Vrstvy ta-C (tetra amorphous carbon s obsahem diamantových vazeb nad 50 %) mají sice unikátní fyzikální vlastnosti (vysoká tvrdost, nízký koeficient frikce), ale oblast jejich použití je limitovaná: lze je použít na obrábění neželezných materiálů, případně na tváření za nízkých teplot. Je tedy zřejmé, že finanční návratnost takového zařízení je minimálně diskutabilní. Pro přípravu těchto vrstev se používají dvě technologie nanášení: depozice nízkonapěťovým obloukem a depozice magnetronovým naprašováním. Technologie nízkonapěťového oblouku umožňuje přípravu podstatně tvrdších uhlíkových vrstev, doprovázených však řadou technologických problémů (drsnost, adheze). Jejich řešení je sice možné, ale celá technologie se stává poměrně složitou záležitostí. Naproti tomu technologie magnetronového naprašování je technologie relativně jednoduchá, ale kvalita vrstev je obecně horší. Společnost SHM používá povlakovací zařízení Pi411 firmy Platit. Za použití tohoto zařízení byla vyvinuta nová, svým způsobem unikátní technologie, spočívající v nanášení vrstev ta-C magnetronovou depozicí. Tyto vrstvy vynikají tvrdostí vyšší než 50 GPa, nízkou drsností a dobrou adhezí. Ukázku takovéto vrstvy můžete zhlédnout na přiložené makrofotografii. Pro odprašování uhlíku byla použita grafitová katoda umístěná ve standardní centrální pozici v zařízení Pi411.