Mezi nejvíce prodávané produkty značky Petrof patří pianino P 125, výborný nástroj do škol i domácností, nebo klavír Storm. Mnohé produkty jsou vyrobeny podle individuálního přání zákazníka, jako třeba červené pianino Colours, futuristické pianino Magic Egg nebo jubilejní klavír Stingray, který je zdoben rejnočí kůží.
Rozmach a úspěšnost firmy rostly kontinuálně i po přelomu století. Stává se v pravém slova smyslu rodinnou firmou, kde vedle zakladatele pracuje i jeho žena a tři synové. Antonín Petrof se již nedočkal založení první republiky, ale jistě by jej potěšilo, kdyby viděl, že i v nových poměrech se firmě daří, rozšiřuje výrobu o nové, moderní produkty, jako například o elektropneumatická piana, a vyváží již prakticky do celého světa. A to až do osudného roku 1948, kdy již třetí generace majitelů, jak už bylo zmíněno, musela továrnu ihned opustit a nechat ji v rukou lidí, pro které byla jen jedním z mnoha socialistických podniků.
„Po znárodnění se teprve ukázalo, jaký je kdo člověk,“ vypráví Zuzana Ceralová Petrofová, současná prezidentka firmy. „Dědeček, se podobně jako například Baťa, o své zaměstnance dobře staral, bral je jako svoji rodinu. Postavil pro ně nedaleko továrny městečko, aby měli kde bydlet, staral se o jejich rozvoj a netřeba říkat, že i platy byly v naší továrně na tu dobu velmi slušné. Ačkoli mnozí zaměstnanci ztráty takového šéfa litovali, neodvažovali se to dát veřejně příliš najevo. Ale našli se i tací, kteří si na něj šli doslova plivnout, z prosté závisti, kterou v sobě po léta živili...“
Komunisté si byli vědomi proslulosti značky Petrof, a tak ji zachovali. Kvalitu nástrojů však zachovat nedokázali. Z původní manufakturní výroby, kdy doslova každý kousek nástroje prošel rukama zkušených mistrů, se nyní přešlo na výrobu pásovou. A prodej se soustředil zejména na RVHP, kde o kvalitu zase tak moc nešlo. Na západ sice část produkce také putovala, ale brzy zde Petrof dostal punc „levné zboží z východní Evropy“.