Mně se tady v Čechách líbí…

Příběh Josefa Průši mi připomíná – ve vší úctě – příběh dvou osobností, Billa Gatese a Steva Jobse. Oba dva rovněž dali přednost podnikání před studiem. Oba byli neskuteční puntičkáři, první z nich dosáhl cíle tam, kde nikdo jiný neměl zájem, postavil operační systém pro osobní počítače mnoha firem. Ten druhý, despota, zase dokázal postavit počítač s grafickým rozhraním a po triumfálním návratu do firmy, ze které ho vyhodil John Sculley, kterého si přivedl z Pepsi Coly, se vrátil a dal světu iPod a poté iPhone a iPad. Ptali jsme se Josefa Průši, který je průkopníkem v oblasti domácího 3D tisku, jak se vidí on, zda je perfekcionista, detailista, nebo cholerik: „Jsem u všeho někde mezi,“ odpověděl nám.

S tiskárnami Prusa i3 se můžete setkat po celém světě, jde o jednu z  nejpoužívanějších a nejkopírovanějších tiskáren vůbec. Josefu Průšovi a  jeho tiskárnám patří vděk za rozšíření povědomí o technologii 3D tisku mezi běžné lidi.

Jeho práce na sebereplikačních tiskárnách, kdy po zprovoznění lze tisknout plastové součástky na další tiskárny, stále pokračují a v současnosti je k dispozici poslední iterace 3D tiskárny s  názvem Original Prusa i3 MK3.

Josef Průša také pořádá workshopy pro veřejnost, účastní se odborných konferencí a věnuje se popularizaci 3D tisku.

Josef Průša se věnoval hudbě a stavěl různá zařízení, byl DJ, ale tohle všechno šlo stranou, když se setkal s problematikou 3D tisku, který byl ještě v plenkách. Naprosto ho ohromil tisk třírozměrných předmětů, a tak se začal věnovat úpravám tiskárnám z open source projektu Rap Rap, které přivedl k naprosté dokonalosti. Měl jsem na začátku jeho kariéry možnost se s ním setkat a z tehdejšího setkání si pamatuji na nadšeného mladíka, který všem kolem vyprávěl, jak jednou bude 3D tiskárna v každé domácnosti. Ohromoval kolemstojící tím, že jim říkal: „Tahle tiskárna dokáže vytisknout sama sebe.“ Málokdo tomu tehdy rozuměl, všichni byli ohromeni 3D figurkami, které Josef Průša přivezl s sebou na ukázku, a těžko tehdy chápali dopady, které 3D tisk může mít.

MM: Co podle vás většímu rozšíření tiskáren brání?

Josef Průša: Ještě chvilku bude trvat, než všechno kolem 3D tisku bude tak snadné a lehko použitelné, aby to byla schopná používat třeba i moje babička.

Tiskárny firmy Prusa Research jsou postaveny na open source, každý nový model nebo každá inovace se projeví tím, že Prusa Research dá k dispozici kompletní rozkreslení dokumentace celé tiskárny, včetně výpisu zdrojového kódu firmwaru. Ptám se Josefa Průši, proč to dělají? „Je to proto, když si někdo něco chce sám opravit nebo upravit. A pro nás je důležité, že lidi zase vymýšlejí různá vylepšení, takže my se tím můžeme zase zpětně inspirovat.“

MM: A nemáte obavu, že vaše výrobky budou kopírovány – a dostanete se do problémů?

Josef Průša: Snažíme se dodávat vysoce kvalitní a ověřené výrobky. Každá z našich tiskáren projde zatěžkávacím testem při tisku, než odejde k zákazníkovi. Navíc nám jde především o kvalitu – sami vyvíjíme hardware, firmware i software –, kterou plagiátoři nejsou schopni dodržet, takže nakonec se lidé stejně obrátí na nás. Pokud chtějí kvalitu, přijdou za námi. Jak pro stavebnici, tak i pro hotovou tiskárnu.

Je to ale i o tom, že musíte mít nastavenou smysluplnou marži. Většina patentovaných produktů končí tak, že si někdo něco patentuje, a protože ten patent má, proč by se snažil dodávat za dobrou cenu, když nikdo jiný na to nemůže sáhnout? Tím chci říci, že cena naší tiskárny je nastavena tak výhodně, že v podstatě nikdo není schopen v zaručené kvalitě ji vyrobit levněji. Proto to jedna k jedné nikdo z nich nekopíruje. Prostě člověk nesmí být „nenajedený“, jinak to nemůže fungovat.

Pro nás to zase má tu výhodu, že zákazníci si sami dělají modifikace, máme třeba zákazníka, který tiskne čokoládu. Naše tiskárny jsou plně konfigurovatelné, což spousta lidí využívá – a nám to pak pomáhá v tom, co vyvíjet dál. Sledujeme, co ti lidé zkoušejí a potřebují…

MM: Do jaké míry jste vlastně ve výrobě soběstační?

Josef Průša: Jako subassemblies objednáváme třeba vyhřívané podložky, ale konečnou montáž a kontrolu všech komponent děláme u nás. Jak rychle rosteme, dodavatelé nás často zklamou, nestíhají nám dodávat nebo nesplní to, co slíbí, takže spoustu věcí si raději děláme sami. A na outsourcing úplně všeho se nechystáme. Třeba že bychom tady dělali jen design a nechávali vyrábět venku, tak to nechceme, to by s naším tempem inovací nikdy nemohlo fungovat.

Mohlo by se zdát, že celá existence Prusa Research stojí na vodě. Ale není tomu tak. Model, který používá k tomu, aby firma byla stále úspěšnější, je jednoduchý. Víra ve vlastní, kvalitní, výrobek. Firma vznikla tak, že otec Josefa Průši půjčil svému synovi 200 tisíc na rozjezd jeho podnikání. „Peníze jsem tátovi už dávno vrátil,“ usmívá se Josef Průša. „Musel jsem mu ale dokázat, že to je smysluplná investice.“

Obrat firmy raketově roste. V roce 2015 to bylo 25 miliónů korun, předloni 240 miliónů a loni téměř 800 miliónů. Tento rok firma očekává 1,4 miliardy korun.
Celou dobu našeho rozhovoru je tenhle člověk s nezbytnou čepicí na hlavě úplně v pohodě. A do třetice mi – právě tou čapkou – připomíná zpěváka AC/DC Briana Johnsona, před tím frontmana skupiny Geordie. Když se uvolnilo místo po zesnulém Bonu Scottovi, vzal si svoji nezbytnou čapku – a šel zpívat do AC/DC. Josef Průša svou nezbytnou čapku a lišácký úsměv neodkládá ani na chvilku.

Podnikání začal Josef Průša ve svém pokoji, dnes má společnost Prusa Research pronajatých šest pater a 6000 metrů čtvercových v budově v pražských Holešovicích.

MM: Neuvažujete o tom, že byste přenesli část výroby mimo republiku či Prahu?

Josef Průša: Proč? Nám se tady v Čechách líbí! A vůbec mi nepřijde, že by to u nás bylo nějak výrazně dražší, než kdybychom to dělali třeba v Číně. A když si porovnám přidané náklady a ztrátu flexibility, protože to, co vymyslíme, se snažíme hned i vyrobit, tak nám za to nestojí vyrábět někde venku. Pro nás je důležité udržení kvality, kterou máme stále pod dozorem, a flexibility výroby.

MM: A není sídlo společnosti v Praze nevýhodné?

Josef Průša: Rozhodli jsme se, že zůstaneme v Praze. Lidí, které potřebujeme, není mnoho, ale je větší pravděpodobnost, že je seženeme tady než mimo hlavní město. To za prvé. A za druhé, naše firma sídlí dvě minuty od stanice tramvaje, pět minut od metra Holešovice a od nádraží Praha – Holešovice, takže jsme všem zaměstnancům v dosahu, ať dojíždějí odkudkoli. Navíc jsme blízko centra.

MM: Říkal jste, že jste pronajaté prostory už naplnili. Co s tím?

Josef Průša: Ano, ty pronajaté prostory jsme už naplnili. Takže se sem už zase pořádně nevejdeme. Až nebude stíhat výroba a bude třeba další růst, vezmeme nějakou další halu tady poblíž.

MM: Logisticky vám to vyhovuje.

Josef Průša: No, to je myšleno jinak. O logistiku jde taky, samozřejmě, ale především nám jde o lidi, o zaměstnance. Aby měli v dochozí vzdálenosti hromadnou dopravu. A to mají. Pokud bychom měli nějakou halu někde za Prahou, tak vzniká problém s dopravou – jak tam ty lidi dostat? Je tu spousta mladých lidí, kteří ještě nemají auto – a logistika dovážky zaměstnanců prodražuje náklady, které je možné ušetřit na nájmu za prostory mimo Prahu. Takže jsme si řekli, ať to lidé mají snadno dostupné – a to se povedlo. A už jste viděli vývojáře, co by chtěli jezdit za Prahu? To bychom pak museli firmu rozdělit, a to by přineslo víc problémů než užitku.

Zaměstnanci jsou pro firmu důležití a ta si jich váží. Josef Průša pravidelně vyráží mezi své lidi. Na mnoha místech fabriky jsou rozmístěny obrazovky, na kterých je vidět okamžité plnění plánu. Každý má jasný přehled o tom, jak si firma ten den stojí. „Všichni si tu tykáme,“ říká Josef Průša. „To však neznamená, že bychom zaměstnancům mohli tolerovat nějaké úlety. Naprostá většina z nich je loajálních a zná své cíle, takže se snaží dělat svoji práci co nejlépe dokáže.“

V šestipatrové budově je cítit pohoda, ale i tvůrčí atmosféra. Pětadvacet lidí se tu zabývá dalším vývojem, firma roste a má už 220 lidí, v posledním týdnu jich přijala na dvacet. Ti budou potřeba k výrobě spotřebního materiálu pro tisk, filamentu. V jednom z pater jsou už instalovány linky na výrobu strun, používaných k tisku 3D objektů. Jejich zkušební výrobu chce firma rozjet v nejbližší době. „Nikdy ale nechceme dělat to, že by naše tiskárna byla zamčená jen na náš materiál. Že bychom náplně čipovali. Jsme velice otevření a byli bychom rádi, aby náš materiál všichni naši zákazníci používali s našimi tiskárnami. Uděláme to tak, že budeme mít nejlepší materiál, aby byli spokojeni a chodili si k nám pro další.“

Některé firmy totiž pro své tiskárny vyrábějí čipované náplně a nutí zákazníka, aby nakupoval jen ty jejich – a tím si mohou šroubovat i jejich ceny. Prusa Research si své zákazníky přitahuje kvalitou, která je ve firmě základem všeho. Spokojený zákazník se vrátí – a pokud je hodně spokojený, řekne o tom i dalším, když se ho budou ptát, co si mají pořídit za 3D tiskárnu. A tohle je u Prusa Research svatým grálem a v podstatě i příčinou úspěchu.

Firma Prusa Research je se zákazníky v kontaktu přes různá fóra, kde uživatelé sami prezentují, co dokázali na jejích tiskárnách. Firma má zpětnou vazbu a argumenty pro další zlepšování i vývoj – a potenciální zákazníci zase mohou posoudit možnosti tiskáren ve vztahu k jejich příznivé ceně.

MM: Kde hledat úspěch firmy, vyrábějící tiskárny pro domácí segment trhu?

Josef Průša: Všechny ostatní tiskové firmy utekly ze segmentu pro domácí uživatele nebo pro poloprofi, takže to zůstává nám – a je to segment, ve kterém děláme tiskárnu za slušné peníze, je dobrá a ve všech testech poráží i ty dražší. Prodáváme jak lidem, kteří 3D tisk mají jako hobby, tak firmám. Tím pádem obsluhujeme velkou část tohoto trhu. A snažíme se být přívětiví i k ostatním zájemcům z jiných zemí, teď máme vše přeložené do sedmi světových jazyků…

MM: Ponechme stranou Alzu, nemáte distributory. Jak k lidem dostáváte své zboží?

Josef Průša: Po světě skutečně nemáme žádné distributory. Zákazníci si nás doporučují sami. Když se někdo na nějakém fóru optá, jakou tiskárnu by mu doporučili ostatní ke koupi, spousta lidí odpoví Prusa Research. Takhle to prostě funguje.

MM: Takže výrobky Prusa Research si zákazníci hledají sami?

Josef Průša: No jistě, protože jsou spokojení, tak nás doporučují dále. Svět 3D tisku je stále komunitní, lidé mezi sebou komunikují, a když uděláte dobrý produkt za dobré peníze, lidé si sami řeknou, že jsou s ním spokojeni. A to je zase výzva pro další, kteří se pak na nás obracejí. Vždycky, když uvedeme nový produkt, máme mnohaměsíční dodací dobu, protože nestíháme pokrýt zájem. A lidé stejně čekají.

MM: Cestujete hodně?

Josef Průša: Ano, cestujeme poměrně dost, především proto, abychom se potkávali s reálnými zákazníky. V nich to posiluje takové to hodnocení spokojenosti. Že se s námi potkají, že za tím někdo stojí, že to není jen virtuální firma. Ale že bychom na těchto akcích prodávali, tak to ne. Je to spíš podpora budování komunity, která nám pak pomáhá prodávat. A to má ohromnou výhodu, protože se to pak děje online, a tam nejsou žádné hranice. Prodáváme do 138 zemí, a ve většině zemí jsme přitom ani nebyli. Prodáváme všude tam, kam doručuje UPS.

MM: Zjednodušená představa může být ta, že někdo si koupí 3D tiskárnu, vytiskne si pajduláka, a pak ji odloží. Což vám nevadí, protože jste mu ji už prodali, a peníze máte doma…

Josef Průša: Ono to celé funguje úplně jinak. Prioritně lidé zjistí, že vůbec nějaký 3D tisk existuje, sledují to po očku, zajímá je to, ale nevědí, co by si na tom tiskli, protože aby si vytiskli pár figurek, to je moc nezajímá. Čas běží a oni si najednou uvědomí, že 3D tisk by pro ně vlastně mohl být užitečný. Takže se začnou věnovat designu, nebo – typicky – bastlíři dělají své projekty a brzy zjistí, že 3D tisk je pro ně důležitý. A v ten okamžik si pořídí 3D tiskárnu. Takže to není tak, že by si koupili tiskárnu a pak přemýšleli, co na ní budou tisknout, oni si koupí tiskárnu už kvůli něčemu – a to pak s její pomocí dělají.

MM: Kam vlastně 3D tiskárny míří?

Josef Průša: Dalo by se to shrnout do mnoha segmentů, třeba modeláři, designéři, spousta lidí se dnes učí modelovat ve 3D, baví je přeměnit design do reálu, protože je to fakt strašně simply. Pak je to nějaká výroba, třeba když si holky dělají něco na Fler – šperky a mají spoustu zákazníků. Nedá se to vyloženě nějak zařadit do přesných kategorií. Každý zákazník najde využití pro obor, kvůli kterému si tiskárnu kupoval.

MM: Viděli jsme na ukázkách třeba i letecký modelářský motor. To si jako lidé navrhnou, vytisknou na 3D tiskárně a pak to odlijí?

Josef Průša: Záleží na tom, k čemu je ten model potřeba. Dá se dělat i to, metodou ztraceného odlévání, vystříkne se model, ten se zaleje do sádry a pak se tam naleje kov, který rozpustí umělohmotný model.

MM: A tím se ale už dostáváme i k malým a středním firmám…

Josef Průša: My nemůžeme být jako hlavní tiskárna pro velké firmy typu Škoda Auto, to ne, takové ambice si ani neděláme. Ale třeba Black & Decker nás oslovil pro jejich vývojové centrum, kde mají i průmyslové tiskárny, nicméně tisk na nich je hodně drahý. Naši tiskárnu, která ve srovnání s průmyslovým tiskem stojí nula-nula-nic, berou tak, že ji dají každému designérovi k ruce na stůl, a oni si zkoušejí, jsou kreativní – a když dojdou do nějaké fáze projektu, tak si pak tu věc vyjedou na velké průmyslové tiskárně. Nemusí to být vše samospasitelné, ale u těch větších firem je třeba tohle příklad, jak se dají naše 3D tiskárny použít.

Máme i menší firmy. Jedna z nich vyrábí lasery a zákazníkům poskytuje službu, že jim vytiskne držák na výrobky či obrobky přesně tak, jak si sami specifikují, pod jakým úhlem to chtějí a tak. Tohle je využití, které stačí naše 3D tiskárny pokrýt.

A další věcí je pak tisk prototypů. 3D tiskárna nemusí tisknout produkci, ale může vytvořit ten tvar pro zaformování, nějaká kopyta, ale hlavně, co je super pro výrobní firmy, že na tom mohou vytvářet speciální přípravky. Takže nemusejí frézovat nějaký přípravek u externí firmy a pak na to dlouho – třeba i několik dní – čekat, než jim to vyrobí, pak se to připomínkuje, když je to z kovu, tak se to vrací, opravuje, předělává. Ale po tisku se ten přípravek vyzkouší, a teprve tehdy, když jim ten model, který jde většinou snadno upravit v počítači, vyhovuje, tak se nechá vyrobit přípravek podle modelu a dokumentace, která je vlastně už k dispozici.

MM: Viděli jsme vaši tiskárnu ve firmě, která dělá pro automobilky návrhy interiérů.

Josef Průša: Myslím, že můžeme nabídnout skvělý price point pro všechny firmy, které dělají aditivní výrobu. A neexistuje už pro ně žádná výmluva, že něco nejde. Prostě to navrhnou, zkoušejí, jestli to jde, a v okamžiku, kdy ano, tak mají podklady pro výrobu hotové. U těch velkých firem je to o tom, že si musejí být sakra jisté, že výrobek půjde vyrábět i ve velkých sériích. A profesionální tiskárny za tři čtvrtě miliónu mají pak už jen pro vlastní tvorbu předfinálního vzorku, když si před tím všechny výrobní kroky vyzkoušejí na naší 3D tiskárně za dvacet tisíc, kde materiál stojí asi pět set korun za kilo. Takže oni si při pořízení drahé profesionální tiskárny stejně ty naše nechají, aby si na nich mohli zkoušet principy aditivní výroby, protože provozní náklady u velkých tiskáren jsou o několik řádů výš než u těch našich.

MM: Velké firmy z oboru navíc poslední dobou ztratily dost na své hodnotě…

Josef Průša: Ale ony jsou asi spokojené. Jedou menší objemy, takže se nemusejí starat o tolik zákazníků, a jsou mnohem dražší. Ale díky tomu my zase máme náš segment trhu relativně volný. Vezměte si, že 3D tiskárny za sto tisíc nejsou o moc lepší než to, co nabízejí ty naše. Takže firmy, co prodávají tiskárny za padesát šedesát tisíc, pro ně jsme velká konkurence, protože téměř nic neprodají.

MM: Říká se, že některé firmy pro výrobu profi tiskáren používají tiskové hlavy, které toho tolik nevydrží. Jak tohle řešíte vy?

Josef Průša: Máme firmu na 300 tiskáren, kde neustále všechny tiskárny testujeme. Tak máme jistotu, že vše funguje. Na rozdíl od jiných výrobců, kteří vyrobí pět prototypů, vyzkouší se to, a pak se to pustí mezi lidi. My ale 24 hodin testujeme to, co jsme vyrobili, aby zákazník měl jistotu, že dostává vyzkoušené a ověřené zboží. A naopak – my měli jistotu, že zákazník dostane funkční výrobek a bude spokojen.

MM: Drahé profesionální tiskárny mají tištěný 3D objekt umístěn v prostoru, kde je udržována konstantní teplota. Jak je to u vás?

Josef Průša: My tiskneme od nějakých 15 °C, ale záleží na materiálu. Nejčastější materiál je PLA, který stačí na většinu věcí, ten se nekroutí a nepotřebuje výraznou kontrolovanou teplotu okolí. Druhý nejpoužívanější materiál je PET, který se taky málo kroutí a také nepotřebuje vyhřívanou komoru. Pokud člověk chce tisknout větší objekty, třeba z ABS, tak tam už pak ta kontrolovaná teplota při tisku má svůj smysl. Případně, pokud jsou to nějaké polymery typu Ultem, které mají výrazně zajímavější mechanické a tepelně odolné vlastnosti, tak tam už hlídání teploty je nutné. Cívka takového materiálu ale stojí několik tisíc. Avšak většina lidí si nebude tisknout z cívky za pět tisíc 3D objekty na tiskárně za dvacet tisíc. Pracujeme na průmyslových modelech, kde s těmito „zajímavějšími“ materiály budeme moci dělat. Nemyslím si ale, že by nás hlídání teploty tisku nějak výrazně limitovalo, většina lidí stejně tiskne doma, kde je během tisku konstantní teplota nebo se se mění jen minimálně. Takže není třeba, abychom měli tiskový prostor uzavřený. A pokud opravdu chcete uzavření, můžete si ho sami podle návodů na internetu dodělat.
Pohled do budoucnosti

MM: Někde jste říkal, že jste začínal jako kutil. Hrál jste si taky s Merkurem?

Josef Průša: Jako malý jsem si samozřejmě s Merkurem hrál. A jak to s ním vlastně je? Měl bych zájem ho koupit. Ostatně máme více takových filantropických projektů. Teď se třeba chystáme otevřít 3D dílnu pro veřejnost…

MM: …a?

Josef Průša: Dokončujeme přednáškovou místnost a každý den tam bude nějaká přednáška: jak se modeluje, jak se vytváří, elektronika kolem toho. A hned vedle stavíme dílnu s CNC stroji, laserovými řezačkami, 3D tiskárnami, pájkami, osciloskopy. Nazval bych to takovou hi-end bastlířskou dílnou. Chceme lidem ukázat všechny reálné možnosti a nabídnout jim, aby sem chodili a vyzkoušeli si, co moderní technika nabízí. Budeme dávat dopředu program a cílem je popularizace techniky. A to je i další důvod, proč chceme být v centru.

MM: Máte výhrady k některým start-upovým projektům, jaké to jsou?

Josef Průša: Mě slovo start-up nijak neirituje, spíše jsem kritizoval českou start-up scénu, že tady existuje jen kvůli tomu, aby se lidi mohli scházet a říkat si, jak jsou hustí. Pak se sejdou na konferenci, kde prezentují svůj nápad, a nemají ani udělaný byznys plán. A chtějí po někom peníze, aby do nich investoval. Ten projekt je zajímavý podle výše investice, ale ne podle toho, co přináší – a to mi vadí.

MM: A kdy přijde doba, kdy začnete lidi lovit na design?

Josef Průša: Abychom lovili lidi na design, tak bychom museli přidat spoustu zbytečných součástek, které ale vůbec nijak neovlivní rozšíření funkčnosti, a bylo by to celé o dost dražší. Nebo jinak. 3D tiskárna je nástroj. Všechno je snadno přístupné, snadno nastavitelné, snadno opravitelné, dokonce snadno modifikovatelné. Takový příklad: na každé 3D tiskárně se jednou ucpe tryska. To je prostě fakt, se kterým se musíme smířit. Bez výjimky. Na každé. A když jsou díly, třeba konkrétně tisková hlava, snadno přístupné, můžete si to sám opravit. To je strašně důležité. Tím, že se musí odejmout nějaký kryt, už je to složitější, a tak kvůli tomu, co byste si mohl sám opravit doma, musíte do servisu. Takže ne.

MM: Aha…

Josef Průša: … no nevím, ještě to radši řeknu jednou a jinak. Jediní lidé, kteří by chtěli designovou tiskárnu, jsou ti, co s 3D tiskárnou nikdy nepracovali.

MM: Vám prostě jde prioritně o maximální funkčnost. A co když se ta tisková hlava ucpe?

Josef Průša: Zákazník se s námi může spojit a my mu pošleme novou tiskovou hlavu. Nebo to přiveze či pošle a my mu ji vyměníme, to není problém. A když je odvážnější, tak si to sám rozebere a vyčistí. Z 80 % produkce si lidé naši tiskárnu staví sami. To je o důvod víc, aby tu tiskárnu znali. A pak je samozřejmě velmi snadné servisování, jsou schopni si to opravit sami. My držíme záruku na součástky, takže, i když na tom dělají sami, tak záruku neztratí. A pokud je nějaká součástku vadná, tak jim ji ihned zdarma vyměníme. A i když je nějaká plastová součástka poškozená, tak si ji prostě vytisknou. Snad vždy se ta naše tiskárna dá uvést do takového stavu, aby vytisknout tu náhradní součástku bylo možné. Nebo si ji vytisknou u kamaráda. A jede se dál. Zatím je to tak, že každý, kdo chce tisknout 3D, musí být techničtěji zaměřený, a pak není nic problém. Ale jak říkám – zatím.

MM: Daří se vám podnikat u nás. Co byste doporučil lidem, kteří s tím chtějí začít?

Josef Průša: To je úplně jednoduché. Tak především jde o to, vymyslet něco, co dává smysl. Když se pustím cestou produktu nebo projektu, který dělá ve světě na tři tisíce firem, tak je strašně těžké prorazit. Těžko se hledá věc, která by pro ten produkt či službu měla nějakou další přidanou hodnotu. A když už produkt máme, snažit se, aby byl dobře udělaný. A postarat se o to, aby zákazník byl vždycky spokojený! A pokud není spokojený, a chce vrátit peníze, tak mu je vraťte. A pokud mu pošlete něco špatně, tak mu to zadarmo vyměňte. Prostě se o zákazníka starejte, jak nejvíce to jde. Za každou cenu. To proto, že spokojení zákazníci budou doporučovat váš výrobek mezi sebou navzájem. Buďte proaktivní – tím si budujete tu svou komunitu kolem sebe. Jinak to nejde.

Ing. Milan Loucký, foto autor

milan.loucky@gmail.com