„Roli sehrála jak má prostá výpomoc postiženému kamarádovi, kterou by určitě poskytl každý z nás, tak sociální zaměření mé rodiny,“ vzpomíná Petr Uličný a dodává: „Ale snaha pomoci ani sociální cítění by samozřejmě nestačily. Důležitý byl i fakt, že mým profesním zaměřením je robotika, kterou jsem vystudoval na VŠB-TUO v Ostravě. A v neposlední řadě musím zmínit štěstí, i ono velké, které se nachází mezi nebem a zemí, co naše racionální kroky, čistou logiku, směrování a obecně naše bytí obohacuje o potřebnou hloubku a patřičný respekt před něčím větším, než jsme my sami. Lidé, kterým mé inteligentní kompenzační pomůcky slouží, se nacházejí mnohdy ve velmi složitých životních situacích, a díky jejich příběhům vím, že hranice lidské vůle, hranice naší trpělivosti a naší síly se mohou rozšířit daleko za náš obzor, jenž máme běžně na dohled. Viděl jsem také situace, které si nedokážu svou odborností ani objektivním, racionálním přístupem zdůvodnit.“