Témata
Zdroj: archiv genpor. Vlčka

Bezpečnost není administrativa. Je to podmínka přežití

Genpor. Ing. Vladimír Vlček, Ph.D., MBA, zasvětil přes 40 let profesionální hasičině. Jako generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR velí sboru čítajícímu přes 92 000 hasičů, z čehož je zhruba 12 000 profesionálů a přibližně 80 000 dobrovolníků v obcích i podnicích. V otevíracím rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum ale nepřichází jako ten, kdo hasí – přichází jako ten, kdo varuje. Moderní průmysl nasazuje lithiové baterie, vodík, lasery a aditivní výrobu. Každá z těchto technologií přináší jiný typ rizika. A systém požární ochrany za těmito změnami zaostává. Podle generála Vlčka to není problém hasičů. Je to problém manažerů, kteří si myslí, že bezpečnost je administrativa.

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Reklama

Jen 5 % všech požárů tvoří ty průmyslové, přesto způsobují 40 % přímých škod. Ročně jde o zhruba dvě miliardy korun – a to je jen to, co lze vyčíslit. Generální ředitel Vladimír Vlček pojmenovává příčiny bez vytáček: nevyhovující stavební stav, nefunkční požárně bezpečnostní zařízení, firemní kultura, kde bezpečnost není priorita, dokud nehoří. A zároveň varuje před novými riziky, která tradiční předpisy ještě nepokrývají – od hromadných úložišť lithiových baterií přes autonomní sklady bez lidské obsluhy až po vodíkovou infrastrukturu. Jako systémové řešení navrhuje něco, co politická reprezentace zatím odmítá: povinné pojištění nemovitostí.

Následující textová podoba rozhovoru je redakčně upravenou verzí živého rozhovoru. Jeho plnou verzi přináší podcastová relace MM Spektrum Podcast, kterou naleznete ve svých oblíbených podcastových aplikací, nebo si ji můžete přímo spustit v níže umístěném přehrávači.


Průmyslový provoz jako riziko

MM: Pane generále, vaše kontroly v průmyslových provozech opakovaně odhalují závažné nedostatky. Kde firmy selhávají nejvíc? Je to v technickém zabezpečení, nebo v tom, že manažeři vnímají bezpečnost jen jako nutné administrativní zlo?

V. Vlček: Vaše úvodní otázka míří k samotnému jádru naší dozorové činnosti. HZS ČR ročně vykoná v průmyslových podnicích více než 2 000 kontrol – to je zhruba čtvrtina všech kontrol, které provádíme, a odpovídá to výši požárního rizika, jež je v průmyslu podstatně vyšší než kdekoliv jinde. Pokud se podívám na nejčastější nedostatky, které zjišťujeme, je to především nesoulad účelu užívání stavby s požárně bezpečnostním řešením. Stavba byla zkolaudována pro jiný provoz, než se reálně využívá. U starších objektů někdy kolaudační rozhodnutí zcela chybí. Velmi časté je také to, že sice jsou instalována požárně bezpečnostní zařízení – elektrická požární signalizace, sprinklery, zařízení pro odvod tepla a kouře – ale tato zařízení nejsou provozuschopná. Pak samozřejmě výsledek v případě požáru odpovídá takovémuto stavu. K tomu se přidávají nepovolené stavební úpravy, nedodržení odstupových vzdáleností a chybějící nebo neaktuální dokumentace požární ochrany.

Genpor. Ing. Vladimír Vlček, Ph.D., MBA,
je od roku 2021 generálním ředitelem Hasičského záchranného sboru ČR. K profesionálním hasičům nastoupil v roce 1984 a za čtyři dekády prošel všemi úrovněmi velení – od hasičského útvaru přes ředitelství HZS Moravskoslezského kraje až po nejvyšší funkci ve sboru. Byl prezidentem České asociace hasičských důstojníků, je vysokoškolským pedagogem a nositelem státního vyznamenání. V čele sboru čítajícího přes 92 000 příslušníků a dobrovolných hasičů zodpovídá za systém, který ročně zasahuje u více než 167 000 mimořádných událostí. Jako velitel záchranných týmů EU se účastnil humanitárních misí po zemětřesení v Japonsku, Jordánsku, Namibii a Tádžikistánu. Je klíčovým hlasem v debatě o odolnosti státu, implementaci evropské legislativy týkající se ochrany kritických subjektů a transformaci požární ochrany pro éru Průmyslu 4.0.
(Zdroj: archiv genpor. Vlčka)

MM: Velký požár často znamená definitivní konec firmy. Proč tedy mnoho podniků začne požární ochranu řešit důsledně až „po bitvě“, kdy už sčítají miliony v sutinách?

V. Vlček: To byste se měl optat spíše majitelů firem. My ty následky vidíme z první ruky. Nejčastějšími příčinami průmyslových požárů jsou nedbalost a technické závady. Měli jsme nedávno velký požár v Semilech, třetí stupeň poplachu, předběžný odhad škody přesahuje 300 milionů korun. Požár vznikl pravděpodobně při svařování a rozšířil se na celý objekt, protože ten byl projektován jako jeden požární úsek. K němu přiléhala administrativní budova, která byla taktéž zasažena. Taková událost pak de facto znamená, že firma může skončit ze dne na den – a to není jen ekonomická ztráta, ale i ztráta pracovních míst, dodavatelských vztahů, let budované reputace.

„Průmyslové požáry tvoří jen jednu dvacetinu všech požárů, ale způsobují 40 % přímých škod. Ročně jde o zhruba 2 miliardy korun.“

MM: Jaký je zásadní rozdíl mezi firmou, která bezpečnost skutečně řídí, a tou, která pouze formálně plní předpisy?

V. Vlček: Jsem přesvědčen, že to, jak firma vypadá, už samo o sobě říká hodně o úrovni její bezpečnosti. Důležité je podívat se na to, jak jsou lidé skutečně připraveni na vznik požáru – a nakolik se tato opatření procvičují. Jedna věc je, když někdo povinně absolvuje školení. Druhá věc je, jakým způsobem jsou tyto záležitosti aplikovány v každodenním provozu. A to nezávisí jen na vrcholovém managementu. Závisí to na mistrovi, na každém člověku na pracovišti. Právě tato kultura pak rozhoduje v okamžiku skutečné události – jak probíhá evakuace, jak rychle se zabrání šíření požáru, jak se pracovníci zachovají v době, než přijede hasičská jednotka. To jsou hlavní atributy, které ve finále určují, zda požár zachvátí celou výrobní halu, nebo zůstane lokalizovaný.

„Jen 20 % subjektů kritické infrastruktury má zajištěnu nouzovou energii. Skutečná odolnost začíná u vlastní záložní zásuvky, ne u spoléhání se na stát.“

MM: Kdybyste měl pět minut na prohlídku fabriky, na co se podíváte jako první, abyste odhadl úroveň její skutečné požární kultury?

V. Vlček: Aplikuji stejný princip, který používám u hasičů. Postavím se do hasičské garáže, otočím se o 360 stupňů a zpravidla je mi okamžitě jasné, jak si sbor vede – jak vypadá čistota, jak vypadají vozidla, jak jsou organizovány prostory. Totéž platí v průmyslovém podniku. Jsou provozy, které skutečně dbají na dodržování bezpečnostních zásad do důsledku, a jsou provozy, kde na oko nosí ochranné pomůcky a na oko se chovají správně, ale v koutě najdete improvizované odpočívárny, kde se přes zákaz kouří. Když si manažer – a nemluvím jen o vrcholovém, ale o celém průřezu manažerské struktury – projde opravdovýma očima své pracoviště, okamžitě mu je jasné, jestli je situace v pořádku, nebo není.

Reklama
Reklama
Reklama

Nové technologie – nová rizika

MM: Lithiové baterie, vodík, lasery, aditivní výroba – průmysl se mění bleskově. Jak rychle za těmito změnami dokáže jít výcvik hasičů a aktualizace předpisů?

V. Vlček: Musíme si otevřeně přiznat, že průmysl je v mnoha případech rychlejší než legislativa. Technologické změny pro nás znamenají dvě věci. Za prvé – přizpůsobit zásahovou činnost, naučit hasiče porozumět těmto technologiím a jejich rizikovým profilům. Za druhé – a to je možná ještě složitější – oblast prevence. Právě zde narážíme na největší mezery. Dobrým příkladem je elektromobilita. Tři až čtyři roky se velmi intenzivně snažíme prosadit změnu požárních předpisů pro hromadné garáže, kde se nabíjejí elektromobily, protože nejčastější příčiny požárů vznikají právě při nabíjení. Ale nebyli jsme schopni se dohodnout s dalšími resorty na opatřeních – je tam snaha požární ochranu minimalizovat. A pak když se stane velký průšvih, prvním argumentem je, že to hasiči schválili. V prevenci tak trochu chytáme kočku za ocas. To je také jeden z důvodů, proč velmi aktivně vstupujeme do přípravy nového stavebního zákona.

Technologie a prevence v akci. Hasičský záchranný sbor ČR dnes využívá špičkovou techniku pro detekci a zdolávání průmyslových požárů, od dronů s termokamerami až po speciální kontejnery pro hašení elektromobilů. Nicméně jak zdůrazňuje generál Vlček, technika je jen částí úspěchu. Vyšetřovatelé příčin požárů následně v troskách hal hledají odpovědi na to, jak zabránit škodám, které v průmyslu tvoří 40 % celkových požárních ztrát v ČR. Důraz je kladen na integraci požárně bezpečnostních zařízení přímo do technologických celků automatizovaných provozů. (Foto: Jan Kostík)

MM: Požár lithiových baterií je tedy úplně jiná kategorie problému než běžný požár. Co by si měl ředitel výroby uvědomit, než takovou technologii, například jako úložiště pro vyrobenou elektrickou energii z FVE, nasadí?

V. Vlček: V první řadě je třeba si uvědomit, že požár bateriového paku není standardní požár. Je to chemický proces. Šíří se z článku na článek a může trvat hodiny i dny. Proto dnes doporučení pro tento druh požáru elektromobilu zní jednoduše: celé vozidlo ponořit do nádoby s vodou – a ne na hodiny, ale mnohdy na dny. Naprosto zásadní je vědět, že baterie může znovu vzplanout i po formálním uhašení. Máme testy, máme reálné případy, které to potvrzují. Dalším faktorem je vývin toxických plynů – zejména fluorovodíku a dalších toxických produktů. Teploty při hoření bateriového paku v případě řetězové reakce se blíží teplotám svařování. Z toho pak vyplývají konkrétní požadavky: oddělení požárními úseky, dostatečná detekce, zdroj vody pro hašení, zpracované krizové plány. Ředitel firmy, který integruje tuto technologii, musí s tímto rizikovým profilem pracovat od prvního dne projektu – ne až tehdy, když hasiči přijdou na kontrolu.

„Povinné pojištění nemovitostí by kultivovalo bezpečnost v Česku víc než jakákoliv nová vyhláška. Pokud majetek nejde pojistit, je něco v základu špatně.“

MM: Průmysl 4.0 přináší autonomní provozy bez lidí. Co to znamená pro požadavky na pasivní požární ochranu budov a vaše zásahové scénáře?

V. Vlček: Ideální stav je takový, že úroveň požárně bezpečnostního řešení stavby je v autonomním provozu nastavena tak, aby v případě mimořádné události došlo k hašení téměř bez zásahu lidské ruky – protože ta tam logicky není. To konkrétně znamená, že elektrická požární signalizace, stabilní hasicí zařízení a zařízení pro odvod tepla a kouře musí být nezbytnou součástí celého systému, nikoli volitelnou položkou. Druhý problém je včasná informace a její spolehlivost. S rostoucím objemem elektrické požární signalizace připojené na naše pulty roste i podíl falešných poplachů – a to má reálný dopad. Když k nám přijde poplach, který nevyhodnotíme jako skutečný požár a nepošleme jednotku, a požár se mezitím rozvine do pokročilé fáze, tak pak přijíždíme do situace, kdy vzhledem ke konstrukci dnešních technologických hal může shořet celá hala, pokud je projektována jako jeden požární úsek. Včasná a spolehlivá informace je proto pro autonomní provozy naprosto zásadní.

„Požár lithiové baterie není hoření, je to chemický proces s teplotami blízkými svařování. Vodu potřebujeme na dny ochlazování, ne na uhašení vteřinovým zásahem.“

MM: Kde vidíte největší mezeru mezi rychlostí zavádění technologií a schopností systému požární ochrany reagovat?

V. Vlček: Nejde jen o bateriová úložiště. Máme vodíkovou infrastrukturu, autonomní logistické sklady dosahující extrémních výšek, technologie, které ještě před několika lety v průmyslu neexistovaly. Hodně nám pomáhají zkušenosti ze zahraničí – v rámci EU i odborných mezinárodních asociací sledujeme, jak se k těmto rizikům přistupuje jinde. Problém je, že základní úroveň požární bezpečnosti je v některých státech výrazně vyšší než u nás. Co my dnes prosazujeme jako novinku – například povinné stabilní hasicí zařízení nebo elektrická požární signalizace v určitých typech objektů – je v mnoha zemích dávno standard. Druhou cestou jsou pilotní projekty a jejich vyhodnocení. Ale klíčové je, že HZS musí být zapojen do přípravy projektu od začátku, nikoli až ve chvíli, kdy se hotový projekt předá na stůl a čeká se na razítko. Tam se dají zachytit rizika, která pak v provozní fázi stojí firmy mnohem víc.

Odolnost firmy a kritická infrastruktura

MM: Kde podle vás leží hranice odpovědnosti firmy za vlastní odolnost a kde začíná role státu? Mají v tom dnes firmy jasno?

V. Vlček: Jsem přesvědčen, že nikoliv. Odolnost – rezilience – je dnes slovo, které se skloňuje celosvětově, a to i v kontextu geopolitické situace. Ale představa, co ta odolnost vlastně znamená, je u různých subjektů naprosto odlišná. Typickou chybou je, když management podniku například počítá s tím, že distribuční síť přivádějící elektrickou energii bude stoprocentně fungovat. Přesně tady leží ta hranice. Je třeba počítat s tím, že k výpadkům dochází. Říkám to opakovaně a vidím to jako jednu z největších slabin: pouze řádově 20 % subjektů kritické infrastruktury zodpovědných za chod státu má zajištěny nouzové dodávky elektrické energie. Zbytek nikoliv. Viděli jsme to při částečném blackoutu v polovině loňského roku, který postihl několik krajů na severu Čech – výpadek energie okamžitě znamená, že přestanou fungovat mobily, komunikace, nelze informovat lidi. Kontext je podstatně širší, než se zdá. Z mého pohledu začíná skutečná odolnost firmy tam, když je schopna v případě výpadku elektrické energie zabezpečit nezbytné provozní činnosti. To je alfa a omega – a od toho se pak odvíjí vše ostatní: náhradní dodávky plynu, vody, komunikace, povolávání potřebných expertů na řešení technologických výpadků.

Rezilience a kritická infrastruktura. „Odolnost firmy začíná u toho, aby byla schopna zabezpečit v případě výpadku elektrické energie ty nezbytné činnosti, které potřebuje. To je alfa a omega,“ říká generál Vlček. Hasiči mj. absolvují cvičení zaměřená na zvládání blackoutů. Právě včasná krizová komunikace a energetická soběstačnost jsou faktory, které rozhodují o tom, zda podnik přežije systémový výpadek nebo rozsáhlou havárii na železnici. (Foto: Michal Fanta)

MM: Česká republika implementuje evropskou legislativu o kritické infrastruktuře. Co to konkrétně přinese průmyslovým firmám – nové náklady, nebo i nové příležitosti?

V. Vlček: Jsem přesvědčen, že primárně příležitosti. Česká republika implementuje evropskou směrnici o odolnosti kritické infrastruktury a ten systém je postaven na zajímavém principu – nestanovuje primárně seznam prvků, ale pracuje se subjekty. Každý subjekt si musí sám vyhodnotit, zda do kategorie kritické infrastruktury patří, a to podle odvětvových kritérií stanovených ministerstvy. Přináší to konkrétní povinnosti, mimo jiné mít manažera kritické infrastruktury. Ale přináší to i záležitosti, které jednoznačně hovoří ve prospěch bezpečnosti firmy – pravidelné testy, ověřování skutečné úrovně bezpečnosti, krizová cvičení. A právě to je ten rozdíl mezi firmou, která odolnost deklaruje, a firmou, která ji skutečně má. Mám na mysli ověřování a cvičení. Plán krizové komunikace, který nikdy nebyl otestován, není plán – je to přání.

MM: Kdybyste mohl zásadně změnit jedno systémové nastavení v oblasti požární ochrany průmyslu, které by to bylo?

V. Vlček: Podíval bych se na základní úroveň zabezpečení těmi prvky, které jsou zásadní pro to, aby byl požár co nejdříve detekován a co nejdříve lokalizován – elektrická požární signalizace a stabilní hasicí zařízení. Ano, jsou to náklady. Kolikrát slýchám, že hasiči jsou horší než hygiena, že jdou proti výstavbě a vymýšlejí obstrukce. Není to tak. Co chceme zabezpečit, jsou tři věci: bezpečný únik osob, účinný požární zásah a ochrana okolních objektů a osob. Z toho pak vychází statistika, která mluví jasně: průmyslové požáry tvoří jen jednu dvacetinu z celkového počtu 20 tisíc požárů, ale způsobují 40 % přímých škod – ročně jde o zhruba 2 miliardy korun z celkových 5 miliard. A proto jsem přesvědčen, že tak jako máme povinné pojištění vozidel, mělo by existovat povinné pojištění nemovitostí. Donutilo by to majitele změnit přístup k požární bezpečnosti a donutilo by to pojišťovny pojistit i majetek, který dnes označují za nepojistitelný, jako například v záplavových územích. Je to ale záležitost politické vůle – a zatím jsem tuto myšlenku otevřel na různých politických úrovních vždy s podobným výsledkem: říkají, že by to byla nepřímá daň a „buzerace“. Já to tak nevnímám.

Reklama

Manažer v uniformě

MM: Čtyřicet let v profesi, kde chyba znamená ztrátu života. Co vás to naučilo o rozhodování pod tlakem a co z toho využíváte jako špičkový manažer?

V. Vlček: Rozhodování pod tlakem nemá jen negativní aspekty. Má i pozitivní. Když je člověk na takovou situaci připraven, všechny buňky v těle se mu aktivují. Zásadní rozhodnutí musí přijít v řádu desítek sekund, maximálně do minuty – a tato rozhodnutí pak ovlivní celý průběh události. Je důležité si to uvědomit i při vzdělávání nových vedoucích pracovníků. Škola dává teoretický základ, ale z toho základu si musíte vyzobat to, co je rozhodující pro správné rozhodnutí ve správnou chvíli. A pak jsou situace, které vyžadují neortodoxní přístup. Takový případ byl nedávno na železnici – v 15 vagónech hořelo více než tisíc tun benzenu. V této situaci musíte využít systém kooperativního řízení, spolupracovat s kolegy přímo na místě, hledat optimální cestu v čase. A za mnohým takovým rozhodnutím jsou zkušenosti. Jinak k tomu přistupuje člověk, který je ve velitelské funkci tři roky, jinak ten, který má za sebou stovky podobných událostí, a dokáže aplikovat i zahraniční zkušenosti.

MM: Prošel jste si všemi úrovněmi velení. Jak se v takto hierarchizovaném sboru buduje moderní leadership?

V. Vlček: Myslím si, že zde jako společnost trochu pokulháváme za tím, kde bychom mohli být – a nemluvím jen o hasičích. Byl jsem na konferenci, v rámci níž se mě jeden z řečníků přímo zeptal, co v České republice nejvíce chybí. Moje odpověď tehdy byla: leadership. Ten se musí budovat postupně. Velmi složitá situace nastane, když přijde člověk, který je sice vzdělaný, má zkušenosti ze zahraničí, ale přeskočil několik vývojových etap. Dostane se na určitou úroveň, ale chybí mu základ. Pak jsou dvě možnosti: buď je spokojený sám se sebou a přesvědčený, že je nejlepší – a to je cesta do pekel. Nebo naopak si musí doplnit praxi, vrátit se k tomu, co mu schází. Proto také v rámci Hasičského záchranného sboru zapojujeme i nejvyšší management do přímé činnosti – ať už u velkých mimořádných událostí, nebo v rámci požární prevence a vyšetřování příčin požárů. Je to zpětná vazba. Systém je dobrý jen tehdy, pokud to potvrzuje realita – a ne jen papírová struktura.

„Leadership se nedá naučit jen z knihy. U hasičů se pozná dobrý velitel tak, že se v garáži otočí o 360 stupňů a ví, jak sbor funguje. V průmyslu to platí stejně.“

MM: Ředitel průmyslového podniku si právě dočetl tento rozhovor. Co má udělat jako první – nejlépe ještě dnes?

V. Vlček: Doporučení jsou vždy složitá, ale zde bych byl konkrétní. Bez jakéhokoliv předchozího ohlášení projít si svůj podnik a podívat se na něj reálnýma očima z druhé strany. Jak by se v podniku pohyboval, jak by reagoval člověk, který tam je v okamžiku skutečného požáru? Co funguje? Co nefunguje? Kde jsou slabá místa? A od toho pak odvíjet konkrétní kroky – cvičení, aktualizaci dokumentace, prověření provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení. Prvním krokem je ale ten pohled. Bez něj se nic nezmění.

MM: Pane generále, děkuji vám za otevřený a podnětný rozhovor.


Klíčem k úspěchu je odvaha jít na globální trh s vlastní kůží a produktem

Pavel Diviš je mužem více světů – precizní strojařiny a vysoké byznysové diplomacie. Jako majitel společnosti TGS, předseda Česko-taiwanské obchodní komory a zároveň ambasador Druhé ekonomické transformace vidí trhliny v tradičním modelu českého průmyslu jasněji než většina ostatních. V otevíracím rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum mluví otevřeně o tom, proč se z „dílny Evropy“ musí stát sebevědomá mozkovna s vlastním výrobkem, v čem nás brzdí evropská ideologie, proč je pro budoucnost našich technologií zajímavé partnerství s asijskými tygry a v čem by mohla být spolupráce s nimi přínosná.

Vydání #5
Kód článku: 260520
Datum: 29. 04. 2026
Rubrika: Redakce / Rozhovor
Seriál
Firmy
Související články
Strategické řízení společnosti ve věku turbulence

Transformace v 90. letech 20. století způsobila, že je v České republice žalostně málo výrobců finálních produktů. Naše ekonomika bohužel oslabuje, příčinou není jen covid a další nepříznivé okolnosti, je to i důsledek politického neumětelství. Nicméně, existuje pár společností, které nás utvrzují v tom, že i v dnešním globalizovaném světě se české výrobky mohou na mezinárodních trzích excelentně prosadit. Vyžaduje to však využití tvůrčího potenciálu obyvatel, nové nápady. Politických inovačních strategií jsou desítky, zpravidla však, tak jak je v Česku obvyklé, jsou často nanejvýš dobrým politickým marketingovým trikem.

Inovace bez implementace je halucinace

S transformačním manažerem Liborem Witasskem jsme se při rozhovoru setkali v jeho opavské výrobní firmě Strojcar, kterou mj. používá jako laboratoř svých inovačních počinů, jež následně v roli manažerského konzultanta a interim manažera navrhuje globálním firmám na cestě jejich transformace. Hovořili jsme o naší strukturálně nemocné ekonomice s převahou výroby s nízkou přidanou hodnotou, o příležitostech, které nám přináší Green Deal, o stavu německé ekonomiky, a samozřejmě o budoucnosti českého průmyslu.

Žijeme na dluh dalších generací

Petr Novák aktuálně zastává pozici Director of Automotive Operations ve společnosti JTEKT European Operations. Je zodpovědný za devět výrobních závodů ve Francii, Belgii, ČR, Anglii a Maroku. Obrat této divize čítající 4 000 zaměstnanců představuje 1, 2 miliardy eur.

Související články
Deset zastavení s JK: 3P - Pozoruj/Pochop/Podnikej

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Deset zastavení s JK: Síťování

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Deset zastavení s JK:
Lokální výroba

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Život českých značek: potravinářství

V seriálu o českých značkách tentokrát nahlédneme do světa potravinářství, konkrétně do Plzeňského Prazdroje. O logistice, bohaté historii i ambiciózní budoucnosti jednoho z nejznámějších českých pivovarů jsme hovořili s Tomášem Sedláčkem, manažerem skladování Plzeňského Prazdroje CZ/SK.

EMO 2025: Inovace, AI a cesta k udržitelné výrobě

Ve dnech 22. až 26. září 2025 se po dvou letech v německém Hannoveru konal další ročník veletrhu EMO, přední světové exhibice výrobních technologií, která letos oslavila své 50. výročí. Pod mottem „Innovate Manufacturing“ veletrh představil celý hodnotový řetězec obrábění kovů, zahrnující obráběcí stroje, výrobní systémy, aditivní procesy, přesné nástroje a automatizaci. S účastí 80 000 odborných návštěvníků z celého světa poskytlo EMO důležité inovační impulzy pro posílení konkurenceschopnosti v globálním průmyslu.

CIMT a Čína v roce 2025

Předpokládám, že výstava CIMT je čtenářům MM Průmyslového spektra důvěrně známa. Vždyť o ní bylo napsáno v tištěné i elektronické podobě mnohé a mnohokrát. Avšak nikdy se nejednalo o kontext největší výstavy věnované obráběcím strojům na světě. Takový totiž byl letošní ročník. Tento text doplňuje a zároveň zakončuje sérii reportážních vstupů přímo z místa výstavy, které byly publikovány na redakčním webu.

CIMT a Čína v roce 2023

Počínaje Velikonočním pondělím se v Pekingu, téměř tradičně v tomto čase, po pět dnů konal další ročník veletrhu výrobních strojů CIMT 2023. Pro cizince byla poslední výstava jednoduše dostupná na jaře roku 2019. Od ledna 2020 se přestalo do Číny létat a události nabraly nečekaný spád. V tomto krátkém textu se podíváme na výstavu i před brány výstaviště.

Fórum výrobních průmyslníků

Dnešní téma anketní otázky se týká oblasti procesů neustálého zlepšování, které zvyšuje efektivitu činností a samozřejmě - finanční úspory. Jakým způsobem jsou vaši zaměstnanci do těchto procesů (např. podávání zlepšovacích návrhů) přizváni a jak na dosaženém výsledku participují?

Energetická náročnost obráběcích strojů: Část 3. Inteligentní technologie

Globální oteplování se stalo velmi diskutovaným tématem. I když bylo provedeno mnoho vědeckých studií a  napsáno neméně vědeckých článků, dosud se odborná komunita nesjednotila v celkovém názoru na globální změny klimatu. Smyslem předkládané trilogie článků není rozklíčovat současný stav a doporučit řešení, ale z pohledu konstrukce a provozu výrobních zařízení představit řešení firem, které primárně nehledí na byznys, ale na budoucnost naší planety.

Budoucnost české výroby

Česká výroba prochází složitým obdobím. Naši výrobci musí každý den řešit složité úkoly a problémy, za které si z části ani nemohou. Doba už je taková, je potřeba se jí ale postavit čelem.

Pod dvou letech opět na EMO do Hannoveru

Od 16. do 21. září 2019 se uskuteční 22. ročník největšího světového veletrhu zpracování kovů EMO. Megaakce se koná opět v Německu, které je po Číně a USA třetím největším trhem obráběcích strojů na světě. Veletrhu se účastní téměř 2 100 vystavovatelů ze 47 zemí světa. Z České republiky se očekává účast 28 firem na ploše necelých 1 700 m2. Na minulý veletrh v roce 2017 přijelo do Hannoveru z České republiky přes 2 200 odborníků.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit