Témata
Foto: archiv M. Španiela

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Doc. Miroslav Španiel, ČVUT v Praze

Smyslem této série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali docenta Miroslava Španiela, děkana Fakulty strojní ČVUT v Praze.

Tento článek je součástí seriálu:
Role technické univerzity v udržitelné společnosti
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Reklama


Následující výstup přináší pouze stručný přepis rozhovoru, komplexní pohled získáte poslechem aktuálního dílu podcastu.

MM: Jak náročné je vést fakultu?

M. Španiel: Je to velmi náročné. Při veškeré agendě s touto pozicí spojené zvládám přednášet, ale veškerou vlastní vědeckou činnost jsem bohužel z časových důvodů musel upozadit. Věřím, že až budu ve své roli více zaběhlý, podaří se mi k vědě během funkčního období vrátit.

MM: Co vás stojí nejvíce úsilí, a co naopak přináší radost a uspokojení?

M. Španiel: Najít si čas k řešení koncepčních otázek, a to navzdory návalu operativy, o které jsem mluvil v předchozí otázce. Funkce děkana má dvě tváře. První jsou úvahy o budoucnosti fakulty v kratším i dlouhodobém horizontu a o trendech, které je třeba zachytit a implementovat je. Druhá tvář je ryze operativně-administrativní. Děkan je statutár, podepisuje veškeré smlouvy a řeší řadu dalších věcí spojených s denním provozem. Zde bych chtěl poděkovat lidem ze svého aparátu, protože jsou mi v této oblasti velmi nápomocní, a já si díky tomu dokážu najít čas i na tu koncepční práci. A co se týče radosti a uspokojení – pokud se mohu podívat do volebního programu a odškrtnout si, že něco, co jsem plánoval a slíbil, se následně podařilo zrealizovat.

MM: Vaše dosavadní profesní kariéra je akademického rázu. Proč jste si zvolil právě akademické prostředí, a nikoliv praxi?

M. Španiel: Na začátku studia a v jeho průběhu to rozhodně úmysl nebyl. Na fakultu jsem nevstupoval s tím, že zde setrvám celý svůj profesní život. V průběhu doktorského studia jsem se podílel na řešení zajímavých praktických problémů, které mi poskytly takové úžasné odborné poznání, že jsem nedostatek praxe nepociťoval. Možná i proto, že v době, kdy jsem začínal, nebyl můj obor numerického modelování a výpočtů v praxi tak běžný jako dnes. Díky působení na fakultě jsem se dostal k řešení zajímavých otázek spojených s životností tranzitního plynovodu, který vede přes území naší republiky, kde se vyskytují různé vady, a my jsme tu vyvíjeli postupy, jak je detekovat a jak vyhodnocovat jejich nebezpečnost. Byla to velmi praktická záležitost. Ani později jsem nepociťoval nedostatek sepětí s praxí. Je to dáno samozřejmě i tím, že jsme technická univerzita. To, co mi z praxe chybí, je zkušenost denního provozu nebo tlak na výsledky a termíny. Uvědomuji si, že velkou zkušenost s těmito aspekty průmyslové praxe nemám, avšak co se odbornosti týče, většina z nás strojařů je s praxí spojena velmi úzce.

Doc. Miroslav Španiel
Děkan Fakulty strojní ČVUT v Praze

Miroslav Španiel absolvoval Fakultu strojní ČVUT v Praze v roce 1988 v oboru Aplikovaná mechanika, o šest let později získal vědeckou hodnost kandidáta věd v oboru Mechanika tuhých a poddajných těles a prostředí. V roce 2007 se habilitoval v oboru Aplikovaná mechanika.
Miroslav Španiel působí na zdejší fakultě od roku 1991 postupně v různých pozicích, až po vedoucího Ústavu mechaniky, biomechaniky a mechatroniky. Od roku 2014 byl místopředsedou Akademického senátu a v letech 2017 až 2021 pak jeho předsedou. Počátkem dubna 2022 se docent Španiel ujal funkce děkana Fakulty strojní ČVUT v Praze.
Mezi jeho odborné zájmy patří aplikace metody konečných prvků v inženýrských výpočtech, v posledních letech se pak věnuje modelům degradace, poškození a porušení materiálů.
(Foto: archiv M. Španiela)

MM: Jakou úlohu podle vás hraje současná univerzita ve společnosti? Jak se historicky vyvíjí vnější pohled na ni?

M. Španiel: Role univerzity je dána zákonem. Za finanční prostředky daňových poplatníků má univerzita splnit roli instituce uchovávající znalosti, dovednosti, vědomosti, dále je rozvíjet a zajišťovat jejich trvalou kontinuitu. Vnímám to jako velký úkol univerzity a jejích fakult. Z mého pohledu má technická univerzita i další roli – být místem, kam je možné přijít z praxe a požádat o konzultaci či radu technického rázu, a dostat pokud možno kompetentní odpověď. Hodnocení naší úspěšnosti bych ale nechal na těch, kteří naše výstupy konzumují. Mnoho času nám zabírá byrokracie vyplývající z plnění celé řady zákonů. Z tohoto pohledu je dnes technická univerzita v poměrně schizofrenním postavení. Jsme současně akademickou institucí i podnikem pohybujícím se na trhu. Vlastní spolupráce s průmyslem je pro nás zdrojem inspirace i prostředků pro pedagogickou, vědeckou a výzkumnou práci, ale zatěžuje nás plnění legislativních podmínek a byrokracie s tím spojená.

MM: Jak se historicky vyvíjí vnější pohled odborné, ale i všeobecné veřejnosti na univerzitu? Kde je univerzita dnes a do jaké fáze by měla podle vás dospět, aby zaujala optimální pozici vůči společnosti?

M. Španiel: Pocitově vnímám, že ve vzdělanosti obecně se projevuje jistá inflace. Naše společnost výrazně zvýšila podíl absolventů VŠ na celkové populaci, avšak Gaussova křivka schopností lidí se nemění. Průměrný vysokoškolák před 50 lety měl vyšší úroveň než ten dnešní, protože tato skupina představovala mnohem menší část populace. Pracovní pozice, které tradičně patřily lidem se středním vzděláním, dnes často zaujímají vysokoškoláci. I tento fakt, myslím, v obecné rovině ovlivňuje pohled na univerzity. Dnes je u nás na fakultě mnohem větší rozdíl mezi špičkovými studenty a těmi průměrnými. Všichni dostávají rovnou příležitost ve vzdělávání, ale jen ti skutečně nejlepší ji v maximální míře využijí. V těchto rozevřených nůžkách nevidím nic špatného.

Reklama
Reklama
Reklama

MM: Jakou u nás vidíte roli Boloňského procesu, který mj. v rámci mobility studentů definoval vysokoškolský vzdělávací stupeň na tři úrovně – bakalářský, magisterský a doktorský? Kde se pak v tomto konceptu nachází zdatný absolvent odborné střední školy? Praxe upřednostňuje právě jeho před bakalářem.

M. Španiel: Musím říct, že s bakaláři odcházejícími do praxe velkou zkušenost nemáme. Samozřejmě Boloňský proces byl vnímán různorodě, vzbudil zájem a diskuze. Až na výjimky, většina našich studentů po absolvování bakalářského stupně pokračuje v navazujícím magisterském studiu. Na Boloňský proces pohlížíme jako na možnost určitým předělem zhodnotit schopnosti studentů, a zejména umožnit jejich studijní mobilitu v rámci například programu Erasmus. Adekvátního strojařského vzdělání ale dle mého názoru za ty tři roky během bakalářského stupně nedosáhneme.

MM: Ano, ale právě Boloňský proces uváděl, že v navazujícím magisterské stupni nebude většina bakalářů pokračovat, ale půjde do praxe. Avšak jak potvrzujete i vy, realita je jiná. Podívejme se i na medicínu či práva, zde k žádnému rozdělení na bakaláře a magistry nedošlo.

M. Španiel: Dnes se řeší již i vysokoškolské vzdělání zdravotních sester a nedovedu si představit, že by mě operoval lékař po ukončeném bakalářském stupni medicíny. A podobně na to nahlížím i u inženýra. Přeci jen to, co strojní inženýr vytváří, má potenciál způsobovat havárie, ztráty na lidských životech. Jde o práci velmi zodpovědnou. Proto si nejsem jist, zda je strojní bakalář správným produktem pro praxi. Vnímáme bakalářské studium jako přípravu na magisterské.

MM: Hovoříme o absolventech, kteří jsou v určitém slova smyslu „produkty výrobní firmy“. Jak máte odborně zdatný personál na vaší fakultě, která úspěšné absolventy s dovršenými znalostmi vysílá na trh práce?

M. Španiel: Aspektů je více. Máme vynikající výzkumníky i vynikající pedagogy a solidní průnik obou těchto množin. Jako na každé škále je i zde střed a opačná strana, ale o solidní kvalitu našich pracovníků průběžně usilujeme. Nemáme dostatek mladých pracovníků s akademickými hodnostmi a zvýšení počtu našich docentů a profesorů je jedním z mých cílů.

MM: Jak se vám daří získávat lidi z praxe – nikoliv pouze na občasné přednášky, ale na dlouhodobější spolupráci?

M. Španiel: To je bohužel problém, jelikož takovým lidem nemůžeme nabídnout pozice s dostatečným finančním ohodnocením. Existují kariérní řády a kvalifikační požadavky, ale kvalifikovat se v akademické sféře není lehké. Vyžaduje to usilovnou práci v dlouhodobém horizontu. Je snaha dostat do kariérního řádu pozici významného odborníka, který by nemusel mít vysokou akademickou kvalifikaci. Věřím, že se něco takového podaří, abychom získali kolegy, kteří nás obohatí o zkušenost z praktického strojírenství. To považuji za důležité, ačkoliv si nemyslím, že by k nám lidé z praxe měli přicházet v masovém měřítku.

MM: Co podle vás způsobilo postupné rozevírání nůžek mezi technologickými firmami evropskými, americkými a asijskými? Jak tento trend ovlivnila koronavirová pandemie, krize v subdodavatelských řetězcích a energetická krize?

Reklama

M. Španiel: Toto vyžaduje hodně komplexní pohled. Kdybych měl své vysvětlení zjednodušit, v USA jsou historicky rodinné firmy s vysokým soukromým kapitálem a zkušenostmi, jak s ním nakládat. Vědí, že je potřeba v rozumné míře investovat, ale jsou si vědomy skutečnosti, že ne každé firmě je souzen úspěch. Najdete tam vizionáře typu Jobse či Muska. Takoví lidé se bezesporu najdou i v Evropě, ale nejsou vybaveni takovým kapitálem. Dále se zde projevuje společenské paradigma. Američané se rodí jako businessmani, mají v tom tradici. Evropa na tom v porovnání s USA určitě tak není, a ČR již vůbec ne. Asie se odlišuje tím, že zde silnou roli hraje ambiciózní stát s vírou, že vzdělání, a zejména technické vzdělání, je klíčem k dohnání úrovně zemí západu. Vzdělaná Evropa, která je kolébkou toho všeho, je dnes poněkud unavená.

MM: Často s nostalgií hledíme do meziválečného období minulého století, kdy náš stát a výrobky z něho plynoucí na světové trhy něco znamenaly. Jak máme naše aktivity nastartovat, jak by se měla Česká republika více prosadit a dát o sobě ve světovém kontextu znatelněji vědět?

M. Španiel: Musíme mít jiné paradigma než ve 30. letech. Ani světoví tygři nedokážou být tahouni úplně ve všem. Je třeba opustit myšlenku českých firem s velkou produkcí. Nemůžeme mít českou automobilku. Nemůžeme mít ryze českého výrobce letadel. Nemůžeme být světoví lídři v obráběcích strojích. Co udělat naopak můžeme, je nabídnout prostředí pro investice světovým výrobcům. To děláme, a to jsme také dělali posledních 30 let. Ale jen v málo případech se povedlo to, co já vidím jako cestu k budoucnosti. Tím mám na mysli transfer výzkumu a vývoje do ostatních firem. Příkladem je Škoda Auto s výzkumem zde u nás, na kterou můžeme být jako Češi stále hrdí. Takových firem ale potřebujeme desítky a stovky. Až se nám podaří přemístit sem výzkum a vývoj jiných firem, je důležité si vzít svůj podíl nejen z produkce, ale i z přidané hodnoty duševního vlastnictví. To pak má velký smysl. Do určité míry budeme vždycky subdodavateli Airbusu, který my zde nikdy sami vyrábět nebudeme. Jde o to, abychom z venku nedostali jen výkresy, proběhla výroba a montáž a za malé peníze to pak prodali. Musíme zde mít duševní vlastnictví, podílet se na vlastním vývoji, což pak přinese odpovídající podíl na hospodářských výsledcích. To ale neumíme. Je to velký úkol pro ekonomickou diplomacii, stát a zákonodárství. Jestli chceme mluvit o českém strojírenství, musíme ho definovat jinak, než jak bylo definováno ve 30. letech minulého století. Přesto bych si však stál za tím, že jsme specifický národ, máme krásnou řeč, která nám dává základy pro ne úplně všední myšlení v Evropě. Neházel bych flintu do žita v tom, že nejsme schopni obstát. Ale musíme vzít na vědomí, že v našem oboru, technice jako takové, nemůžeme být soběstační. Ta doba je pryč. Musíme své místo dobývat a obhajovat.

MM: A to budeme dobývat díky kvalitním absolventům ČVUT v Praze. Jsou tedy vaši studenti kompatibilní s požadavky mezinárodních firem?

M. Španiel: Samozřejmě. Naši absolventi jsou v oblasti znalostí a kompetencí plně konkurenční se světem. Možná by mohli být trochu lepší v měkkých dovednostech, jako je sebeprezentace, prosazování se v kolektivu, komunikace apod., na což se dnes klade velký důraz. To je ale student schopen získat i mimo výuku. Avšak řešit diferenciální rovnice, to se již nedoučí. Nebo například základy ekonomiky. Proto spíš zastávám názor, že tyto dovednosti se mají získávat během studia ne specifickými teoretickými předměty, ale zapojením studentů do projektů, zahraničními stážemi apod. To je cesta, kterou se snažíme realizovat.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

Vydání #3
Kód článku: 230308
Datum: 08. 03. 2023
Rubrika: Redakce / Rozhovor
Související články
Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

Krize jako cesta k žádoucí změně

Hlavním životním mottem Ing. Vlastislava Břízy, majitele a generálního ředitele společnosti Koh-i-noor, je tvrzení, že kdo je připraven, není zaskočen. Společný rozhovor probíhal v intencích této jeho celoživotní strategie.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Související články
Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Prof. David Tuček, UTB Zlín

Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Cesta k budoucímu růstu vede přes investice

Rok 2020 by se dal přejmenovat na Rok černých labutí. Ekonomové k těmto původem australským ptákům přirovnávají události, které nikdo nečeká a které hluboce zasáhnou samotné základy hospodářství. Tak jako to dokázala pandemie nového typu koronaviru. Ze dne na den donutila vlády, aby vypnuly na několik měsíců nejen českou, ale také další klíčové ekonomiky pro české exportéry.

Je nutné stanovit diagnózu a následně zvolit léčbu

Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.

Musíme mít dovednosti orientačního běžce

S krizovým manažerem Petrem Karáskem, viceprezidentem České asociace interim managementu, jsme se sešli po pěti letech od posledního otevíracího rozhovoru pro náš časopis. Zajímalo nás, jakými turbulencemi z pohledu krizového manažera český průmysl za tu dobu prošel. Zda majitelé firem mění směr a portfolio svého podnikání. Zda se za pětileté období navýšil počet produktů s tuzemskou přidanou hodnotou, a jaké jsou aktuální podmínky pro podnikání v ČR.

Přínos vědců pro českou ekonomiku

Výzkumná a vědecká pracoviště jsou častými nositeli průlomových objevů a řešení. Jejich přínos pro konkurenceschopnost firem a národních ekonomik je neoddiskutovatelný. Jak si vede v této oblasti Akademie věd ČR, jak spolupracuje s průmyslovou sférou a kde vidí svou přidanou hodnotu? Na toto téma jsme diskutovali s předsedkyní AV ČR profesorkou Evou Zažímalovou.

Role technické univerzity
v udržitelné společnosti:
Prof. Ľubomír Šooš, STU v Bratislavě

Smyslem série této řady podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult, kteří dávají nahlédnout do své denní operativy, o dílčí realizaci dlouhodobé strategie a jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti. V tomto díle je naším hostem profesor Ľubomír Šooš, děkan Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

Trnitá cesta české vědy a výzkumu

Třicet let je diskutovaným tématem propojení české vědy a výzkumu s průmyslem. Podařilo se konečně v této oblasti učinit pokroky? Proč se čeští vědci nehrnou do tuzemských firem a proč české školství negeneruje kreativní osobnosti? K diskuzi o těchto otázkách jsme pozvali docenta Jiřího Krechla, který se problematice výzkumu a vývoje dlouhodobě věnuje.

V on-line byznysu chybí lidská chemie

Online platforma se i díky pandemii koronaviru stala hitem posledních tří měsíců. Někteří podnikatelé dokonce tvrdí, že se velká část byznysu a obchodování přesune do online prostředí. Bude tento fenomén přetrvávat, změní se konečně české montovny na podniky s přidanou hodnotou, a proč by Čechům mohla i krize prospět? Na to jsme se zeptali ekonoma a člena Národní ekonomické rady vlády Lukáše Kovandy.

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Príhovor Štefana Kassaya: Život sa neriadi podľa algoritmov

Pozdravy dobré ráno, pekný deň sa považujú za slušnosť a dobrú výchovu. Rovnako na pracovisku je prejavom spolupatričnosti aj úsmev, vzájomný stisk rúk a pochopenie nálad. Veľa prezrádza výraz tváre ako reflexia vnútorných pocitov a pripravenosti na plnenie plánovaných úloh. Vlastných a zosúladených s pracovnými povinnosťami podľa zosnovaného algoritmu.

Budoucnost české výroby

Česká výroba prochází složitým obdobím. Naši výrobci musí každý den řešit složité úkoly a problémy, za které si z části ani nemohou. Doba už je taková, je potřeba se jí ale postavit čelem.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit