Témata
Foto: archiv Ľubomíra Šooše

Role technické univerzity
v udržitelné společnosti:
Prof. Ľubomír Šooš, STU v Bratislavě

Smyslem série této řady podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult, kteří dávají nahlédnout do své denní operativy, o dílčí realizaci dlouhodobé strategie a jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti. V tomto díle je naším hostem profesor Ľubomír Šooš, děkan Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

Tento článek je součástí seriálu:
Role technické univerzity v udržitelné společnosti
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Dana Dvořáková

Jednatelka a spolumajitelka vydavatelství MM publishing. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze pracovala v oblasti financování zahraničního obchodu na centrále Creditanstalt, později HVB Bank v Praze. V roce 2004 společně s manželem Romanem Dvořákem zakládá rodinnou firmu MM publishing, kde zodpovídá především za oblast financí a HR. 

Reklama
Následující výstup přináší pouze stručný přepis rozhovoru, komplexní pohled získáte poslechem aktuálního dílu podcastu.



MM: Jak náročné je vést fakultu?

Ľ. Šooš: Vést fakultu v dnešní době není lehké. Jde o symbiózu tří prvků, tedy školy, vlády, resp. ministerstva, a všeobecné situace ve společnosti. Slovenská technická univerzita za poslední dva roky prošla velmi těžkým obdobím, které nakonec vyvrcholilo odvoláním pana rektora. Následovaly nové volby, velmi tvrdé střety Akademického senátu a Správní rady, čímž univerzita dosti utrpěla. Pokud jde o vládu, některé její kroky pokládám za nekorektní a nepřispívají ke zvyšování kvality vysokých škol. Covid nebo válka na Ukrajině představují těžké rány pro společnost i školství a máme co dělat, abychom se s tím dokázali reálně vyrovnat.

MM: Co vás stojí nejvíce úsilí, a co naopak vám přináší nejvíce radosti a uspokojení?

Ľ. Šooš: Nejvíce úsilí mě stojí boj s lidskou hloupostí. Online meetingy v souvislosti s covidem nikdy nenahradí prezenční formu a ti pohodlnější lidé si velmi rychle zvykli na výhody tohoto způsobu komunikace. Dalším problémem jsou finance, kterých je na vysoké školy stále méně a méně. Ministerstvo školství navrhuje na příští tři roky snížení dotačních prostředků ročně o 27,5 milionu euro, přičemž rostou náklady na energie či provoz. V některých případech je to boj o přežití.

Na druhé straně jsem velmi hrdý, když při návštěvách firem a organizací vidím převážně inženýry z naší fakulty. Velmi mě těší, když se naši absolventi hlásí ke své alma mater a jsou pyšní na vzdělání, které u nás získali.

MM: Proč jste si za svoji profesi zvolil akademické prostředí, a nikoliv praxi?

Ľ. Šooš: Nejprve jsem se vyučil a na vysokou školu jsem šel proto, neboť jsem chtěl být s kapelou, které jsem byl součástí. Všichni její členové šli studovat, proto jsem si dodělal průmyslovku, a následně pokračoval studiem také na vysoké škole. Přiznávám, že jsem nebyl dobrý student, a to jak na základní, tak i střední škole. Na vysoké se to však změnilo, a nakonec jsem jako jediný z kapely u studia zůstal. Současně jsem založil firmu a získané praktické zkušenosti jsem uplatnil během čtyř let úspěšně fungující firmy. Teprve v roce 2007, kdy jsem přijal kandidaturu na děkana Strojnické fakulty, jsem firmu utlumil a do jejího fungování zapojil manželku, abych se mohl naplno věnovat fakultě.

Prof. Ing. Ľubomír Šooš, PhD.
Děkan Strojnické fakulty,
Slovenská technická univerzita v Bratislavě

Lubomír Šooš pochází z Ružomberku, kde se v roce 1977 vyučil provozním zámečníkem a o dva roky později zde ukončil Střední průmyslovou školu. V roce 1984 se stal inženýrem v oboru Stroje a zařízení pro strojírenskou výrobu na Strojnické fakultě v Bratislavě, o 10 let později se ve stejném oboru zde habilitoval. V roce 2009 byl pak jmenován profesorem v oboru Výrobní stroje a zařízení. Jeho profesní specializací jsou primárně konstrukční uzly výrobních strojů a problematika odpadového hospodářství. Je viceprezidentem Svazu automobilového průmyslu Slovenské republiky a Svazu strojírenského průmyslu Slovenské republiky. V roce 2017 obdržel ocenění Inovátor roku. Profesor Šooš nyní zastává již čtvrté funkční období děkana Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě. První dvě období zastával v letech 2007 až 2015, poté se vrátil na Ústav výrobních systémů, environmentální techniky a manažerství kvality, který vedl dva roky. V roce 2017 byl opět zvolen děkanem a vloni jej Akademický senát potvrdil i pro druhé období, celkově již čtvrté.
Foto: archiv Ľubomíra Šooše

Získané zkušenosti z podnikání jsem následně přetavil ve vztahu k průmyslu. Mám velmi úzké kontakty s průmyslem, jsem viceprezidentem strojařského a automobilového svazu. Práce s mladými lidmi je velmi obohacující, vnímám ji jako vítanou výzvu, která mě nutí na sobě neustále pracovat.

MM: Jakou úlohu podle vás hraje současná univerzita ve společnosti?

Ľ. Šooš: V polovině března byla na Slovensku přijata novela zákona o VŠ, nyní jsme v procesu akreditace. Během přípravy zmíněné novely univerzity stávkovaly, neboť dochází k posilování politického vlivu na ně i vlivu správních rad, naopak se oslabuje pozice akademických senátů, snižují se pozice fakult. Tyto antagonistické vlivy vyvolávají obavy ve společnosti v souvislosti s budoucností vysokých škol. Slovensko má Akreditační agenturu, kde dochází k velmi tvrdým zásahům ze strany ministerstva, ačkoli by měla být zcela nezávislá. Vládnou obavy, zda se probíhající proces akreditace na všech vysokých školách na Slovensku nezvrátí a Akreditační agentura nepřijde o svoji nezávislost.

Reklama
Reklama
Reklama

MM: Jak se historicky vyvíjí vnější pohled na univerzitu?

Ľ. Šooš: Průmysl, akademie věd a univerzity jsou velké bubliny, které dokážou žít i samostatně. Bylo by však dobré, kdyby zapadaly do sebe a vzniklá symbióza by přinášela potřebný prospěch. Slovensko je technokratický stát, více než 43 % exportu zabezpečuje průmysl, hlavně automobilový. Potřebujeme technicky vzdělané absolventy. Naše technická univerzita je nejstarší a nejlépe hodnocená univerzita na Slovensku. Velmi mě mrzí, že více než 40 % všech slovenských vysokoškolských absolventů nepracuje v oboru, který vystudovali. Je třeba, aby vznikla státní objednávka na nejvíce požadované profese z pohledu průmyslu, aby se neplýtvalo finančními prostředky na vzdělávání, které je třeba velmi rozumně vynakládat.

MM: Jací studenti na univerzitu přicházejí a jací ji opouštějí?

Ľ. Šooš: Je velmi problematické prosadit povinnou matematiku a fyziku na technických vysokých školách, jak jsme navrhovali. Na druhé straně potřebujeme přilákat mladé lidi ke studiu na těchto školách, což není jednoduché. Naše fakulta je v kontaktu s 24 středními školami, s jejichž vedením se setkáváme až třikrát do roka. Řešíme hlavně jejich problémy s klesajícím zájmem o studium technických oborů. Je třeba změnit myšlení lidí. Strojařina již není špinavé prostředí, kde nikdo nechce pracovat. Organizujeme různé exkurze pro středoškoláky do špičkových firem, kde mohou vidět, že jde o vysoce sofistikovaný systém výroby produktů. Pokles finančních prostředků do veškerého vysokého školství však způsobuje prohlubování jeho zaostávání za Českou republikou. Důkazem toho je odchod našich studentů k vám do ČR. Finance jsou nezbytné na kvalitní přístroje a pro získání kvalitních lidí. To jsou dva důležité předpoklady stálého zvyšování laťky ve vzdělávání.

MM: Jaká je odborná úroveň vašeho akademického sboru?

Ľ. Šooš: Na rozdíl od jiných regionů má Bratislava nejnižší nezaměstnanost z celého Slovenska. Není student v posledním ročníku, který by neměl nějakou pracovní zkušenost či zajištěnou práci. Firmy poptávají absolventy, které by chtěly zaměstnat, ale v závěrečných ročnících je již pozdě hledat potenciální nové zaměstnance. Nástupní platy se pohybují kolem 1 300 eur a po dvou třech letech jsou vyšší, než je průměrný plat docenta na vysoké škole. Z tohoto důvodu naši absolventi odcházejí do praxe a nám vzniká další problém. Naše fakulta má v poměru k počtu studentů nejméně doktorandů v porovnání s ostatními technickými fakultami na Slovensku, což se neblaze projevuje na kvalitě pedagogického sboru, nebo chybějí mladí kolegové.

Reklama

MM: Co podle vás způsobilo postupné rozevírání nůžek mezi evropskými technologickými firmami, americkými a asijskými? Jak tento trend ovlivnila koronavirová pandemie?

Ľ. Šooš: Základem pokroku jsou bezesporu inovace. Jako konstruktér s několika užitkovými i mezinárodními patenty reflektuji situaci v tomto směru v naší zemi. Ze 150 sledovaných zemí v počtu podaných patentů na 1 000 obyvatel jsme na 56. místě. Bohužel jsme se za poslední čtyři roky propadli asi o sedm příček. Na jedné straně stát deklaruje podporu inovacím, realita je bohužel jinde. Z rozhovorů se slovenskými manažery firem vyplývá, že mají obavy zdravě riskovat. I my zde na fakultě máme mnoho nových nápadů, každoročně podáváme 15 až 20 nových patentů či užitkových vzorů, některé i ve formě prototypů. Dokonce můj patent koupili v minulosti Němci a podle něho vyráběné stroje se dovážejí na Slovensko. Pokud jde o vynaložené prostředky na patent, je na tom Slovensko velmi dobře, ale chybí nám realizace. Stejně to platí i při publikaci v zahraničních časopisech, kde se za články platí. Pro nás je to výstup, za nějž dostaneme finanční prostředky, které někdy ani nepokryjí náklady spojené s publikací článku.

Pokud se chceme zviditelnit, musíme skutečně školství zaplatit, protože tam je naše budoucnost.

MM: Jak jsou vaši absolventi kompatibilní s požadavky světových firem a uplatňují se v mezinárodním prostředí?

Ľ. Šooš: Více než 20 % našich studentů odchází studovat k vám do ČR, kde je finanční podpora školství mnohem vyšší. Na naší fakultě máme asi 14 % zahraničních samoplátců, kteří přicházejí např. z Indie nebo Izraele, což je velmi pozitivní trend k udržení kontaktu se světem i získávání dalších financí. Jsem velmi hrdý na uplatnění našich absolventů v zahraničí. Např. máme šéfkonstruktéra v BMW a další absolventy v automobilkách, dále pak vysoce postavené odborníky v Siemensu. Tedy nejen v typicky strojařských firmách, ale i v dalších oborech nacházejí naši strojaři skvělé uplatnění.

Související články
Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

Je nutné stanovit diagnózu a následně zvolit léčbu

Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.

Související články
Krize jako cesta k žádoucí změně

Hlavním životním mottem Ing. Vlastislava Břízy, majitele a generálního ředitele společnosti Koh-i-noor, je tvrzení, že kdo je připraven, není zaskočen. Společný rozhovor probíhal v intencích této jeho celoživotní strategie.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Musíme mít dovednosti orientačního běžce

S krizovým manažerem Petrem Karáskem, viceprezidentem České asociace interim managementu, jsme se sešli po pěti letech od posledního otevíracího rozhovoru pro náš časopis. Zajímalo nás, jakými turbulencemi z pohledu krizového manažera český průmysl za tu dobu prošel. Zda majitelé firem mění směr a portfolio svého podnikání. Zda se za pětileté období navýšil počet produktů s tuzemskou přidanou hodnotou, a jaké jsou aktuální podmínky pro podnikání v ČR.

Přínos vědců pro českou ekonomiku

Výzkumná a vědecká pracoviště jsou častými nositeli průlomových objevů a řešení. Jejich přínos pro konkurenceschopnost firem a národních ekonomik je neoddiskutovatelný. Jak si vede v této oblasti Akademie věd ČR, jak spolupracuje s průmyslovou sférou a kde vidí svou přidanou hodnotu? Na toto téma jsme diskutovali s předsedkyní AV ČR profesorkou Evou Zažímalovou.

Deset zastavení s JK: 3P - Pozoruj/Pochop/Podnikej

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Deset zastavení s JK: Obnova Slovenska

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Deset zastavení s JK: Síťování

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Trnitá cesta české vědy a výzkumu

Třicet let je diskutovaným tématem propojení české vědy a výzkumu s průmyslem. Podařilo se konečně v této oblasti učinit pokroky? Proč se čeští vědci nehrnou do tuzemských firem a proč české školství negeneruje kreativní osobnosti? K diskuzi o těchto otázkách jsme pozvali docenta Jiřího Krechla, který se problematice výzkumu a vývoje dlouhodobě věnuje.

V on-line byznysu chybí lidská chemie

Online platforma se i díky pandemii koronaviru stala hitem posledních tří měsíců. Někteří podnikatelé dokonce tvrdí, že se velká část byznysu a obchodování přesune do online prostředí. Bude tento fenomén přetrvávat, změní se konečně české montovny na podniky s přidanou hodnotou, a proč by Čechům mohla i krize prospět? Na to jsme se zeptali ekonoma a člena Národní ekonomické rady vlády Lukáše Kovandy.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Prof. David Tuček, UTB Zlín

Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Fórum výrobních manažerů

Jaké zkušenosti máte s produktovými/subdodavatelskými dodávkami do obranného průmyslu? Jak bylo náročné se do tohoto sektoru dostat? Jedná se o oblast, která je pro vás v současné době důležitá nejen v rámci vaší výrobní diverzifikace, ale i případných státních garancí?

MM Podcast: Glosa - (Po)citová investice

Kolikrát již v době růstu ekonomiky došlo k nenadálému, často nevysvětlitelnému zlomu? Kdo tahal za konce nití, aby změnil otáčení zeměkoule? Proč se to již stalo součástí naší životní cesty a začali jsme to brát jako samozřejmost, bez hlubšího pátrání po příčinách, navíc s ignorací všech hoaxů a cílené propagandy?

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit