Významným trendem, který se v českém prostředí intenzivně rozvíjí, je integrace aditivních technologií do tradičního strojírenství, konkrétně metody WAAM (wire arc additive manufacturing). Tato technologie umožňuje výrobu komplexních polotovarů z těžkoobrobitelných materiálů s minimálním přídavkem. Úspěch zde však závisí na přesnosti prediktivních modelů, které dokážou předpovědět tvar a pozici návaru v kritických sekcích, jako jsou rohy a ostré hrany. Matematické modelování procesu navařování umožňuje optimalizovat dráhu hořáku a energetický příkon tak, aby byl výsledný polotovar geometricky co nejblíže finálnímu dílu. Hybridní přístup, kombinující flexibilitu 3D tisku kovů s přesností následného třískového obrábění, představuje cestu k radikálnímu snížení nákladů v letectví i energetice, kde cena materiálu a nástrojů hraje kritickou roli.