Témata
Zdroj: Devinn

Vydejme se společně na sever Čech do jablonecké společnosti Devinn. Právě zde, v malebném podhůří Jizerských hor, se zrodil jeden z nejvýraznějších českých inovátorů v oblasti vodíkových technologií. Firma, která vyrostla na vývoji oblasti automotive pro giganty, jako je např. Škoda Auto, dnes přenáší své zkušenosti do mladého světa čisté energetiky. Mobilní vodíkový generátor H2BASE z produkce firmy Devinn dává pojmu "čistá energie" hmatatelný a zejména praktický rozměr.

Tento článek je součástí seriálu:
Made in Česko
Díly
Hana Janišová

Vystudovala Divadelní fakultu AMU. Většinu svého profesního života pracovala jako redaktorka v rozličných periodikách nebo na PR pozicích ve firmách různého zaměření, naposled z oblasti informačních technologií.
Osobně jí jsou blízká nejen témata týkající se techniky a technologií, ale například také z oblasti sociální nebo školství a další.
Pro MM Průmyslové spektrum pracuje od roku 2017. Její stěžejní mimopracovní aktivitou je ochrana zvířat.

Reklama

Cesta k převratným inovacím zpravidla začíná odvahou změnit zavedené pořádky a vystoupit z komfortní zóny. Pro společnost Devinn, která je dlouhodobě známá jako špičkové pracoviště pro vývoj světlometů a komplexní autoelektroniky, včetně stavby funkčních prototypů, byl vstup do světa vodíku ambiciózním, ale současně logickým krokem. Pro Luboše Hajského, CEO společnosti a duchovního otce celého projektu, byla odpovědí na otázky energetické transformace právě molekula vodíku. V Jablonci nad Nisou se rozhodli nečekat na to, co přinese trh, ale aktivně jej spoluvytvářet. Výsledkem je H2BASE – zařízení, které v mnoha ohledech nahrazuje běžný dieselový generátor, ale „pod kapotou“ skrývá technologickou revoluci s nulovou emisní stopou.

Odvaha k tichu a čistotě

Představte si následující situaci: Stojíte uprostřed chráněné krajinné oblasti nebo v uzavřené výstavní hale a potřebujete stabilní zdroj energie pro napájení citlivé techniky. Klasický dieselagregát je v takovém případě nepřijatelný – produkuje hluk, vibrace a štiplavý kouř, vyžadující složitý systém odvodu spalin. Vodíkové zařízení se v takovém prostředí chová jako tichý společník. Zatímco naftové motory o sobě dávají vědět už z dálky, jablonecká „báze“ se projevuje jen kultivovaným šumem ventilátorů a kompresoru – zvukem, který se v závislosti na zatížení pohybuje v rozmezí 40 až 60 decibelů.

Generátor H2BASE je v reálném nasazení již několikátou sezonu. Stal se nedílnou součástí velkých festivalů, jako je např. Rock for People či Colours of Ostrava, kde napájel technické zázemí i stage bez obtěžujícího hluku a zplodin. (Foto: Jakub Červenka)

„Pro laiky lze zařízení H2BASE nejsnadněji popsat jako vodíkový generátor energie, který se z pohledu uživatele chová naprosto identicky jako běžný agregát naftový. Prostě jen zapojíte zásuvku a odebíráte proud,“ vysvětluje Karel Souček, ředitel vývoje společnosti Devinn. „Pro odbornou veřejnost však toto zařízení představuje sofistikovanou sestavu tří základních modulů. V základní konfiguraci poskytuje trvalý výkon 25 kW, ale díky unikátní vnitřní architektuře a vysoce kvalitním komponentům dokáže bezpečně pokrýt energetické špičky až do hranice 100 kW. Výstupem je přitom standardních 230 V nebo třífázových 400 V, což z našeho generátoru dělá univerzální zdroj pro jakékoli standardní elektrické přístroje.“

Zkušenost z dakarských vozů

Technologický náskok společnosti Devinn není náhodný. Vyplývá z desetiletí zkušeností v segmentu automotive, kde se chyby neodpouštějí a tlak na spolehlivost je extrémní. V Jablonci nad Nisou firma provozuje vlastní akreditovanou zkušební laboratoř, v níž komponenty procházejí „peklem“ v podobě teplotních šoků, vlhkosti či brutálních vibrací. Právě tato odolnost, kterou firma vtiskuje například do LED světlometů pro dakarské speciály Tomáše Tomečka, se stala základem i pro generátor H2BASE.

Cesta od první skici k funkčnímu prototypu trvala přibližně dva roky a byla lemována řadou technických výzev.

Generátor H2BASE se chová jako tichý společník – projevuje se jen kultivovaným šumem ventilátorů a kompresoru, tedy zvukem, který se pohybuje v rozmezí 40 až 60 decibelů. (Zdroj: Devinn)

„Největším úskalím bylo vypořádat se s požadavky plynoucími z evropských směrnic Atex. Zajištění absolutní bezpečnosti v potenciálně výbušných zónách, s vodíkem přirozeně spojených, pro nás bylo výzvou číslo jedna,“ vzpomíná Karel Souček.

Druhou výzvou byla podle jeho slov dostupnost komponent. Před několika lety byl trh s díly pro vodíkové aplikace velmi řídký. Najít komponenty, které by byly dostatečně kompaktní pro mobilní zástavbu a zároveň nabízely požadovaný výkon, vyžadovalo téměř detektivní práci. Té se zhostil tým Jiřího Vršínského, aplikačního inženýra a člověka, který stojí za finálním technickým uspořádáním celého systému.

Když systém roste se zákazníkem

Jednou z největších předností H2BASE je její otevřenost. Název (v ženském rodě – ta báze) odkazuje na základnu, která poskytuje bezpečné energetické zázemí bez ohledu na to, zda se nacházíte na rockovém festivalu, nebo na staveništi v odlehlém terénu. Celá architektura je přísně modulární. Pokud zákazník zjistí, že potřebuje vyšší trvalý výkon, stačí přidat moduly s palivovými články. Pokud je prioritou delší doba provozu, lze snadno navýšit kapacitu přidáním dalších zásobníků na vodík.

Reklama
Reklama
Reklama

Vše je navíc propojeno s „digitálním mozkem“, vlastním řídicím softwarem, který společnost Devinn vyvinula na míru.

„Zařízení můžeme naprogramovat přesně podle scénáře využití. Může reagovat na vnější podněty, přecházet do úsporných režimů nebo být integrováno do širšího systému řízení budov,“ doplňuje Jakub Jaček, vedoucí vývoje vodíkových technologií, a dodává: „Samozřejmostí je vzdálený dohled a monitoring provozních dat v reálném čase, a to s možností implementace funkce vzdáleného spuštění.“

Další členové vodíkové rodiny

Generátor H2BASE není v nabídce společnosti Devinn solitérem. Je součástí uceleného řetězce, který má za cíl přiblížit vodík běžné praxi. To potvrzují i další produkty. Například mobilní plnicí stanice H2PORT využívá stejnou logiku snadné manipulace – vodíkové zásobníky na paletách lze snadno převézt a naplnit v běžné veřejné stanici, což radikálně zjednodušuje logistiku.

Jako klíčový partner participuje společnost Devinn na vývoji vodíkového nákladního vozu Tatra, u něhož zajišťuje integraci palivových článků a komplexní softwarové řízení. Vpravo je vidět vodíková plnicí stanice. (Zdroj: Devinn)

Možná nejvíce fascinujícím členem rodiny je však H2BOT, semiautonomní robotická nabíječka pro elektromobily. Ačkoliv byl vývoj původně zaměřen na plnou autonomii, realita technických překážek dovedla tým k inovativnímu ovládání ve stylu FPV dronu. Robot je řízen na dálku přes internet (je schopen přenášet obraz) a plná autonomie nastupuje až ve finální fázi: stroj sám vyhledá nabíjecí zástrčku vozidla a provede sekvenci připojení. Tento koncept elegantně řeší dobíjení na velkých parkovištích, tzn. tam, kde nelze budovat nákladnou pevnou infrastrukturu ke každému parkovacímu místu.

Křest ohněm, blátem i krizí

Že nejde o pouhý laboratorní experiment, dokazuje zařízení H2BASE v reálném nasazení již několikátou sezonu. Tento generátor se stal nedílnou součástí velkých festivalů, jako je např. Rock for People či Colours of Ostrava, kde napájel technické zázemí i stage bez obtěžujícího hluku a zplodin. Svou skutečnou hodnotu a spolehlivost však prokázal i v krizových podmínkách: posloužil jako nouzový zdroj energie v roce 2021 během přírodních katastrof, kdy napájel školu a dvě domácnosti během výpadku proudu v tornádem zasažených Mikulčicích.

Reklama

„Zpětná vazba od pořadatelů velkých akcí je pro nás klíčová. Ekologický přínos a ticho jsou vnímány velmi pozitivně, ale zákazníci samozřejmě narážejí na vysokou pořizovací cenu,“ přiznává otevřeně Karel Souček.

Vývoj vodíkových technologií je extrémně nákladný proces. U generátoru H2BASE tvořily vlastní zdroje firmy 55 % nákladů, zbytek pokryl grant TA ČR. Je však povzbudivé, že u novějších projektů se podíl dotačního financování podařilo snížit na pouhých 10 %, což znamená, že vodíkové technologie se v Jablonci již stávají komerčně životaschopnými.

Ekonomika vs. vize nezávislosti

Pokud vodíkový generátor srovnáme s dieselovým agregátem, ekonomická tabulka bude hovořit zatím ještě ve prospěch fosilních paliv. Dieselové motory se vyrábějí v milionových sériích a spalují surovinu, která se „prostě vytěží ze země“. Vodík se však musí vyrobit, což navyšuje vstupní náklady.

„Při přechodu na zelené technologie si však musíme uvědomit, že nejde jen o cenu za kilowatthodinu. Jde o mozaiku zdrojů a především o energetickou nezávislost,“ zdůrazňuje Souček.

Síla vodíku spočívá v jeho schopnosti akumulovat energii dlouhodobě, což baterie nezvládnou. V jablonecké továrně Devinn dnes zařízení H2BASE tvoří srdce uceleného hospodářství a propojuje fotovoltaiku, elektrolyzér a zásobníky. Je to funkční model budoucnosti, který v době výkyvů v energetických sítích a hrozeb blackoutů nabízí cestu k vyrovnávání energetické sítě a ke stabilitě.

Členem rodiny je též H2BOT – semiautonomní robotická nabíječka pro elektromobily. Robot je řízen na dálku přes internet, přičemž plná autonomie nastupuje až ve finální fázi, kdy stroj sám vyhledá nabíjecí zástrčku vozidla a provede připojení. (Zdroj: Devinn)

Pro čistší svět

Ambice jablonecké firmy nekončí na hranicích regionu. Společnost Devinn participuje jakožto klíčový partner na vývoji vodíkového nákladního vozu Tatra, u něhož zajišťuje integraci palivových článků a komplexní softwarové řízení. Probíhají také obchodní jednání o expanzi do zahraničí, i když firma realisticky čeká na vznik silnějšího „use case“, který by současnou cenu vodíku ospravedlnil.

Společnost Devinn hodlá i nadále působit především jako vývojové centrum a výrobce specializovaných technologií, které nevyžadují obří průmyslové haly, ale spíše vysoký podíl intelektuálního know-how. Její příběh je jasným důkazem, že „zlaté české ručičky“ se v 21. století transformovaly do schopnosti ovládnout i ty nejsložitější procesy, jako je např. štěpení vody. V Jablonci totiž nestaví jen stroje, ale budují základy pro svět, který bude tišší, čistší a energeticky podstatně méně náročný, než je ten současný...


Made in Česko: Když trávu seče inteligentní dříč

Sekačky jako plně autonomní stroje schopné vnímat svět kolem sebe? Do nedávna pouze sci-fi vize, dnes je to realita. Podívejme se spolu do náročného terénu solárních parků, do prostoru kolem letištních ranvejí či na prudké svahy kolem železničních koridorů. Právě zde totiž probíhá revoluce v údržbě zeleně. Česká společnost Smaut Technology ve spolupráci s institutem CIIRC ČVUT v Praze vyvinuly systém, který proměňuje údržbu zeleně v high-tech oblast činnosti.

Vydání #6
Seriál
Související články
Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 4. díl: Jaké jsou limity lithiových baterií

Stěžejní součást bateriových elektrických vozidel představuje trakční baterie, soustava navzájem propojených sekundárních (nabíjecích) galvanických článků, které v podobě chemické energie akumulují tu elektrickou, již z baterie získává elektromotor. Protože se jako jedna z nevýhod elektrických vozidel oproti těm konvenčním uvádí poměr uložené energie a hmotnosti akumulátorů, tedy jejich relativně nízká specifická energie, zaměříme se v tomto díle našeho seriálu právě na ni, představíme si některé možnosti jejího navýšení a zmapujeme důsledky, jaké může pro mobilitu mít.

Češi v říši středu a snů

Česká expozice společné účasti na veletrhu CIMT je stejně jako v předchozích ročnících realizovaná specializovaným úsekem a. s. Veletrhy Brno a organizovaná pod patronací Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Nutno podotknout, že letošní expozice, i když po dlouhé době beze strojů, byla po designové stránce s ohledem na její kompaktnost velmi povedená. Možná právě proto, že ji netříštily volné otevřené plochy kolem stroje.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 9. a 10. díl: Jak se staví odborníci k e-mobilitě

V minulém díle našeho seriálu jsme dali prostor pověřenci ministra dopravy pro čistou mobilitu Mgr. Janu Bezděkovskému pro vyjádření se k jednotlivým problematickým aspektům, které s sebou přináší deklarovaný úplný přechod na elektromobilitu. V tomto díle jsme s podobnými otázkami oslovili odborné garanty našeho seriálu – prof. Macka a Ing. Morkuse –, již na ně velmi obšírně odpověděli. Zároveň tímto rozhovorem s odborníky, kteří náš seriál dozorovali, připomínkovali jednotlivé díly a motivovali nás k tvorbě dalších, seriál Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu končí. Snad svůj účel – jímž bylo představit některé problematické stránky úplného přechodu na elektromobilitu a předložit je k další diskuzi – splnil.

Související články
Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 7. díl: Bezpečnost trakčních baterií

V tomto díle se zaměříme na další problematickou stránku elektromobilů, na jejich bezpečnost. Oč nám půjde především, jsou rizika spojená s možným vzplanutím trakční baterie. Jak totiž v rozhovoru pro KdeNabíjet.cz uvedl plk. Mgr. Rudolf Kramář, mluvčí Hasičského záchranného sboru ČR, pokud požár elektromobilu nezasáhne trakční baterii, pak neexistuje významnější rozdíl mezi požárem bateriového elektrického vozidla a toho s klasickým spalovacím motorem. Jakmile však baterie vzplane, ať už jsou toho příčiny vnější anebo vnitřní, vyžaduje si uhašení elektromobilu rozdílné, a nutno říct, že komplikovanější a nákladnější hasičské techniky a další navazující postupy.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 3. díl: Energetický mix České republiky

V minulém díle jsme upozornili na tu skutečnost, že elektromobily lze za vozidla s nízkými anebo nulovými emisemi skleníkových plynů považovat pouze podmíněně a že jednou z takových podmínek je energetický mix dané země. To jsme ilustrovali na rozdílných emisích bateriových elektrických automobilů mezi Řeckem (155,3 g CO2/km) a Švédskem (4,1 g CO2/km). V tomto díle se zaměříme právě na energetický mix, jak všeobecně, tak v souvislosti s očekávaným postupným přechodem na elektromobilitu.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 1. díl: Proč elektromobily? Kontroverzní debata

Eletromobilita se postupně stává realitou. Přestože se názory na ni významně liší, faktem je, že se stane součástí našich životů (do jaké míry, to se ještě uvidí). Co všechno přechod na elektromobilitu ovlivní a jakým způsobem, se pokusíme nastínit v tomto desetidílném seriálu, který jsme připravili ve spolupráci a pod odborným dohledem profesora Jana Macka a inženýra Josefa Morkuse z Ústavu automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel na FS ČVUT v Praze a spolu s dalšími odborníky. Jednotlivé příspěvky představí různé úhly pohledu na hromadné zavádění elektromobilů, jeho možné důsledky a technologické, ekonomické, ekologické, ale i politické dopady pro Českou republiku.

Vyvíjí se nový solný reaktor

Ruští vědci zahajují přípravu koncepce reaktoru chlazeného tekutými solemi, který je považován za nezbytnou součást budoucnosti jaderné energetiky. Tento reaktor je totiž schopen spalovat nejrizikovější radioaktivní odpady pocházející nejen z jaderné energetiky. Dále se připravuje tendr na výstavbu reaktoru BREST-300, který také přispěje k řešení problému použitého jaderného paliva.

Integrovaný obvod o tloušťce jedné molekuly

Lidstvo již zvládlo přeměňovat světlo na elektřinu a vytvořit akumulátory, v nichž nedochází k chemickým reakcím. Problémem však je, že tyto přístroje mají velmi nízkou účinnost. Nejlepších parametrů by se dosáhlo při použití polovodičů o tloušťce jediné molekuly. A ty se nyní naučili vyrábět vědci z ruského institutu MISiS, který je partnerem ruské korporace pro atomovou energii Rosatom.

Revoluce udržitelnosti: Výroba pod kontrolou

V praxi sériové výroby není udržitelnost jen dodatečným parametrem vázaným na životní prostředí. Je to především pracovní disciplína zaměřená na úspornost, eliminaci ztrát, přesnější řízení a konzistentní výsledky. Jako taková je v symbióze s inženýrským myšlením, přičemž její jednotlivé strategie významně přispívají k celkové stabilitě procesu.

Revoluce udržitelnosti: Dekarbonizace průmyslového tepla

Je-li řeč o snížení emisí v průmyslu, pozornost se upírá hlavně k elektřině. Hlavní částí spotřeby energie ve výrobě je teplo - od ohřevu materiálu přes sušení až po výrobu páry. Jeho dekarbonizace, tedy přechod od spalování fosilních paliv k nízkoemisním nebo bezemisním zdrojům, se proto stává jedním z klíčových kroků na cestě k udržitelnému průmyslu.

Revoluce udržitelnosti: Inovativní materiály zítřka

Ekologické alternativy technických materiálů dnes pronikají napříč nejrůznějšími odvětvími – od stavebnictví přes obaly a módu až po automobilový průmysl. Již dnes je například možné postavit dům z konopného betonu, zabalit elektroniku do myceliového obalu, obléct si oděv z „kůže“ vypěstované z podhoubí nebo jezdit autem, které obsahuje díly z rostlinných biopolymerů.

Revoluce udržitelnosti: Bezuhlíková ocel je pouze zdánlivý paradox

Výroba oceli je dlouhodobě strategickým odvětvím, na němž nevyhnutelně stojí obrovská část strojírenské výroby. Jak může být ocel „bezuhlíková”, když je uhlík její nedílnou součástí? Odpovědí je změna výrobního procesu – nové technologie, které místo uhlíku využívají vodík a zelenou elektřinu, již v dnešní době přispívají k dekarbonizaci tohoto odvětví.

Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

MSV představí svět budoucnosti

Mezinárodní strojírenský veletrh vstupuje do svého již 61. ročníku. Během let se z něj stal nejrenomovanější oborový veletrh. Je tedy jasné, že řídit jej tak, aby renomé neztratil, není nic snadného a vyžaduje to člověka nejen schopného, ale i zkušeného. Současný ředitel, Ing. Michalis Busios, bezesporu splňuje obojí. Dokladem je skutečnost, že pro veletrh úspěšně pracuje již od roku 2008.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit