Mezi dalšími bioplasty lze uvést ty PHA (polyhydroxyalkanoáty), které jsou produkovány přímo bakteriemi z cukerných roztoků nebo odpadních olejů, dále škrobové směsné plasty a celulózové acetáty. Mnohé z nich pocházejí z potravinářských odpadů nebo vedlejších produktů (např. PHA Hydal se vyrábí fermentací použitých fritovacích olejů – technologie vyvinutá i v České republice). Bioplasty tak využívají obnovitelné suroviny a snižují závislost na fosilní ropě. Vzhledově i hmatově jsou přitom k nerozeznání od běžných plastů a dosahují podobných vlastností – jsou pevné, houževnaté, průhledné, nebo naopak tvrdé a tuhé podle potřeby. Většina bioplastů se přitom za působení mikroorganismů a tepla rozpadne na biomasu, CO2 a vodu, takže při správném zkompostování nezanechává trvalý odpad v přírodě. Bioplasty jsou rovněž bezpečné pro styk s potravinami, některé jsou antialergenní (PLA běžně neobsahuje ani zbytkové alergeny z kukuřice), nebo jsou dokonce rozpustné ve vodě. V potravinářství se proto PLA využívá na různé obaly, které mohou po použití putovat do bioodpadu. Limitující je pouze nižší teplotní odolnost (PLA měkne kolem 60 °C) a pomalejší rozklad při domácím kompostování.