Druhou skupinou jsou reaktory, které k chlazení používají roztavené soli. Ty mají výhodu v tom, že dokážou „spalovat“ širší spektrum radionuklidů a přeměňovat je na méně nebezpečné látky. Zatímco v sodíkových a olověných reaktorech dnes nemá Rosatom dostatečně silnou konkurenci, v oblasti solných reaktorů se vydává do složitějších vod. Ve výzkumu solných reaktorů byly dlouhé roky nejaktivnější Spojené státy americké, které v 60. letech 20. stol. provozovaly dokonce prototyp tohoto typu reaktorů. Dodnes má přímé zkušenosti se solemi jenom USA, Čína a Česko (díky spolupráci s americkým ministerstvem energetiky). Rosatom tak rozšiřuje své spektrum výzkumných aktivit i na tento velmi perspektivní směr.
Na základě objednávky podniku Gornochimičeskij kombinat (GCHK, součást Rosatomu) začne vývoj solného reaktoru ve výzkumném ústavu Kurčatovskij institut (též součást Rosatomu). Plyne to z webu Rosatomu, kam jsou umisťovány informace o výběrových řízeních. Cílem je vypracovat koncepci reaktoru, na základě níž pak bude probíhat detailnější projektování.
Solné reaktory umožňují efektivně řešit problém s minoritními aktinidy (americium, curium atd.), protože je přeměňují na jiné prvky, které je možné rozštěpit pomocí neutronů. Jsou navíc specifické tím, že používají tekuté palivo, takže není nutné pro ně vyrábět palivové kazety.
V podniku GCHK má podle plánu vzniknout solný reaktor ŽSR-S provázaný s komplexem ODC, který přepracovává použité jaderné palivo z reaktorů VVER-1000. Pak by solný reaktor zpracovával minoritní aktinidy a část plutonia vznikající v ODC a produkoval elektřinu pro město Železnogrosk a tamní průmyslové podniky včetně továrny ruského Roskosmosu na výrobu družic.
Závěrem nutno podotknout, že ani solné reaktory lidstvo nezbaví radioaktivních odpadů, které vznikají nejen kvůli jaderné energetice, ale i kvůli použití zářičů v lékařství, průmyslu a dalších oborech lidské činnosti. Jejich přínos spočívá v tom, že dokážou vysoce aktivní odpady přeměňovat na méně nebezpečné látky. Například použité jaderné palivo už nebude nutné izolovat od životního prostředí na desítky tisíc let, ale jen na několik staletí a navíc ve výrazně menším objemu. Tím sodíkové, olověné i solné reaktory vyřeší hlavní ekologické nedostatky jaderné energetiky a pomohou zlepšit její vnímání světovou veřejností.
Zuzana Sommerová
sommerova@esscom.cz
https://www.rosatom.ru/en/