Témata
Foto: archiv Roberta Čepa

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Prof. Robert Čep, VŠB-TUO

06. 04. 2022

Smyslem této série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Roberta Čepa, děkana Fakulty strojní VŠB-TUO.

Tento článek je součástí seriálu:
Role technické univerzity v udržitelné společnosti
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Reklama
Následující výstup přináší pouze stručný přepis rozhovoru, komplexní pohled získáte poslechem aktuálního dílu podcastu.

MM: Jak náročné je vést fakultu?

R. Čep: Odpověď na otázku je tak náročná, jak náročné je v této době vést fakultu. Někteří kolegové mě nazývají „covidovým děkanem“. Nastoupil jsem do funkce 1. března 2020 a za 15 dnů se všechno uzavřelo. Všechny nastavené procesy se změnily. Vedení fakulty je primárně o práci s lidmi, a to je vždy nejtěžší. Máme celkem 11 pracovišť, 10 kateder a jeden institut, dohromady zhruba 250 zaměstnanců.

Z největší části jsme závislí na státním rozpočtu a na objemu financí, které ministerstvo rozdělí na univerzity, a univerzita následně na fakultu. Logicky tedy musíme bojovat o to, abychom si ukousli co největší část. Další potřebné finance pokrýváme z národních a mezinárodních projektů, a samozřejmě ze spolupráce s praxí.

Prof. Ing. Robert Čep, Ph.D., FEng.
Děkan Fakulty strojní VŠB-TUO
Zástupce vedoucí Katedry obrábění, montáže a strojírenské metrologie

Magisterské studium v oboru Strojírenská technologie na FS VŠB-TUO ukončil v roce 2000, o pět let později úspěšně završil doktorské studium a o dalších pět let, v roce 2010, byl jmenován docentem v oboru Strojírenská technologie. V tom samém roce se stal vedoucím Katedry obrábění a montáže a o dva roky později proděkanem pro personální rozvoj, doktorské studium a externí pracoviště. V roce 2019 byl jmenován profesorem v oboru Strojírenská technologie. Na post děkana nastoupil v březnu 2020. Profesor Čep se svojí odborností zaměřuje na nově vyvíjené keramické a slinuto-karbidové nástrojové materiály a jejich zkoušky při obrábění, zejména v podmínkách přerušovaného řezu. Dále se zabývá aktuálním tématem postprocessingu po aditivních technologiích.
Foto: archiv Roberta Čepa

MM: Co vás stojí nejvíce úsilí, a co naopak přináší radost a uspokojení?

R. Čep: Nejvíce úsilí představuje přesvědčit spolupracovníky, že cesta, po které jsme se vydali, je správná. A nejvíce radosti pak na konci té cesty přinese poznání, že jsme dosáhli stanoveného cíle. Ale osobně mám vždycky největší radost na přelomu června a července, kdy během promocí předávám diplomy absolventům a vidím v jejich očích úlevu. Ale hlavně radost, nadšení a hrdost i v očích jejich rodičů a prarodičů, že to vynaložené úsilí a nemalé finance, které do svých potomků investovali, se vyplatilo, jejich potomek dokázal studium úspěšně dokončit a bude součástí strojařské komunity, ve které se neztratí, protože je dobře připraven do ní vstoupit.

Dále mám radost, že se nám čím dál více daří zapojovat do mezinárodních projektů a mezinárodních výzkumných týmů. Za všechny bych jmenoval třeba Fraunhofer institut. A samozřejmě mě těší, že i přes krize, covidovou či finanční, udržujeme finanční spolupráci s firmami na relativně stabilní výši. Uspokojení se ale snažíme vyhýbat, protože pokud se uspokojíme, motivace opadne.

MM: Proč jste si za svoji profesi zvolil akademické prostředí, a nikoliv praxi?

R. Čep: Mé profesní směřování má celkem zajímavou historii. Když jsem se rozhodoval o volbě střední školy, měl jsem možnost se buď vydat na cestu strojařiny dle vzoru otcovy strany rodiny, nebo na řeznictví z matčiny strany. Nakonec strojařina je mojí profesí a řezničina se stala koníčkem ☺. Když jsem ukončil Fakultu strojní na VŠB-TUO, byli jsme poslední ročník, kterého se týkala povinná vojenská služba. Přišlo mi to jako zbytečná ztráta času, a tak jsem se rozhodl pokračovat v doktorském studiu u pana docenta Vrby, který byl i mým vedoucím diplomové práce. Bral jsem to tehdy ale přechodnou záležitost, až povinná vojna pomine, tak ze studia odejdu a půjdu do praxe. Ale on mě přitáhl k akademické sféře jak díky poutavosti svých přednášek a zapálením pro obor, tak i díky spolupráci s praxí. Tehdy jsme třeba dělali zkoušky obrobitelnosti nových materiálů pro Třinecké železárny, nástrojové hospodářství či snímky pracovního dne pro Vítkovice a i další okolní firmy. Pan docent Vrba mě tedy k akademické půdě tímto připoutal a já poznal, že to není pouze o teoretickém studiu, ale když člověk chce a umí, tak se prosadí i mezi firmami. Shodou okolností v roce 2003 odešla kolegyně z katedry za svým partnerem mimo Ostravu, uvolnilo se místo vedoucího, já jsem se přihlásil do výběrového řízení, kde jsem uspěl, a od té doby jsem na katedře a fakultě zůstal.

Reklama
Reklama

MM: Jakou úlohu podle vás hraje současná univerzita ve společnosti? Jak se historicky vyvíjí vnější pohled na ni?

R. Čep: Univerzita je především místem vzdělávání a vzniku nových myšlenek. Měla by sledovat trendy ve svém oboru, být jejich propagátorem, prosazovat je do firem, a pokud má firma nějaký problém, být jí nablízku v nápomoci. Například při zlepšování procesů, optimalizaci výroby, jejím zlevnění atd. Díky Průmyslové radě se nám daří navazovat pevné vazby s praxí. Studenti mají své zaměstnání většinou domluveno již během studia. Více než tři čtvrtiny diplomových prací řeší konkrétní problém ve firmě. A s těmi tématy mnohdy studenti přijdou sami. Doba, kdy jsem vypsal témata diplomových prací a čekal, než se někdo přihlásí, je dávno pryč.

Pohled z odborné sféry vnímám tedy dobře, ale to se již bohužel nedá konstatovat o pohledu z Ministerstva školství. Zde mám pocit, že v poslední době zapomnělo, že má ve své gesci i univerzity, a věnuje se primárně základním a středním školám. To se především ukázalo během covidu, kdy tyto školy obdržely směrnice na způsob fungování, kdežto vysoké školy se kvůli své autonomii o sebe musely postarat samy.

MM: Jací studenti na univerzitu přicházejí a jací ji opouštějí?

R. Čep: Ono je to podobně jako ve fabrice. Přijde vstupní materiál dobrý i horší. My jsme de facto zrušili přijímací řízení. Máme jej ale nahrazeno v prvním semestru tzv. prodlouženým přijímacím řízením, kdy všichni studenti mají mimo klasické předměty i určitou formu opakovací matematiky, aby se dostali na stejnou úroveň, neboť k nám přicházejí studenti z gymnázií, průmyslovek a čtyřletých maturitních učilišť. Snažíme se ty studenty „promíchat“, aby si mohli navzájem pomáhat, protože gymnazisti neumí rýsovat, a naopak průmyslováci mají mezery v matematice či fyzice. Ke studentům přistupujeme maximálně zodpovědně, aby z nich na konci pátého ročníku byli sebevědomí inženýři, kteří jsou schopni řešit problémy průmyslové praxe.

Vedle nedostatečných znalostí matematiky nás trápí cizí jazyk. Nikdy jsem si nemyslel, že více než 30 let po revoluci k nám ze střední školy nastoupí studenti, kteří budou mít problémy se základy angličtiny. U nás již ale na nápravu není prostor, během čtyř semestrů je učíme odbornou terminologii. Absence znalostí základů se pak projevuje i na doktorském stupni, kdy se studenti obávají vystoupit na konferenci v zahraničí, nenapíší vědecký článek. To mi přidělává vrásky na čele.

Fakulta strojní VŠB-TUO dlouhodobě investuje do kvalitního marketingu s cílem přilákat nové studenty a zatraktivnit obor strojírenství. Kampaň V hlavní roli strojař letos otevírá téma, které je pro středoškoláky velkým strašákem a častým důvodem, proč se na techniku nehlásí. S matematikou přitom studentům fakulta pomáhá prostřednictvím Math support centra. (Zdroj: VŠB-TUO)

MM: Co podle vás způsobilo postupné rozevírání nůžek mezi evropskými technologickými firmami, americkými a asijskými? Jak tento trend ovlivnila koronavirová pandemie?

R. Čep: Podle mého se nás Evropská unie snaží svazovat všemi různými předpisy a nařízeními, často dosti nesmyslnými, a nemáme tak odvahu inovovat a posouvat věci dopředu. A toto právě nechybí asijským lídrům, jako je Tchaj-wan, Singapur, Čína a samozřejmě další země jako Izrael nebo USA. Když jsem byl vloni v Singapuru a na jedné technické univerzitě jsme hovořili o vybavenosti laboratoří, tak jsem prezentoval v rámci možné spolupráce naši laboratoř 3D tisku, která díky investici 80 mil. korun patří k největším ve střední Evropě. Zástupce univerzity mi opáčil, že se spolupráci nebrání, ale jejich laboratoř čítá vybavení v hodnotě 100 milionů dolarů z veřejných prostředků, tedy 25násobek našich investic, které jsme museli u nás získat z projektů a spolupráce s praxí. Obor 3D tisku je jeden z klíčových cílů jak naší univerzity, tak celého Moravskoslezského kraje. Získali jsme v tomto oboru know-how, které se dále snažíme nabízet do firem.

V těchto inovačně vyspělých ekonomikách stát investuje do vědy a výzkumu obrovské prostředky, protože si je vědom potenciálu. A to tady, obecně v evropských zemích, chybí, včetně koncepce státu, kam výzkum směřovat. U nás si každý na svém písečku dělá všechno. Vidím to přímo na strojních fakultách, kde existuje velké množství duplicitních pracovišť napříč ČR.

Když se podíváme na jakoukoliv univerzitu do USA, tak mezi pracovníky vidíme minimálně polovinu lidí s čínskými nebo indickými jmény, někdy již ve druhé generaci. Jednak přinesli do Ameriky inovace ze své země, jednak jsou většinou extrémně pracovití a mají jinou náturu. A je dost pravděpodobné, že až se vrátí zpět, získané znalosti a zkušenosti aplikují ve své rodné zemi.

Reklama

MM: Jak by se měla Česká republika, země pod rozlišovací schopností globálního světa, více prosadit a dát o sobě ve světovém kontextu znatelněji vědět?

R. Čep: Česká republika určitě perspektivu má. Usuzuji to mj. ze zájmu studentů z Asie o studium u nás. A pokud by nepřišel covid, měli bychom jich po naší zahraniční akvizici několik stovek. Nicméně náš problém vidím v tom, že se kvůli jazykovému handicapu bojíme otevřené spolupráce s okolním světem, a to nemyslím slovanské národy, kde se domluvíme takovou tou formou českoslovenštiny.

Druhý problém spatřuji v tom, že u nás mnoho akademiků pracuje ve své uzavřené bublině. Dělá sám, publikuje články sám, v lepším případě s nějakým kolegou ze svého pracoviště, ať jsou na to dva, ale to je prostě málo. Pokud nevyjede na světovou konferenci do Ameriky, do Asie, ale i do Afriky, výsledky své práce nekonfrontuje s okolním světem, tak si nikdy nemůže být jistý, jestli je jednak na správné cestě výzkumu, ale především, jaká je jeho odborná úroveň. U nás se téměř všichni bojí kritiky, konstruktivní kritiky od kolegů z branže. Mají obavy z toho, že jim někdo přímo do očí řekne, že to není v pořádku, ať to ukončí a jde na to jinak.

MM: Jak jsou vaši absolventi kompatibilní s požadavky světových firem a uplatňují se v mezinárodním prostředí?

R. Čep: Absolventi jsou velmi zdatní odborně, pedagogové jim předávají jen ty nejlepší znalosti. Mohli by šéfovat mezinárodním týmům ve firmách, ale bohužel ve skutečnosti tomu tak je jen v malých procentech případů, protože se zahraničními kolegy se prostě nedomluví. Je to zpětná vazba přímo od ředitelů firem: „já mám od vás dva absolventy, perfektní odborné znalosti, akorát ta angličtina...“ Opět ta neznalost jazyka. A to již v praxi málokdy doženou.

Slušné odborné znalosti pramení z naší spolupráce s praxí. Ať s nadnárodními koncerny typu Škoda Auto, Siemens, Continental, se kterými není přes veškerá omezení jednoduché spolupráci navázat, tak i samozřejmě s menšími lokálními firmami, které mají silný inovační potenciál. Když to shrnu, tak si myslím, že naši absolventi jsou kompatibilní s požadavky jak globálních firem, tak i těch lokálních. Bez problémů se dokážou uplatnit v mezinárodním prostředí velkých firem, ale musí k technickým znalostem přidat i jazykové.

Související články
Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Deset zastavení s JK: Obnova Slovenska

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Univerzita Karlova cílí na vyšší spolupráci s firmami

Poprvé v historii byla zvolena do funkce rektorky Univerzity Karlovy, jedné z nejstarších univerzit v Evropě, žena. Lékařka prof. MUDr. Milena Králíčková v březnu tohoto roku, měsíc po svých 50. narozeninách, převzala mandát. Jejím cílem je poskytovat trhu práce moderního absolventa, větší zapojení studentů do komerční sféry, maximální podpora aplikace vědeckých výsledků do praxe a další úspěšný rozvoj Charles University Innovations Prague, která vznikla za jejího předchůdce prof. Zimy.

Související články
Deset zastavení s JK: Síťování

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Byznys je o přidané hodnotě

Česká ekonomika dlouhodobě vykazuje nerovnovážný stav. Budoucnost montoven, a to i úspěšných, nemá z dlouhodobého hlediska perspektivu. Pokud nezvýšíme konkurenceschopnost našich produktů, více se nezačleníme do ekonomiky eurozóny a pokud bude ČNB dále diktovat českému trhu, problémy budou podle kybernetika, podnikatele a manažera Libora Witasska přetrvávat.

Deset zastavení s JK:
Dobrý Pastier

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

VaVaI a průmysl: Aby know-how zůstalo ve firmě

Ryze česká společnost Lavat se sídlem v Chotuticích vyrábí a dodává přesné strojírenské součásti, vakuové zařízení a komponenty a také výrobky z oboru laboratorní techniky. A aby toho nebylo málo, intenzivně se věnuje vlastnímu výzkumu a vývoji, na který vynakládá více než 15 % z celkového obratu. Na zkušenosti s propojením vědy a výzkumu s oblastí průmyslu, tak aby bylo prospěšné oběma stranám, jsme se zeptali Ing. Tomáše Chaloupky, technického ředitele a vedoucího zdejšího výzkumně vývojového oddělení.

Pravděpodobně jsme na prahu stagflace

Český export tvoří 80 % HDP a polovina všech tuzemských zaměstnanců působí v oblastech propojených s exportem. Jaká je současná situace u českých výrobců a exportérů? Jsou kroky ČNB pro ně přijatelné? Vyřeší migrační vlna situaci na českém trhu práce, a proč musí byznys počítat s politikou více než kdy jindy? Redakce MM Průmyslového spektra tentokrát diskutovala s místopředsedou Asociace exportérů České republiky Ing. Otto Daňkem.

Deset zastavení s JK:
Lokální výroba

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Role technické univerzity
v udržitelné společnosti:
Prof. Ľubomír Šooš, STU v Bratislavě

Smyslem série této řady podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult, kteří dávají nahlédnout do své denní operativy, o dílčí realizaci dlouhodobé strategie a jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti. V tomto díle je naším hostem profesor Ľubomír Šooš, děkan Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

Trnitá cesta české vědy a výzkumu

Třicet let je diskutovaným tématem propojení české vědy a výzkumu s průmyslem. Podařilo se konečně v této oblasti učinit pokroky? Proč se čeští vědci nehrnou do tuzemských firem a proč české školství negeneruje kreativní osobnosti? K diskuzi o těchto otázkách jsme pozvali docenta Jiřího Krechla, který se problematice výzkumu a vývoje dlouhodobě věnuje.

VaVaI a průmysl:
Znát budoucí potřebu zákazníka

Biochemik Vladimír Velebný je majitelem, generálním ředitelem, a současně i vedoucím výzkumu a vývoje ve společnosti Contipro. Jeho firma se zabývá biotechnologickou výrobou kyseliny hyaluronové, která má širokou škálu potenciálního využití v nejrůznějších oblastech medicíny a kosmetiky. O tom, jak ideálně propojit oblast vědy a výzkumu s oblastí průmyslu ku prospěchu obou, a zejména nás všech, ví rozhodně mnohé.

Deset zastavení s JK, Fraunhofer & IPA

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Deset zastavení s JK,
Fenomén Baťa

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit