Česká zbrojovka se světovým zvukem

Hrozba války je za dveřmi, Hitler mocně zbrojí, československá vláda rozhoduje o výstavbě zbrojovky v bezpečném vnitrozemí; z pěti lokalit vítězí Uherský Brod. Na zelené louce, s tehdy masivní investicí 170 000 Kčs. Nejprve vznikne výrobna leteckých kulometů. „V roce 1936, kdy se zbrojovka v Uherském Brodě zrodila, bylo Československo – a to pozor – největším vývozcem zbraní na světě, před USA, Francií či Británií,“ překvapuje nás Radek Hauerland, viceprezident pro vnější komunikaci, náš průvodce.

Náš průvodce, který ve fabrice působí dvacet let, je zbrojař doslova nabitý informacemi. „Už se trochu pozapomnělo, že po rozpadu Rakouska-Uherska (v důsledku první světové války) zůstalo v českých zemích 70 % rakouskouherského průmyslu; dokonce 80 % textilnictví a 90 % cukrovarnictví. Tím chci ilustrovat, že tady byla mimořádně vyspělá strojařská tradice – bez přehánění – světové kvality.“ Česká zbrojovka Uherský Brod, stoprocentně česká firma s 1 800 zaměstnanci (a nárůstem 100 lidí ročně) a tržbami 3,4 miliardy Kč (za rok 2015) plní historický úkol: navrací českou zbrojařinu a strojařinu tam, kam patří.

V Uherském Brodě však navazují i na éru znárodněného průmyslu, kdy Ing. František Koucký zkonstruuje druhou nejkopírovanější pistoli světa: model ČZ-75. „K úspěchu přispěla i náhoda. ‚Pětasedmdesátka‘ se dostala, nedlouho po zahájení výroby v roce 1975, do rukou Jeffu Cooperovi, bývalému americkému vojákovi a v zámoří obrovsky uznávanému popularizátorovi dynamické sportovní střelby.“ To byla reklama jak hrom. Radek Hauerland mi nechává „pětasedmdesátku“ „osahat“. Je krásná, celokovová, a co okamžitě oceňuji – padne do ruky jako ulitá. Ergonomie, precizní zpracování, klenot tuzemské strojařiny. Stále vyráběný.

ČZ-75 – samonabíjecí pistole ráže 9 mm

Na rozebrané pistoli ČZ P-07 si demonstrujme tři hlavní součásti zbraně
Pro zvětšení klikněte na obrázek.

• Rám je monolitně odlitá část zbraně, nese spoušťové i část bicího ústrojí, jsou v něm drážky pro vedení závěru, rukojeť slouží zároveň jako zásobníková šachta.
• Závěr slouží zejména pro uzamčení komory při výstřelu, dále také jako hmatník pro natažení závěru; nese další důležité součástky, jako např. úderník či mířidla.
• Hlaveň za pomoci šroubovitých drážek uděluje střele rotaci; v zadní části hlavně se nachází nábojová komora.

Právě v USA, kde se zbraně pořizují ve stylu „chci zbraň, chci sbírku“, končí asi třetina produkce zbrojovky. Vloni se ve Státech realizovaly obchody za 950 milionů Kč. Přitom ještě v roce 2011 se jednalo o pouhý zlomek, 180 milionů korun. K velmi solidním výsledkům přispívá i současná vlajková loď zbrojovky – pistole CZ 75 P-07 Duty. Této roku 2007 navržené a od roku 2009 vyráběné samonabíjecí zbraně opustilo brány závody loni 70 000 kusů (celkový počet činil 250 000 výrobků, z toho 120 000 pistolí). Co vlastně odlišuje výjimečnou zbraň od standardu? „Zákazník vydělá zejména na dokonalém zpracování, zvlášť citlivá je hlavňová část. Právě promyšleným postupem kování dochází ke zhutnění materiálu a k usměrnění vláken chrommolybdenové oceli, z níž je hlaveň vyrobena,“ dozvídáme se. Mimochodem, v Uherském Brodě pracují tři kovací stroje rakouské provenience, jeden přišel na 60 milionů Kč. A právě investice do obměny strojového parku, datované k roku 2012, podpořily dnešní rostoucí tržní bilanci.

Nedávné inovace se zároveň dotkly i řezných podmínek a nástrojového vybavení – pro veškeré obrábění závěru zbraně včetně návrhu celé technologie byl uzavřen kontrakt s firmou Walter. „Dříve se závěr vyráběl hodinu dvacet, upínal se dvanáctkrát až sedmnáctkrát, přitom putoval ze stroje do stroje,“ vzpomíná Radek Hauerland. „Dnes jsme na 32 minutách a dvou upnutích – čím méně upínáte, tím víc minimalizujete možné nepřesnosti nebo kosmetické nedostatky.“ V ČZ se pochopitelně již neobrábí postaru – výroba probíhá na obráběcích centrech uspořádaných do hnízd po třech, která jsou obsluhována robotickou rukou.

Zbrojovka si drtivou většinu komponent vyrábí „od A do Z“, celý proces zrodu jedné pistole si přitom žádá celé dva měsíce. „Samotná výroba je pochopitelně řádově kratší, vyžaduje 5 až 10 hodin čistého výrobního času. Jednotlivé fáze výroby ovšem urychlit nelze – například pouhá výroba odlitku je procesně dosti náročná, jedná se o tří-, čtyřdenní i týdenní záležitost.“

O čem je tu řeč, se ihned přesvědčujeme. U odlitků vše začíná u vytavitelného voskového modelu – vzorku budoucí komponenty. Voskové modely součástí se lepí na tzv. stromečky po osmi až osmdesáti kusech (podle velikosti), načež se voskový model obalí speciální žáruvzdornou směsí křemičitého písku. Následuje vypálení, vosk vyteče a vytříbí se skořepina – forma –, do které se bude odlévat budoucí výrobek. Jak dílnou v plném provozu procházíme, diktafon nahrává: „… to jsou ovladače na otočnou pušku…, tady jsou taky hotové nalepené stromečky, tady jsou rámy na pistole, tady rámy revolveru, to děláme pro brněnskou firmu, … to jsou na pistoli záchyty závěru… tady nějaké součástky, spouště, poutka, … tyto odlitky pak pokračují k obrábění na CNC centrech...“ Samotné pece jsou čtyři, mají „kapesní“ vydání, jež plně postačuje – jedna vsázka má objem 100 kg. Pro srovnání, v Třineckých železárnách, odkud (a také z Kladna) bere ČZ železo, mají pec o kapacitě 1500 tun.

Pokračujeme do sekce, kde se rodí neuralgická část pistole – hlaveň. Zrakem i hmatem oceňujeme obrobené šestimetrové tyče, které se nařežou na polotovary pro výrobu hlavní a provrtají se pomocí dělového vrtáku. Ten se vykove ve výše zmíněném kovacím stroji, s použitím trnu uvnitř vývrtu. „Toto je polotovar a toto hotový výrobek z kovačky. Když se podíváte, tak je výkovek delší asi o 30 procent a průměr se adekvátně zmenší.“ Vykování technologií zastudena si právě vyžádalo pět minut (v předindustriální éře by na něj kovář potřeboval i 14 dní). Následně se může přistoupit k  rozřezání výkovku podle délky hlavně.

Mistrovství českých zbrojařů vrcholí při jemných obráběcích pracích. Dozvídáme se, že jen při opracování závěru zbraně – jde o legovanou ocel 42CrMo4 – se užije v průměru šedesát fréz, vrtáků a dalších nástrojů značky Walter. Čas jsou peníze, jde o každou minutu. „Třeba u závěru pistole CZ 75 SP-01 SHADOW se Walteru podařilo stáhnout proces o celé čtyři minuty. Slušné.“ Firma Walter v rámci svých služeb provozuje přímo v provozu výdejní automat nástrojů a taktéž zajišťuje technologickou podporu výroby prostřednictvím svého technika. Ten navštěvuje závod jednou týdně a řeší vyvstalé úkoly.

O úspěchu a neúspěchu rozhoduje každá setina a tisícina milimetru. Kontrola přesnosti je automatizovaná, podle namáhanosti té které části probíhá u každého či každého druhého, pátého, desátého dílu. „Nejužší toleranci má hlaveň, nábojová komora a vývrt; dvě až tři setiny milimetru.“ Kontrola rozměrů probíhá na souřadnicovém měřicím stroji. Proces nelze uspěchat: u rámu trvá i čtyřicet minut.

Přesnost a spolehlivost nadevše. Ale to se týká i byznysu. „Vyrobit konkurenceschopný produkt je věc jedna, prodat věc druhá.“ Právě když opouštíme dílny, ve kterých 24 hodin a 7 dní v týdnu pracují roty operátorů, CNC strojů a robotických ruk, dozvídáme se, že „Česká zbrojovka vyváží do 98 zemí světa, kde zakládá dceřiné firmy; v případě USA jde o CZ-USA se sídlem v Kansas City. Divize CZ-USA dokonce vlastní i tradičního amerického výrobce zbraní Dan Wesson“.

Dcerou České zbrojovky Uherský Brod je od roku 2008 i Brněnská zbrojovka, kdysi obrovská firma s 30 tisíci zaměstnanci, dnes vytížená jen výrobou loveckých a sportovních zbraní. Ovšem značka „Brno“ je natolik nehynoucí, že mnohde v Asii či Americe nazývají místní ozbrojené síly pistole z České zbrojovky Uherský Brod prostě „Brno“. V této souvislosti je nečekané, že české ozbrojené složky využívají značku ČZ po jisté odmlce; policie od roku 2001 a armáda až od roku 2011, kdy zbrojovka vyhrála tendr na přezbrojení armády. Nyní probíhá třetí fáze přezbrojení. „Pro domácí trh dodáváme asi 20 % naší produkce,“ podotkne Radek Hauerland a zároveň upozorní, že „zbraňařina“ činí asi 75 až 80 procent produkce zbrojovky, zbytek tvoří díly pro letecký a automobilový průmysl. „Do letadel vyrábíme reduktory, to je taková převodovka mezi motorem a vrtulí. Pro automobilový průmysl jsou to součásti do brzdových systémů, klimatizace, chladiče pro Porsche, Mercedes, BMW, Lotus.“

O odbyt a export zbrojovky je tedy dobře postaráno, personální budoucnost je však o něco vachrlatější. „Dělnické profese si dokážeme vychovat, protože úzce spolupracujeme se školou COPT – Centrum odborné přípravy technické, to je škola sídlící přímo u nás v areálu zbrojovky,“ pochvaluje si pan Hauerland. „Se školou úzce spolupracujeme, prostředkujeme všechny praxe, brigády a zároveň dáváme garanci, že když studenti obstojí, a nejsou – jak se říká –áčkaři, že je zaměstnáme. Což je nesmírně motivující pro ně i jejich rodiče.“ Situace s kvalifikovanými inženýry je o kus složitější. „Spolupracujeme s pěti vysokými školami, umožňujeme bakalářské, diplomové práce, případně nabízíme stipendia. Za poslední tři roky proteklo zbrojovkou asi 30 studentů VŠ. Zůstalo tady pět.“ Není to málo? „Víte, díky bohu za ty dary, jsme za ně rádi, protože dneska se těch technických profesí – konstruktér, vývojář, technolog – mladí bojí. Nevěří si na ně.“

Během dvou hodin strávených ve fundované společnosti pana Hauerlanda jsme potkali desítky studentů. Mnozí z nich ve zdejší fabrice stráví roky a třeba i celý profesní život; jako jejich rodiče. Budou dbát o jméno české zbrojařské, potažmo strojírenské tradice. Je skutečně příjemné na vlastní oči vidět továrnu, která je ryze česká, a přitom světová.

David Halatka a Pavel Marek, Uherský Brod

hauerland@czub.cz

david.halatka@mmspektrum.com