Made in Česko:
Bezpečný průvodce temným světem

Jak je zřejmé, název vznikl spojením slov „navigace“ a „teriér“. Osobám s těžkým postižením zraku pomáhá s orientací ve městě.

„Přejít složitou křižovatku, zorientovat se správným směrem, než vyrazíte z domu, zjistit, které obchody jsou na protější straně ulice. A další a další úkoly mohou být problémem, ačkoli člověk, jenž vidí, si je v podstatě neuvědomuje,“ vysvětluje Ing. Jan Balata, Ph.D. Ten byl během svého působení na FEL ČVUT v Praze členem týmu, který se věnoval výzkumu navigace a orientace osob se zrakovým postižením a návrhu nevizuálních uživatelských rozhraní pro skupiny lidí se speciálními potřebami.

Jan Balata s týmem kolegů prováděli po dobu přibližně 10 let výzkum, jehož cílem bylo otestovat potřeby nevidomých v souvislosti s identifikací nejdůležitějších orientačních a navigačních prvků v městském prostředí. Cílem bylo nevidomým co nejvíce usnadnit pohyb po městě.

„Navigaci jsme se snažili co nejvíce přiblížit tomu, jak by trasu popisoval jeden nevidomý člověk druhému,“ přibližuje Jan Balata.

Naviteriér funguje jako webová aplikace – pochopitelně i na mobilním telefonu – anebo jako aplikace na Apple iOS. V obou verzích umožňuje naplánování trasy z jednoho místa na druhé.

„V mobilní aplikaci navíc využíváme GPS pro užitečné informace, třeba právě jaké v okolí najdeme obchody či restaurace,“ vysvětluje Jan Balata a dodává: „Také je díky GPS možné přeplánování trasy či zavolání o pomoc. Nicméně pro vlastní fungování Naviteriéra není GPS důležitá – pro úspěšnou navigaci stačí i sám detailní popis trasy.“

Popis trasy Naviteriér automaticky generuje z velmi detailních mapových podkladů firmy CEDA Maps. Tyto mapy obsahují informace o chodnících, přechodech, okolí chodníků, a v některých případech i o materiálu povrchu.

„Mapa sama o sobě však nestačí,“ říká Balata. „Náš Naviteriér je unikátní a napřed vůči produktům Google nebo Apple díky velice detailnímu popisu trasy, který obsahuje. Tam, kde klasická mapa říká: ‚Jdi vlevo po Karlově náměstí 70 metrů.‘, Naviteriér naviguje: ‚ Otoč se vlevo a jdi asi 70 metrů mírně s kopce na roh s ulicí Řeznická. Po pravé straně měj budovy. ‘ Využívá pro popis vlastnosti prostředí, jako jsou sklon chodníku či umístění budov. A třeba na rušné křižovatce upozorní na hustý provoz či blížící se tramvaj...“

Aplikace takto po jednotlivých úsecích naviguje uživatele na celé jeho trase. Díky tomu, že instrukce, kterou uživatel v danou chvíli dostává, vždy obsahuje jednoznačně popsaný koncový bod – například roh budovy nebo křížení chodníků s vozovkou, není v podstatě nutné používat navigaci s GPS. Ta nastupuje až ve chvíli, kdy se uživatel chce dozvědět něco o svém okolí.

S tématem navigace lidí se zrakovým postižením se Jan Balata poprvé setkal zhruba v letech 2008–2009 právě na FEL ČVUT v Praze, kde se tato problematika dlouhodobě řeší v rámci výzkumných projektů v týmu doc. Zdenka Mikovce, Ph.D.

„V té době mi přišlo jako velká výzva vytvořit něco, co dává smysl a má potenciál pomoci obrovskému množství lidí trpících zrakovým postižením,“ vzpomíná Jan Balata. „Navíc mě nadchnulo zapálení kolegů, s nimiž jsem řadu let spolupracoval v rámci diplomové práce, bakalářské práce a posléze též práce dizertační. V našem týmu probíhal nejprve po dobu zhruba 10 let základní výzkum principu navigace a experimenty s různými prototypy, které navigaci pouze simulují.“

Od prototypu však k produktu, který používají reální zákazníci, vede zpravidla dlouhá a trnitá cesta. Jinak tomu nebylo ani v případě Naviteriéra.

„Typický vývoj digitálního produktu prochází třemi fázemi,“ vysvětluje Ing. Balata. „Pochopení problému, průzkum řešení, a nakonec vývoj. V každé z nich se ukrývá mnoho práce a problémů k řešení. Když jsme začali se samotným vývojem, tehdy již nikoli na půdě ČVUT, měli jsme už dobrou představu, co nevidomí cestovatelé potřebují a jak by měla navigace fungovat. Ve fázi zkoumání různých možných řešení jsme se nesvazovali technologickými omezeními a hledali jsme takové řešení, které bude pro uživatele nejlepší. To jsme pak s nimi testovali v rámci mnoha studií, testů použitelnosti, experimentů nebo deníkových studií.“

Během základního výzkumu navigace nevidomých při své práci tvůrci Naviteriéra často používali jednoduché prototypy, například prostou webovou stránku s jednou pevně zvolenou ručně napsanou navigační trasou. Důležité však bylo, že měli příležitost řešení testovat se skutečnými zrakově postiženými lidmi, a tak návrh levně a rychle upravovat, aby se vývoj ubíral správným směrem.

„Při samotném vývoji modulu, který vypočítává ideální trasu s ohledem na potřeby nevidomého cestovatele a generuje bohatý popis trasy, jsme hledali inovativní způsob, jak dosáhnout výsledku, který jsme si dali za cíl,“ objasňuje Jan Balata. „Naštěstí máme v týmu skvělé programátory – Ing. Kamila Darebného a Ing. Jakuba Bokšanského, kteří se s těžkým úkolem popasovali. Ale právě záměr nesvazovat si ruce technologickými omezeními hned na začátku nás posunul nejdál.“

Nicméně naprogramováním aplikace práce neskončila. Jan Balata a jeho tým, tehdy už sedmičlenný, měli produkt, ale neměli zatím byznys plán, neměli distribuci, propagaci, financování, příslušné smlouvy...

„To je něco, co si tým výzkumníků a programátorů na začátku často neuvědomí,“ zamýšlí se Balata. „V letech 2016–2018 jsme se zúčastnili různých akceleračních programů v rámci pražského Impact Hubu, které se právě na tuto fázi zaměřovaly. A to nás posunulo opět kupředu. A dalším krokem byl příchod nového kolegy Christopha Beaujarda s mnohaletými zkušenostmi z business developmentu, který s námi v současné době hledá nové příležitosti k financování. Od konce akceleračních projektů s Impact Hubem vynakládáme mnoho úsilí právě na zajištění financování dalšího rozvoje Naviteriéra.“

V současné době funguje Naviteriér v omezeném režimu jako webová aplikace v celé Praze, přičemž v centru města naviguje v nejlepší kvalitě, zatímco v jeho okrajových částech využívá méně detailní popis. Mobilní aplikaci z Apple App Store producenti dočasně stáhli.

„Důvodem, proč Praha, a proč zejména centrum je cíl, je, aby náš asistent nevidomého cestovatele byl k dispozici tam, kde jej lidé potřebují nejvíce – ve velkých městech, a zejména v jejich centrech s nejhustším výskytem infrastruktury, kterou lidé – vidoucí i nevidoucí, nejvíce využívají,“ objasňuje záměr Jan Balata.

Jak Jan Balata říká, hlavním zdrojem inspirace jsou a budou uživatelé Naviteriéra. Dnes v jeho případě totiž stále ještě jde jen o běžnou aplikaci v mobilním telefonu, kterou je stále ještě lepší využívat v kombinaci s vodicím psem nebo holí, což není dostatečně komfortní.

„V budoucnu však plánujeme zapojit umělou inteligenci,“ odkrývá své smělé plány Balata. „Pak bude Naviteriér daleko více interaktivní a ovládat se bude pouze hlasem – ‚Ahoj Petře, jak se máš? Kam chceš dnes navigovat...?‘ – Podobně, jako to známe z moderních automobilů. To pak dotáhne k dokonalosti i zpracování problému, který řeší dnes a denně každý z nás, nejen nevidomí. Například, když nemůžete najít správné nástupiště tramvaje nebo když nevíte, kde se v hustém provozu dá bezpečně přejít ulice... Na rozdíl od standardní navigace Naviteriér již nyní tyto problémy řeší.“

Jako vývoj každého produktu ani vývoj Naviteriéra se neobejde bez financí. Bohužel těch, ačkoli jde o projekt nanejvýš užitečný, se v tomto případě nedostává tolik, kolik by bylo třeba.

„Náš tým investoval do vývoje nejen svůj čas, ale i vlastní finanční prostředky,“ říká Jan Balata. „Společnost CEDA Maps, která je naším strategickým partnerem, nám, díky poskytnutí přesných dat centra Prahy, umožnila spustit první verzi Naviteriéra zdarma. Avšak poté, co jsme ji spustili, ukázalo se, že předplatná uživatelů nepokrývají celkové náklady na provoz a údržbu aplikace ani náklady na programátory. Proto jsme se rozhodli naše aktivity dočasně pozastavit. V současné době hledáme zdroje k pokrytí nákladů na rozvoj a údržbu a zákaznickou podporu, a pracujeme na vybudování strategických partnerství s městy a kraji, a též s vládou. Aktivně proto hledáme investory a grantovou podporu, proto se také účastníme různých veletrhů a dalších akcí.“

Naviteriér má ambici nebýt jen samostatnou aplikací. Jeho tvůrci plánují prostřednictvím aplikace rozšířit koncept Chytrých měst (smart cities) a podpořit tzv. mobilitu jako službu – mobility as a service (MaaS). To znamená, že by v budoucnu neměl sloužit pouze zrakově postiženým chodcům, ale též chodcům obecně, například rodičům s kočárky či lidem venčícím psy a podobně.

V rámci vývoje Naviteriéra tým jeho tvůrců blízce spolupracoval také s různými organizacemi, jejichž úkolem je pomoct lidem s postižením zraku. Jednou z nich byla Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky (SONS), další pak organizace Tyfloservis nebo Světluška, projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu.

„Naše mobilní aplikace také umožňuje propojení s navigačním centrem SONS, kam mohou nevidomí cestovatelé odeslat svoji polohu a trasu operátorovi, který jim problém pomůže vyřešit,“ objasňuje Balata.

Na rozdíl od organizací pro nevidomé subjekty veřejné správy, které by projekt podle prosté logiky měl zajímat, příliš vstřícné nejsou.

„Pokoušeli jsme se o spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy, protože jsme původně chtěli Naviteriéra vyvíjet ve spolupráci s městem a poskytovat jej všem nevidomým zdarma. Přitom v letech 2018–2019 měl Naviteriér v Praze zhruba 60 aktivních uživatelů,“ vzpomíná Balata. „Město však bohužel o projekt nejevilo zájem.“

Nicméně věřme, že projekt, který by již nyní byl velmi užitečným pomocníkem těm nejpotřebnějším a jehož tvůrci s ním mají pro budoucnost velké plány, brzy najde subjekt, který by se ujal financování, a pomohl tak nevidomým získat bezpečného průvodce temným světem.