Vzdělání pro šanci na úspěch III

Doc. Ing. Robert Brázda, Ph.D.
Institut dopravy

MM: Můžete nám, prosím, stručně představit zaměření a profil vašeho typického studenta?

R. Brázda: Zaměření a profil našeho studenta souvisí se zaměřením Institutu dopravy na techniku a technologii silniční, železniční a letecké dopravy či průmyslovou dopravu.

V oblasti civilního letectví je studium profilováno jako příprava absolventů uplatnitelných v profesích provozně-ekonomicko-technického charakteru. Studenti získají orientaci ve všech klíčových leteckých disciplínách.

Oblast dopravních a procesních zařízení je zaměřena na zařízení průmyslové dopravy. Studenti jsou schopni provádět technologické a kapacitní výpočty, včetně návrhu konstrukce dílčích uzlů nebo celků.

Oblast dopravní techniky je zacílena na přípravu profesí soustředících se na konstrukci, výrobu a údržbu dopravních prostředků s poznatky z předmětů konstrukce, údržby a provozu vozidel či spolehlivost a funkční bezpečnost.

Studium technologických procesů dopravních systémů je rozděleno do tří propojených oblastí. První oblastí je znalost technologických procesů dopravních systémů, druhou oblastí je ekonomická stránka těchto procesů a poslední oblast se zabývá optimalizačními procesy.

MM: Kterými znalostmi a kompetencemi vaši studenti po absolvování disponují a pro jaký typ firem jsou ideálně využitelní?

R. Brázda:  Absolventi leteckých oborů získají odborné kompetence v předmětech věnovaných stavbě letadel a zákonitostem jejich bezpečného pohybu ve vzdušném prostoru, a znalosti o plánování letu, meteorologii a navigaci, řízení letového provozu a provozu letišť, údržbě a opravárenství letadel. Uplatnění nacházejí u provozovatelů letecké dopravy, provozovatelů letišť, výrobců letadel nebo opravárenských firem.

Absolventi dopravních a procesních zařízení disponují znalostmi z oblasti dopravy, manipulace a skladování, funkce dopravních zařízení, prostředků a manipulační techniky. Uplatňují se v technickoprovozních, obchodních i řídicích funkcích výrobních provozů, v projekci a konstrukci.

Znalosti a kompetence absolventů dopravní techniky pokrývají konstrukční celky vozidel, provoz, spolehlivost a funkční bezpečnost, aerodynamiku či testování vozidel. Nacházejí uplatnění v konstrukčních a údržbových činnostech pro automobilový a železniční průmysl nebo u provozovatelů silničních a kolejových vozidel.

Absolventi dopravní technologie získávají znalosti zaměřené na technologickou a ekonomickou stránku dopravních procesů a seznamují se s metodami využívanými při plánování a optimalizaci dopravních systémů. Jejich uplatnění je v provozu i managementu dopravních a logistických firem.

MM: Jakým způsobem Institut dopravy FS VŠB-TUO spolupracuje s praxí? A můžete nám představit vybrané projekty, které byly v nedávné minulosti úspěšně dokončeny nebo které stále probíhají?

R. Brázda:  V oblasti letectví zajišťujeme praxi studentů s Letištěm Ostrava, Job Air Technic a leteckými školami Lets Fly a Elmontex. Z projektů můžeme jmenovat: Návrh a konstrukční úpravy karbonových částí ULL letounu Ellipse Spirit a příprava dokumentace pro certifikační proces v letecké výrobě.

Oblast dopravních a procesních zařízení pokrývá vypracovávání znaleckých posudků a projektů Inovativní mobilní vyrovnávač tahů lan výtahových strojů, Inovativní preprocesní úprava recyklovaného prášku pro aditivní technologie nebo Výzkum a vývoj osobního výtahu OT 450.

V oblasti dopravní techniky se realizuje praxe studentů a výzkumná spolupráce s DPO Ostrava, Siemens mobility, Škoda Transportation, Škoda Auto, Vagonka Vítkovice, Drážní inspekce ČR, Policie ČR, HZS ČR. Aktuálním projektem je Bezpečná jízda zásahové požární techniky k zásahu.

V dopravních technologiích spolupracujeme s praxí v oblasti projektů aplikovaného výzkumu se zaměřením na propojení lineárního programování a diskrétní simulace v oblasti návrhu signálních plánů světelně řízených křižovatek a posuzování jejich kapacity.

MM: Které trendy ve vašem oboru považujete za nejvýznamnější a jak se promítají do výzkumu a výuky na Institutu dopravy FS VŠB-TUO?

R. Brázda:  Obor civilního letectví řeší problematiku zvyšování efektivity širokého spektra technologických procesů probíhajících v obchodní letecké dopravě (handling letadel, kapacitní výpočty letištní infrastruktury) či v technickém provozu letadel (tvorba údržbových plánů, efektivní využívání údržbových kapacit).

V oblasti dopravních a procesních zařízení se jedná o řešení dopravně-procesních problémů aditivní výroby nebo problematiku osobní i nákladní přepravy výtahy či řešení automatických parkovacích systémů. Studenti jsou vtaženi do problému a výsledkem jsou inovativní výstupy.

V oblasti silničních vozidel je trendem nasazení ekologických pohonů, autonomní řídicí a asistenční systémy, funkční bezpečnost a oblast aktivních podvozků. Oblast kolejových vozidel pokrývá vysokorychlostní železnice či zvyšování bezpečnosti a spolehlivosti vozidel.

Trendy dopravní technologie jsou v oblasti matematického modelování, především progresivní využívání fuzzy čísel, a simulace s využitím technologií digitálních továren či digitálních dvojčat.

Ing. Miroslav Trochta, Ph.D.
Katedra částí a mechanismů strojů

MM: Můžete nám prosím stručně představit vaši katedru, její zaměření a profil vašeho typického studenta?

M. Trochta: Katedra částí a mechanismů strojů se zabývá problematikou konstruování, pevnostních výpočtů a životnosti strojních součástí. Věnujeme se také výzkumu v oblasti ozubení zejména pro automobilové převodovky, šroubových spojů, experimentálním zkouškám a technickým měřením. Rovněž se zabýváme teoretickým i experimentálním výzkumem v oblasti šroubových spojů s předpětím a výzkumem dalších typů spojovacích elementů. Cílem naší katedry je také naučit studenty správně a optimálně navrhovat jednotlivé komponenty strojů. Návrhy musí splňovat řadu mnohdy protichůdných požadavků, mají být co nejlehčí a zároveň je požadováno, aby po celou dobu provozu bezpečně plnili svou funkci. Při výuce je také kladen důraz na bezpečnost strojních zařízení a ergonomii. Dále se snažíme propojit všechny tyto oblasti návrhu v jeden celek. Z toho důvodu je naše teoretická výuka doplňována aktuálními zkušenostmi z praxe. Studenti se také učí zjišťovat skutečná namáhání strojních celků formou experimentálních měření.

MM: Kterými znalostními kompetencemi vaši studenti po absolvování disponují a pro jaký typ firem jsou ideálně využitelní?

M. Trochta:  Studenti umí provést jak základní pevnostní analýzu, tak predikovat životnost součástí, a to i na základě reálných (naměřených) zátěžných spekter, silových či momentových účinků na součást při provozu stroje či zařízení. Naučí se přemýšlet kreativně, a tak nemají problém postavit se čelem novým projekčně konstrukčním výzvám. Své uplatnění naleznou zejména na pozici konstruktéra ve všech technických firmách, především v těch, kde optimalizace součástí spojená se spolehlivostí je základním požadavkem na jejich výrobky, například v automobilovém průmyslu. Když někoho baví hlavolamy a je tvořivý, tak je to plus do profese konstruktéra. Tyto vlastnosti se v rámci výuky snažíme rozvíjet co nejvíce a zároveň studenty motivujeme ke kreativnímu myšlení. Nejde jenom o replikování zažitých postupů a způsobů, naši absolventi získají také potřebné znalosti pro návrh vlastního experimentálního měření, posouzení jeho správnosti a vyvození závěrů. Mají představu o normativních požadavcích, které je třeba dodržovat v rámci návrhu strojních zařízení, jak z pohledu bezpečnosti, tak také ergonomie. Samozřejmým základem je znalost čtení technické dokumentace a její tvorby. Naši studenti často najdou uplatnění již během studia formou prázdninové praxe nebo celoroční spoluprací s firmami v oboru, zpravidla jako konstruktéři, výpočtáři nebo projektanti.

MM: Jakým způsobem vaše katedra spolupracuje s praxí? A můžete nám představit tři vybrané projekty, které byly v nedávné minulosti úspěšně dokončeny nebo které stále probíhají?

M. Trochta:  S praxí spolupracujeme ve velké míře. Firmy se na nás obracejí především s problémy technického charakteru, s nimiž si buď nevědí samy rady, nebo nemají pro jejich řešení kapacitu. Spolupráci s firmami realizujeme dvěma způsoby, a to buď grantovým projektem, nebo smluvním výzkumem. Studenti také často řeší témata závěrečných prací pocházející z praxe, většinou z firem, kde již během studia našli uplatnění. Naše katedra spolupracuje s řadou průmyslových partnerů, z nichž můžeme jmenovat například Škoda Auto, Mladá Boleslav, kde spolupracujeme na výzkumu v oblasti ozubení automobilových převodovek. Jedná se o dlouhodobou spolupráci jak v rámci projektu Národního centra kompetence Josefa Božka pro pozemní dopravní prostředky, tak formou smluvního výzkumu. Konkrétně v rámci Centra kompetence pracujeme na výzkumu chování ozubení v záběru, kdy finálním cílem je snížení akustického projevu a generovaných vibrací ozubení. V rámci samotných zakázek se jedná o různá technická měření, zkoušky a technickou podporu. Dalším subjektem, s kterým často spolupracujeme, je firma Alliance Laundry CE, Příbor, jež je významným výrobcem zejména průmyslových pracích strojů. Zde participujeme při optimalizaci dílů těchto strojů, a provádíme taktéž různá technická měření. Intenzivně spolupracujeme také s firmou Pokorný, kde se podílíme na výzkumu v oblasti těsněných přírubových spojů tlakových nádob. Cíleno je především na využití numerických výpočtových metod při kontrole správné funkce těsněného spoje v provozních podmínkách. V rámci této spolupráce se zabýváme také analýzou koeficientů tření ve šroubovém spoji, získané výsledky firma využívá mimo jiné k vývoji vlastních mazacích systémů, jako jsou kluzné laky či pasty. V neposlední řadě spolupracujeme s dalšími firmami, z nichž můžeme jmenovat Borcad Medical nebo Hyundai Motor Manufacturing Czech.

MM: Které trendy ve vašem oboru považujete za nejvýznamnější a jak se promítají do výzkumu a výuky na vaší katedře?

M. Trochta:  Dnešní doba je velmi rozmanitá, a to také souvisí s novými výzvami, které se objevují před konstruktérem. Pokud se zaměříme na úkoly, které musí současný konstruktér v praxi plnit, jsou v porovnání s minulostí daleko více multioborové. Mezi momentální trendy se samozřejmě řadí Průmysl 4.0. To pro nás znamená digitalizaci spojenou s monitorováním stavu stroje za jeho provozu a řízení. Tento trend se snažíme zavést také do výuky, kdy studenty obeznamujeme s moderními technologiemi a jejich využitím v praxi. Současný trend elektromobility, byť dle našeho názoru příliš tvrdě prosazovaný, také přináší mnoho nových výzev. Především z hlediska zaměření pro naši katedru významného výzkumu převodovek s cílem maximálního snížení vibrací, a následně generovaného hluku v automobilu. V současném stavu přechodu na elektromobilitu se tento úkol stává ještě důležitějším, neboť i elektromobily jsou vybavovány převodovkami s ozubenými koly (reduktory), které se v případě elektromobilu stávají dominantními zdroji hluku.

Prof. Ing. Robert Čep, Ph.D.
děkan Fakulty strojní VŠB-TUO

MM: Pane děkane, jaký je váš názor na úroveň technického vzdělání v naší zemi v posledních letech?

R. Čep: Myslím si, že technické školství u nás je na vysoké úrovni. Problémem je však nezájem. Jednak samotných mladých lidí, ale i jejich rodičů. A také ne-podpora vlády. Když například uvažuji o tom, jak se hodnotí výsledky výzkumu, musím říci, že kritéria jsou absolutně proti technickým školám. Výsledky typu patenty a užitné vzory či ověřené technologie nejsou vůbec brány v úvahu, takže potom jsme nuceni psát „impaktované“ články, což pro techniky není úplně jednoduché. A ono to pak tak i vypadá při hodnocení vysokých škol, kde čistě vysoké technické školy jsou na tom hůř než jiné univerzity. Například přírodovědné nebo humanitní.

MM: Myslíte finančně?

R. Čep: Samozřejmě, protože pokud to pak je vyhodnoceno, body nám vyjdou hůř než ostatním. Přitom úroveň samotného technického vzdělání v České republice je velmi dobrá, i díky tomu, že řada těch technických fakult nebo univerzit spolupracuje s firmami, a může tak přenášet do výuky poznatky z praxe. Vím, že se to děje i v Brně, Praze a Plzni. Takže studenti nedostávají vzdělání jen teoretické, ale mají možnost slyšet i praktické přednášky od lidí, kteří mají velké praktické zkušenosti.

MM: A jak hodnotíte úroveň pedagogů v rámci českého technického školství?

R. Čep: Myslím, že dobrá úroveň našeho technického školství začíná už na středních školách. Když jsem zhruba před čtvrt stoletím studoval na průmyslovce v Uničově, učili nás lidé, kteří prošli Unexem a jinými firmami, a díky nim jsme získali praktické zkušenosti. Pracovali jsme na konkrétních věcech, realizovali jsme v rámci výuky různé programy a projekty. Neumím říci, jak to vypadá na středních školách dnes, ale vzhledem k úrovni jejich absolventů, z nichž někteří se pak stávají našimi studenty, předpokládám, že podobně. Nicméně na technických univerzitách je jednou z podmínek, že pedagogové spolupracují s firmami, takže ke svému hlubokému teoretickému základu mají i praktické zkušenosti. Ti lidé, kteří na technických univerzitách vyučují, jsou srdcaři a na vysoké odborné úrovni.

Protože kdyby to nebyli srdcaři, tak odejdou do komerční firmy za jeden a půl či dvakrát vyšší plat, než jaký mohou mít ve školství. Pochopitelně i na vysoké škole si lze vydělat, ale pedagog musí dělat něco navíc – výzkum, projekty pro firmy a také psát články. Potom se jeho plat alespoň zhruba vyrovná mzdám odborníků ve firmách.

MM: Co by podle vás měl dělat stát, aby podpořil české vysoké technické školství?

R. Čep: Uvidíme, jak to bude nyní po volbách. Strany ovšem slibují, že navýší finance pro vysoké školství obecně. Nedokážou však samozřejmě odhadnout, co z toho, co slibují, skutečně splní a za jak dlouho to případně dokážou. Necháme se tedy překvapit. Nicméně i minulé vlády proklamovaly navýšení peněz do školství, ale nakonec šlo o základní a střední školství. Na vysoké se jaksi nedostalo. Pan, dnes už bývalý, premiér, garantoval plat cca 130 % průměrné mzdy atd., ale na vysokých školách funguje financování úplně jinak než na základních a středních. Je tedy třeba nejen navýšit finance, ale také změnit metodiku hodnocení škol podle oboru. Jinak je třeba hodnotit obor humanitní, jinak umělecký, technický nebo přírodovědný. Každý z nich je zaměřený na jiný typ výsledku, takže podle mého názoru není správné je hodnotit stejnou metodikou.

MM: Říkal jste, že v současné době se hodně naráží na nezájem ze strany budoucích studentů, ale i jejich rodičů. Proč podle vás rodiče nechtějí, aby jejich děti šly studovat technický obor, když je jasné, že pak budou mít snadnější profesní uplatnění?

R. Čep: My se samozřejmě snažíme naši univerzitu propagovat, dokonce už od mateřských škol. Například tam dodáváme technické stavebnice, abychom vzbudili zájem o techniku a zdokonalování jemné motoriky. Běžně děláme propagaci na středních školách, kde studenty seznamujeme se zajímavými projekty a výzkumy, které jsme u nás realizovali. Nicméně z průzkumů a ze zkušenosti vím, že hlavní slovo v rozhodování, kam dítě půjde na vysokou školu, má většinou maminka. A maminky si bohužel stále myslí, že strojař je ten špinavý soustružník z 50. let, který přišel z práce a nedokázal si umýt ruce, protože je měl pořád černé od šmíru… Dnes je to však úplně jinak. Když se podíváte na kteroukoli současnou strojírenskou firmu, dá se tam zpravidla „jíst z podlahy“. Je tam čisto, panuje tam naprostý pořádek. Ale nevím, jestli si tohle ty maminky dokážou uvědomit, aby svému dítěti, ať je to dcera, nebo syn, řekly: „Tady se budeš mít dobře, budeš mít čistý pracovní oděv, budeš v teple, a hlavně – dostaneš nadstandardní plat.“ Mohu říci, že dnes strojaři a technici obecně mají oproti ostatním oborům platy nadprůměrné.

Známe případy, kdy studentka nebo student absolvuje humanitní obor, ať na soukromé, nebo veřejné univerzitě, a potom jde prodávat nebo přerovnávat zboží do hypermarketu. A myslím si, že i toto by měl stát zohlednit. Investuje velké množství peněz do vzdělání člověka a on pak jde prodávat, místo toho aby se věnoval oboru, který vystudoval, a ty peníze státu „vrátil“. To se u techniků nestává. Jsou opravdu jen výjimečné případy, že by vystudovaný technik šel pracovat mimo svůj obor.

MM: Co by se podle vás mělo dělat pro to, aby se tyto informace dostaly mezi lidi? A co v tomto směru dělá konkrétně vaše univerzita?

R. Čep: Samozřejmě státní kampaň by byla užitečná, ale domnívám se, že asi není průchozí, aby se za státní peníze lobovalo za konkrétní obor. Naše univerzita a fakulta propaguje studium v rámci svých kampaní. Někteří vaši čtenáři si jistě v minulosti všimli… V současné době připravujeme novou náborovou kampaň, která by se měla rozjet od ledna. Využíváme zejména sociální sítě, tištěná reklama v periodikách – s výjimkou odborných, jako je MM Průmyslové spektrum – dnes již nemá smysl. V nedávné době jsme spustili třeba přes TikTok krátká videa. A musím říci, že to má u mládeže skutečně obrovský dosah. Za 24 hodin jsme měli přes milion zhlédnutí. To se nám na žádné jiné sociální síti nepodařilo, a asi ani nepodaří.

Ale problémem jsou rodiče, z nichž většina není na sociálních sítích příliš etablovaná, alespoň zatím. Až budou rodiče budoucích vysokoškoláků z generace, která vyrůstala s mobilem a počítačem, a zná sociální sítě, tak to asi bude lepší, ale jak se k nim dostat do té doby, zatím netuším.

Mám jeden příklad z univerzity v Polsku, kde dělá rektora náš kolega z oboru. Na této univerzitě uspořádali dny otevřených dveří pro ženy (maminky a dcery). Prostě jeden den měly přístup na tu univerzitu jen dámy. A oni jim ukazovali třeba to, jak vzniká pračka či žehlička, že ji musí navrhnout designér, strojař a elektrikář. Věci, které jsou dámami dnes a denně používány, musí vytvořit právě lidé s technickým vzděláním. Zároveň mohou jako techničky k tomuto vývoji přispět. My jsme také o podobném „dámském dnu“ v minulosti uvažovali, ale naše univerzita jde aktuálně cestou společných dnů otevřených dveří pro všechny fakulty.

MM: Vaši kolegové nám představili své katedry, z nichž se samozřejmě snažili zdůraznit to nejzajímavější. Dokázal byste něco podobného říci o celé vaší fakultě?

R. Čep: Pracujeme na celé řadě projektů, přičemž aktuálně patříme mezi leadery 3D tisku v Česku, na Slovensku, a možná i ve střední Evropě. Na naší fakultě máme také několik vskutku unikátních oborů. Například restaurátorství strojů. To snad nikde jinde v Evropě neexistuje. Na katedře konstruování máme restaurátorskou dílnu a studenti tam za pomocí pedagogů a kolegů z praxe restaurují motorky. Nyní již pracují na třetí v pořadí, přičemž máme v plánu každoročně představit jednu zrestaurovanou motorku.

MM: Jak jsou tyto motorky staré?

R. Čep: Po dvou Jawách 250 a 350sv se momentálně restauruje americká motorka Indian Scout z roku 1927. Jsou ze soukromé sbírky pana Rybičky, který nás bohužel vloni opustil. Vlastnil těch motorek hodně a celou sbírku věnoval Moravskoslezskému kraji. Měl podmínku, že se kraj musí postarat o ty, které dosud nejsou zrestaurované. Kraj to nabídl univerzitě a my jsme se toho chopili. Sbírku lze vidět v muzeu Tatry a každoročně by tam měla přibýt jedna nově zrestaurovaná motorka. Některé jsou v absolutně dezolátním stavu. Máme však jednoho zapáleného kolegu, Lukáše Kudrnu, který vyhledává materiály a shání vše potřebné, aby to bylo co nejvíce originální, aby to nebyla replika, aby tam bylo zachováno maximum původních dílů. Se studenty například sundávají nové laky, aby byl původní lak na co největší ploše a podobně. Jsem přesvědčen, že je to unikátní v rámci celé Evropy, co se týká studijního programu.

MM: Máte nějaké konkrétní plány do budoucnosti – blízké či vzdálené? Kam máte v úmyslu vaši fakultu posunout?

R. Čep: Chtěl bych, abychom si i nadále udrželi počet studentů, protože přesto, že se přidělují finance na každou hlavu, nemá podle mě cenu přijímat stovky a stovky studentů. Chtěli bychom, aby naše fakulta měla zhruba těch 2 000 studentů. Nyní máme plus minus neměnný počet. Aby sem přišel stabilní počet nových studentů a odešel stabilní počet absolventů. Také připravujeme nové centrum kompetence, ve spolupráci s dalšími univerzitami, čímž bychom získali zázemí pro náš výzkum a mohli se posunout dál.

V rámci kraje se připravuje díky fondu Spravedlivá transformace velký univerzitní projekt, s názvem Refresh. Do něj je aktivně zapojena většina fakultních pracovišť. V rámci tohoto projektu by se mělo na místě dnešní chátrající budovy postavit nové vědecké centrum, kde by mělo být zázemí pro několik špičkových vědeckých týmů napříč univerzitou. Cílem je přilákat odborníky z celého světa, aby sem dovedli své týmy, propojit se s nimi a začít fungovat na špičkové úrovni. Takže nejen psát články, ale ze střední Evropy expandovat do světa. Například naše fakulta se může dostat na světovou úroveň v oblasti 3D tisku, mechatroniky, robotiky, výrobních technologií, ale i v mnoha dalších.

Rektor univerzity říká, že jsou dva typy univerzit. Jedny, které pravidla spotřebovávají, a druhé, které je vytvářejí. A my bychom chtěli být tou, jež pravidla vytváří – ať už jde o pravidla v hodnocení, nebo ve výuce.

Ing. Vojtěch Graf, Ph.D.
proděkan pro bakalářské a magisterské studium

MM: Jaké uplatnění najdou ve firmách absolventi vašeho bakalářského studia a jaké vašeho magisterského studia?

V. Graf: Za 70letou historii Fakulty strojní opustilo její brány již více než 18 200 absolventů, kteří nacházejí své uplatnění v řadě velkých i malých firem, jež dnes zdaleka nejsou pouze strojírenského charakteru. Naprostá většina absolventů bakalářského studia pokračuje dále navazujícím magisterským studiem. Je to důsledkem jednak samotných požadavků studentů, kteří jsou si vědomi, že s inženýrským titulem se jim otevírají mnohem větší možnosti při budování budoucí kariéry, tak také požadavků samotné praxe, protože velké množství firem, které na své pozice vyžadují vysokoškolské vzdělání, upřednostňují spíše inženýry před bakaláři. V závislosti na tom jsou také koncipovány bakalářské a na to navazující magisterské studijní programy. Portfolio firem, do kterých naši absolventi odcházejí, je velmi široké, a kopíruje tak bohatou nabídku studijních programů, od ekologie přes energetiku, klasické strojírenství a konstrukci nebo dopravu až po moderní odvětví související s automatizací provozů a plánováním výroby.

Prof. Ing. Ivo Hlavatý, Ph.D.
proděkan pro vnější vztahy a spolupráci s praxí

MM: Jaký konkrétní přínos představuje pro vaše studenty spolupráce s firmami?

I. Hlavatý: Pro spolupráci s firmami jsme v roce 2012 zřídili Průmyslovou radu Fakulty strojní VŠB-TUO, která sdružuje více než 140 firem z regionu i mimo něj. Průmyslová rada FS VŠB-TUO je sestavena se zástupců firem širokého spektra činností od energetiky, automatizace, konstrukce, technologií přes dopravu, letectví, robotiku, zemědělskou techniku až po automotive, optiku a lékařskou techniku. Právě Průmyslová rada FS je základem pro spolupráci univerzity s podniky v mnoha oblastech. Pro studenty zajišťujeme odborné přednášky z praxe, závěrečné práce studentů v návaznosti na firmy, zapojení studentů ve společných výzkumných projektech, trainee programy pro studenty ve firmách a mnoho dalších aktivit. Spolupráce s firmami zajišťuje přípravu budoucích absolventů na jejich působení v praxi s hlavním cílem: spokojený absolvent – spokojená firma.

Doc. Ing. Miroslav Mahdal, Ph.D.
proděkan pro vědu, výzkum a doktorské studium

MM: Na kterých výzkumných projektech například vaši lidé nyní pracují a jaký to bude mít přínos pro praxi?

M. Mahdal: Fakulta strojní je v současnosti aktivně zapojena do nejrůznějších výzkumných projektů. Jako jeden z mnoha lze zmínit projekt Inovativní a aditivní technologie výroby. Cílem projektu je spolupráce pracovníků univerzity s dalšími výzkumnými organizacemi a podniky v oblasti 3D tisku kovů a kompozitních materiálů. Výsledky projektu jsou přeneseny do praxe formou návrhu konstrukčních řešení výrobních dílů, jejichž přínosem je snížení hmotnosti komponentů a úspora materiálu. Dalším významným projektem je Centrum výzkumu pokročilých mechatronických systémů, který se zaměřuje na rozvoj výzkumu v oblasti mechatronických systémů, kde se kupříkladu řeší aktivní tlumení vibrací, vývoj kompaktních hydraulických pohonů a vestavěných řídicích systémů. Fakulta se také podílí na řešení dvou národních center kompetence TA ČR – NCE a MESTEC.

Doc. Ing. Zdeněk Poruba, Ph.D.
proděkan pro internacionalizaci a lidské zdroje

MM: Jakým způsobem využívá vaše fakulta možnosti plynoucí ze spolupráce se zahraničními subjekty?

Z. Poruba: Spolupráci Fakulty strojní se zahraničními subjekty je možno chápat ve více rovinách. V rovině výukové fakulta realizuje aktivity související s výměnnými zahraničními pobyty našich studentů a zaměstnanců na partnerských univerzitách a rovněž s příjezdy zahraničních studentů a pedagogů k nám. Díky intenzivní podpoře těchto aktivit ze strany vedení fakulty i univerzity uvítáme na fakultě každým rokem přes stovku zahraničních studentů a desítky našich mají možnost absolvovat jeden či dva semestry na partnerských pracovištích v zahraničí. Benefity těchto aktivit jsou nezpochybnitelné. Absolventi zahraničních pobytů získávají neocenitelné zkušenosti po stránce odborné i jazykové, což často vede k získání prestižní pracovní nabídky po ukončení studia, naši pedagogové mají možnost srovnání znalostí našich studentů se zahraničními, v neposlední řadě je internacionalizace rovněž důležitým parametrem v hodnocení univerzit. Druhou rovinu představuje zahraniční spolupráce v oblasti vědy a výzkumu. Většina zamýšlených či již řešených vědecko-výzkumných projektů vyžaduje zapojení týmů odborníků z více zemí. Díky rozvinuté spolupráci se zahraničními subjekty disponuje fakulta řadou partnerů i pro realizaci rozsáhlých projektů. Jejich získávání vede k vytváření lepších podmínek pro financování výzkumu vedoucího k inovacím, což je pro další rozvoj Fakulty strojní zásadní.

Prof. Ing. Aleš Slíva, Ph.D.
proděkan pro projektovou činnost a rozvoj fakulty

MM: Co zajímavého vaše fakulta plánuje pro nejbližší budoucnost?

A. Slíva: Kvalitní infrastrukturu pro cílený vývoj a výzkum ve spolupráci s mladými vědci podpořenou národními a mezinárodními projekty. V koncepci VŠB-TUO a ve spolupráci s pracovníky Fakulty strojní dojde k vytvoření centralizovaného vědeckého centra univerzity pod taktovkou projektu Refresh s vědeckým náměstím, propojeným průmyslovou 5G sítí s celým kampusem, se zaměřením na oblast materiálů, energetiky, mechatroniky, životního prostředí a IT technologií.