádka stále krouží na kruhovém objezdu a všechny možné sjezdy míjí, jako by je neviděla. Za rok pojede znova, pravděpodobně již s jinými pasažéry. A ono je to v důsledku vlastně jedno. Naše garnitura napříč politickým spektrem za souběžného pochlebování zástupců profesních svazů totiž vyniká ve třech věcech.

Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství.

Reklama

Tou první je tvorba strategií všech různých forem a zaměření. Drtivá většina z nich stále vzniká jako povinný závazek vůči čerpání EU fondů, nikoliv z důvodu vlastního přesvědčení potřeby změny. A tak ke strategiím nikdo nepřistupuje zodpovědně a nedohlíží nad jejich implementaci, a hlavně v celé státní správě není nikdo, kdo by kontroloval jejich provázanost napříč sektory a vymáhal jejich plnění. Logicky by to měl být Úřad vlády, jelikož jedna z rolí premiéra je koordinace činnosti vlády. Jenže jsme zase u krátkodobého pohledu politiků na svět. Přínosy efektivních kroků bychom viděli za 10 let, ale kritika v médiích a od opozice za tvorbu nového týmu přichází neprodleně a bere voličské preference. A tak se posádka tváří jakoby nic a kochá se pohledem z okénka onoho automobilu kroužícího po kruhovém objezdu.

Kromě strategií jsme skutečnými přeborníky v zakládání aliancí. To je totiž vyšší level za více bodů. Ve velké slávě si vzájemně plácáme po ramenou a skládáme si komplimenty, jak jsme dobří a jak nás tyto naše činy vystřelí do první desítky zemí. Ale ono si stačí koupit letenku a třeba z Pacova se vypravit směr Asie – Čína, Tchaj-wan, Japonsko, Korea, Singapur, ale i do Polska… a rychle se z opojení probereme. Pokud tedy chceme a máme oči otevřeny.

A za třetí si neodpustím výtku směrem k veřejnému prostoru plného samozvaných onanistů, kteří se trumfují v papouškování příčin současného stavu, do kterého se naše ekonomika dostala, a toho, kdo všechno za to nese vinu. Nedávní propagátoři levné pracovní síly, globálních firem a subdodavatelského systému fungování na tento negativní aspekt nyní poukazují a dávají mu za vinu současný stav. Ti samí, které jsme v čele s ekonomem profesorem Zeleným na toto riziko po dlouhá léta upozorňovali. Nyní již dotyční nemohou být slepí k tomu, že se ekonomika dávno vyčerpala a je třeba ji transformovat. Ale realizaci konkrétních kroků od nich nechtějme. Volíme si do vedení svých svazů, univerzit a institucí pasivní lidi, kteří budou nadále šlapat ve stejné brázdě, i když ji zaplavuje voda. A kdo přijde s návrhy změn, s konceptem restrukturalizace, jako se tomu běžně děje v komerčních společnostech, je nařčen ze střetu zájmů. Existuje totiž obava, že by dotyční museli začít společně pracovat na změnách. Práce bolí, kdežto filozofické diskuze a selfíčka na sítích nikoliv.

Jsme opět u mentality českého občana, a to ať se bavíme o politicích, nebo najatých manažerech. Ve čtyřletém volebním období politiků nebo v ročních či dvouletých kontraktech manažerů není nikdo z nich motivován k razantním změnám a skutečné transformaci, o které se na všech těch fórech hovoří. Její plody se totiž začnou sklízet mnohem později, kdy oni již na výsluní s největší pravděpodobností nebudou. A tak politici místo reforem navrhují drobné změny a manažeři se soustředí na krátkodobou maximalizaci zisků s tvrdým ořezáním nákladů, protože od toho je odvislé jejich hodnocení a bonusy.

„Vymísťováním výroby“ z Evropy jsme se dostali do totální závislosti na světové produkci. Více než 90 % surovin se do Evropy dováží z Číny a Indie, nejsme schopni vyrobit penicilin či jiná antibiotika. Ale donekonečna analyzujeme problémy a vítězoslavně hlásáme do veřejného prostoru, jak jsme dokázali rozpoznat příčiny a popsat současný stav. Cítím, že nastal čas napsat několik nových strategií a založit další aliance, které nám v teoretické rovině napomůžou na cestě k potřebné transformační změně. Uf. Jsem v oboru 28 let, a během té doby jsem byl přítomen stovkám zbytečných hodin diskuzí nad stále se opakujícími tématy. Čas, který v USA a Číně využili smysluplněji a produktivněji.

Buďte zdrávi na těle i na duchu, a přesto přese všechno si i nadále uchovávejme naději, že nakonec zdravý rozum zvítězí a my na kruháči mineme slepé sjezdy a odbočíme na správný výjezd.

Management a řízení Strukturální fondy EU Exportní příležitosti Restart průmyslu Inovace

Vydání #5

Květen 2025

Řezné nástroje pro efektivní výrobu

Kód článku: 250544

Datum: 30. 04. 2025

Rubrika: Redakce / Názory

Autor: Roman Dvořák

Firmy

Související články

Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.