Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Doc. Jaromír Moravec, TU v Liberci

MM: Jak náročné je vést fakultu?

J. Moravec: Náročnost vedení fakulty spočívá v relativně velké šíři činností a mnoha aspektech, které je třeba vzít v úvahu. Jednak je nezbytné zachovat a rozvíjet základní role univerzity a fakulty, tedy vzdělávání, vědu a výzkum a působení na společnost. Dále je třeba vše řešit z pohledu legislativy, a přitom zajistit dostatečné finanční prostředky na provoz. Třetím aspektem je odpovědnost přístupu, ochota věnovat svůj čas zvolené profesi, ale také schopnost obklopit se lidmi, kterým věříte a kteří vám tu náročnou agendu pomohou zvládnout tak, aby zbyl čas i na koncepční věci a rozvoj. Musím říct, že jsem měl s výběrem spolupracovníků a jejich gescí šťastnou ruku.

MM: Co vás stojí nejvíce úsilí, a co naopak přináší radost a uspokojení?

J. Moravec: Nejvíce úsilí věnuji práci s lidmi. Fakulta je živým organismem, který se neustále mění. Organismem plným individualit mnohdy s vyhraněnými názory a také s rozdílnou ochotou ke kompromisům, z čehož vznikají situace, které je třeba neustále řešit. Navíc je mnoho akademiků poměrně konzervativních, s nedůvěrou ve změny. Mnoho úsilí tedy zabírá přesvědčování, že navrhované změny jsou koncepční a pro fakultu ze střednědobého nebo dlouhodobého horizontu výhodné. Protože pouze změna, které budou lidé věřit a vezmou si ji za svou, je smysluplná a má šanci uspět. O to více má pak člověk radost z toho, když se taková věc podaří.

V obecné rovině je situací, které přinášejí radost a uspokojení, více. Mezi ty nejemotivnější patří promoce, kde vidíte radost a hrdost absolventů, ale také spokojenost a dojetí jejich blízkých a říkáte si, že ta práce, kterou tady děláte, má smysl. Mám také radost, když jsou studenti ochotni udělat něco nad rámec studijních povinností. Proto jsem hrdý například na studentskou formuli, studentskou konstrukční kancelář, ale i na pomvědy (pomocná vědecká síla – student podílející se již během studia vysoké školy na tamním výzkumu, pozn. redakce).

MM: Proč jste si nakonec za svoji profesi zvolil akademické prostředí, a nikoliv praxi?

J. Moravec: Já jsem pracoval pro oba sektory. Po ukončení studia na ČVUT v Praze mě vůbec nenapadlo, že je přede mnou akademická kariéra. Po škole jsem nastoupil do strojírenské firmy na Vysočině nejprve jako technolog, a následně jako vedoucí výroby. Musím říct, že to bylo velmi přínosných šest let. První dva roky byly skvělé, protože se člověk neustále učil nové věci. Další dva roky již člověk těží z relativního dostatku zkušeností pro řešení výrobních problémů, a navíc navrhuje různé inovace a vylepšení. Ale ve třetí dvouletce jsem si začal uvědomovat, že se postupně dostávám do určité rutiny a postrádám další výzvy.

Shodou okolností jsme se po těch šesti letech stěhovali do Liberce a byla mi nabídnuta pozice na Katedře strojírenské technologie. Podmínkou ale bylo zároveň studovat doktorský studijní program. Zpočátku jsem předpokládal, že univerzita bude pouze přestupní stanicí, ale velice brzy jsem zjistil, že být akademikem je asi mým posláním. Za uplynulých 17 let na fakultě jsem nikdy neměl pocit, že by mi chyběly výzvy. Navíc je člověk neustále konfrontován s novými poznatky.

MM: Při představení svých vizí akademické obci během volby děkana v říjnu 2021 jste mj. zmínil stereotypy, z nichž se fakulta někdy jen obtížně vymaňuje. Cituji: „Je potřeba fakultu připravit na to, aby byla schopná na základě svých tradičních hodnot a poctivé inženýrské práce reflektovat nové směry ve vědě a výzkumu a také v průmyslu.“ Jakou úlohu podle vás hraje současná univerzita ve společnosti? Jak se historicky vyvíjí vnější pohled na ni?

J. Moravec: Role univerzity je dána již od středověku a za tu dobu se příliš nezměnila. Univerzita, a především univerzitní prostředí by měly být nejen místem vzdělávání a vzniku nových myšlenek, ale také by měly být místem, ve kterém se stanovují společenské hodnoty a vychovávají elity a vzory. Ne vždy se to daří, ale společnost to od univerzit očekává.

Na druhou stranu jsou někdy očekávání lidí mimo univerzitu nereálná. Představují si, že musíme znát odpověď na každou otázku a že problém, který ve firmách nemohou dlouhodobě vyřešit, budeme schopni vyřešit během jedné konzultace. Někdy se to podaří a jsme na základě zkušeností schopni poskytnout rovnou řešení. Zpravidla ale potřebujeme provést řadu experimentů, na jejichž základě lze získat relevantní výsledek a doporučení.

MM: Dovolte mi ještě i v další otázce zůstat u vašich volebních vizí. Uvedl jste, že se chcete zasadit o to, aby na fakultu přicházel větší počet studentů,a to co do počtu, tak především jejich kvality, a to nejen z tuzemska, ale i ze zahraničí.Jací studenti na univerzitu přicházejí a jakých jejich kvalit chcete při výstupu docílit?

J. Moravec: Tato otázka by byla na delší rozbor. Studenti, kteří k nám přicházejí, mají rozdílnou úroveň znalostí podle typu školy, kterou studovali. Absolventi gymnázií mají z počátku výhodu v předmětech, jako je matematika a fyzika, a jsou lépe jazykově vybavení, zatímco absolventi technických oborů mají výhodu v materiálech, technologiích nebo technickém kreslení. Každopádně současná generace se vyznačuje mnohem větším sebevědomím a schopností velmi rychle a efektivně vyhledávat potřebné informace. Na druhou stranu většina z nich přebírá tyto informace jako zaručené, aniž by o nich více přemýšlela. A to je dle mého názoru ten největší problém, se kterým se potýkáme. Absence nebo velmi malé využívání selského rozumu a technického nadhledu.

A to je právě to, o co se na fakultě snažíme. Předat znalosti, které by každý technik měl mít, ale zároveň naučit studenty o dané problematice přemýšlet. My nemáme šanci připravit studenty na všechny situace, které na ně v praxi čekají, což mohu potvrdit i ze své vlastní zkušenosti. Máme ale možnost je vybavit znalostmi a schopnostmi tak, aby na základě dostupných údajů, které mají v dané chvíli k dispozici, dokázali učinit relevantní rozhodnutí. Rozhodnutí, které daný problém buď vyřeší, nebo jej alespoň minimalizuje. Vždy ale samozřejmě záleží na konkrétním studentovi.

MM: Jak jsou vaši absolventi kompatibilní s požadavky světových firem a uplatňují se v mezinárodním prostředí?

J. Moravec: Myslím, že naši inženýři, a zejména studenti doktorského studia jsou úspěšní a uplatňují se ve vedoucích pozicích národních i mezinárodních firem. Dlouhodobě monitorujeme uplatnitelnost našich absolventů, ze které vyplývá jejich téměř 100% uplatnitelnost na trhu práce. Do vedoucích pozic, zejména v oblasti automotive, se však dostanou jenom někteří z nich. Ve většině případů se navíc jedná o průběžný kariérní postup, který zohledňuje i ochotu jednotlivých absolventů na sobě dále pracovat.

MM: Co podle vás způsobilo postupné rozevírání nůžek mezi evropskými technologickými firmami, americkými a asijskými? Jak tento trend ovlivnila koronavirová pandemie, krize v subdodavatelských řetězcích a energetická krize?

J. Moravec: Nejsem si jist, zda dokážu posoudit Evropu jako celek, ale mohu ukázat paralelu na naší republice. Tím hlavním problémem je způsob financování, ale také strategie plánování ve vysokém školství. Podle současné strategie je snaha o zvyšování počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí, avšak bez ohledu na obor, který studují. Díky nízké nezaměstnanosti se většina vysokoškolsky vzdělaných lidí uplatní na trhu práce, i když jsou zaměstnáni mimo obor, který vystudovali. A to jsou samozřejmě neefektivně vynaložené prostředky. Vede to k tomu, že si středoškoláci vybírají obory, u nichž mají výrazně větší šanci uspět. Kvůli tomu máme nedostatek techniků, lékařů, ale i dalších profesí. Zejména v Asii jsou pro hospodářství stěžejní obory výrazně více preferovány a podporovány.

Druhou stranou mince je způsob financování. V současnosti u nás dotujeme výuku z prostředků na vědu a výzkum a z grantových prostředků. Akademici tedy vynakládají mnoho úsilí na získání grantů, které sice řeší dílčí potřeby průmyslu, ale pouze v úzce specifikovaných oblastech. Komplexní a dlouhodobý výzkum v konkrétní oblasti je tak obtížný, nebo z důvodu nízké finanční podpory pomalý. V Americe a Asii se na komplexní výzkumy vynakládají mnohem větší prostředky, které jsou navíc směrovány do preferovaných oblastí. Stěžejní oborový výzkum je tak akcelerován.

MM: Jak by se měla Česká republika, země pod rozlišovací schopností globálního světa, více prosadit a dát o sobě ve světovém kontextu znatelněji vědět?

J. Moravec: Tato otázka úzce souvisí s tím, co jsem řekl v předchozí odpovědi. Podaří-li se konkrétně specifikovat prioritní cíle výzkumu a přiřadit je jednotlivým univerzitám na základě jejich hlavní profilace, a samozřejmě zajistit vše i finančně, máme slušnou šanci dát o sobě vědět. Existují sice komplexnější grantové výzvy, jako jsou Národní centra kompetence nebo různé operační programy, které se o to snaží. Nicméně nemyslím si, že jsou parametry hodnocení těchto programů nastaveny zcela vhodně.

Je však třeba se kriticky podívat i na jednotlivé univerzity a výzkumná pracoviště. Ani zde se nám nedaří udržet nebo získávat špičkové pracovníky a vytvořit jim dlouhodobě podmínky pro jejich výzkum. Dalším problémem, o němž jsem dnes již mluvil, je jistý konzervatismus akademiků a jejich neochota, nebo možná obavy vyjíždět na prestižní zahraniční pracoviště. Až se nám podaří tyto problémy vyřešit, věřím, že o nás svět znovu uslyší.

MM: Děkuji za rozhovor.