V. Velebný: Na rozdíl od většiny si nemyslím, že hlavní problém českého výzkumu je objem financí získaných od státu. Spíše si myslím, že je to neefektivní hospodaření s nimi. Navíc, akademická sféra si navykla natahovat ruku a již se moc nestará, co za ty peníze státu vrátí. Dalším problémem je, že akademický výzkum je značně roztříštěný. Každý výzkumný tým řeší několik grantů, a tak rozmělňuje svůj výzkumný potenciál. K tomu se přidává i nedotažené hledání excelence. Schopní zaměstnanci musí stoupat ve svých pozicích, neschopní musí z kola ven. Nekompromisně. Určitě je problémem většiny akademických pracovišť i transfer poznatků do realizační sféry. On se totiž dělá obráceně. Zkuste někomu nabízet salám, když touží po šunce. Nic z toho nebude, pouze si transferoví specialisté postěžují, že podniky nemají zájem. Není to pravda. Zájem mají, ale chtějí primárně vyřešit to, co potřebují řešit z pohledu trhu, a ne co jim kdo nabízí. A přitom se nemusí jednat o inovace nižších řádů, jak se požadavky podniků mnohdy prezentují. Na druhé straně, umí transferoví specialisté vzbudit zájem podniků o velké inovace?