F. Pochylý: Bylo to obojí, ale v opačném pořadí. Před příchodem na katedru jsem byl zvyklý spolupracovat s mnoha konstruktéry různého zaměření. Tento způsob práce jsem si ponechal i jako vedoucí Odboru fluidního inženýrství Viktora Kaplana a vedl jsem k němu jak doktorandy, tak spolupracovníky. Často jsem se setkával s technickým ředitelem ČKD Engineering, panem inženýrem Zdeňkem Zavadilem, velmi kreativním člověkem v oboru vodních turbín. Diskutovali jsme různé problémy vodních elektráren a možnosti jejich vylepšení. Po uvedení do provozu přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně bylo jasné, že se další tak významné dílo u nás dlouhou dobu nepostaví. Ale byl zde poměrně dobrý potenciál pokračovat ve výstavbě malých vodních elektráren říčního typu. V této souvislosti si pan inženýr posteskl, že výstavba říčních elektráren je velmi nákladná, vzhledem ke složitosti konstrukce Bánkiho, Francisovy a Kaplanovy turbíny. Výsledkem byl závěr, že bychom se měli zamyslet nad novou konstrukcí těchto turbín pro nízké spády. Pro mne to byl signál obrátit se znovu k teorii a podrobně prostudovat odvození Eulerovy turbínové rovnice. Ukázalo se, že jak Francis, tak Kaplan navrhli lopatkování oběžného kola tak, aby kapalina vstupovala do kola s rotací a vystupovala bez rotace. Eulerova rovnice však poskytovala i jiné řešení, které je principem nové vírové turbíny. Lopatkování je navrženo na opačném principu, a to tak, že kapalina vstupuje do kola bez rotace a vystupuje s rotací, proti smyslu otáčení oběžného kola, což bylo pro předchozí autory, ale i pro ostřílené pracovníky odboru, těžko představitelné. Vznikaly sázky o hydraulické účinnosti nové turbíny, od 20 % do 60 %. První vyrobená vírová turbína dosáhla při spádu 2,5 m účinnosti 85 % a při své jednoduchosti je určena pro výstavbu malých říčních elektráren pro nízké spády a relativně vysoké průtoky.