Že může být důraz kladený na zvyšování podílu OZE na celkovém energetickém mixu a na jejich možnosti uspokojovat potřeby (dnes ještě pokrývané spalováním uhelných a jaderných zdrojů) výrazem spíše optimismu než našich reálných energetických možností, dokládají i další problematické stránky větrných elektráren. Ty představují hlavní nízkoemisní zdroj, na němž podle Vladimíra Wagnera stojí německá Energiewende, již bychom mohli charakterizovat zhruba jako snahu Německa o odklon od jaderných zdrojů (kompletně do roku 2022) při posilování zastoupení OZE. Problém s instalacemi větrných elektráren na severu Německa je ten, že při vhodných povětrnostních podmínkách produkují významné přebytky větrné elektřiny, jež se uplatňuje i u nás, a sráží tím ceny na trhu s elektřinou i do záporných hodnot. Naše větrné instalace nejsou těm německým, umístěným především na severu při mořském pobřeží, schopné konkurovat, což představuje pádný argument vůči Chalupově důvěře v ekonomickou výhodnost těchto elektráren.
Tuzemská přenosová soustava byla navíc energií exportovanou z Německa přetěžována, což podstatně zvyšovalo přenosové ztráty a ohrožovalo její stabilitu. Kvůli těmto dopadům bylo třeba vybudovat ve styčných bodech značně nákladné regulační transformátory. Ostatně samotná sousední Spolková republika zažívá krušné chvíle při řešení problému přenosu energie získané z větrných elektráren instalovaných na severu na průmyslový jih. Není bez zajímavosti, že snahy o vybudování přenosové soustavy (důsledkem jejíž absence jsou Němci právě nuceni exportovat energii získanou z VtE do sousedních států, a tím neúměrně zatěžovat jejich přenosovou soustavu) se setkávají s podobným odporem veřejnosti, jakému svého času čelily stavby jaderných elektráren (o vztahu SRN k jádru v tuzemských podmínkách vyčerpávajícím způsobem pojednává publikace Německo bez jádra? SRN na cestě k odklonu od jaderné energie, Karolinum 2015). Zmiňme i tu podstatnou skutečnost, že při velkém využívání větrné energie v rovinatých přímořských oblastech se zároveň zvyšuje poměr mezi energií, již nám vítr přináší, a energií větru naopak odebíranou. V Německu tento poměr dosahuje hodnot kolem 10 %, což se projevuje vzrůstem teplot a změnou směru a výšky větrných proudů, přinášejících do střední Evropy vláhu od Atlantiku.
Energii lze ovšem čerpat i ze slunce a v současnosti jsou to právě fotovoltaické elektrárny (FVE), jejichž instalovaný výkon roste nejrychleji ze všech zdrojů elektřiny. V letech 2009 a 2010 vzrostl v České republice instalovaný výkon fotovoltaických zdrojů z velmi malých hodnot na téměř 2 GWp a od té doby se prakticky nezměnil. Bylo to dáno i tím, že systém dotovaných cen neumožňoval pružné snížení dotovaných výkupních cen v době, kdy docházelo ke zrychlujícímu se snižování cen solárních panelů. Jak upozorňují autoři článku „Potenciál využití fotovoltaických zdrojů ve světě a Česku“ (osel.cz, 9. 12. 2017), není Česká republika pro své mírné podnebné pásmo nejideálnějším místem pro rozvoj a využívání energie získané z fotovoltaických zdrojů. Roční účinnost využití těchto zdrojů závisí jak na podmínkách daného regionu, tak na způsobu konstrukce elektrárny, a pohybuje se mezi 10 % až 35 %. V České republice se roční koeficient využití u fotovoltaických elektráren pohybuje mezi 9 % až 13 %.
Podobně jako tomu bylo u větrných elektráren, je i u těch fotovoltaických problém s příliš vysokým instalovaným výkonem těchto zdrojů v Německu, především pak v sousedním Bavorsku. Protože sluneční svit bývá podle autorů článku podobný v tuzemských podmínkách i v Německu, je u nás v případě slunečného počasí trh s elektřinou zaplaven přebytky německé fotovoltaické elektřiny, jíž ta tuzemská není schopna na trzích konkurovat. Snad i proto jsou výhledy SEK ohledně elektřiny získávané z fotovoltaických zdrojů spíše konzervativnější a střízlivější. Ačkoli se v kapitole 7.2.5, věnované vývoji a struktuře OZE na primárních energetických zdrojích, predikuje „markantní opětovný nárůst fotovoltaiky po r. 2025“, nemá se jednat o absolutní růst instalovaného výkonu, a to proto, že nově vystavované zdroje mají v tomto období nahradit již plně odepsané FVE. K čemu má tedy do roku 2030 dojít, je obnova stávající základny. K produkci energie z fotovoltaických zdrojů se tak mají výhradně užívat střechy a jiné konstrukce budov, navíc pouze v tom rozsahu, v němž to umožňují důvody ochrany památek a jiná technická omezení. S využitím zemědělské půdy pro provoz FVE se nadále nepočítá, naopak by se měla v případech, kdyby bylo vyjmutí ze zemědělského půdního fondu pouze dočasné, do něj navrátit.