Témata
Zdroj: Malfini

Proč ne…?

13. 10. 2021

Jasnozřivost v podnikání. Úspěch téměř ve všem, na co sáhne. Peníze se k němu jen hrnou a on si je nenechává pro sebe… Těmito a mnoha dalšími slovy by se dal charakterizovat Martin Hausenblas, český podnikatel, filantrop a politik.

Hana Janišová

Vystudovala Divadelní fakultu AMU. Většinu svého profesního života pracovala jako redaktorka v rozličných periodikách nebo na PR pozicích ve firmách různého zaměření, naposled z oblasti informačních technologií.
Osobně jí jsou blízká nejen témata týkající se techniky a technologií, ale například také z oblasti sociální nebo školství a další.
Pro MM Průmyslové spektrum pracuje od roku 2017. Její stěžejní mimopracovní aktivitou je ochrana zvířat.

Reklama

Podnikání lákalo Martina Hausenblase už od základky. V době, kdy si ostatní děti hrály s míčem, Martin (aniž by jej k tomu snad nutila ekonomická situace rodiny) začal podnikat. Samozřejmě tak, jak to doba umožňovala…

„Inspirují mě věci typu Nobelova nadace. Ten pán, ačkoli je už dávno mrtvý, významně mluví do společenského dění a podporuje zdravé síly společnosti,“ říká Martin Hausenblas. (Zdroj: Malfini)

„Když mi bylo 14, byl ještě tuhý socialismus, ale existovala jedna možnost – sběr šrotu,“ vzpomíná. „S bráchou jsme tedy sháněli šrot, kde se dalo, a vozili jej do sběrných surovin. Nakonec nám to šlo tak dobře, že jsme občas měli větší příjem než naši rodiče. To byly začátky. Na střední škole se mi podařilo koupit nadlimitní zásoby v Kovohutích, které jsem pak prodal jako ‚hutní materiál‘. A pochopil jsem, že obchod skutečně funguje…“

Následovala vysoká škola. Z té však Martin po dvou letech odešel. Podle jeho vlastních slov proto, že byl „příliš nekonformní a nestudijní typ“. Po odchodu ze školy jej čekala další podnikatelská zkušenost – stal se distributorem produktů na hubnutí značky Herbalife. Prací pro Herbalife se vydržel živit neuvěřitelných pět let. Během té doby se však silně zadlužil a pak přišel neodvratný krach. V tu chvíli najednou nevěděl, jak dál. Nicméně nevzdal se.

Reklama
Reklama

„Pronajal jsem si od města záchytku a tam v kuchyni jsem začal bydlet,“ vzpomíná Martin Hausenblas. „To trvalo dalších pět let, ale dostal jsem se z toho. Prostory záchytky jsem totiž poopravoval a poté jsem je začal pronajímat za komerční finance dalším subjektům jako reprezentativní prostory pro podnikání.“

Na základě důvěry

Skutečné podnikání na něj však teprve čekalo. V roce 1999 ještě se společníkem založil Martin Hausenblas firmu Adler Czech, nyní Malfini. Její náplní byly zpočátku pouze reklamní činnosti.

Malfini, stejně jako Adler znamená orel, Malfini v kreolštině, Adler v němčině. Jeho vlastnosti – síla, rychlost a nadhled, ale i přesnost, odvaha a integrita – jsou též vlastnostmi lidí v této společnosti, která obchoduje s reklamním textilem, zejména tričky, polokošilemi a dalšími textilními produkty, a také s pracovními oděvy. Firma Adler byla v roce 2007 vyhlášena nejlepším exportérem Ústeckého kraje v rámci 10. ročníku Exportní ceny DHL. Za rok 2020 se už může pyšnit desítkou prestižních ocenění v regionálních i celostátních soutěžích, především v oblasti společenské odpovědnosti. Zboží vyrábí společnost v Bangladéši, Číně, ale i v Turecku a dalších zemích. V roce 2020 změnila firma název na Malfini. Se zbožím obchoduje ve více než 30 státech Evropy z centrálního skladového terminálu v Ostravě. V Ústí nad Labem sídlí vedení společnosti a veškeré obchodní a podpůrné procesy. Dnes zaměstnává v Ústí nad Labem a Ostravě celkem 290 zaměstnanců, další desítky lidí pracují na pobočkách v Evropě, ale i v Dháce a Pekingu. Obrat v roce 2020 byl 1,707 miliardy korun.

„Záhy jsme se stali jedním z nejrychleji se rozvíjejících výrobců a dovozců reklamního textilu v Česku,“ vypráví Martin Hausenblas. „Před založením Adlera jsme podnikali jako reklamní agentura. V tu dobu jsme však už věděli, že brzy budeme součástí EU a že v oboru reklamních předmětů velmi vzroste konkurence. Bylo nám jasné, že musíme něco změnit. Zaměřil jsem se tedy na výrobu textilu v Asii a jeho dovoz.“

Martin Hausenblas si dal zhruba rok na přípravnou fázi a poté, v roce 2000, odjel na měsíc a půl do Číny. Tam našel dodavatele, s nímž spolupracuje dodnes.

„Neuměl jsem tehdy moc anglicky, oni neuměli česky, takže jsme si výborně rozuměli,“ směje se. „Možná pomohlo i to, že jsem byl asi jediný blonďák v Číně.“

Z Číny se pochopitelně nevrátil s prázdnou. V ruce měl smlouvu na dodání (pro začátek) čtyř kontejnerů s textilem. Ten se zde měl vyrábět podle vzorků, které jim poslali z firmy Adler. Vzhledem k tehdejším poměrům v Česku však situace nebyla zpočátku zdaleka růžová.

V roce 2021 byl Martin Hausenblas vyhlášen EY Podnikatelem roku 2020 Ústeckého kraje (mimochodem už podruhé). Toto prestižní uznání mu vynesly nejen jeho podnikatelské aktivity, ale především celospolečensky prospěšné počiny v environmentální oblasti, v rozvoji Ústeckého regionu nebo účast u zrodu celosvětově známého projektu Covid Czechia a kampaně #Masks4all na podporu nošení roušek. (Zdroj: Malfini)

„Už jsme čekali první kontejner z Číny, když jsme se dozvěděli, že nám banka nehodlá dát úvěr,“ vzpomíná na krušné chvíle Hausenblas. „Číňané již poslali zboží do Hamburku, pouze na základě zaplacení 10% zálohy. Banka nás však nechala na holičkách a my jsme neměli peníze na doplacení. Bylo to zhruba 2,5 milionu, což bylo tehdy hodně peněz. Nakonec se mi však podařilo Číňany doslova ‚ukecat‘, takže ten první kontejner uvolnili bez doplacení. Pouze výměnou za mé slovo, že jim to zaplatíme. Myslím si, že tomu úplně nevěřili, ale riskli to. Jenomže moje slovo je pro mě svaté, a tak jsem udělal všechno, abych jej neporušil. Za 14 dní jsme celý obsah kontejneru – opravdu nevím jak – prodali a Číňanům jsme zaplatili. Majitel té čínské firmy z toho byl doslova dojatý. Říkal, že se mu stalo poprvé, aby ho cizinci nepodvedli. A na základě toho vznikla mezi námi dlouhodobá spolupráce.“

Reklama

Za úspěchem firmy Adler však nestály jen štěstí a charisma majitelů. Ti totiž měli a dodnes mají talent předvídat, vidět s předstihem, co bude v budoucnosti k dosažení úspěchu potřeba. A tak Adler zhruba sedm let před tím, než začalo být obvyklé nakupovat přes internet, provozoval webový obchod s online stavy zásob.

„To bylo tehdy velmi pokrokové,“ říká hrdě Martin Hausenblas. „A nedodávali jsme jednotlivé kousky, ale balíky. To byl v té době skutečný zázrak, ale bylo to dáno tím, že jsme důvěrně znali trh a moc dobře jsme věděli, co reklamní agentury potřebují, neboť jsme dříve reklamní agenturu sami provozovali. Firmu jsme budovali tak, jak bychom si jako reklamka představovali svého dodavatele snů.“

V den, kdy Česká republika vstoupila do EU, se firmě Adler znovu zúročila jasnozřivost jejích majitelů.

„Byli jsme totiž jediná firma v Česku, která se připravila na to, že se nebude moci dovážet textil jako před vstupem do Unie, a byli jsme velmi dobře naskladnění. Naopak naši konkurenti doufali v zázraky, které se nestaly,“ konstatuje Hausenblas. „My jsme tak vlastně vstupu do Unie využili a neuvěřitelně jsme vyrostli. Zakrátko jsme se v rámci českého trhu s tímto zbožím stali naprosto dominantními. A protože jsme navíc věděli, že můžeme expandovat po Evropě, hned ten rok jsme otevřeli pobočky v Polsku a Slovensku, a následně v dalších státech.“

Firma Malfini každý den vyřizuje tisíce objednávek po celé Evropě. Na tom je postavena její hodnota. (Zdroj: Malfini)

Chovat se s úctou a nedělat chyby

Následujících šest let bylo ve znamení doslova raketového růstu firmy Adler. Jenže…

„V roce 2006 už to na mě bylo moc velké,“ hodnotí Martin Hausenblas. „Já neumím moc řídit velké věci, proto jsme začali hledat management. Nakonec se nám to podařilo, jenže někteří z těch lidí asi byli schopní až moc. Rozhodli se nás totiž vytunelovat – udělat kopii firmy, které se dařilo. Málem jsme zkrachovali, ale nakonec jsme to přežili a posílilo nás to.“

Martin Hausenblas posledních zhruba 15 let firmu aktivně neřídí. Podle svých slov řídí se společníkem její vrcholovou strategii a controling. Úspěšná firma se však již nejmenuje Adler, ale Malfini.

„Ve chvíli, kdy jsme se stali významnou evropskou firmou, jsme se rozhodli registrovat celoevropskou ochrannou známku Malfini a takto také pojmenovat celou společnost. Pod tímto názvem budujeme silný světový brand,“ vypráví Martin Hausenblas. „Naše firma je totiž postavena tak, že se stále k zákazníkům i dodavatelům chová s úctou, má všechno skladem, nedělá chyby a je flexibilní. To jsou ty parametry, které určují úspěšnost. Našimi zákazníky jsou firmy z B2B segmentu. Tedy ti, kdo na ten textil třeba tisknou a dodávají jej dále zpracovaný. Pro ně je důležité, aby bylo kvalitní tričko, fungující logistický systém a aby věděli, že se na nás mohou spolehnout.“

Firma Malfini dnes každý den vyřizuje tisíce objednávek po celé Evropě. Na tom je postavena její hodnota.

„A mimochodem covid jsme přežili vlastně neuvěřitelným způsobem,“ zamýšlí se s úsměvem Martin Hausenblas. „Byli jsme totiž jediná firma, která měla obrovské sklady. I dnes máme skladem přes miliardu korun v zásobách. To je tolik textilu, že každý Čech má v našem ostravském skladu jedno až dvě trička. Myslím, že už jsme top3 v Evropě. A ve východní Evropě určitě top1.“

Společnost Malfini se svými produkty reprezentuje v rámci celé řady prestižních tuzemských i zahraničních veletrhů. (Zdroj: Malfini)

Štěstí přeje připraveným (a flexibilním)

Na otázku, jak dokázala firma uspět i v poslední době – v situaci, způsobené anticovidovými opatřeními, kterou mnoho jiných nepřežilo, odpověděl Martin Hausenblas stručně: „Covid jsem předvídal.“

Už v prosinci roku 2019, kdy si ještě většina lidí ani zdaleka nedokázala představit, co v následujících měsících přijde, začal Martin Hausenblas tušit, že roušky jsou komodita, kterou by firma měla mít v zásobě.

„Dalo by se říci, že vlastně naše firma prošlapala dovoz respirátorů a roušek z Číny,“ říká s odstupem času. „Respirátorů a roušek jsme dovezli jistě přes 10 milionů. Jsem přesvědčen, že jsme tak velice přispěli ke zlepšení situace na českém trhu, na který jsme vrhli kvalitní a levné respirátory v době, kdy byly nejvíce potřeba.“

Cílem Martina Hausenblase ani jeho firmy nebylo v tomto případě vydělat, ale zajistit pro lidi to, co akutně potřebovali.

„Další projekt, kterému jsme pomohli na svět společně s TU Liberec, se jmenoval Roušky lidem. Šlo o český nanomateriál, který účinně chránil za cenu jednotek korun a dal se vyrábět ve velkém množství. V tomto projektu jsme převzali design produktu, certifikaci a distribuci ke koncovým zákazníkům. Expedovány byly miliony roušek během několika málo dní. Produkt jsme prodávali za režijní ceny,“ vzpomíná.

Akce respirátory skončila s černou nulou, přes počáteční volný pád trhu s reklamním textilem firma již v červnu 2020 restartovala svůj hlavní business a celý rok 2020 uzavřela dle původního plánu. Enormní skladové zásoby působily jako polštář vyvažující výkyvy ve výrobě a turbulence. Firma tak byla stabilním zdrojem zboží i v době, kdy konkurence nebyla schopna dodávat.

„Období covidu pro nás znamenalo příležitost, protože jsme byli připraveni,“ říká Martin Hausenblas. „Obecně si myslím, že krize je vlastně jenom rychlá změna podmínek na trhu a přeje firmám, které jsou flexibilní a umí na tu změnu reagovat. Třídí to firmy na ty, které se umí změnit a adaptovat na nové podmínky, a ty, které to neumí. Ty čekají, až bude ‚normál‘, jenže ten už se nikdy nevrátí.“

V den, kdy Česká republika vstoupila do EU, se firmě Adler znovu zúročila jasnozřivost jejích majitelů. Byla to totiž jediná firma v Česku, která se připravila na to, že se nebude moci dovážet textil jako před vstupem do Unie, a byla velmi dobře naskladněna. (Zdroj: Malfini)

Podnikání a rodina? Rodina a podnikání.

Martin Hausenblas však není jen úspěšný podnikatel, ale též komunální politik v Ústí nad Labem a současně významný filantrop. A to jsme ještě nezmínili jeho rodinný život. Tak tedy postupně.

„Podnikání a další aktivity se bezpochyby skloubit dají,“ říká. „Po prosperující firmě Adler, dnešní Malfini, jsem v roce 2012 založil se společníkem firmu Liftago. Dnes je to světově nejlépe hodnocená technologická platforma pro přepravu. S oblibou říkám, že máme asi o dvě miliardy dolarů ročně větší hospodářský výsledek než Uber. On je minus dvě miliardy a my jsme na černé nule. Takže to je dobré,“ směje se.

Jak říká, i Liftagu covid vlastně velmi pomohl. Počáteční pád trhu s přepravou osob urychlil vstup na trh přepravy zásilek. První produkt umožňuje expresní dodání zboží z webshopů a druhý produkt zajistí, že objednaná zásilka přijde nikoli „zítra“, ale „zítra v konkrétní hodinu“. A sledování zásilek funguje, stejně jako sledování při dopravě lidí.

„Liftago dnes spolupracuje s řadou partnerů,“ říká Martin Hausenblas. „Jestliže si objednáme na Alze v sobotu ve tři hodiny ráno zboží a ve 4:30 téhož dne nám je doručeno, je to něco, o čem se nám dříve ani nesnilo. Od objednávky k doručení uplynou jen desítky minut. A to naší společnosti pomohlo, to je ta pověstná druhá noha. A to je důvod, proč je Liftago dnes už stabilní v zisku, rozvíjí se rychle a dělá mi radost.“

Našimi zákazníky jsou firmy z B2B segmentu. Tedy ti, kdo na ten textil třeba tisknou a dodávají jej dále zpracovaný. Pro ně je důležité, aby bylo kvalitní tričko, fungující logistický systém a aby věděli, že se na nás mohou spolehnout,“ říká Martin Hausenblas. (Zdroj: Malfini)

Jak je možné, že to podnikatel dokáže všechno zvládnout? „Důvodem je, že já dnes vlastně nedělám nic,“ říká s nadsázkou Martin Hausenblas. „Úloha zakladatelů je definovat vizi a hodnoty, pro řízení je pak třeba kompetentní management. Ideální je, aby vás ve schopnosti řízení strčil do kapsy. Dříve kolegové říkali ‚Martine, ty pořád přinášíš podněty, je jich moc, nechoď sem tak často, prosím tě, my už bychom to nezvládli realizovat.‘ Dnes je to již tak, že se domlouváme pouze na směru, kam firma jde. Invence a rozvoj nejčastěji přichází zevnitř společnosti. Proto dnes přicházím s podněty již velmi opatrně a nechávám zcela na uvážení kolegů, jak dalece jsou použitelné. Máme ve svůj management velkou důvěru, oni mají vysokou míru autonomie, a proto jsou ochotni převzít velkou míru odpovědnosti. Vize je o tom, že víme, kam jdeme. Firemní hodnoty pak odrážejí, jací jsou majitelé. Kdyby se vedení odchýlilo od hodnot a já to neuměl opravit, firmu bych prodal.“

Ač to zní neuvěřitelně, zjevně to funguje. A tak má nyní Martin Hausenblas, podle vlastních slov, volné ruce.

„Vlastně jsem se začal nudit,“ říká. „Tak jsem začal studovat španělštinu, a byl jsem proto nějaký čas v Dominikánské republice. Tam jsem se seznámil se svým mužem a oženil jsem se. Teď žijeme tady v Česku a snažíme se o pořízení rodiny. Chceme mít dvě děti, a vzhledem k tomu, že on je tmavý a já blonďák, rádi bychom, aby ty dvě děti byly také takové. Ale věřte mi, není jednoduché pořídit si rodinu. Vše probíhá ve Spojených státech a je to enormně komplikované.“

Služba veřejnosti

Jak o sobě Martin Hausenblas s oblibou tvrdí, vždy byl a stále je rušivý element. Proto v současné době, jak říká, „rušivě působí“ na ústeckém magistrátě v roli náměstka primátora (už podruhé).

„Snažíme se o pokrok v různých oblastech, ale jde to hlemýždími kroky,“ hodnotí situaci. „Musím říci, že se člověk musí obrnit trpělivostí. Teď jsme připravili odpadovou vyhlášku, která mění systém fungování odpadového hospodářství ve městě. Zahrnuje například separaci bio odpadu. Další věcí, kterou řeším, je napojení Ústí nad Labem a vysokorychlostního terminálu. Kdysi se mi podařilo dosáhnout toho, aby se v centru Ústí vytvořila zastávka, a od té doby existují snahy různých aktivistických skupin o její zrušení. V současné době řeším také nabíjecí bod pro elektromobily, parkování, veřejný prostor, značky, dopravu, cyklostezky, energetické úspory, elektrovoltaiku… Je to každodenní boj. Bohužel mi předem nikdo nestihl říct, že veřejná služba je očistec. Ale pro mě je to forma filantropie.“

Skutečná filantropie v podání Martina Hausenblase však netkví v jeho práci na radnici, ale v jeho neziskových aktivitách.  Jednou z nich bylo založení a řízení Stipendijního fondu Renesance.

Stipendijní fond Renesance
Naučit se jazyk, získat vzdělání a zkušenosti, a pak se vrátit domů a pomoci svému kraji. To bylo cílem Stipendijního fondu Renesance, který Martin Hausenlas provozoval společně s Ústeckou komunitní nadací v letech 2010 až 2019. Vize fondu Renesance vychází z jeho vlastního poznání, že pobyt v zahraniční může mladého člověka zásadním a pozitivním způsobem ovlivnit. Stipendijní fond Renesance byl určen studentům vysokých škol v Ústí nad Labem, kteří se ucházeli o stipendium na zahraniční vzdělávání.

„Život v Ústí mi v té době přišel takový zahnívající, nedávající mladým lidem šanci se skutečně rozhlédnout, postavit na vlastní nohy,“ říká. „A říkal jsem si, že když vyjedou ven, může jim to hodně pomoci. Já sám jsem žil jednu dobu mimo jiné v Austrálii, naučil jsem se anglicky. A to vás změní. Jakmile umíte jazyk, vidíte leccos z jiného úhlu. Říkal jsem si, takových lidí musí být víc. Do tohoto fondu dával 10 % svého příjmu a fond (respektive jeho odborná komise) vybíral v Ústí nad Labem lidi, každý rok zhruba 10, kterým přispíval na studia v cizině. Mohli jet, kam chtěli, studovat, co chtěli. Celkem za dobu působení fondu vyjelo do ciziny přes 50 studentů.“

Martin Hausenblas

"Žil jsem nějaký čas v Dominikánské republice. Tam jsem se seznámil se svým mužem a oženil jsem se. Teď žijeme tady v Česku a snažíme se o pořízení rodiny." (Zdroj: Malfini)

Fond přestal fungovat ve chvíli, kdy jej v podstatě celostátně nahradil státní program Erasmus, který má mnohem větší pokrytí.

„Nicméně, jak jsem řešil uspořádání těchto věcí, došel jsem k závěru, že bych mohl udělat odkaz v závěti,“ objasňuje Martin Hausenblas. „Časem zjistíte, že pro život toho moc netřeba, umím ocenit estetiku, avšak mramory a zlaté kliky mne nezajímají. Proto jsem třetinu svého majetku odkázal dvěma neziskovým organizacím. Jedna je ústecká komunitní nadace, se kterou jsem měl projekt Renesance, a druhá je nadace Via. Obě jsou to skvělé organizace. Jsem totiž přesvědčen, že za života budu vědět, kam peníze nasměrovat, aby pomohly, ale ve chvíli, kdy ‚zaklepu bačkorami‘, tak třetina majetku, což jsou stamiliony korun, půjde k organizacím, kterým věřím, že je smysluplně použijí.“

Martin Hausenblas také říká, že chce, aby jeho život měl smysl. Inspirují jej proto věci typu Nobelova nadace.

„Ten pán, ačkoli je už dávno mrtvý, významně mluví do společenského dění a podporuje zdravé síly společnosti,“ říká. „To je pro mě vzor a určitě budu nadále konat tímto směrem. Současně mě zajímají dvě největší globální výzvy. Jednou z nich je nárůst CO2, který dramaticky mění klima, způsobuje globální oteplování, uvádí celý ekosystém do stresu. A druhou je zánik habitatu. Pro ekosystém zaniká prostor, kde se rozvíjet. Hodně mě baví přemýšlet, jestli bych v této oblasti nemohl něco udělat. Ochrana habitatu globálním způsobem. Přemýšlím o tom a docházím k tomu, že na to nemám dostatek znalostí, a proto se chci znovu vzdělat. Bude mi 50, tak si říkám: ‚Nejvyšší čas jít do školy. Proč ne…‘“

Související články
Svět zpoza volantu zatraceně rychlého náklaďáku

Sednout za volant, nastartovat, přidat plyn a ten držet na podlaze, pokud to jde. Šílená rychlost, mraky prachu za autem, to jsou atributy závodění, jak jej vidí spousta příznivců Rallye Dakar. V něm drží nepřehlédnutelnou roli klan Lopraisů. Ti starší si budou pamatovat na Karla Lopraise, Monsignora Dakar, který výrazně vstoupil do davu kamionů a dokázal pokořit i firemní flotily.

MM Podcast: Každé vítězství má svůj příběh

Olga Girstlová byla v 90. letech nepřehlédnutelnou součástí vznikajícího podnikatelského prostředí tehdejšího Československa. Společně se svým otcem a manželem založili v květnu 1990 společnost GiTy. Vsadili na komoditu s obrovským potenciálem technologického růstu. Po 15 letech manželé Girstlovi však dospěli k rozhodnutí společnost prodat a dále se věnovat jiným komoditám, jako například ekologickému stavitelství. 

MM Podcast: Každé vítězství má svůj příběh

Za naprosto klíčový problém v podnikání považuje  Miroslav Vehovský kvalitu zaměstnanců, jejich získávání a výchovu. Zaměřují se především na spolupráci s mladými lidmi, absolventy učebních oborů a středních škol se strojírenským zaměřením. A zde nedostávají kvalitativně to, co by si přáli a potřebovali.

Související články
Průkopníci využití umělé inteligence v počítačové bezpečnosti

S Miroslavem Trnkou se známe dlouhou dobu – od dob Invexu, kde jeho přednášky v rámci akcí o počítačových virech a ochraně proti nim patřily vždy k těm nejlepším na této akci. Jeho vždy velmi pečlivě připravené příspěvky vedly k zamyšlení o problematice ochrany uživatelů proti napadení počítačů.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Ve svém životě bych nic neměnil

Tuto charakteristiku nám sdělil na závěr našeho rozhovoru Zdeněk Pelc, šéf GZ v Loděnicích, který je další osobností našeho seriálu podnikatelských příběhů. Byl dlouhá léta ředitelem Gramofonových závodů, po Sametové revoluci pak pokračoval jako ředitel společnosti GZ Media, které se roku 2007 stal většinovým vlastníkem.

Život podle profesora Kassaye

Profesor Štefan Kassay se řadí mezi klíčové osobnosti podnikatelského a vědeckého života, a to nikoliv pouze na Slovensku, ale i v okolních evropských zemích. Vyučil se jako soustružník a díky své neskonalé touze po poznání se vypracoval mezi evropskou elitu a nenašli byste zde jemu rovnému, který by dokázal v takové míře integrovat podnikatelské, ekonomické, vědecké, pedagogické a diplomatické znalosti, jako právě profesor Kassay. V oblasti vědy a vzdělávání vidí zásadní impuls pro rozvoj jednotlivce a společnosti a proto mj. založil svoji nadaci, která tyto kroky podporuje.

Dělejte to, co chcete vy, a nenechte se řídit blbci!

Paní Markéta Šichtařová je ředitelkou společnosti Next Finance, ve které spolupracuje se svým mužem Vladimírem Pikorou, hlavním ekonomem Next Finance, například na tvorbě ucelených zpráv pro odběratele jejich denního zpravodajství.

Nastal čas očisty a posílení

V rámci našeho seriálu podnikatelských příběhů vám představujeme lidi s mozkem a srdcem na pravém místě, kteří celý svůj profesní život věnují tvorbě firemního ekosystému pro společenské uspokojení a profesní realizaci svých zaměstnanců podílející se na vzniku produktu, jež zajistí stabilitu a perspektivu pro další léta existence firmy. Tentokráte jsme hovořili s ing. Lubošem Švecem, který před 27 lety zprivatizoval tehdejší Teslu Vráble nedaleko slovenské Nitry, kde nyní naleznete špičkový strojírenský provoz.

Růst navzdory pandemii

Jen málo oborů v ČR si zachovalo svůj růst i v době koronavirové pandemie. Vedle internetového retailu či logistiky je to oblast podnikových služeb. Obor, který vznikl zhruba před 15 lety, zaměstnává bezmála 120 tisíc lidí a staví na tradici českého průmyslu a díky digitálním technologiím není závislý na konkrétním místě výkonu práce.

Dělám věci jinak, než jsou zaběhlé stereotypy.

Královstvím Vladimíra Kováře je jeho firma Unicorn. Firma vznikla v roce 1990 poté, co Vladimír Kovář pracoval na VŠE jako systémový programátor. Poté za zlomek ceny originálních školení vyškolil spoustu uživatelů, systémáků i programátorů v Sinixu, operačním systému založeném na Unixu od společnosti Siemens. Tady poznal, co firmám chybí, co potřebují ke svému chodu - a tak se mu rozšířily obzory o další témata. Tady lze viděl počátek Unicornu.

Od konstrukce strojů po parkovací věže

Mezi starší generací strojařů pravděpodobně není nikoho, kdo by neznal původem škodováka Josefa Bernarda z Jičína. Tento strojírenský nadšenec příští rok oslaví své sedmdesátiny. Před třiceti lety po odchodu z místního Agrostroje položil základy společnosti Vapos, která dává perspektivní práci patnácti desítkám lidí z Jičína a blízkého okolí.

Štěstí přeje připraveným!

Cesta antivirového řešení Avast od prvních nápadů ve Výzkumném ústavu matematických strojů k firmě o 1 700 zaměstnancích Avast Software obývající několik pater nové budovy na Pankráci, byla dlouhá a někdy trnitá. Zakladateli a tvůrci myšlenky na vytvoření vlastního antivirového programu, ze kterého se postupem doby stal ochranný systém bránící napadením, jsou Pavel Baudiš a Eduard Kučera.

Podpora rozvoje mladých technologicky orientovaných firem

Je všeobecně známo, že zejména v počátečních fázích podnikání či inovačního cyklu, kdy firma vyvíjí nový, nebo modifikuje již existující produkt pro zcela nové využití, vzniká celá řada otázek spojených s designem produktu, se strategií jeho komercializace, s definicí vhodných zahraničních trhů a se smysluplným byznys modelem. Jedná se o kritickou fázi rozvoje firem, protože jen malé části z nich se podaří touto fází projít bezi zásadních problémů.

Metody a techniky pro inovační projekty

V mnoha podnicích se snaží o inovace, avšak výtěžnost nápadů od zaměstnanců je nízká. Proč?

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit