Témata
Zdroj: www.tul.cz

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Doc. Jaromír Moravec, TU v Liberci

Smyslem této série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali docenta Jaromíra Moravce, děkana Fakulty strojní TU v Liberci.

Tento článek je součástí seriálu:
Role technické univerzity v udržitelné společnosti
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Reklama
Následující výstup přináší pouze stručný přepis rozhovoru, komplexní pohled získáte poslechem aktuálního dílu podcastu.


MM: Jak náročné je vést fakultu?

J. Moravec: Náročnost vedení fakulty spočívá v relativně velké šíři činností a mnoha aspektech, které je třeba vzít v úvahu. Jednak je nezbytné zachovat a rozvíjet základní role univerzity a fakulty, tedy vzdělávání, vědu a výzkum a působení na společnost. Dále je třeba vše řešit z pohledu legislativy, a přitom zajistit dostatečné finanční prostředky na provoz. Třetím aspektem je odpovědnost přístupu, ochota věnovat svůj čas zvolené profesi, ale také schopnost obklopit se lidmi, kterým věříte a kteří vám tu náročnou agendu pomohou zvládnout tak, aby zbyl čas i na koncepční věci a rozvoj. Musím říct, že jsem měl s výběrem spolupracovníků a jejich gescí šťastnou ruku.

MM: Co vás stojí nejvíce úsilí, a co naopak přináší radost a uspokojení?

J. Moravec: Nejvíce úsilí věnuji práci s lidmi. Fakulta je živým organismem, který se neustále mění. Organismem plným individualit mnohdy s vyhraněnými názory a také s rozdílnou ochotou ke kompromisům, z čehož vznikají situace, které je třeba neustále řešit. Navíc je mnoho akademiků poměrně konzervativních, s nedůvěrou ve změny. Mnoho úsilí tedy zabírá přesvědčování, že navrhované změny jsou koncepční a pro fakultu ze střednědobého nebo dlouhodobého horizontu výhodné. Protože pouze změna, které budou lidé věřit a vezmou si ji za svou, je smysluplná a má šanci uspět. O to více má pak člověk radost z toho, když se taková věc podaří.

Doc. Jaromír Moravec
děkan Fakulty strojní TU v Liberci

Jaromír Moravec maturoval v roce 1994 na Středním odborném učilišti Chotěbořské strojírny v Chotěboři. Poté pokračoval na Fakultě strojní ČVUT v Praze, kde v roce 2000 získal inženýrský titul v oboru Strojírenská technologie se specializací na svařování, pájení a tepelné dělení materiálu. Následně se po ukončení fakulty vrátil na domovskou Vysočinu, kde nastoupil do strojírenské firmy Plechtechnik, nejdříve do technologie, a poté jako vedoucí výroby. Po šesti letech se s rodinou stěhoval do Liberce a využil pracovní nabídku zdejší strojní fakulty. Nastoupil na Katedru strojírenské technologie, kde úspěšně absolvoval doktorské studium. V roce 2014 se stal vedoucím této katedry. Následně v roce 2017 zde habilitoval v oboru Technologie a materiály.

V roce 2021 se doc. Moravec rozhodl ucházet o post děkana FS TU v Liberci. Do volby tehdy vstupoval s jedním protikandidátem a Senát Fakulty strojní se pro něho rozhodl více než dvěma třetinami hlasů hned v prvním kole.Po jmenování rektorem pak k 1. únoru 2022 začal ve svých necelých 47 letech zastávat post děkana FS TUL,a stal se tak jedním z nejmladších děkanů v historii této univerzity.

Během svého studijního, praktického i akademického působení Jaromír Moravec absolvoval několik zahraničních stáží, např. v Německu, na Maltě, v Rakousku, Polsku, ale i USA.

(Foto: archiv J. Moravce)

V obecné rovině je situací, které přinášejí radost a uspokojení, více. Mezi ty nejemotivnější patří promoce, kde vidíte radost a hrdost absolventů, ale také spokojenost a dojetí jejich blízkých a říkáte si, že ta práce, kterou tady děláte, má smysl. Mám také radost, když jsou studenti ochotni udělat něco nad rámec studijních povinností. Proto jsem hrdý například na studentskou formuli, studentskou konstrukční kancelář, ale i na pomvědy (pomocná vědecká síla – student podílející se již během studia vysoké školy na tamním výzkumu, pozn. redakce).

MM: Proč jste si nakonec za svoji profesi zvolil akademické prostředí, a nikoliv praxi?

J. Moravec: Já jsem pracoval pro oba sektory. Po ukončení studia na ČVUT v Praze mě vůbec nenapadlo, že je přede mnou akademická kariéra. Po škole jsem nastoupil do strojírenské firmy na Vysočině nejprve jako technolog, a následně jako vedoucí výroby. Musím říct, že to bylo velmi přínosných šest let. První dva roky byly skvělé, protože se člověk neustále učil nové věci. Další dva roky již člověk těží z relativního dostatku zkušeností pro řešení výrobních problémů, a navíc navrhuje různé inovace a vylepšení. Ale ve třetí dvouletce jsem si začal uvědomovat, že se postupně dostávám do určité rutiny a postrádám další výzvy.

Shodou okolností jsme se po těch šesti letech stěhovali do Liberce a byla mi nabídnuta pozice na Katedře strojírenské technologie. Podmínkou ale bylo zároveň studovat doktorský studijní program. Zpočátku jsem předpokládal, že univerzita bude pouze přestupní stanicí, ale velice brzy jsem zjistil, že být akademikem je asi mým posláním. Za uplynulých 17 let na fakultě jsem nikdy neměl pocit, že by mi chyběly výzvy. Navíc je člověk neustále konfrontován s novými poznatky.

Reklama
Reklama
Reklama

MM: Při představení svých vizí akademické obci během volby děkana v říjnu 2021 jste mj. zmínil stereotypy, z nichž se fakulta někdy jen obtížně vymaňuje. Cituji: „Je potřeba fakultu připravit na to, aby byla schopná na základě svých tradičních hodnot a poctivé inženýrské práce reflektovat nové směry ve vědě a výzkumu a také v průmyslu.“ Jakou úlohu podle vás hraje současná univerzita ve společnosti? Jak se historicky vyvíjí vnější pohled na ni?

J. Moravec: Role univerzity je dána již od středověku a za tu dobu se příliš nezměnila. Univerzita, a především univerzitní prostředí by měly být nejen místem vzdělávání a vzniku nových myšlenek, ale také by měly být místem, ve kterém se stanovují společenské hodnoty a vychovávají elity a vzory. Ne vždy se to daří, ale společnost to od univerzit očekává.

Na druhou stranu jsou někdy očekávání lidí mimo univerzitu nereálná. Představují si, že musíme znát odpověď na každou otázku a že problém, který ve firmách nemohou dlouhodobě vyřešit, budeme schopni vyřešit během jedné konzultace. Někdy se to podaří a jsme na základě zkušeností schopni poskytnout rovnou řešení. Zpravidla ale potřebujeme provést řadu experimentů, na jejichž základě lze získat relevantní výsledek a doporučení.

MM: Dovolte mi ještě i v další otázce zůstat u vašich volebních vizí. Uvedl jste, že se chcete zasadit o to, aby na fakultu přicházel větší počet studentů,a to co do počtu, tak především jejich kvality, a to nejen z tuzemska, ale i ze zahraničí.Jací studenti na univerzitu přicházejí a jakých jejich kvalit chcete při výstupu docílit?

J. Moravec: Tato otázka by byla na delší rozbor. Studenti, kteří k nám přicházejí, mají rozdílnou úroveň znalostí podle typu školy, kterou studovali. Absolventi gymnázií mají z počátku výhodu v předmětech, jako je matematika a fyzika, a jsou lépe jazykově vybavení, zatímco absolventi technických oborů mají výhodu v materiálech, technologiích nebo technickém kreslení. Každopádně současná generace se vyznačuje mnohem větším sebevědomím a schopností velmi rychle a efektivně vyhledávat potřebné informace. Na druhou stranu většina z nich přebírá tyto informace jako zaručené, aniž by o nich více přemýšlela. A to je dle mého názoru ten největší problém, se kterým se potýkáme. Absence nebo velmi malé využívání selského rozumu a technického nadhledu.

Fakulta strojní je historicky nejstarší fakultou Technické univerzity v Liberci. Její vědecko-výzkumná a vzdělávací činnost vychází z tradiční základny, zaměřené především na obory textilního, sklářského a automobilového průmyslu a zpracování plastů. (Zdroj: archiv FS TUL)

A to je právě to, o co se na fakultě snažíme. Předat znalosti, které by každý technik měl mít, ale zároveň naučit studenty o dané problematice přemýšlet. My nemáme šanci připravit studenty na všechny situace, které na ně v praxi čekají, což mohu potvrdit i ze své vlastní zkušenosti. Máme ale možnost je vybavit znalostmi a schopnostmi tak, aby na základě dostupných údajů, které mají v dané chvíli k dispozici, dokázali učinit relevantní rozhodnutí. Rozhodnutí, které daný problém buď vyřeší, nebo jej alespoň minimalizuje. Vždy ale samozřejmě záleží na konkrétním studentovi.

MM: Jak jsou vaši absolventi kompatibilní s požadavky světových firem a uplatňují se v mezinárodním prostředí?

J. Moravec: Myslím, že naši inženýři, a zejména studenti doktorského studia jsou úspěšní a uplatňují se ve vedoucích pozicích národních i mezinárodních firem. Dlouhodobě monitorujeme uplatnitelnost našich absolventů, ze které vyplývá jejich téměř 100% uplatnitelnost na trhu práce. Do vedoucích pozic, zejména v oblasti automotive, se však dostanou jenom někteří z nich. Ve většině případů se navíc jedná o průběžný kariérní postup, který zohledňuje i ochotu jednotlivých absolventů na sobě dále pracovat.

Reklama

MM: Co podle vás způsobilo postupné rozevírání nůžek mezi evropskými technologickými firmami, americkými a asijskými? Jak tento trend ovlivnila koronavirová pandemie, krize v subdodavatelských řetězcích a energetická krize?

J. Moravec: Nejsem si jist, zda dokážu posoudit Evropu jako celek, ale mohu ukázat paralelu na naší republice. Tím hlavním problémem je způsob financování, ale také strategie plánování ve vysokém školství. Podle současné strategie je snaha o zvyšování počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí, avšak bez ohledu na obor, který studují. Díky nízké nezaměstnanosti se většina vysokoškolsky vzdělaných lidí uplatní na trhu práce, i když jsou zaměstnáni mimo obor, který vystudovali. A to jsou samozřejmě neefektivně vynaložené prostředky. Vede to k tomu, že si středoškoláci vybírají obory, u nichž mají výrazně větší šanci uspět. Kvůli tomu máme nedostatek techniků, lékařů, ale i dalších profesí. Zejména v Asii jsou pro hospodářství stěžejní obory výrazně více preferovány a podporovány.

Druhou stranou mince je způsob financování. V současnosti u nás dotujeme výuku z prostředků na vědu a výzkum a z grantových prostředků. Akademici tedy vynakládají mnoho úsilí na získání grantů, které sice řeší dílčí potřeby průmyslu, ale pouze v úzce specifikovaných oblastech. Komplexní a dlouhodobý výzkum v konkrétní oblasti je tak obtížný, nebo z důvodu nízké finanční podpory pomalý. V Americe a Asii se na komplexní výzkumy vynakládají mnohem větší prostředky, které jsou navíc směrovány do preferovaných oblastí. Stěžejní oborový výzkum je tak akcelerován.

MM: Jak by se měla Česká republika, země pod rozlišovací schopností globálního světa, více prosadit a dát o sobě ve světovém kontextu znatelněji vědět?

J. Moravec: Tato otázka úzce souvisí s tím, co jsem řekl v předchozí odpovědi. Podaří-li se konkrétně specifikovat prioritní cíle výzkumu a přiřadit je jednotlivým univerzitám na základě jejich hlavní profilace, a samozřejmě zajistit vše i finančně, máme slušnou šanci dát o sobě vědět. Existují sice komplexnější grantové výzvy, jako jsou Národní centra kompetence nebo různé operační programy, které se o to snaží. Nicméně nemyslím si, že jsou parametry hodnocení těchto programů nastaveny zcela vhodně.

Je však třeba se kriticky podívat i na jednotlivé univerzity a výzkumná pracoviště. Ani zde se nám nedaří udržet nebo získávat špičkové pracovníky a vytvořit jim dlouhodobě podmínky pro jejich výzkum. Dalším problémem, o němž jsem dnes již mluvil, je jistý konzervatismus akademiků a jejich neochota, nebo možná obavy vyjíždět na prestižní zahraniční pracoviště. Až se nám podaří tyto problémy vyřešit, věřím, že o nás svět znovu uslyší.

MM: Děkuji za rozhovor.

Vydání #1,2
Kód článku: 230104
Datum: 08. 02. 2023
Rubrika: Redakce / Rozhovor
Související články
Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Je nutné stanovit diagnózu a následně zvolit léčbu

Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.

Krize jako cesta k žádoucí změně

Hlavním životním mottem Ing. Vlastislava Břízy, majitele a generálního ředitele společnosti Koh-i-noor, je tvrzení, že kdo je připraven, není zaskočen. Společný rozhovor probíhal v intencích této jeho celoživotní strategie.

Související články
Musíme mít dovednosti orientačního běžce

S krizovým manažerem Petrem Karáskem, viceprezidentem České asociace interim managementu, jsme se sešli po pěti letech od posledního otevíracího rozhovoru pro náš časopis. Zajímalo nás, jakými turbulencemi z pohledu krizového manažera český průmysl za tu dobu prošel. Zda majitelé firem mění směr a portfolio svého podnikání. Zda se za pětileté období navýšil počet produktů s tuzemskou přidanou hodnotou, a jaké jsou aktuální podmínky pro podnikání v ČR.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Deset zastavení s JK: Síťování

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Role technické univerzity
v udržitelné společnosti:
Prof. Ľubomír Šooš, STU v Bratislavě

Smyslem série této řady podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult, kteří dávají nahlédnout do své denní operativy, o dílčí realizaci dlouhodobé strategie a jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti. V tomto díle je naším hostem profesor Ľubomír Šooš, děkan Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

Trnitá cesta české vědy a výzkumu

Třicet let je diskutovaným tématem propojení české vědy a výzkumu s průmyslem. Podařilo se konečně v této oblasti učinit pokroky? Proč se čeští vědci nehrnou do tuzemských firem a proč české školství negeneruje kreativní osobnosti? K diskuzi o těchto otázkách jsme pozvali docenta Jiřího Krechla, který se problematice výzkumu a vývoje dlouhodobě věnuje.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Prof. David Tuček, UTB Zlín

Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

CIMT a Čína v roce 2023

Počínaje Velikonočním pondělím se v Pekingu, téměř tradičně v tomto čase, po pět dnů konal další ročník veletrhu výrobních strojů CIMT 2023. Pro cizince byla poslední výstava jednoduše dostupná na jaře roku 2019. Od ledna 2020 se přestalo do Číny létat a události nabraly nečekaný spád. V tomto krátkém textu se podíváme na výstavu i před brány výstaviště.

Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

Štěstí přeje připraveným!

Cesta antivirového řešení Avast od prvních nápadů ve Výzkumném ústavu matematických strojů k firmě o 1 700 zaměstnancích Avast Software obývající několik pater nové budovy na Pankráci, byla dlouhá a někdy trnitá. Zakladateli a tvůrci myšlenky na vytvoření vlastního antivirového programu, ze kterého se postupem doby stal ochranný systém bránící napadením, jsou Pavel Baudiš a Eduard Kučera.

Energetická náročnost obráběcích strojů, část 3: Inteligentní technologie

Globální oteplování se stalo velmi diskutovaným tématem. I když bylo provedeno mnoho vědeckých studií a  napsáno neméně vědeckých článků, dosud se odborná komunita nesjednotila v celkovém názoru na globální změny klimatu. Smyslem předkládané trilogie článků není rozklíčovat současný stav a doporučit řešení, ale z pohledu konstrukce a provozu výrobních zařízení představit řešení firem, které primárně nehledí na byznys, ale na budoucnost naší planety.

Príhovor Štefana Kassaya: Život sa neriadi podľa algoritmov

Pozdravy dobré ráno, pekný deň sa považujú za slušnosť a dobrú výchovu. Rovnako na pracovisku je prejavom spolupatričnosti aj úsmev, vzájomný stisk rúk a pochopenie nálad. Veľa prezrádza výraz tváre ako reflexia vnútorných pocitov a pripravenosti na plnenie plánovaných úloh. Vlastných a zosúladených s pracovnými povinnosťami podľa zosnovaného algoritmu.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit