Témata
Zdroj: VÚTS

Made in Česko: Fenomén jménem tryskové tkaní

Psal se rok 1951 a právě tehdy vznikal v Liberci Výzkumný ústav textilních strojů (VÚTS). Tehdy však nikdo netušil, že se zde zrodí technologie, která pošle do důchodu staletími prověřený tkací člunek. Princip tryskového prohozu – tedy využití proudu vzduchu nebo vody k zanášení útku – byl v té době něčím z říše sci-fi. Dnes, o více než 70 let později, je Liberec stále místem, kde se tvoří budoucnost tkalcovského oboru.

Tento článek je součástí seriálu:
Made in Česko
Díly
Hana Janišová

Vystudovala Divadelní fakultu AMU. Většinu svého profesního života pracovala jako redaktorka v rozličných periodikách nebo na PR pozicích ve firmách různého zaměření, naposled z oblasti informačních technologií.
Osobně jí jsou blízká nejen témata týkající se techniky a technologií, ale například také z oblasti sociální nebo školství a další.
Pro MM Průmyslové spektrum pracuje od roku 2017. Její stěžejní mimopracovní aktivitou je ochrana zvířat.

Reklama

Do dynamického prostředí VÚTS nastoupil v 70. letech mladý inženýr Miroslav Václavík. V té době odbor tkací techniky vedl legendární vizionář Vladimír Svatý, muž, který už v 60. letech postavil první prototyp tryskového stavu na světě. Svatý však pochopil, že doba „pokusů a omylů“ končí.

„Vladimír Svatý byl nesmírně osvícený. Už tehdy prosazoval přechod od čistě empirického konstruování k exaktním výpočtům a měřením,“ vzpomíná dnes profesor Miroslav Václavík.

O něco málo později, kdy většina konstruktérů v republice ještě ostřila tužky u rýsovacích prken, tým ve VÚTS, do kterého patřila i další osobnost oboru, Zdeněk Koloc, dostal k dispozici tehdejší zázrak techniky – stolní počítač Hewlett-Packard. Pro textilní strojírenství to byl kulturní šok.

„Stroj dnes zvládne většinu rutinních parametrů sám. Role seřizovače sice zůstává i nadále nezastupitelná, mění se však z mechanika na dozorového pracovníka, který stroje ovládá na dálku, třeba z domova,“ říká Miroslav Václavík. (Zdroj: VÚTS)

„Bylo to naprosto průkopnické. Místo intuice nastoupily rovnice a systematické výpočty. Tento posun nám umožnil radikálně zefektivnit návrh a validaci prototypů a podstatně zkrátit cestu k průmyslově využitelným strojům,“ vzpomíná profesor Václavík.

Milník s názvem vačka

Proč byla trysková technologie tak přelomová? Odpověď spočívá v hmotě a energii. Klasický tkací stroj musí mechanicky urychlit těžký člunek (nebo později skřipec), prohnat ho nitěmi a na druhé straně ho zabrzdit. Tryskový stav místo toho používá médium téměř bez hmotnosti – vzduch nebo vodu.

Výsledky jsou fascinující. Tryskové stavy dosahují přibližně dvojnásobného výkonu oproti mechanickým předchůdcům. A nejde jen o rychlost.

Absolutním vrcholem současného inženýrství z Liberce je stroj DIFA (Distance Fabric). Zatímco běžná tkanina má dvě dimenze, DIFA vytváří prostor. Jde o 3D distanční textilie, kde jsou dvě vrstvy tkaniny spojeny tisíci distančních nití, jejichž délka se může během tkaní automaticky měnit – a to až na neuvěřitelných 50 centimetrů. (Zdroj: VÚTS)

„Vodní tryskový stav je energeticky nejúspornější technologií tkaní vůbec. Navíc hlučnost v tkalcovnách díky němu klesla pod 80 dB, což byl pro pracovní prostředí obrovský skok,“ vysvětluje prof. Václavík a dodává: „Konstrukce je přitom paradoxně jednodušší – obsahuje zhruba polovinu dílů, což dramaticky snižuje servisní náklady a spotřebu náhradních dílů.“

Osobní přínos Miroslava Václavíka k dokonalosti českých strojů má konkrétní technickou podobu: vačkové mechanismy. Kolem roku 1972 se s kolegou Kolocem rozhodli nahradit klasické kloubové mechanismy právě vačkami. Ty sice byly extrémně náročné na přesnost výroby i výpočty, ale nabízely nesrovnatelně vyšší stabilitu stroje při vysokých otáčkách.

„Kolega Koloc se soustředil na složité výpočty pohybových zákonů, já jsem měl na starosti zavedení výroby na tehdejších NC strojích,“ popisuje profesor.

Pro tento účel VÚTS pořídil špičkový stroj SIG, díky němuž vznikly vačky, které se staly signifikantním milníkem v konstrukci stavů. Tato „měřitelná kvalita“ umožnila českým strojům konkurovat těm nejlepším na západním trhu.

Reklama
Reklama
Reklama

Přežít „klinickou smrt“ oboru

Rok 1989 přinesl svobodu, ale také rozpad jistot. Koncern Elitex, pod který ústav spadal, se zhroutil. Rezortní vazby a financování výzkumu zmizely ze dne na den. Většina podobných výzkumných ústavů v té době zanikla. VÚTS přežil, ale cena byla vysoká – Miroslav Václavík, v té době čerstvě zvolený ředitel, musel odložit vědeckou práci a stát se krizovým manažerem.

„Zkusil jsem kombinovat půldenní řízení firmy a půldenní výzkum, ale bylo to neudržitelné. Řízení firmy v té turbulentní době si vyžádalo plnou kapacitu,“ konstatuje dnes Miroslav Václavík.

Aplikace 3D distanční textilie v praxi (Zdroj: VÚTS)

Záchrana přišla díky mezinárodní reputaci, kterou si ústav vybudoval už v éře socialismu. Profesor Václavík dokázal zajistit klíčové zahraniční zakázky, které tehdejší VÚTS doslova postavily na nohy. Šlo o projekt vzduchového stavu pro tchajwanskou firmu za 750 tisíc dolarů a následnou spolupráci s americkým gigantem Amoco v hodnotě pět milionů dolarů. V USA liberečtí inženýři nahrazovali tehdy dominantní skřipcové stavy Sulzer vlastním vzduchovým prohozem. Tyto úspěchy zajistily finance na další rozvoj a potvrdily, že česká škola tryskového tkaní je stále světovou extraligou.

A odbornou kontinuitu naštěstí brzy převzali následovníci profesora Václavíka – doc. Josef Dvořák, duchovní otec porevoluční řady stavů, a později Petr Karel.

Třetí rozměr jako realita

VÚTS se po transformaci začal strategicky zaměřovat na technické textilie. Právě zde se naplno projevila unikátní výhoda vzduchového prohozu, zejména u materiálů jako skelná vlákna. Při tkaní skla vzniká jemný prach, který funguje jako brusivo. U mechanických zanašečů se prach smísí s mazadlem a vytvoří „brusnou pastu“, která ničí součástky.

„U vzduchového prohozu se tento prach proudem vzduchu rozptyluje a odfoukává. Nedochází k abrazivnímu kontaktu, což dramaticky snižuje opotřebení a frekvenci servisních zásahů,“ vysvětluje prof. Václavík. „Tato stabilita a nízké náklady na údržbu udělaly z libereckých strojů jasnou volbu pro výrobce kompozitů v automotive či stavebnictví.“

Schéma tryskového prohozního systému (Zdroj: VÚTS)

Absolutním vrcholem současného inženýrství z Liberce je stroj DIFA (Distance Fabric). Zatímco běžná tkanina má dvě dimenze, DIFA vytváří prostor. Jde o 3D distanční textilie, kde jsou dvě vrstvy tkaniny spojeny tisíci distančních nití, jejichž délka se může během tkaní automaticky měnit – a to až na neuvěřitelných 50 centimetrů.

Inspirace pro tento stroj přišla z Taiwan Textile Research Institute (TTRI), který měl patent na ruční výrobu takových tkanin. Tým Petra Karla ve VÚTS však dokázal nemožné: vyvinout v rekordně krátkém čase průmyslový stroj schopný tyto struktury vyrábět automaticky. Vyvinutá technologie DIFA zaujala odbornou veřejnost na veletrhu ITMA 2019 v Barceloně. Od té doby sbírá ocenění jako Česká hlava či cena IA ČR (Inženýrská akademie České republiky).

Reklama

Integrace mozku a svalů

Moderní tkací stroj už není jen soustavou pák a kol. Je to mechatronický systém, kde hardware a software tvoří jeden neoddělitelný celek. Na základech vačkových mechanismů vyvinul VÚTS systémy využívající servopohony upravené na míru.

„Komerčně dostupná serva našim nárokům na dynamiku nevyhovovala, proto jsme si vyvinuli vlastní úpravy i řídicí algoritmy,“ říká profesor Václavík.

Příkladem je produkt CAMEL Adaptive, který umožňuje softwarově řízené funkce prohozu. Stroj se sám adaptuje na typ materiálu a optimalizuje své parametry v reálném čase. VÚTS tak de facto vyvíjí „mozek“ stroje souběžně s jeho „tělem“.

Vize versus realita

Dnešní stroje z Liberce disponují funkcemi, které se dnes označují jako Industry 4.0, už 15 let. Automatické seřizování tlaku v tryskách, dálkový servis přes internet či prediktivní údržba jsou standardem. Přesto prof. Václavík zůstává nohama na zemi, pokud jde o úplnou autonomii.

„Stroj dnes zvládne většinu rutinních parametrů sám. Ale dokud nedokážeme technicky vyřešit automatické navázání přetržené nitě útku nebo osnovy – což je extrémně jemná manipulace – role seřizovače zůstává nezastupitelná. Mění se však z mechanika na dozorového pracovníka, který stroje ovládá na dálku, třeba z domova,“ vysvětluje.

Princip tryskového prohozu – tedy využití proudu vzduchu nebo vody k zanášení útku – byl v době založení VÚTS něčím z říše sci-fi. Na obrázku je však již tryskový tkací stroj z roku 1955. (Zdroj: VÚTS)

Liberecký VÚTS se neustále dívá dopředu. Strategie pro příštích 10 let směřuje k dalšímu posilování technických a 3D textilií. Účast na veletrzích jako Techtextil ve Frankfurtu potvrzuje, že svět hledá udržitelné a vysoce pevné materiály pro energetiku, automotive i ochranu životního prostředí.

Příběh VÚTS a profesora Václavíka je důkazem, že „české ručičky“ v kombinaci s „českými mozky“ a odvahou k riziku dokážou víc než jen následovat trendy. Dokážou je tvořit. Cesta od prvního vodního paprsku Vladimíra Svatého k dnešnímu stroji DIFA ukazuje, že tryskové tkaní není jen historickým dědictvím, ale živou technologií, která má v Česku svou budoucnost jistou.

Profesor Miroslav Václavík uzavírá: „Hledáme partnery pro komercializaci našich nápadů, protože potenciál toho, co jsme v Liberci vymysleli, je obrovský.“

Aplikace technologie DIFA zasahují do nejrůznějších odvětví, například...

  • záchranné systémy a obrana: výroba vysokopevnostních protipovodňových bariér a velkoobjemových vaků plnitelných vodou či pískem. Možnost integrace balistických vrstev přímo do struktury tkaniny;
  • automotive a letectví: ultralehké konstrukční panely a nafukovací zvedací segmenty. Nahrazení těžké hydrauliky textilními prvky při servisu letadel;
  • sport a zdravotnictví: ergonomické matrace a rehabilitační pomůcky s lokálně definovanou tuhostí. Tkanina DIFA umožňuje vytvořit „proti proleženinám odolný“ povrch s precizní distribucí tlaku;
  • ekologie a filtrace: vícevrstvé filtrační systémy pro čištění kapalin, kde 3D struktura slouží jako nosič pro nanomateriály;
  • Průmysl 4.0: filtrační technologie a aplikace využívající nanomateriály.

Made in Česko: Hodiny, které procházejí staletími

V srdci Prahy, jen pár kroků od míst, kde se psaly dějiny českého státu, vznikl rodinný podnik, dnes se sídlem v Lysé nad Labem, který je sám o sobě živoucí kronikou. Firma L. Hainz není jen výrobcem hodin – je strážcem času v jeho nejmonumentálnější podobě. Již šestá generace rodiny Hainzů pečuje o to, aby věžní stroje v českých městech a vesnicích tloukly přesně a aby ten nejslavnější z nich – Staroměstský orloj – zůstal symbolem české řemeslné dokonalosti.

Vydání #4
Kód článku: 260430
Datum: 01. 04. 2026
Rubrika: Servis / Zajímavosti
Seriál
Související články
EMO zrcadlem pokroku a inovací

Při příležitosti prezentace veletrhu EMO 2017 Hannover před evropskou novinářskou obcí se uskutečnilo i pražské zastavení. Zastoupení Deutsche Messe pro ČR zorganizovalo tiskovou konferenci, které se vedle generálního ředitele EMO Hannover Christopha Millera účastnil i tiskový mluvčí hannoverského veletržního komplexu Hartwig von Sass spolu s ředitelem českého svazu SST Ing. Paclíkem a předsedou Společnosti pro obráběcí stroje doktorem Smolíkem.

Sedmdesát pět let technické preciznosti

Společnost VÚTS, původně Výzkumný ústav textilních strojů, si v roce 2026 připomíná významné jubileum 75 let od svého založení. Tato liberecká výzkumná a vývojová organizace prošla od roku 1951 hlubokou transformací; z pracoviště úzce specializovaného na podporu textilního a sklářského průmyslu se vyvinula v moderní centrum aplikovaného výzkumu pro široké spektrum zpracovatelského průmyslu. Tato změna identity byla stvrzena i úpravou loga, ze kterého byl odstraněn název Liberec, což symbolizuje otevřenost firmy světovému trhu a její ambice působit jako globální partner pro inovace.

Nové výzvy pro Národní centrum kompetence Strojírenství

Národní centrum kompetence Strojírenství je jedním z úspěšných projektů Technologické agentury ČR zaměřených na podporu dlouhodobé spolupráce mezi výzkumnou a aplikační sférou s cílem realizovat kvalitní aplikovaný výzkum a vytvářet poznatky s vysokým potenciálem pro přímé uplatnění v praxi.

Související články
Jízdní kola z vesmírného inkubátoru

V České republice existuje celá řada firem, které se svými produkty prosadily po celém světě. Často nejsou ani tak známé doma jako spíš za hranicemi naší země, kde v ojedinělých případech vytvořily dokonce nový segment trhu. Seriál formou stručného příběhu představuje čtenářům cestu, po které se podnikatel se svojí firmou vydal, jaké milníky jej provázely a jakých úspěchů a uznání na světovém trhu dosáhl.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Laser jako nástroj: Když světlo dostane směr

Letos v květnu uběhne 66 let ode dne, kdy byl vědecké veřejnosti poprvé v praxi představen vynález laseru. V dnešní době již laserové technologie, generování a zesilování elektromagnetického záření pronikají téměř do všech oborů lidské činnosti. Od svého objevu prošla tato inovativní technologie významným vývojem, který postupuje i nadále.

Revoluce udržitelnosti: Dekarbonizace průmyslového tepla

Je-li řeč o snížení emisí v průmyslu, pozornost se upírá hlavně k elektřině. Hlavní částí spotřeby energie ve výrobě je teplo - od ohřevu materiálu přes sušení až po výrobu páry. Jeho dekarbonizace, tedy přechod od spalování fosilních paliv k nízkoemisním nebo bezemisním zdrojům, se proto stává jedním z klíčových kroků na cestě k udržitelnému průmyslu.

Revoluce udržitelnosti: Bezuhlíková ocel je pouze zdánlivý paradox

Výroba oceli je dlouhodobě strategickým odvětvím, na němž nevyhnutelně stojí obrovská část strojírenské výroby. Jak může být ocel „bezuhlíková”, když je uhlík její nedílnou součástí? Odpovědí je změna výrobního procesu – nové technologie, které místo uhlíku využívají vodík a zelenou elektřinu, již v dnešní době přispívají k dekarbonizaci tohoto odvětví.

Výherci Zlaté medaile MSV 2024

Součástí 65. Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně se i letos stalo udělování cen Zlaté medaile. Tyto ceny byly předány za celkem šest veletržních exponátů, které komisi oslovily inovativním provedením, a v sedmém případě také za celoživotní přínos oboru. Tradice této soutěže sahá až do roku 1964.

Na cestě ke zrození stroje: Část 7. Realizace

Série deseti článků, jejichž autorem je konstruktér Michal Rosecký, popisuje proces výroby obráběcího stroje. Krok po kroku nás provází tímto náročným procesem, na jehož závěru je po stránce vývoje a výroby rentabilní moderní výrobní zařízení s inovativními prvky, o které trh projeví zájem a po uvedení do provozu přinese zákazníkovi deklarovanou profitabilitu, technické parametry a návratnost investic.

Na cestě ke zrození stroje: Část 5. Zakázka

Série deseti článků, jejichž autorem je konstruktér Michal Rosecký, popisuje proces výroby obráběcího stroje. Krok po kroku nás provází tímto náročným procesem, na jehož závěru je po stránce vývoje a výroby rentabilní moderní výrobní zařízení s inovativními prvky, o které trh projeví zájem a po uvedení do provozu přinese zákazníkovi deklarovanou profitabilitu, technické parametry a návratnost investic.

Na cestě ke zrození stroje: Část 2. Koncepce

Série deseti článků, jejichž autorem je konstruktér Michal Rosecký, popisuje proces výroby obráběcího stroje. Krok po kroku nás provází tímto náročným procesem, na jehož závěru je po stránce vývoje a výroby rentabilní moderní výrobní zařízení s inovativními prvky, o které trh projeví zájem a po uvedení do provozu přinese zákazníkovi deklarovanou profitabilitu, technické parametry a návratnost investic.

Na cestě ke zrození stroje: Část 1. Průzkum trhu

Série 10 článků, jejichž autorem je konstruktér Michal Rosecký, popisuje postup výroby obráběcího stroje. Krok po kroku nás provází tímto náročným procesem, v jehož závěru je po stránce vývoje a výroby rentabilní moderní výrobní zařízení s inovativními prvky, o které trh projeví zájem a po uvedení do provozu přinese zákazníkovi deklarovanou profitabilitu a návratnost investic.

Jste připraveni na budoucnost? Zjistěte to...

Každý den se probouzíme do situace, kdy nekonečný boj o nové zákazníky o kousek přitvrdí, je stále náročnější a vyhraje ten, kdo se nejlépe a nejrychleji přizpůsobí. Jak řekl rakouský psychiatr Viktor Frankl, základní lidskou vlastností je svoboda rozhodnout se, i když její uplatnění nemusí být lehké. Člověk není svobodný ve vztahu k podmínkám, v nichž žije, ale má svobodu v tom, jaké k nim zaujme stanovisko. Jak se rozhodnete vy?

Od vydavatelství po startupy

Jiří Hlavenka není pro mnoho lidí neznámou osobností. Jde o člověka, který stál u zrodu vydavatelství i nakladatelství Computer Press a později i u prvního interaktivního webu o počítačích a počítačových technologiích, kde se neznalci mnohdy dozvěděli i odpověď na svou otázku. Jiří Hlavenka se ale v současné době věnuje investování do projektů, které mají smysl, a tak jeho jméno figuruje především u webu Kiwi.com, který vám najde - třeba i na poslední chvíli - nejlepší a nejlevnější letecké spojení kamkoli. Někdy může let po více "mezidestinacích" sice trvat déle, ale vždy se můžete spolehnout na to, že doletíte tam, kam jste si vysnili nebo kam potřebujete dolétnout.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit