VaVaI a průmysl: Mít vlastní vývoj

MM: V poslední době se často hovoří o významu vědy a výzkumu pro průmysl. V čem tento význam podle vašich zkušeností konkrétně spočívá?

V. Sochora: Je dobře, že se o významu vědy a výzkumu v poslední době mluví často nebo více. Chci věřit, že lidé chápou, že význam vědy pro veškerý průmysl je důležitý a nezpochybnitelný. A nejen pro průmysl, ale celkově pro náš život. Nebál bych se říci, že se jedná o spojené nádoby, kde obsah jedné ovlivňuje obsah té druhé a dalších, a to i opačným směrem. Může být pozitivní i negativní, záleží na podmínkách a cílech společnosti. Celou lidskou historii věda přispívá ke zjednodušení a zefektivnění lidské práce (např. v zemědělství, stavebnictví), objevení a pochopení nových jevů na Zemi (např. elektromagnetismus, jaderná fyzika), ale i ve vesmíru (pohyby planet, termojaderná fúze), získání výhody nad konkurentem (válečné konflikty), ochraně lidského zdraví (dnešní medicína) a zpříjemnění lidského života (dnes už v podstatě cokoliv).

Větší publicita souvisí i s povinnou propagací, která je součástí požadavků mnoha dotačních titulů. A vědecko-výzkumné instituce se také musí rvát o své místo na výsluní a propagovat často i náznak nějaké nové cesty, nového řešení dříve, než je ověřeno a uplatněno. Taková je ale doba a určitě to neubírá nic na faktu, že aby se průmysl opravdu změnil v menšího nebo nulového znečišťovatele životního prostředí či aby se opravdu nahradily docházející nebo nedostupné suroviny, případně lidské zdroje, jsou výsledky aplikovaného VaV ve všech odvětvích nezbytné.

Konkrétně v našem oboru přípravy ochranných povlaků převážně na obráběcí nástroje spočívá význam ve zvýšení jejich životnosti. Dokážeme na povrch nástroje nadeponovat např. tenkou nitridickou vrstvu, která se běžně v přírodě nevyskytuje. Tím zcela změníme povrchové vlastnosti nástroje, který může tímto např. dosáhnout vyšších obráběcích rychlostí, většího množství obrobků nebo opracovávat velmi tvrdé, houževnaté a jiné materiály. Obecně ochranné povlaky chrání povrch před vysokými teplotami, chemickými reakcemi, abrazivním opotřebení, snižují tření apod.

Poskytujeme totiž službu, která zefektivňuje práci s nástroji (snížení nákladů, zvýšení produktivity, prodloužení životnosti, omezení ekologicky nevhodných látek).

MM: Vaše firma má vlastní výzkumné oddělení. V čem spočívá výhoda oproti tomu, když firma spolupracuje s externími výzkumnými subjekty?

V. Sochora: Myslím, že obecně se shodneme, že pokud využíváte jakéhokoliv externího subjektu, musíte počítat s časovou náročností. Obzvláště to pak bude platit pro výzkumné instituty hrazené z veřejných peněz, které sice disponují odbornými znalostmi a moderním kvalitním vybavením a mají enormní zájem o spolupráci s průmyslovými podniky, ale přesto se nejedná o jejich hlavní náplň práce. Naopak pokud firma disponuje vlastními prostředky, tedy personálním, strojovým a finančním zázemím pro výzkum a vývoj, dává jí to velkou výhodu v konkurenčním prostředí. Implementace do výrobních procesů je přímá, může rychle a flexibilně reagovat na zpětnou vazbu z výroby, ale i na podněty zákazníků. Pokládám za jeden z úspěchů, že nakonec naše firma získá možnost těsně vyvíjet se svým zákazníkem. Deklaruje to, že vývoj ve firmě je aktuální, spolehlivý a zákazník má ve vás důvěru v dosažení cíle. Tyto úspěchy pak přispívají ke zdravému fungování firmy, utužování vztahů se zákazníky a mentálnímu posílení týmu.

Nechci však, aby vyznělo, že spolupráce s externími výzkumnými subjekty má snad jen nevýhody. Naopak, naší spolupráce s nimi si velmi vážím. Jednak nejsme schopni vlastními silami pokrýt veškeré potřebné analýzy a jednak je důležité, že se můžeme podílet na výzkumu, který z delšího časového hlediska bude pro firmu prospěšný a na který např. nemáme lidské kapacity.

MM: Na čem konkrétně nyní pracujete?

V. Sochora: Loni jsme ve spolupráci s Masarykovou univerzitou, týmem prof. Vašiny, dokončili vývoj dvou nových typů povlaků. Jedná se o nanolaminátní WBC a ternární nitrid TiZrN, které vykazují jak vysokou tvrdost, tak i vysokou lomovou houževnatost. Jejich využití je zejména v aplikacích, ve kterých je potřeba potlačit vznik a šíření trhlin vrstev. Šlo o společný dlouholetý projekt s podporou Ministerstva průmyslu a obchodu. Je to jeden z příkladů úspěšné spolupráce s externím výzkumným subjektem.

Aktuálně řešíme projekt na vývoj technologie povrchové úpravy nástrojů pomocí laseru, tzv. Laser Shot Peening (LSP) ve spolupráci s laserovým centrem HiLASE Fyzikálního ústavu AV ČR a Ústavem termomechaniky AV ČR. Cílem je zvýšit pevnost a odolnost nejvíce namáhaných částí nástrojů v kombinaci s povlakem. Laserem ostřelujeme povrch, vnášíme dodatečné pnutí, čímž např. zabráníme vydrolování nástrojů či vzniku únavových trhlin. Povlak pak dodá již výše zmíněné vlastnosti. Tento projekt je podpořen Technologickou agenturou ČR.

Další novou oblastí výzkumu SHM je vakuová příprava tzv. kovových skel ve formě vrstev (např. ZrCu, ZrCuNiAl, WNiB). Kovová skla patří do skupiny amorfních materiálů bez přítomnosti poruch typických pro krystalické struktury (dislokace, hranice zrn aj.), která podle literatury můžou mít tyto vlastnosti: korozní odolnost, hydrofobicita, antibakteriální vlastnosti, tvarová obnova, nízký koeficient frikce aj. Jedná se o dlouhodobý záměr, který bychom rádi řešili šířeji ve spolupráci s Masarykovo a Palackého univerzitou.

MM: Je možné porovnat způsob spolupráce průmyslových podniků a výzkumných subjektů v Česku se zahraničím?

V. Sochora: Bohužel zde nedokážu říct přímé porovnání, protože nemám vlastní zkušenost. Z debat s kolegy, kteří pobývali v zahraničí nebo spolupracovali se zahraničními subjekty, vyplývá, že se to liší stát od státu. Bývá běžné, že průmyslové podniky si vývoj a výzkum platí přímo ve vědeckých institucích a nespoléhají jen na podporu státu. Tím pádem i vlastnická práva podléhají jiným pravidlům. Detaily však neznám.

MM: Které jsou podle vás obecně největší problémy, jež v současné době pociťuje český výzkum a vývoj? A co je jejich příčinou?

V. Sochora: Pracuji v soukromé firmě s vlastním vývojem a výzkumem. Za stávajícího stavu bych odpověděl, že nepociťuji žádné, případně minimální problémy. Naše firma je úspěšná a nemalý podíl na tom má právě vlastní vývoj. Zde můžeme hledat i jeden z problémů. Kolik takových průmyslových firem v ČR je? Jistě, jsou zde technologické firmy, ale jedná se také částečně o zahraniční společnosti s vývojem mimo naši republiku.

Při rozšiřování našeho vývojového týmu jsme se setkali s neochotou absolventů nastoupit u nás v Šumperku. Chtějí zůstat ve velkých městech, případně v jejich okolí, což souvisí s dotační politikou. Ta směřuje prostředky do projektů spojených s VŠ a AV, které přirozeně sídlí ve velkých městech. O této situaci víme a počítáme s ní. Proto už dopředu oslovujeme studenty na univerzitách, zveme je na stáže, prezentujeme jim naši práci.

Stát by měl podporovat a motivovat firmy, aby měly vlastní výzkum a vývoj. Pak nadějní výzkumníci budou ochotní jít pracovat do menších měst, vracet se do rodných krajů a nezůstávat v okolí své alma mater.

MM: Podporuje podle vás stát českou oblast VaVaI dostatečně? Pokud ne, co by bylo potřeba především změnit?

V. Sochora: Za sedm let mého působení v SHM, jsme získali od státu tři finanční podpory na naše dlouholeté projekty. Z našeho pohledu to byla dostatečná podpora, ale také se stává nepředvídatelnou a byrokratickou. Velmi často se čeká, zda avizované programy budou vypsány a jaké budou mít podmínky. Rovněž příprava žádostí nebo průběžná kontrola některých titulů už je nad schopnosti běžného, byť erudovaného, vývojáře. Je nutná spolupráce se specializovanou agenturou, která v tom umí takříkajíc chodit. Tato evidence projektů navíc mnohdy jako by ani neakceptovala to, co je na výzkumu obvyklé, a to naprostou nutnost kreativních změn během práce a také velmi často neúspěch stanovených cílů. Vždycky přitom platilo, že se tyto „slepé uličky“ mohou hodit v jiných souvislostech, v jiném čase nebo jako výživná lekce pro studenty, pokud jde navíc o spolupráci s VŠ. Ve výsledku se stane, že tento celý proces je demotivující jak pro firmy, tak i univerzity s tím rozdílem, že pro vysoké školy jsou dotační programy životně důležité.

MM: Existují v této oblasti příklady, kterými bychom se mohli/měli inspirovat, ať už u nás, či v zahraničí?

V. Sochora: Jedním příkladem je naše firma. Stojím si za tím, že je důležité, aby technologická firma měla vlastní vývoj a výzkum, spolupracovala s akademickou obcí a nespoléhala se jen na podporu státu.

MM: Jak motivovat mladé lidi, aby se dali na dráhu výzkumu?

V. Sochora: Tohle je těžká otázka, protože z mého rozhovoru může vyznít, že uplatnění ve výzkumu mimo univerzity a Akademii věd, může být obtížné. Pokud vás láká výzkum, běžte do toho. To znamená, že chcete získávat nové znalosti, ale také i přispět do společné studnice vědomostí. Takoví lidé vždy najdou uplatnění, i když to bude těžší než v jiných oborech, za to však budete více cenění.