Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Doc. Jiří Mašek, ČZU v Praze

MM: Jak náročné je vést fakultu?

J. Mašek: Děkan zastává především manažerskou pozici. Musí zajistit financování, získat kvalitní lidi, udržet si je na fakultě, a samozřejmě pro potřebný rozvoj fakulty plánovat v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Moje první období se odehrávalo v covidové době, což pro mne byl křest ohněm. S následky, především se zpožděnými projekty, se vypořádáváme doposud. Byrokratický aparát možná nutný, ale dle mého nikoliv potřebný, je mojí každodenní realitou.

MM: Co vás stojí nejvíce úsilí, a co naopak přináší radost a uspokojení?

J. Mašek: Mnozí moji předchůdci, kteří byli hosté tohoto podcastu, si stěžovali na přílišné papírování. Já to vidím podobně. Byrokratická zátěž, kdy přibylo výkaznictví, které si často vytváříme sami a odvoláváme se na vyšší instance, jež to mnohdy ani nevyžadují. Naopak nejvíce radosti mi přináší moje oblíbená výuka. Pokud se mohu postavit za katedru, zapomenu na veškeré strasti z mé pozice vyplývající. Mojí specializací je technika a mechanizace zemědělství. Pro první semestr bakalářského studia jsme po reakreditaci zařadili nový všeobecný předmět Zemědělská technika. Snažím se nastoupivším studentům přinést trendy v této oblasti, abychom v nich hned na začátku studia podpořili zájem o obor. Je to jeden z aspektů pro zvýšení úspěšnosti studia, jelikož během prvních dvou let jsou zavaleni řadou teoretických předmětů a nedostanou se k jádru svého zvoleného studijního programu. Možná jsem si na sebe s ohledem na velký objem studentů v prvním ročníku upletl bič, ale mám z toho velmi dobrý pocit. V magisterském stupni pak přednáším tekutinové mechanismy, pneumatiku a hydrauliku a speciální předmět věnovaný strojům pro sklizeň semenných plodin a olejnin.

MM: Vaše dosavadní profesní kariéra je akademického rázu. Proč jste si zvolil právě akademické prostředí, a nikoliv praxi?

J. Mašek: Není to úplně pravda. Nevěnuji se pouze akademické činnosti. Díky tomu, že pocházím z farmářské rodiny na Mladoboleslavsku, jsem plně spjatý se zemědělskou prvovýrobou a mechanizací. Pochopitelně to není hlavní náplní mé pracovní činnosti, ale koníček, který vyplňuje veškeré volné chvíle. Ale odbyl jsem si své působení v praxi prakticky od mládí až po ukončení studia.

MM: Jak se historicky vyvíjí vnější pohled odborné, ale i všeobecné veřejnosti na univerzitu? Kde je univerzita dnes, a do jaké fáze by měla podle vás dospět, aby zaujala optimální postavení ve společnosti?

J. Mašek: To je složitá otázka. Kdo ji rozlouskne, bude úspěšný. Nicméně pohled na univerzity od středověku, kdy představovaly centrum duchovní vzdělanosti, se zásadně změnil. Významný milník přinesla v 19. století první průmyslová revoluce a z toho plynoucí požadavek na vzdělané odborníky, především v technických vědách. Následující 20. století již pouze tento rozvoj dokončilo. Při současném stavu společnosti mnohdy postupujeme ve vývoji tak dopředu, že se běžná společnost v tom již začíná ztrácet. Poté hrozí odtržení univerzity od reality, k čemuž pochopitelně nesmí dojít. Samozřejmě je třeba zachovávat novátorský statut univerzit, ale stále držet kontakt se společností, být pro ni srozumitelní.

Univerzita stále zůstává centrem vzdělanosti. Nadále budujeme a upevňujeme jak meziuniverzitní vazby, tak i vazby s výzkumnými organizacemi mimo akademické prostředí. I přes konkurenční prostředí je třeba udržovat symbiózu ve spolupráci a z ní plynoucí synergický efekt.

MM: Jaký vidíte vývoj univerzity v následujícím období a jaké případné překážky jí na této cestě stojí?

J. Mašek: Z hlediska směřování univerzit musíme definovat pilíře, na kterých budeme stát. Univerzita vždy bude primárně centrem vzdělanosti a vzdělávací institucí. Problém tkví v získávání kvalitních studentů, kteří budou po absolvování nabyté znalosti šířit dále do společnosti, zejména pro technické obory. Zde jsme často svědky určitého odporu mladých lidí vůči studiu technických oborů, jehož bezpodmínečným základem je studium matematiky a fyziky. A tyto předměty bohužel nejsou u mladých lidí oblíbené.

Druhá část je věda a výzkum, bez kterých není univerzita univerzitou. Výzkumná témata, která přinášejí dnešní dny, jsou velmi zajímavá, ale my musíme uvažovat v horizontu 10 až 20 let. Aktuálním tématem je umělá inteligence, jejíž jedna část nyní rozbouřila klidné vody společnosti. Ale před půl rokem o ní nikdo nehovořil, přesto, že se jedná o disciplínu s kořeny několik desítek let zpět. Univerzity musí být vizionářské.

Dalším pilířem úspěšné univerzity je samozřejmě internacionalizace. Nemůžeme se tzv. zakopat na pozicích a zůstat pouze v tom našem malém českém rybníčku. Je třeba mezinárodní spolupráce, vytvoření internacionálního prostředí pro pedagogy i studenty.

Dále musím zmínit tzv. třetí roli univerzity. Její propojení se společností v různých komunitách, vytvoření určitého servisního prostředí, a to i v oblastech na okraji zájmu, ale stále velmi důležitých. S ohledem na skutečnost, že jsme zemědělská univerzita, tak se primárně jedná o adaptaci na klimatickou změnu. Ale z technického pohledu na to máme poněkud odlišný názor, než ve kterém je tato změna propagována.

MM: S jakými znalostmi k vám na univerzitu mladí lidé přicházejí a co si po absolvování do praxe odnášejí?

J. Mašek: Úroveň maturantů odpovídá tomu, jak to vypadá na středních školách. Z jedné čtvrtiny k nám na Technickou fakultu přicházejí absolventi gymnázií, kteří nemají problém s matematikou a fyzikou, ale pochopitelně jim scházejí praktické dovednosti. Majoritní část – téměř tři čtvrtiny, k nám přichází z technických odborných škol – má výborné odborné a praktické znalosti, ale pokulhává právě v oné matematice a fyzice. Nicméně máme již mnoho let zavedeny dobrovolné vyrovnávající kurzy, které si mohou studenti prvního ročníku bakalářského stupně studia zapsat a během jejich absolvování dojde k vyrovnání rozdílných středoškolských znalostí v matematice. A v současné době již matematika není tak velkým „sítem“, jak tomu bývalo za mých studií. Matematiku považuji za nutnou disciplínu pro technické obory. Často mě během dne otevřených dveří překvapí dotaz z řad rodičů a potenciálních studentů, zdali nabízíme nějaký studijní program, kde se matematika nevyučuje (…).

Součástí všech našich akreditovaných oborů je povinná praxe studentů. Na výběr jsou jak nasmlouvané podniky, tak si může student vyhledat praxi sám. Avšak dbáme na to, aby její zaměření bylo v souladu se zaměřením studia.

MM: Region Prahy a středních Čech je velkou příležitostí pro profesní uplatnění v praxi. Jak se vám přes tento fakt daří držet akademický sbor na potřebném stavu a úrovni?

J. Mašek: Přesto, že je to velmi náročné, daří se nám kvalitní pedagogy na fakultě udržet. Především to jsou srdcaři, velmi loajální zaměstnanci, kteří přes skutečnost nižšího tabulkového platového ohodnocení, než jim nabízí průmyslová sféra, na fakultě setrvávají. Vedení fakulty samozřejmě podporuje grantové projekty, průmyslový a zakázkový výzkum, díky kterému si mohou pedagogové přivydělat. A v určité míře je akademická svoboda k nezaplacení, i když chápu, že složenky nezaplatí.

Dalším možným benefitem akademiků jsou zahraničí stáže, ať krátkodobého, či dlouhodobého rázu, které samozřejmě podporujeme, jelikož zpětně na fakultu přinášejí poznatky z navštívených univerzit a jejich pracovišť. Neomezujeme se pouze na Evropu, ale spolupracujeme i s regionem jihovýchodní Asie, především s Malajsií či Indonésií.

MM: Kde je dnes, z celosvětového pohledu, Evropa ve svém postavení v oblasti inovací a technologických  lídrů?

J. Mašek: Evropa byla, a podle mého mínění stále je, špičkou ve výzkumu a inovacích. Domnívám se, že v některých ohledech odborníci, kteří by měli promluvit, nejsou buď vyzváni, nebo mlčí a mají obavy sdělit svůj názor. Pokud to vezmeme z globálního pohledu, mám například na mysli Green Deal, pro jeho úspěšnost je potřeba zapojení všech. Pokud bude „zelená“ pouze Evropa, zbytek světa nás převálcuje. Green Deal je bezesporu výzvou, ale nastavené limity musíme být schopni fyzicky splnit. Narážíme na fyzikální podstatu fungování celé řady věcí, na kterých je naše společnost nezbytně závislá. Pokud tyto věci nebudou fungovat, společnost se velmi rychle rozloží. Ano, Evropa jako lídr musí produkovat myšlenky a řešení, je však třeba si nastavit udržitelné a splnitelné cíle. Nikoliv vyhlásit zákaz spalovacích motorů, bez plnohodnotné náhradní alternativy. Plně si uvědomit důsledky, které to pro jednotlivé státy, konkrétně naši zemi, ve výrobním subdodavatelském sektoru přinese. Je pochopitelně nutné dělat kroky ke snížení uhlíkové stopy a vyvíjet k tomu potřebné technologie, ale nesmíme se dostat do stavu sebedestrukce.

MM: Často s nostalgií hledíme do meziválečného období minulého století, kdy náš stát a výrobky z něho plynoucí na světové trhy něco znamenaly. Jak máme naše aktivity nastartovat, jak by se měla Česká republika více prosadit a dát o sobě ve světovém kontextu znatelněji vědět?

J. Mašek: Primárně nemáme dostatečné obchodní znalosti a jejich podporu v oblasti marketingu. Neumíme prodat a zviditelnit nápady, které zde vznikají. Respektive je levně prodáme, ale zahraniční příjemce jim poté správným uchopením přidá tržní hodnotu a nabízí je trhu jako svá řešení. Naštěstí Česká republika má stále dobrý zvuk a těžíme z dobrého jména našich produktů z průmyslové minulosti, neboť označení Made in Czechoslovakia něco znamenalo a stále ještě má svoji hodnotu po celém světě. Setkávám se s tím při svých zahraničních cestách při referencích například na naše cukrovary, elektrárny a další velké technologické celky. Máme perfektní geografickou polohu ve středu Evropy, a to nám přináší mj. logistické výhody. Myšlenky zde vznikající jsou na světové úrovni, jen je třeba je dostat na výsluní. Nejvyšší přidaná hodnota je přisuzována oblasti prodeje, což nespatřuji jako správné. Není to o překupnictví, ale právě o umu vyvinout a vyrobit.

V oblasti výroby zemědělských strojů jsme byli lídry. V mnoha zemích světa se pro slovo traktor zažil pojem „zetor“. Bohužel realita u tohoto výrobce není v této chvíli světově konkurenční. Nicméně máme nové společnosti v oblasti zemědělských strojů, které začínají úspěšně obsazovat svými výrobky globální trh, například bych jmenoval společnosti Bednar nebo Farmet. Věřím v české inženýry, věřím v české výrobky.

MM: Děkuji vám za rozhovor.